Od tragických událostí v prosinci 2023 je klinická psycholožka Zuzana Čepelíková jednou z těch, kteří pomáhají zasaženým osobám se s touto situací vyrovnat. S kolegy doposud formou skupinové nebo individuální terapie opečovali přes čtyři a půl tisíce lidí.
Kdy jste se do pomoci zapojila, jakou formou a jaké služby nabízíte?
V urgentní medicíně i v urgentní psychologii platí princip „čím dříve, tím lépe“. V prvních hodinách až dnech je paměť extrémně pružná, takže se tam může velmi silným způsobem otisknout nejen to špatné, co jsme zažili, ale i to dobré, co tam vložíme. Proto se snažím být na místě maximálně do 36 hodin. U této události jsem ihned poskytovala podporu kolegům, kteří tam byli od prvních okamžiků, první klienty na telefonu jsem měla čtyři hodiny po střelbě. První skupinu se nám podařilo vytvořit 23. prosince.
Pomáháte více formou skupinových terapií, nebo individuálně?
Hromadná událost je definovaná tím, že je víc zasažených, než je kapacita pečujícího systému. Proto je velká potřeba skupinových aktivit, které poskytnou péči velkému množství lidí. My pracujeme s metodami, které jsou neurobiologicky efektivní, pomáhají přímo pracovat s chybně zapsanou přehlcující zkušeností v nervovém systému. Probíhá to velmi bezpečně – pokud nechcete, nemusíte u toho mluvit, i v rámci skupiny se jedná o velmi individualizovanou práci. I přesto se může stát, že někomu skupinový formát nevyhovuje. Lidé, kteří cítí, že potřebují intenzivnější podporu, mohou přejít k individuální péči. První měsíc od nás dostalo individuální podporu na 500 lidí. Z našich dat vyplývá, že když se péče podá ihned, stačí v průměru 3,8 setkání. Oproti tomu, pokud začnete třeba až za půl roku, můžete pak docházet na terapii delší čas.
Pracujete s metodou zvanou EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing). Můžete ji stručně popsat?
EMDR je metoda, která byla spolu s kognitivní behaviorální terapií v roce 2013 uznána Světovou zdravotnickou organizací jako jedna z nejefektivnějších metod pro práci s posttraumatickým stresovým syndromem. Tak jako máme ve fyzickém těle sebeléčivé mechanismy – když se řízneme, začnou se vyplavovat krevní destičky, vytvoří se strup, zahojí se rána – tak to stejné se děje v úrovni psychiky a v úrovni nepříjemných zážitků nebo zkušeností. V rámci EMDR se aktivují sebeléčivé procesy: všechny vzpomínky, které byly disfunkčně uložené, se znovu přeuloží do formátu, který už nenese takový emoční náboj.
EMDR metoda pomáhá podporovat odolnost. Co přesně to znamená?
Odolnost je vlastně zotavení se a překonání nějaké nadlimitní zkušenosti a navrácení se zpět se svou nadějí, vírou a schopnostmi do dobrého toku života. Michael Ungar, kanadský psycholog, který se celý život zabývá odolností, koncept ještě rozšiřuje: vnímá odolnost jako dynamický proces, který je závislý na spolupráci jedince s prostředím. V okolí se ukrývá mnoho zdrojů, které můžeme v těžké situaci využít, a individuální schopnost je, že jsme schopni ty zdroje vyhledat, mít ochotu je využít a nechat si například pomoci nebo na to nebýt sami. Pokud tyto vnější zdroje nemáme, je to jako když máme surfařské prkno a nemáme moře, kde bychom jezdili. Můžeme mít výbornou schopnost zvládání situací, ale jsme schopni ji využít v omezené míře. V rámci těžkých hromadných mimořádných událostí – ať už se jednalo o tornádo nebo střelbu na fakultě – jsme mohli pozorovat ohromnou míru společenské sounáležitosti. A ta aktivuje vysokou míru naděje, že na to nejsem sám, jsme na to všichni společně. Toto extrémně silné pozitivní propojení v nás aktivuje sebezvládací mechanismy.
Proč je důležité zpracovat trauma?
Je důležité si uvědomit, čemu říkáme trauma. Když pojedu do země, kde je válečný konflikt, a zažiju tam velmi neobvyklé a intenzivní zkušenosti, ještě to neznamená, že jsem zažila trauma. Trauma je to až v momentě, kdy to je pro mě přehlcující, kdy z toho zůstávají následky. Je mnoho lidí, kteří zažili velmi vážnou autonehodu, ale dál sednou do auta a jsou schopni řídit. Zažili intenzivní nepříjemnou zkušenost, kterou mozek nezpracoval dysfunkčním způsobem, ale kterou zvládli dobře projít. V tu chvíli o tom nebudeme uvažovat jako o traumatickém zážitku. Ale trauma je všechno, co jsme prožili a má následek do současnosti. Takže když se někdo ptá, má smysl pracovat s traumatem? Ano, pokud si sebe vážíme natolik, že nechceme nést následky ani v přítomnosti, ani v budoucnosti. A pak je ještě důležité říci, že devadesát procent těžkých zážitků mozek umí zpracovat sám.
To je optimistické.
Ano. Rodíme se s kapacitou zvládat těžké věci, a i s nepříjemnými zážitky žít dobrý, šťastný život. Když se to někde zablokuje, tak často tím, že jsme neměli dostatek vnější podpory, že informací a podnětů přicházelo do mozku příliš mnoho v jeden okamžik a mozek to nezvládl dobře roztřídit a zpracovat. Roli hraje i naše neurobiologická výbava, například máme jinou biochemickou výbavu mozku a menší kapacitu zvládat zátěž. Ale to, že celý život funguje neuroplasticita, a fakt, že se můžeme učit nové věci, jsou velmi nadějeplné pro naši odolnost a stabilitu.
Skupiny nadále pokračují. Je možné se do nich ještě zapojit?
Skupiny budou probíhat až do ledna 2025. Někdy lidé potřebují nejdříve zvládnout situaci sami a teprve potom si říct o péči. Kromě toho tyto pozdní fáze jsou z velké části zaměřené právě na podporu odolnosti. Součástí skupin je i cílená psychoedukace, abychom mohli rozvíjet traumainformovanou společnost. Veškeré informace lze najít na stránkách www.emdr.cz, kde se v intervalech objevují nové termíny. Stejné informace běží i na univerzitním webu.
| PhDr. et Mgr. Zuzana Čepelíková |
| Vystudovala psychologii a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni a klinickou psychologii na Filozofické fakultě UK. Pracovala na akutním příjmu psychiatrické nemocnice, posledních dvanáct let pracuje na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a Klinice paliativní medicíny tamtéž. Ve vlastní ambulanci zúročuje zkušenosti z práce s dětmi z dětského domova nebo v náhradní rodinné péči. Jako humanitární pracovnice a psychotraumatoložka vyjíždí do zemí zasažených válkou či přírodní katastrofou. |
 Tento článek vyšel i ve speciálním čísle magazínu FORUM věnovaném obětem tragédie na Filozofické fakultě UK z prosince 2023.Tištěný časopis je k dostání zdarma na rektorátu a fakultách Univerzity Karlovy. Celé číslo ve formě pdf si můžete stáhnout zde. |
