Pavlíková: Chceme posouvat veřejnou správu k lepšímu

Po patnácti letech úspěšné kariéry v byznysu změnila směr. Vydala se cestou služby. Eva Pavlíková pomohla vybudovat dobrovolnickou organizaci Česko. Digital sdružující IT specialisty, kteří chtějí bezúplatně nabízet svoje služby neziskovkám nebo veřejné správě. Dnes stojí za platformou Byro, jejímž cílem je zlepšit pracovní prostředí úředníků a úřednic. Vedle toho začala studovat teologii na Husitské teologické fakultě UK a vážně pomýšlí na to, že se stane farářkou.

„Studium teologie se mi doslova vepsalo pod kůži,“ ukazuje mi v parku v pražských Vršovicích Eva Pavlíková. Ve svých třiačtyřiceti letech, poté, co měla za sebou úspěšnou kariéru v byznysu, zkušenost s vlastním podnikáním i práci pro neziskový sektor, se absolventka ČVUT rozhodla, že začne studovat husitskou teologii. Soustředěné studium Bible ji doslova poznamenalo, nechala si totiž vytetovat na levé předloktí symboly, které odkazují k prologu Janova evangelia. Duchovní symboliku nově nosí vytetovanou i ve svých dlaních.

„Moje spirituální cesta se začala odvíjet před pěti lety. Tehdy mi umíral děda a my jako rodina jsme byli u jeho odchodu až do úplného konce. To byl pro mě velmi silný moment, kdy jsem začala zkoumat aspekty konečnosti. Pak jsem se jako dobrovolnice věnovala paliativní péči, byla jsem v úzkém kontaktu s lidmi, kteří byli na konci cesty, potkávala jsem se tváří v tvář se smrtí. K tomu jsem asi před třemi roky absolvovala devítiměsíční kurz ženského leadershipu, kde jsme procházely formováním osobní mise, a mně z toho vyplynulo, že moje osobní mise je ukazovat cestu k Bohu,“ vysvětlovala, co ji přimělo uvažovat nad studiem teologie. K výběru HTF UK ji nasměrovalo i setkání s farářkou a absolventkou této fakulty Martinou Viktorií Kopeckou, která chválila, jak svobodné prostředí na fakultě panuje. A to se potvrdilo i Evě Pavlíkové. Po absolvování prvního ročníku kombinovaného studia tak vážně uvažuje nad tím, že druhou polovinu svého života zasvětí farářské službě.

Pomáhat druhým není samozřejmost

Na cestu služby druhým v podstatě nastoupila už před pěti lety, kdy stála u zrodu komunity Česko. Digital. Úkolem této služby, která si vetkla do podtitulu slogan „Skrz jedničky a nuly měníme Česko k lepšímu“, je sdružovat specialisty z oblasti IT, marketingu a projektového řízení, kteří chtějí bezplatně nabídnout své služby veřejné správě nebo neziskovým organizacím. Česko. Digital pomohlo fungování třeba i organizaci Loono, kterou založila absolventka 1. lékařské fakulty UK Kateřina Šédová (dříve Vacková) a jejímž cílem je vzdělávat veřejnost o důležitosti prevence onkologických a kardiovaskulárních onemocnění. Eva Pavlíková sice po čtyřech letech z vedoucí pozice Česko. Digital odešla, ale jak říká, udělala to hlavně proto, že cítila, že ona sama i organizace potřebují změnu.

„Nejvíc hodnotné na této cestě pro mě bylo potkávat se s lidmi, kteří se rozhodli investovat svůj volný čas do společnosti, a sdílet s nimi to, jak o věcech přemýšlejí, co dělají a jak dobrovolnictví vnímají. Málo se mluví o tom, že dobrovolnictví je velký závazek. Pomáhat druhým není samozřejmá věc, dělat to můžete až potom, kdy se naučíte pomáhat sama sobě, jinak vám hrozí vyhoření,“ podotýká.

Veřejná správa má perspektivu

Vedle toho, že nastoupila ke studiu HTF UK, kde, jak sama říká, tvoří s dalšími asi sedmi studujícími silné jádro jejich ročníku kombinovaného studia, přidala se také na popud Matěje Chytila (mimo jiného absolventa Fakulty sociálních věd UK, Filozofické fakulty UK a Právnické fakulty UK) k platformě Byro, kterou pomáhá budovat. Cílem této platformy je posouvat českou veřejnou správu k lepšímu. Byro se soustředí nejen na zlepšování pracovních podmínek tuzemských úředníků a úřednic, ale i na pracovní kulturu, organizaci práce nebo fungování managementu ve veřejné správě. Jedním z cílů je také ukázat, že i v práci pro stát a jeho občany se může pro ambiciózního absolventa skrývat perspektivní kariéra. „Vždyť v jakém odvětví máte 10,5 milionů klientů v jeden moment, že?“ podotýká Eva Pavlíková.

„To, co se snažíme změnit, je, aby lidé do veřejné správy nastupovali, a zároveň měli po nějaké době možnost růstu. Aby veřejná správa nezneužívala jejich energie a prvotního nadšení. Příběhy, které často slyším a které mě hrozně štvou, jsou o tom, že někdo začne dělat kariéru ve veřejné správě, nabere zkušenosti, které jsou velmi cenné, organizace do něj investuje, pak ho ale nedokáže dostat nahoru. Struktura veřejné správy není dobře nastavená, ve vyšších pozicích je relativně malá fluktuace. Je to prostředí velké mocenské dynamiky, proto se ve své práci hodně soustředíme na střední a vyšší management a podporu jeho práce. Důležité je ale také naslouchat nově příchozím zaměstnancům, přinášejí totiž extrémně cenný nezaujatý pohled z venku. To by měl každý dobrý manažer vědět. Veřejná správa toto ale nedělá a nevnímá,“ upozornila.

Byro pořádá neformální setkání pro pracovníky a pracovnice veřejné správy, mentoringové programy nebo Festival kreativní byrokracie pro sdílení inspirace a dobré praxe. Veškeré tyto iniciativy jsou otevřené i pracovníkům akademické sféry, protože i ti jsou součástí veřejné správy, jak Eva Pavlíková upozorňuje. Loni poprvé Byro uspořádalo také soutěž o Úřednický čin roku, který oceňuje výjimečné počiny lidí, kteří pracují pro český stát a samosprávy. 

Propojovat lidi

Eva Pavlíková sama sebe popisuje jako člověka, který ať přijde, kam přijde, tak má tendenci propojovat lidi. A to platí i pro její působení na HTF UK, kde hned spolu s dalšími členy „silného jádra“ začala budovat studentský spolek Kentaur, jehož záměrem je pečovat o zlepšování podmínek studujících v kombinované formě studia nebo vést trialog mezi fakultou, studujícími a Církví československou husitskou. „Ke studiu jsem nastupovala s tím, že si jdu ověřit, zda by služba mohla být mou cestou. Teď jsem přesvědčená o tom, že moje druhá polovina života bude službě zasvěcená. Od pandemie a v době probíhající války na Ukrajině žije společnost v hodně napjaté situaci, mám tedy pocit, že služba společnosti bude i do budoucna opravdu hodně potřebná. Já už se teď neženu za ničím konkrétním, co bych tady ještě chtěla dokončit. Je možné, že v technologiích, dobrovolnictví nebo ve svojí službě už nic zásadního neudělám. Vnímám ale, že energie, kterou už jsem do svého počínání vložila, tady zůstane a společnost na tom bude moci stavět dál.“