Lovcem jsem díky hospodskému kvízu, říká Pan Lišák

Patří k celosvětově nejmladším protagonistům populární televizní soutěže The Chase, v Česku známé pod názvem Na lovu. Václav Slabyhoudek vystudoval dvě fakulty Univerzity Karlovy a na televizních obrazovkách soutěžícím ztrpčuje život pod přezdívkou Pan Lišák.

„Než se soutěž rozběhla, tak mi „Lišáku“ nikdo neříkal,“ směje se na úvod rozhovoru Václav Slabyhoudek. „Ale mě ta přezdívka neuráží, připadá mi poměrně vypovídající – má to být taková ta liška podšitá, která možná navenek působí příjemně, ale není radno si s ní zahrávat,“ tvrdí mladý muž s rudou kšticí na hlavě a diplomy z Právnické fakulty a Fakulty sociálních věd UK.

To ostatně mohou potvrdit i soutěžící, kterým je Václav přidělen jako Lovec. Pro neznalé je namístě vysvětlit, že v soutěži Na lovu proti sobě stojí vždy čtyři soutěžící a jeden Lovec. A principem je být chytřejší než daný Lovec, jinak jste ze soutěže vyřazeni. Pokud jste úspěšnější, vyhráváte peníze, které během hry společně s ostatními soutěžícími nashromáždíte. Podrobnější vysvětlení soutěže vypisujeme v boxu níže.

Soutěž Na lovu vysílá televize Nova od srpna 2021 každý všední den a formát se těší velké sledovanosti, díly, kde soutěží celebrity, mají sledovanost přes milion televizních diváků. Formát soutěže vznikl už v roce 2009 ve Velké Británii, kde běží dodnes. A původní verzi znal ještě před příchodem do Česka i Václav Slabyhoudek. „V Británii se to vysílá už asi třináct let a pořád to má obrovskou sledovanost. Pak jsou i verze španělské, německé, čínské, ruské, nebo norské, na které samozřejmě jazykově nestačím. Ale třeba australská verze je také velmi dobrá.“

Tehdy si milovník vědomostních soutěží, jako jsou nestárnoucí A-Z kvíz nebo Riskuj, formát oblíbil už jako divák. „Nejvíc mě baví, že do poslední chvíle vlastně nevíte, jak to dopadne. Záleží na tom, jestli jste schopen odpovídat v rychlosti správně, a i když některý tým odehraje ve finále třeba i jen deset správných odpovědí, tak stejně existuje šance, že mohou vyhrát.“

Po přihlášení do jakékoliv televizní soutěže nikdy netoužil, natož aby tam byl v roli toho, kdo má soutěžící „přechytračit“. Do televize se dostal spíš náhodou. „Pravidelně chodím s kamarády a bývalými spolužáky z FSV na hospodský kvíz, kde se umisťujeme na předních příčkách v rámci Prahy i celorepublikově. A moderátor kvízu se podílel na tvorbě otázek pro českou verzi The Chase, a chtěl do soutěže dostat někoho mladšího,“ vysvětluje Václav.

Zařadil se tak asi do tisícovky lidí, kteří od začátku roku 2021 prošli náročným castingem. „Bohužel zrovna vypukla epidemie covid-19, takže první dva testy probíhaly přes videohovor. Jednalo se o sérii asi stovky všeobecných otázek, kde se mi povedlo správně zodpovědět asi tři čtvrtiny, což byl prý nadstandardní výkon. A poté následovala další série podobných testů od fyziky, matematiky přes floru, faunu a humanitní věci…,“ vypočítává.

I těmito koly prošel a následovaly kamerové zkoušky na Barrandově, kde s ním v menším studiu simulovali samotnou soutěž, aby zjistili, zda ho má ráda i kamera. Nakonec byl vybrán mezi čtveřici Lovců a ve svém věku 28 let patří k nejmladším Lovcům formátu této soutěže na celém světě. „Tuším, že v Srbsku je jeden kolega, který je o trochu mladší. A v podobném věku je i Lovec v Nizozemsku, kde se ovšem vysílá trochu odlišný formát „The Chasers“ kde jsou v každém díle čtyři lovci pohromadě a ne jen jeden jako u nás a jinde.“

Jakmile se pořad začal vysílat i v Česku, stala se z Václava „povědomá“ televizní tvář, kterou začali lidé zastavovat na ulici. „Je velký rozdíl mezi Prahou, kde se pohybuju pracovně, a Sokolovem, kde jsem vyrůstal a chodil tam do školy. Tam mě občas poznávají a zastavují mě na ulici. A ohlasy mám vesměs pozitivní. V Praze se ještě cítím docela anonymně,“ tvrdí skromně.

Ze soutěžních otázek má nejraději ty na moderní hudbu a z oblasti politiky, tam spoléhá na dobrý základ z doby studií na FSV. A věří, že jeho silnou stránkou jsou i otázky ze sportu. „Především tedy z období, které jsem sám zažil, ale myslím, že mám slušné povědomí i o zásadních sportovních úspěších z doby někdejšího Československa.“

Ke sportu má ostatně velmi blízko, Slabyhoudkovi jsou fotbalová rodina. Tatínek působil jako fotbalový brankář, maminka měla trenérskou licenci pro žákovskou kategorii, a mladší bratr hraje fotbal za divizní tým. Fotbalu se věnoval i Václav, jenže mezi osmým a devátým rokem mu lékaři odhalili srdeční vadu a musel se mu přestat věnovat aktivně. Na fotbal tak chodí už jen jako fanoušek, stejně jako na biatlon, rád se podívá i na tenis.

Naproti tomu jej vždy trochu zamrazí, když v soutěži dostane nějaké otázky z anatomie nebo flory a fauny. „Sice rád sleduji dokumenty o přírodě, ale latinská označení rostlin nebo zvířat tedy opravdu neznám. Ovšem někdy můžete mít „okno“ i při otázkách, na které znáte odpověď - je to soutěž a velkou roli hraje adrenalin a časový limit. Platí, že můžete být jaderný fyzik s IQ 150 a nemusí vám to být nic platné. Jde především o všeobecný přehled, který může mít lepší třeba i obyčejný truhlář.“

Sám se proto snaží vědomosti neustále rozšiřovat. Na Fakultě sociálních věd UK nejprve vystudoval mezinárodní teritoriální studia a už během třetího ročníku začal studovat i Právnickou fakultu UK. A ještě stihl několik let pomáhat i ostatním studentům, které doučoval právo a jazyky. V současnosti Václav pracuje pro právnickou firmu, kde se věnuje právním překladům z angličtiny a v budoucnu by se rád pracovně dostal do Evropského parlamentu.