S banánovou slupkou až do Oxfordu

Potká se bioložka, historička, pedagožka a filmová vědkyně... To není začátek vtipu, ale studentský projekt, který řeší osud bioodpadu v pražských domácnostech. Tým tvořený studentkami Filozofické a Přírodovědecké fakulty UK vyhrál české kolo mezinárodní soutěže Map the System, čímž získal vstupenku na světové finále do Oxfordu. Toho se před prázdninami i zúčastnily a čerstvě se vrátily domů.

Vítězný tým Wasted Biowaste (zleva): Kateřina Faltýnková (studentka molekulární biologie na PřF UK) a dále studentky FF UK Barbora Aradská (filmová studia), Kateřina Fantová (historie) a Jitka Vlčinská (sociální pedagogika). 

Pokud sníte banán a vyhazujete slupku do běžného koše s dobrým pocitem, možná budete překvapeni. „Banánová slupka, stejně jako další bioodpad, který skončí na skládce, je zdrojem velikého množství skleníkových plynů – jeho rozkladem za nepřístupu kyslíku totiž vzniká methan, který je pro klima třicetkrát horší než tolik medializovaný oxid uhličitý. Jen v Česku takto ročně vznikne množství emisí, jež odpovídá provozu téměř tří milionů aut,“ říká Barbora Aradská z FF UK, jedna z členek týmu Wasted Biowaste, který na jaře vyhrál české kolo soutěže Map the System a v červnu se účastnil mezinárodního klání v Oxfordu. Tam sice „neskórovaly“, ale získaly cenné zkušenosti a zpětnou vazby i nápady na další rozvoj projektu. 

Cílem soutěže a stejnojmenného ročního kurzu, který na Univerzitě Karlově probíhal pod záštitou Centra pro přenos poznatků a technologií (CPPT), je z nejrůznějších úhlů pohledu popsat nějaký celospolečenský problém. Proč si vítězky vybraly právě bioodpad v pražsk‎ých domácnostech?

„Bylo to téma, které jsem v Praze sama řešila: Kam s ním? Zároveň mě zajímalo, proč bioodpad stále tvoří třetinu obsahu černých popelnic, když již existují lepší řešení, jak ho využívat,“ vysvětluje studentka sociální pedagogiky Jitka Vlčinská. „Jedním z problémů totiž je, že o bioodpadu přemýšlíme jako o odpadu, přitom je to zdroj. Zdroj energie a úrodné půdy. Bioodpad odhozený v běžném koši je vlastně mrhání jeho potenciálem,“ zdůrazňuje i za své parťačky Kateřina Fantová, studentka historie.

Třídit lze, ale stojí to úsilí

Součástí jejich projektu bylo zmapovat situaci bioodpadu z domácností v české metropoli z pohledu současného systému a jeho efektivity i praktičnosti, společenského vnímání a také možných zlepšení. „Vycházely jsme z dostupných dat a publikací, ale především jsme se ptaly zástupců úřadů a organizací i jednotlivců,“ popisuje Kateřina Faltýnková studující molekulární biologii na „přírodovědě“.

Co zjistily? „Vázne komunikace a chybí osvěta. Sice existuje řada skvělých projektů, ale většinou nemají kapacitu a prostředky, aby oslovily větší skupiny lidí nebo spojily síly do větších projektů. Zároveň mnoho lidí neví, proč je bioodpad v běžné popelnici problém. A když vědí a chtěli by třídit, potýkají se s řadou komplikací.“ Jako nejčastější překážku pro třídění bioodpadu účastníci průzkumu uváděli nedostatek místa na domácí kompostér, nesouhlas majitele bytu nebo sdružení vlastníků jednotek (SVJ) s umístěním hnědé popelnice do společných prostor či velká vzdálenost ke komunitnímu kompostu. „Bioodpad nosím na patnáct minut vzdálený kompost v komunitní zahradě, což je otrava a uvědomuji si, že to většinu lidí odradí,“ sdílí své zkušenosti Aradská.

Situace se ale dle jejich zjištění zlepšuje a počet domácností třídících bioodpad se zvyšuje. „Potěšila nás i odezva institucí a organizací – zajímají je naše zjištění, chtějí spolupracovat. I to je pro nás motivací, v tématu plánujeme pokračovat i v budoucnu,“ shrnují studentky Karlovky.

Pestrými přístupy k poznání

Svorně si pochvalují i pestrost jejich studijních oborů, a tedy i různých pohledů a způsobů přemýšlení: Jitka se tak mimo jiné jako lektorka programů pro děti i dospělé starala o „blaho“ týmu a plánovala schůzky, filmovědkyně Bára přemýšlela o vizuální stránce a kterak téma komunikovat jako příběh. Bioložka Katka zase významně přispívala v otázkách ekologie, analytickým pohledem i zpracováním odborných studií.

A druhá Katka plně využila svých zkušeností ze studia historie, kde je rovněž potřebné nahlížet na jednotlivé události z mnoha různých pohledů, úhlů, což plně zužitkovala třeba i při psaní závěrečné „výzkumné“ zprávy.

Podle vítězného týmu je však již první otázka špatně položená. Proč? „Neměli bychom začínat s otázkou, co s bioodpadem, a na tom budovat systém řešení. Spíše bychom měli usilovat o energetickou soběstačnost, jehož je bioodpad jednou z mnoha součástí,“ míní národní vítězky.

Inspirací by prý mohla být i energeticky soběstačná jihočeská vesnice Kněžice, kam se studentky jely podívat a z návštěvy připravují dokument. Řešení dosti specifického tématu ale tým Wasted Biowaste považuje za výhodu: „Díky tomu, že jsme se zabývaly výhradně bioodpadem v Praze a jen z domácností, dokázaly jsme téma komplexně zmapovat, a tím se dozvědět mnohé i o celém systému, například jak problematická je komunikace mezi jednotlivými aktéry, jakou sílu má hlas občanů a kolik toho lze změnit, když se chce. Řada našich poznatků je platných a lehce přenositelných i do dalších oblastí, přitom na začátku byla jednoduchá až banální otázka: Kam hodit slupku od banánu?“