Influencerka Zoe: Karel Havlíček Borovský byl frajer!

Influencerka Karolína Zoe Meixnerová je ukázkovým příkladem, jak během covidu nastartovat kariéru. Loni v červnu přidala na svůj instagramový profil Cojezoe krátké video, jak by dnes vypadaly spisovatelky českého národního obrození. Mělo obrovský úspěch a odstartovalo sérii originálních edukativních příspěvků, v nichž absolventka bohemistiky a žurnalistiky Univerzity Karlovy popularizuje českou literaturu tím, že se stylizuje třeba do Karla Hynka Máchy nebo Boženy Němcové. Za poslední rok zorganizovala přes padesát besed pro veřejnost i školy. Její profil o literatuře 19. století má přes 35 tisíc sledujících. 

Takže: Co je Zoe?

Je to takové moje alter ego, pod kterým jsem si založila v devatenácti letech blog Literární hysterie a následně také stejnojmenný podcast. Zoe byla vždycky odvážnější, nebála se sdílet osobní věci a já se za ni tak trochu schovávala. Cokoli jsem o sobě zveřejnila, mohla jsem říct: „Ale to nejsem já. To je Zoe.“ O svém blogu jsem ostatně mluvila jako o stylizovaném fiktivním deníku. Jsem strašně ráda, že i ta Zoe nakonec sebrala odvahu a ukázala nejen text, ale také obličej právě prostřednictvím videí, která dneska pravidelně přidávám na sociální sítě a lidé mě už znají i jako Karolínu Zoe Meixnerovou. Ale třeba všechny moje kamarádky z vysoké školy mi říkají Zoe.

A kdo je Karolína?

Veselá, společenská holka, která je akorát možná zdrženlivější a opatrnější právě co se týká sociálních sítí. Kromě veřejného profilu Cojezoe mám i soukromý pro rodinu a přátele. Vypadá to schizofrenně a poblázněně, ale snem Karolíny Meixnerové by rozhodně nikdy nebylo stát se influencerkou...

Jste ukázkovým příkladem člověka, který za covidu výrazně posunul svou kariéru. Zhruba před rokem jste odstartovala dnes už dobře známou sérii krátkých videí, takzvaných Reels, věnujících se spisovatelům českého národního obrození. Jak vás napadlo vydávat se za Boženu Němcovou?

Pamatuju si to jako dnes. Byla jsem doma, řešila nějaké splíny, otravovaly mě sociální sítě a reklamy lidí, kteří mají vliv. Nelíbilo se mi, jakým způsobem ho využívají. Říkala jsem si, že bych ráda posunula obsah někam jinam. Vzhledem k tomu, že českou literaturou žiju, využila jsem toho, co znám a umím a zkusila lidem předat něco, co má informační a možná i edukační hodnotu. Umístila jsem video o tom, jak by dnes vypadaly spisovatelky českého národního obrození, nejprve na TikTok, kde jsem tehdy neměla žádné sledující a byla jsem zvědavá, co to udělá. Buď zapadne, anebo naopak. A on se stal ten opak.

Video jste překlopila na Instagram, kde je vidět, jak jste nové tvorbě přišla na chuť. Další spisovatelé a vztahové zápletky mezi nimi.

Lidé si psali, že jich chtějí víc a mě to samozřejmě bavilo. Po videu o Boženě Němcové mě začali sdílet i slavní influenceři a mě přišlo škoda poptávky nevyužít. Postupně jsem si sestavila takovou slavnou šestku – Karla Havlíčka Borovského, Boženu Němcovou, Karla Hynka Máchu, Jana Nerudu, Karolinu Světlou a Josefa Kajetána Tyla.

Na profilu předkládáte pikantní informace o českých spisovatelích a spisovatelkách, které v učebnicích nenajdeme. Velkou odezvu vyvolal příspěvek týkající se dvojic, o nichž se domníváte, že spolu mohly mít sexuální poměr. Chtěla jste šokovat?

Kde je ta hranice, co zveřejnit, a co už ne? Celou dobu s tím bojuju. Obsah podcastu a ze začátku i na Instagramu jsem tvořila s tím, že jsem vystudovaná bohemistka a co nemám „ozdrojované“, to nezveřejním. Postupně mi ale došlo, že tento přístup by dával smysl, pokud bych tvořila pro akademiky nebo literární vědce. Jenže můj profil je určen především studentům středních a základních škol, kteří potřebují získat k české literatuře vztah. A říkám si, čím ublížím Karlu Havlíčku Borovskému, když přiznám, že měl možná nemanželské dítě? Maximálně to z něj udělá ještě většího frajera, bližšího i těm, kdo se mu odborně nikdy věnovat nebudou. Nedávám spisovatelům žádné nálepky. Dělám z nich úplně obyčejné lidi. Mnohokrát mi sledující vyčetli, zvlášť u Havlíčka, že mu ničím odkaz. Jaký odkaz? To uměle vytvořené svatořečení, díky kterému ho většina studentů absolutně nechápe?

