„Baví nás vymýšlet a organizovat přednášky a semináře pro mladší spolužáky, ale taky pro sebe,“ popisují doktorandi Jana Trdlicová a Martin Sýkora z české pobočky mezinárodního studentského spolku SIAM, jejíž členové se rekrutují ponejvíce z Matfyzu a ČVUT. Nejširší zastoupení má SIAM v USA, ale i v Evropě už se po covidu dějí zajímavé věci. Pražští „SIAMáci“ připravují hned zkraje nového akademického roku za podpory Aliance 4EU+ spolu se studenty z Heidelbergu a Kodaně workshop o matematických aplikacích, na nějž se sjedou přednášející a studenti z celé Evropy.
Koho byste do spolku SIAM rádi přilákali? Musí splňovat určitá kritéria?
Martin Sýkora: Nejsme vybíraví. Ale nejvíce bych doporučil členství v SIAMu doktorandům a studentům vyšších ročníků magisterského studia. Mívají už větší kontrolu nad svým studiem, a tudíž i více času se na chodu spolku aktivně podílet.
Jana Trdlicová: Filtrem pro případné zájemce bude spíše náplň našeho spolku. Ne všechno, ale značná část naší činnosti se samozřejmě týká matematiky. Schopnost pochopit a ocenit výklad přednášek, které organizujeme, vyžaduje už její poměrně pokročilou znalost. Mladší členové spolku chodí na akce a kurzy, které SIAM připravuje a jejichž program tvoří doktorandi.
Jak jste do spolku pronikli?
Jana Trdlicová: Absolvovala jsem bakalářský studijní program v oboru Obecná fyzika a matematická fyzika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Poté jsem se chtěla věnovat matematickému modelování ve fyzice, které se dalo studovat jen na Matfyzu. A tak jsem přešla do Prahy. Po prvním semestru na magistru jsem se dozvěděla, že se bude ve zkouškovém období konat úvodní kurz programování v prostředí FEniCS. Knihovna FEniCS se využívá k numerickému řešení diferenciálních rovnic a je poměrně uživatelsky příjemná. V magisterském studiu je tomu věnován dokonce samostatný předmět, ale já byla tak natěšená na matematické modelování, že jsem si o něm chtěla zjistit už předem co nejvíc. Kurz organizoval právě spolek SIAM. Během tří dnů jsme prošli základní úlohy a naučili se, jak v programu pracovat a následně vizualizovat výsledky. Byla jsem naprosto nadšená a už tehdy jsem si říkala, že bych byla ráda jednou tím, kdo na takovém kurzu bude přednášet a předávat svoje vědomosti dál.
Takže jste se stala jeho členkou?
Jana Trdlicová: Tehdy ještě ne. Kluci ze SIAMu mi říkali, že na aktivity nebudu mít v magistru nejspíš čas, studium je hodně náročné, připravujete se na státnice, píšete diplomku… Přidala jsem se až těsně po státnicích, o rok a půl později. Teď na konci prvního ročníku na doktorátu je to přesně rok, co jsem v SIAMu.
Kdy jste o spolku slyšel prvně vy Martine?
Martin Sýkora: Stejně jako Jana se věnuji matematickému modelování. Když člověk nastupuje na tento obor v prvním roce magistra, konají se tu dvě akce. Jednak je to sraz v hospodě skupiny matematického modelování od studentů po profesory, kde se dá navázat kontakt se „SIAMáky“. A pak je to vánoční besídka, kterou tradičně organizují studenti prvního ročníku magistra, dohlíží na ně někdo ze starších právě ze SIAMu a radí jim, jak připravit večírek v romantickém prostředí učebny K1 v Karlíně. Povídáme si, zpíváme koledy s profesory, vaříme svařák a guláš a jíme chlebíčky. Takto jsem se s nimi seznámil a pak na konci magistra mi tehdejší prezident spolku Petr Pelech nabídl funkci webmastera SIAMu. Během doktorandského studia jsem se začal postupně zapojovat čím dál víc.
Nyní jste prezident spolku. Co vás na činnosti SIAMu nejvíc baví?
Martin Sýkora: Upřímně se tu u mě nejvíc projevuje to, že mnohem víc než ležet v papírech, číst a psát články mě baví věci organizovat. Nejradši mám ten pocit, když se nějaká akce podaří a vy si můžete říct: „zařídili jsme zajímavý program a někomu pomohli nebo někoho zabavili“. Už předtím jsem v průběhu bakaláře spoluorganizoval soutěž PraSe (PRAžský SEminář), což je Matematický korespondenční seminář, který pořádá Matfyz pro středoškoláky. Pokud by klasická matematická olympiáda byla film, PraSe by byl seriál – program pokrývá celý školní rok, sám jsem se řešení úloh coby středoškolák účastnil. Se spoustou mých nynějších spolužáků z Matfyzu se známe ještě z dob středoškolských studií právě díky tomuto semináři. Když jsme nastoupili na Matfyz, dali jsme se do jeho organizování. Potkávali jsme se, vymýšleli úlohy, opravovali je, připravovali program na soustředění, které každoročně probíhá na jaře a na podzim. Teď už jsem z PraSete nějaký rok pryč. Do SIAMu jsem sice nešel primárně s tím, že by mi měl korespondenční seminář nahradit, ale ve výsledku to tak trošku je.
