Igor Pruša si v knize posvítil na japonské mediální skandály

Japonské mediální skandály jako rituál? „Snažil jsem se pochopit genezi a významy skandálu v japonských médiích, kdy je dotyčný provinilec komunitou až zavržen,“ říká japanolog a analytik médií Igor Pruša, jenž vystudoval Tokijskou univerzitu – a v létě vydal monografii v nakladatelství Routledge.

Igor Pruša je hudebníkem i expertem na média. Na japonská média! Po studiu germanistiky a japanologie (japanistiky) v Olomouci se vydal do světa, přičemž roku 2008 zamířil i do Tokia na nejslavnější a nejstarší tamní „vysokou“ – na císařskou Tokijskou univerzitu, na Tódai.

„Zaujalo mě téma skandálů. Jak jej japonské noviny a média řeší. Začal jsem v Japonsku dělat doktorát na fakultě Interdisciplinary Information Studies (IIS), přičemž jsem zkoumal velké mediální skandály, jak a proč vznikají, co znamenají. A šel jsem hodně do hloubky. Myslím, že japonští učitelé ani nečekali, že to vezmu tak vážně,“ říká Igor.

Zatímco bydlel na kolejích v tokijské Odaibě, nechtěl zanechat ani studií na Univerzitě Karlově – na Fakultě sociálních věd UK, kde se věnoval mediálním studiím. Doktorát v Praze obhájil v roce 2010. Disertační práce nesla tehdy název Média a společnost v Japonsku: Povaha a proměna médií, komunikace a mediopolitického komplexu v kontextu nezápadní společnosti. Tématem byla Prušovi média, ale v novátorsky zajímavém „dewesternizovaném kontextu“ – na 258 stranách podal obsáhlou historii i současnost japonských médií, od velkých deníků Asahi, Nikkei či Jomiuri Šimbun až po televize NHK a bulvár, vliv reklamy anebo tamní kluby reportérů.

Japanolog Igor Pruša se zaměřuje na média Nipponu - psal třeba o japonské televizi (vlevo její budova na Odaibě) nebo novinářských klubech.

První doktorát z Karlovky

Ve výzkumné části se pak zaměřil – a jako znalec přímo i z japonského prostředí a se znalostí japonštiny – na celou mediální sféru, teorii komunikace v rámci Nipponu, nastolování agend a premiérově též na mediaci skandálu. Tak v Česku prvně nastínil japonské politické, korupční a korporátní skandály, mediální fauly i modely mediace. Oponentem byl vedle profesora z Harvardu i významný japanolog Jan Sýkora z Filozofické fakulty UK, jehož dílo (a udělený císařský řád) jsme popsali v magazínu Forum 2/2022. „Byl na mě přísný, ale měl k textu věcné výtky,“ směje se po letech Pruša.

Získal své první Ph. D., ale v Tokiu pokračoval. Publikoval své vědecké studie, překládal, přednášel a – i navzdory zdravotním komplikacím – Tokijskou univerzitu v roce 2017 také dostudoval. Právě druhá obájená disertace, která se důsledně zabývá mediálními skandály, se stala základem knihy. „Nejprve mi ji nabídlo publikovat renomované vydavatelství Michigan University Press, ale tam kvůli chybě jednoho editora ležela u ledu plné tři roky! Nakonec se mi omluvili, že to omylem zazdili,“ vzpomíná.

Zasloužený úspěch přišel letos v srpnu, kdy odborná práce Scandal in Japan: Transgression, Performance and Ritual vyšla v britském nakladatelství Routledge, jež patří ke špičce.
O čem kniha vypráví?

„Je to první publikace svého druhu, která analyzuje mediální skandály v současném Japonsku. Nabízí nový pohled na skandál jako silně medializovaný sociální rituál, jehož funkcí je zachovat mocenské status quo, a přitom vygenerovat finanční zisk pro média. Blíže v ní popisuji, jakým způsobem japonské elity vysvětlují své skandály veřejnosti během uplakaných tiskových konferencí, a jak média z těchto tiskovek dělají spektakulární mediální rituál,“ říká Pruša, jenž učí na vysoké škole Ambis a Metropolitní univerzitě Praha.

Tři skandály pod lupou

Pruša se, kromě analýzy celého „mediálního kolotoče“ na ostrovech, zaměřuje na trojici výjimečných událostí. „V knize jsou podrobně rozebrány tři velké japonské skandály ze začátku nového tisíciletí: drogový skandál populární celebrity Noriko Sakaiové, politický skandál zkušeného, ale zprofanovaného politika Ičiróa Ozawy, a konečně korporátní skandál přední japonské společnosti Olympus, který byl odstartován neprávem sesazeným šéfem Michaelem Woodfordem,“ říká dvojnásobný doktor – z Česka i Nipponu.