Nejvíce jste ovšem spojována s Boženou Němcovou. Je to vaše oblíbenkyně?

Na vysoké škole jsem si zamilovala české národní obrození díky docentu Václavu Vaňkovi, který nám ho dokázal skvěle přiblížit. Ale konkrétně Božena Němcová mě moc nezajímala; blíž jsem měla k Janu Nerudovi. Vplula jsem do ní až při přípravě podcastu a první besedy, o kterou si psali moji sledující. Vadilo mi, že když jsem začala tematizovat Němcovou, zvlášť po seriálu České televize, lidé říkali: „Aha, to je ta ehm, ehm…“ Já na to: „Není! Ona nebyla promiskuitní. Byla donucená žít v manželství, v němž nechtěla být. Jenom hledala svoje štěstí, svou lásku a měla na to právo.“ Měla jsem potřebu ji hájit. A dodnes se s tímto názorem na ni na některých besedách setkávám: „Chudák ten Němec…“

Za poslední rok jste absolvovala přes padesát literárních přednášek pro veřejnost, ale i pro školy. Jaký mají studenti vztah k české literatuře národního obrození?

Rozdíly mezi jednotlivými třídami jsou obrovské a opravdu nesmírně záleží na osobnosti pedagoga, jak dokáže dětem látku podat. Ze začátku mi přišlo zvláštní, jak je možné, že v některé skupině všichni pracují, hlásí se, diskutují, od kluků po holky všichni jsou zapojení. Došlo mi, že neexistuje třída sígrů a třída šprtů, ale převládne skupinka, která je dominantní a chová se podle toho, jaký prostor jim učitel poskytne a pak se všichni projevují stejně.

Jak si školy vybíráte? Zvou vás sami učitelé?

Ano, většinou ti, kteří mě sledují na Instagramu. Druhou část zájemců tvoří studenti, kteří svého pedagoga poprosí, jestli by mě nepozval k nim do školy. Nejhorší je, když jdu někam, kde mě učitel nezná a neví, co má od besedy čekat, ani na mě třídu nepřipraví. Je tam jen ta jedna slečna, která mě zbožňuje, a zbylých šedesát lidí mě vidí poprvé. Buď mi dají šanci, anebo taky ne. Už se mi stalo, že jsem v půlce přednášky odešla. Ale přednášela jsem třeba automechanikům z učiliště v Lounech, a ti byli neuvěřitelně zvídaví, bavili se, měli spoustu otázek... Nikdy dopředu nevím, co mě čeká.

Stále vnímáte české národní obrození jako bezednou studnici nápadů, anebo se plánujete ve svém obsahu posunout k novějším autorům?

To je právě věc, kterou teď řeším. Mohla bych pokrývat 19. století i mimo tu svou slavnou šestku. Bylo by z čeho vybírat. Otázka zní, zda by to bylo pro lidi atraktivní, protože o těchto spisovatelích se ve školách neučí, dávala bych jim asi nadbytečné informace. Takže se nejspíš budu posouvat na začátek dvacátého století. Nicméně spoustu těch mikro příběhů méně známých osobností jsem vložila do knihy, která nedávno vyšla v nakladatelství Albatros.

Co v ní čtenář najde?

Jsou to takové moje dopodrobna rozpracované literární besedy, kde si už tolik nedovoluji instagramové „haha drbíčky“, a když už je naznačím, upozorňuji, že nejde o ověřená fakta. Nechci si ale hrát na odborný text. Píšu populárně naučnou literaturu určenou laické veřejnosti nebo právě středoškolákům, kterým by knížka mohla sloužit jako takový informační background ke klasickým učebnicím. I proto jsem si k vydání zvolila tradiční nakladatelství. Mohla jsem si knihu vydat sama prostřednictvím peněz vybraných od mých sledujících a asi bych na tom i víc vydělala. Ale díky Albatrosu se mohu dostat do širšího povědomí lidí, na pulty knihkupectví, kde si mě najdou i ti, kteří mě dosud neznají.