Můžete mi na konkrétní akci, kterou jste v minulosti zorganizovali, přiblížit vaši činnost?
Martin Sýkora: Máme víc typů projektů. Jedním je „výuka“ mladších studentů, jimž se snažíme předat něco, co se jim může v budoucnu hodit. Jana už zmínila kurz programovacího jazyka Python s využitím knihovny FEniCS, který je určen pro studenty na rozhraní bakalářského a magisterského programu. Pro ještě mladší máme kurz LaTeXu, což je program určený k psaní, taková alternativa Wordu pro matematiky – dobře se v něm totiž píší rovnice, zlomky a jiné technické znaky. Navíc napsaná stránka vypadá moc pěkně. Já například tento program používal při psaní povídky. Hodně lidí se po kurzu rozhodne psát v LaTeXu domácí úkoly nebo bakalářku.
Má na činnost vašeho spolku vliv, že jste součástí velkého mezinárodního sdružení? SIAM neboli Společnost pro průmyslovou a aplikovanou matematiku vznikl před více než 70 lety a dnes má přes 200 studentských poboček.
Martin Sýkora: Prestiž a široké zázemí, které nám SIAM poskytuje, ovlivňuje právě tu druhou část našich aktivit, které bych popsal jako ty, jež neděláme ani tak pro druhé, jako spíš pro sebe, například různé přednášky či semináře.
Jana Trdlicová: Tím, že jsme pobočkou velkého mezinárodního sdružení, jež je mezi vědci dobře známé, dokážeme k nám snáz přilákat zajímavé přednášející. Takto jsem například letos zorganizovala takzvaný Visiting Lecture Program. Začalo to tak, že jsem se na své první mezinárodní online konferenci, která nesouvisela se SIAMem, dala náhodou do řeči s velmi úspěšným profesorem L. Ridgway Scottem, který je dlouholetým členem SIAMu. Zaujalo ho téma mé diplomové práce, dokonce mi ji později připomínkoval, a nabídl mi, že pro naši pražskou skupinu udělá přednášku. Proběhla letos v květnu hybridní formou. Do posluchárny v Karlíně jsme sezvali nejen členy SIAMu, ale také vyučující a studenty z kateder, jež by mohlo téma matematického modelování zajímat. Profesor Scott se připojil online a představil nám novou perspektivní metodu, jak simulovat obtékání vzduchu kolem křídel letadel.
Proč je SIAM dobrý pro Matfyz?
Martin Sýkora: Protože rozvíjí spolupráci napříč katedrami. Nejaktivnějšími členy SIAMu jsou zatím lidé z oblasti matematického modelování a numerické matematiky, ale rádi bychom se propojili i s jinými třeba i neaplikovanými obory, jako jsou například katedra matematické analýzy nebo algebry. Toto je podle mě na Matfyzu třeba posílit.
Co vás čeká v nejbližší době?
Jana Trdicová: Získali jsme grant od Aliance 4EU+ a plánujeme na podzim uspořádat workshop o matematických aplikacích se studenty z Heidelbergu a Kodaně. Pozveme přednášející z různých oborů jako fyzika, chemie nebo medicína. Přijedou studenti z dalších univerzit. V Evropě, kde není tolik poboček SIAM jako v Americe, zatím příliš mezinárodních akcí tohoto druhu neprobíhá. O to víc nás těší, že se jednu z nich podařilo zorganizovat právě nám.
Mgr. Jana Trdlicová |
Vystudovala bakalářský program Obecná fyzika a matematická fyzika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a následně magisterský program Matematické a počítačové modelování ve fyzice na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Nyní se v rámci doktorandského studia věnuje modelování proudění krve v mozkových výdutích. Konkrétně studuje parametry, které mohou předpovídat riziko prasknutí výdutě. |
Mgr. Martin Sýkora |
Absolvoval bakalářský obor Obecná matematika a magisterský obor Matematické modelování (přesný název Matematické a počítačové modelování, ale běžně se mu říká jen matematické modelování). Nyní dokončuje třetí ročník doktorského studia. I on se zabývá matematickým modelováním, ale na rozdíl od kolegyně Jany na teoretičtější úrovni. Hledá Hamiltonovský popis binárních směsí, tedy směsí dvou látek; například kyslíku a dusíku ve vzduchu. |