Hned po tragédii, která se odehrála loni 21. prosince na Filozofické fakultě UK, sestavili osmičlenný tým, který pojmenovali Univerzita a který nabídl pomocnou ruku všem obětem. Vede ho Jana Mottlová, vedoucí pražského střediska Probační a mediační služby. Absolventka Pedagogické fakulty UK a dnes také vyučující na Husitské teologické fakultě UK se s událostmi vyrovnává i jako člověk, kterému je prostředí tragédie osobně blízké. „Musíme si začít více všímat lidí, kteří volají o pomoc, trpících, nevyslyšených, protože když budou frustrovaní, může to vést až k takové události, jaká se stala v prosinci,“ říká.
Jaké jsou úkoly Probační a mediační služby?
Naším primárním zaměřením je práce s pachateli a oběťmi trestných činů. Cílem je zapojit oběti do řešení situace, aby mohly projevit svoje pocity, nároky a potřeby. Věnujeme se také práci s lidmi, kterým byl uložen alternativní trest. Jsme bezplatná služba působící po celé republice a spadáme pod ministerstvo spravedlnosti.
Pomáhali jste i obětem a pozůstalým po tragédii z 21. prosince. Jak konkrétně?
Ze začátku to vypadalo, že budeme pracovat hlavně s pozůstalými. Obětí je ale celá řada a pomoc potřebují neustále. Pozůstalým jsme nabízeli doprovázení do 4. patra na FF UK. Dělala jsem to já s mou kolegyní, obě máme výcvik krizové intervence. Okamžik, kdy rodič vidí místo, kde zemřelo jeho dítě nebo kde bylo postřelené, je pro něj velmi náročný. Někteří rodiče to ale potřebovali podstoupit a potřebovali také tento prožitek sdílet, proto jsme tam byli s nimi.
Nabízíme také mediaci, tedy zprostředkování řešení konfliktu. Hledali jsme nebo stále hledáme cestu k dohodě mezi pozůstalými rodiči, kteří společně nevychovávali své dítě a byly mezi nimi třeba nějaké spory. Někteří pozůstalí se na nás obraceli i s otázkami týkajícími se trestního řízení. Chtěli vědět, na co mají právo, co bude následovat, kdy budou moci nahlížet do spisu. Někteří měli otázky k vyšetřovacímu spisu, ale nechtěli ho celý procházet, protože některé věci nechtěli vidět, nebo se báli, že v něm uvidí něco, co vidět nechtějí. Pozůstalým jsme také pomáhali s podáním žádosti o pomoc od ministerstva spravedlnosti, která je určená obětem trestných činů. S tím také souvisí to, že obětem pomáháme finanční dary, například od Nadačního fondu UK, i přijmout, což je pro některé z nich velmi těžké. Vnímají to jako naprosto neadekvátní. Naším úkolem je vysvětlit jim, že peníze jim mají pomoci překonat tu strašnou bolest, kterou cítí, a mají sloužit k tomu, aby naplnili sny a cíle, které sdíleli s tím, koho ztratili, nebo je využili k podpoře ostatních členů rodiny, třeba svých dalších dětí.
Pomáháte i zraněným?
Se zraněnými jsme udělali rozhovory, abychom zmapovali jejich dosavadní potřeby, léčby, kterými prošli, operace, které podstoupili. Zjišťovali jsme, jaké měli v souvislosti s touto událostí ztráty na osobních věcech a jaké měli oni sami nebo jejich blízcí výdaje. Zajímalo nás, jakou využívají pomoc, a to nejenom fyzioterapeutickou a medicínskou, ale i psychologickou nebo psychiatrickou. Zmapovali jsme také budoucí vývoj a možné potřeby. Někteří ze zraněných budou mít doživotní následky. Toto mapování jsme navíc připravení kdykoliv zopakovat, bude-li třeba.
Vedle toho, že vedete pražské středisko Probační a mediační služby, přednášíte také na HTF UK. Jak přenést zkušenost z praxe v takto náročném oboru studujícím?
Moje předměty jsou zaměřené na sociální patologii, na vězeňství, na výkon alternativních trestů a obecně na probační a mediační službu. Studující učím orientovat se v odbornosti agend nebo jednotlivých specializací, učím i o přístupu k těm, o které chtějí pečovat. Není náhoda, že působím na HTF UK, protože tam se hlásí lidé, kteří si zvolili za svůj cíl pomáhat ostatním. Mým úkolem je naučit je pomáhat efektivně a tak, aby to neubližovalo jim samotným. Se svými studenty jsem se potkala hned v prvním lednovém týdnu a okamžitě se ukázalo, že potřebují mluvit o tom, co se v prosinci stalo, čeho se bojí oni sami nebo jejich okolí. Chtěli vědět, co mohou dělat, jak mohou přispět k větší bezpečnosti. To vše je třeba s nimi řešit. Učím je, a to nesouvisí jenom s událostmi na FF UK, ale obecně, aby se nestyděli za emoce, které prožívají. Musí se mluvit o tom, že škola nikdy nebude naprosto bezpečná. Můžeme zavést různá opatření, bezpečnější vstupy do škol apod., ale tím nezabráníme tomu, aby se takové věci děly. To není v našich silách. Musíme si začít více všímat lidí, kteří volají o pomoc, trpících, nevyslyšených, protože když budou frustrovaní, může to vést až k takové události, jaká se stala v prosinci.
Jaké jsou v souvislosti s událostmi na FF UK úkoly do budoucna pro Probační a mediační službu?
Rektorátu a celé univerzitě předáváme zkušenosti s vyhodnocováním rizik. To děláme v denní praxi u každého klienta. Stále připomínáme, že potřeba pomoci po prosincových událostech může nastat kdykoliv, nejen bezprostředně poté, co se staly, spouštěčem může být cokoliv a kdykoliv, třeba za dvacet let od události. Probační a mediační služba je tady pořád a po celé republice pro ty, kteří se oběťmi cítí. Naším úkolem je vyslechnout všechny, kteří to potřebují, a to i s delším časovým odstupem, a pomoci jim najít třeba někoho dalšího, kdo jim bude moci konkrétně pomoci.
| PhDr. Jana Mottlová, Ph. D. |
| Absolventka Pedagogické fakulty UK, kde se věnovala studiu oboru speciální pedagogika. V současné době je vedoucí krajské pobočky Probační a mediační služby v Praze. Vedle toho také přednáší na Husitské teologické fakultě UK a působí jako krizová interventka. Spolu se svým týmem se zapojila do pomoci obětem i zraněným po střelbě na FF UK 21. prosince 2023. |
 Tento článek vyšel i ve speciálním čísle magazínu FORUM věnovaném obětem tragédie na Filozofické fakultě UK z prosince 2023.Tištěný časopis je k dostání zdarma na rektorátu a fakultách Univerzity Karlovy. Celé číslo ve formě pdf si můžete stáhnout zde. |