Nová kniha, jež stojí v pevné vazbě 130 liber (přes 3600 korun!), je podle Igora Pruši určena hlavně těm čtenářům, kteří se zajímají o japonskou kulturu a společnost, ale určitě přijde vhod i vědcům na poli sociální antropologie anebo mediálně-komunikačních studií, neboť si všímá i případů, kdy je skandalizovaný skoro až zavržen komunitou (mura hačibu). Výhodou nové knížky je i zařazení do sledované ediční řady Japan Anthropology Workshop Series.

A jaké jsou první ohlasy? „Jedná se o vynikající dílo, jež kombinuje fascinující etnografické a historické údaje s promyšlenou teoretickou perspektivou. Jediná další kniha, kterou znám v angličtině a která se knize podobá, je dílo Marka Westa. Nová kniha ale Westovu převyšuje v tom, že svůj materiál zasazuje do teoretického rámce, který umožňuje srovnání nejen s jinými případy v Japonsku, ale i s případy jinde,“ uvedl kupříkladu profesor Roger Goodman, první recenzent knihy a přední japanolog z Oxfordu. A spokojen s vydáním titulu je i samotný autor. Proč? Pruša už dostal pozvánky k představení svých tezí „skandálu jako rituálu“ z univerzit v Cambridge, Curychu, Vídni i dalších.

Co vám dala studia na FSV UK?

Fakulta sociálních věd UK mi především poskytla vstřícné a erudované zázemí pro můj výzkum. Já spadal pod Institut komunikačních studií a žurnalistiky (IKSŽ), kde jsem měl to štěstí narazit na profesora Jana Jiráka a docentku Barbaru Köpplovou. Profesor Jirák byl vůbec prvním, který mi před patnácti lety řekl, ať svůj výzkum opublikuji ve vědeckém časopisu. Říkám mu proto můj „mediální táta“, protože bez jeho počáteční podpory a zpětné vazby by se možná ani nezrodila moje nová kniha. Mou „mediální mámou“ by pak jistě byla docentka Köpplová, která mi během svého doktorského studia na FSV UK velmi pomáhala s organizací studia, a nakonec i svolila, abych se odebral na dvouletý studijní pobyt do Japonska. Ten se nakonec protáhl na deset let.

Co nejtěžšího bylo a je na studiích japonštiny?

Pro mě je to rozhodně psaní znaků. V prváku na olomoucké japanologii nás učitelé efektivně mučili znakovými testy, a od té doby mám z japonských znaků malé trauma (směje se). Dále je to rozhodně zdvořilostní japonština. Člověk musí během konverzace měnit slovesnou formu podle toho, jaké je postavení a věk mluvčího. Japonština má tedy několik zdvořilostních úrovní, a japanologové si musejí zapamatovat, která forma toho či onoho slovesa koresponduje s tím či oním postavením respondenta. Japanolog je ale na ostrovech nakonec také jen gaidžin (nezdvořile „cizinec“) a těm se naštěstí chyby ve zdvořilosti promíjejí (usmívá se přesvědčivě).

Co vše chystá vaše kapela Nantokanaru?

Moje kapela Nantokanaru právě měla comeback po deseti letech ticha: úspěšně jsme absolvovali dva koncerty, jeden v pražském Crossu a druhý v brněnském Kabinetu múz, a nyní připravujeme další třípísňové EP. To předchozí z loňska se jmenuje Emotional Damage Wreckage a je dostupné na Spotify či Youtube. Též plánujeme natočit další videoklip – tentokrát s japonskou burleskní tanečnicí Maico Tsubaki, která často létá do Evropy na svoje vystoupení. V neposlední řadě máme v plánu nacvičit pro další koncert pár skladeb ze starší tvorby, ale je poměrně obtížné zkoušet, protože náš zpěvák je mladý Španěl, který momentálně žije v Madridu. I proto je pro mě každá příležitost, kdy se všichni v kapele setkáme v naší brněnské zkušebně, takovým malým zázrakem!

V magazínu Forum píšeme o absolventech UK. Ale promocí to nekončí! Zůstaňte v kontaktu se svou alma mater i vy a buďte součástí společenství Univerzity Karlovy i nadále prostřednictvím Klubu Alumni.