Sociální zemědělství, co to je? Tuto otázku slyší Eliška Hudcová z Evangelické teologické fakulty UK stále ještě poměrně často. Koncept, který propojuje farmaření se sociální prací, ještě není v České republice příliš zažitý. Sociální zemědělství přitom jde ruku v ruce také s udržitelností. Komu je blízká péče o člověka, toho obvykle zajímá i to, v jakém stavu je krajina, příroda i půda, kterou obhospodařuje a kterou chce uchovat i pro budoucí generace.
Poprvé se Eliška Hudcová s konceptem sociálního zemědělství setkala prostřednictvím svého bratra. Ten sám totiž na malé farmě na západě Čech chová ovce a má sad. Když se před čtrnácti lety zapojil do mezinárodního projektu Leonardo da Vinci na téma multifunkční zemědělství, zaznamenal u svých kolegů z Itálie právě i koncept sociálního zemědělství.
Ten do té doby u nás nebyl známý, ačkoliv některé místní farmy už v jeho režimu fungovaly. Eliška na farmě pochopitelně trávila a tráví dost času a téma ji zaujalo natolik, že se mu začala věnovat i v rámci svého studia Pastorační a sociální práce na ETF UK. Později ho rozvinula i ve své dizertaci na Fakultě humanitních studií UK, kde se věnovala oboru Studia občanského sektoru. Dnes jako členka Katedry sociální práce a Katedry praktické teologie ETF UK o něm přednáší a popularizuje ho. Smyslem sociálního zemědělství je integrovat lidi se zdravotním a sociálním znevýhodněním do společnosti prostřednictvím zaměstnání na farmách, poskytováním sociálních služeb nebo jejich terapeutického pobytu na nich.
Focení probíhalo v pražském Toulcově dvoře, který pracuje v režimu sociálního zemědělství.
„Sociální zemědělství vytváří prostor pro lidi s nejrůznějším typem znevýhodnění, kteří nějakým způsobem potřebují podporu v začlenění do společnosti a ve zkvalitnění jejich života. Sociální farma nebo faremní venkovské zemědělské prostředí se stává nástrojem integrace, prostředím, ze kterého člověk může čerpat benefity, jež nabízí,“ vysvětlila.
Vrátit život na venkov
Farmy, které se věnují sociální práci, často také pomáhají se vzděláváním dětí a celkově přispívají k upevňování vztahu lidí k přírodě, ke krajině a k venkovu, kam vracejí život a kde pomáhají budovat kvalitní lokální komunity. „Nejsem jen teoretička, pracuji také v přímé práci v oblasti dluhového poradenství. Vím, jaké to je mluvit s lidmi v nejrůznějších těžkých životních situacích. U mnohých z nich vidím, jak by jim svědčilo jít ven, někam do úplně jiného prostředí. Chráněná pracovní místa bývají zajišťována často třeba v oblasti security, tedy hlídání v supermarketech, nebo je posílají kompletovat nesmyslné součástky, což je rutinní a monotónní práce v uzavřeném stresovém prostředí. Daleko lepší by bylo, kdyby farmy dokázaly nabídnout víc pracovních míst pro potřebné,“ myslí si Eliška Hudcová, která působí i v neziskové organizaci Člověk v tísni.
I když dnes v Česku existují vyšší desítky farem, které se vedle zemědělské věnují také sociální práci, koncept je stále v širším povědomí neznámý, a proto se ho snaží i prostřednictvím přednášek třeba na středních školách popularizovat. V současné době je také v kontaktu s kolegy a kolegyněmi z České zemědělské univerzity (ČZU) a vymýšlejí, jak propojit sociální práci vyučovanou na ETF UK s kurzy věnovaným rehabilitaci se zvířaty vedenými na ČZU. Sociální zemědělství je úzce spjaté s konceptem, pro který se používá termín „green care“.
„Často se říká, že příroda je důležitá pro well-being člověka, ale to je zase jen takový jednosměrný proces. Člověk by měl myslet nejen na sebe a na to, že sám získává, ale měl by darovat dál, dalším generacím. Koncept green care je o setkávání člověka s přírodou, mělo by se jednat o léčivé a léčebné procesy, které jsou plánované, reflektované a hodnocené. Můžou mít nejrůznější formy, třeba terapeutického zahradničení nebo zahradní terapie, může to být cvičení v přírodě nebo právě sociální zemědělství. V poslední době se mluví i o lesních koupelích, což začíná být oblíbený způsob terapie, který k nám přichází z Japonska. Důležitá je vždy ona reciprocita,“ podotkla.
A právě proto je pro farmáře a farmářky, kteří se vrhnou na sociální podnikání, často důležité také enviromentální hledisko, tedy to, že svoje hospodářství spravují udržitelně s ohledem na zachování půdy a přírody našim dětem. „Byť ne všechny sociální farmy v Česku hospodaří v režimu ekologického zemědělství, tak si hlídají, aby se udržovala biodiverzita či voda v krajině. Přemýšlejí o tom, jakým způsobem hospodařit s půdou nebo co a kde sázet. Je úplně přirozené, že když se staráme o lidi, tak se staráme i o přírodu. Na počátku toho všeho stojí hodnotový základ: půdu, o kterou pečujeme, jsme dostali. Je to dar a my máme být těmi odpovědnými hospodáři, kteří ji předají v dobrém stavu dalším generacím.“
| Mgr. Eliška Hudcová, Ph. D. |
| Vystudovala ETF UK a FHS UK, kde také absolvovala doktorské studium oboru Studia občanského sektoru. Ve své dizertaci zpracovávala téma rozvoje sociálního zemědělství v ČR ve vztahu k sociální ekonomice, sociálnímu podnikání a sociálnímu začleňování na venkově. Je členkou Pracovní komise sociálního zemědělství na ministerstvu zemědělství a zakládající členkou Asociace sociálního zemědělství. Působí jako dluhová poradkyně v organizaci Člověk v tísni a učí na ETF UK. S manželem vychovává pět dětí. |
