„Vždy, když mluvím o udržitelnosti, je to spíše o tom, co nedělám – nenakupuji zbytečně, nehromadím věci,“ říká Rozárie Haškovcová, environmentální influencerka a studentka politologie na Fakultě sociálních věd UK.
„Za mě je na prvním místě minimalismus. Vždy začínat otázkou, zda něco nového skutečně potřebujeme nebo opravdu moc chceme. Hlavně nepodlehnout konzumu – žijeme ve světě, kdy nám neustále někdo říká, že pokud chceme být in, potřebujeme si koupit nový model telefonu nebo oblečení z nejnovější kolekce… To je naprostá hloupost, od toho se neodvíjí našeho hodnota,“ říká Rozárie Haškovcová.
Jak tedy nakupovat? „Pokud si promyslím, že něco nového potřebuji, nebo opravdu chci, hledám, zda to lze sehnat ‚z druhé ruky‘ – v second-handech, bazarech nebo třeba na swapech – akcích, kde si účastníci vyměňují oblečení, ale i další věci. Pokud neseženu, hledám v nabídce udržitelných značek. Běžné řetězce jsou až úplně ta poslední ‚nouzová‘ možnost,“ popisuje.
Pravidlo 80:20
Rozárie zároveň varuje před snahou o dokonalost. „Sama jsem si prošla zero waste obdobím, kdy jsem se snažila žít maximálně ekologicky a bezobalově. Nyní se řídím pravidlem 80:20 – snažit se žít udržitelně, ale zaměřovat se skutečně na to podstatné a zároveň se nehroutit z toho, že to někdy nejde. Nikomu nepomůže generace ustrašených lidí, kteří budou špatní z toho, že si někdy koupili balenou vodu nebo jeli autem,“ radí.
Co tedy (ne)
dělat? Co má největší vliv? „Určitě omezit maso a živočišné výrobky! To řadu lidí překvapí a v české společnosti je to docela rozbuška, ale právě živočišná produkce má na svědomí až 14 procent globálních emisí skleníkových plynů, přitom silniční doprava tvoří 9 procent, letecká jen dvě a půl procenta,“ sdílí Haškovcová, která jedním dechem doplňuje, že se nemusíte hned stát vegany, ale každá „rostlinná volba“ se počítá.
Jako další příklad udržitelnosti sdílí, že v kabelce nosí igelitový pytlík, do kterého opakovaně nakupuje. „Velmi často si ale jídlo beru přímo do ruky nebo si ho nechávám zabalit pouze do ubrousku,“ říká. V její kabelce také najdete vlastní kelímek: „Líbí se mi jeho praktičnost, používám ho na vodu, kávu, ale třeba i večerní drink.“ Také, pokud to jde, nejezdí autem: „V Praze to ani nedává smysl, když opravdu potřebuji někam dojet autem, půjčím si sdílené nebo od kamarádů. Obecně miluji koncept sdílení. Třeba knihovny věcí, kde si můžete půjčit od vrtačky po stan, jsou naprosto skvělé,“ říká.
Obrovská spotřeba vody při výrobě oblečení
Rozárie Haškovcová téma udržitelnosti propaguje na svých sociálních sítích, ale třeba i v rámci workshopů. V loňském roce uspěla ve studentské soutěži na podporu udržitelného rozvoje na Univerzitě Karlově. „Díky tomu jsem mohla se svým workshopem o udržitelné módě skutečně objet republiku. Navštívila jsem více než pětadvacet základních a středních škol,“ líčí. „Samozřejmě je poznat rozdíl mezi Prahou a malým městem, ale mnohem více záleželo na konkrétních školách a vyučujících, zda je pro ně udržitelnost téma nebo jsem přinášela něco nového,“ popisuje. Nejčastěji posluchače překvapuje, kolik množství vody se při výrobě oblečení spotřebuje: na výrobu bavlněného trička je průměrná spotřeba 2 720 litrů vody, na džínové kalhoty dokonce až 9 000 litrů vody.
Rozárie se v rámci interaktivního workshopu zaměřuje především na módu a problematiku fast fashion, ale na souvisejících příkladech vysvětluje i problematiku emisí a znečišťování prostředí, nebo jak se nás dotýká klimatická změna. „Nejčastěji uvádím příklad rostoucích cen potravin – třeba že olivový olej je teď tak drahý, protože velké sucho ve Španělsku zničilo úrodu. Obdobně narostla cena cukrovinek a začíná být problém i s kávou,“ říká a zdůrazňuje: „Mým cílem není strašit nebo vyvolat úzkost, že je vše špatně. Chci, aby lidé o problematice začali přemýšlet, zajímat se.“
|
Proč tolik řešíš oblečení? „Oblečení je hrozně moc – již dnes máme oblečení pro šest generací dopředu a stále vzniká nové. Každou vteřinu se na skládky vyhodí jeden kamion odpadu!“ vyjmenovává Rozárie Haškovcová, pro kterou je problematika „fast fashion“ jedním z hlavních témat. „Kdykoliv uvidíte oblečení, které je podezřele levné, představte si, v jakých podmínkách asi vznikalo. Lidé, kteří takové oblečení vyrábí, většinou pracují v naprosto nevyhovujících podmínkách a za ušitý kus oblečení dostanou třeba padesát haléřů! Oblečení je navíc často nekvalitní, takže se brzy zničí a jste nuceni si koupit další.“ |
Překvapivá síla jednotlivce
Nejlepší obrana proti frustraci a environmentální úzkosti je podle Rozárie proaktivita: „Mně velmi pomáhá vědomí, že se o téma zajímám a dělám maximum, co mohu. Ráda ukazuji, co vše člověk zmůže i jako jednotlivec. Snažím se být inspirací.“
Jako konkrétní příklad uvádí petici pro zavedení veganských jídel do běžné nabídky menz Univerzity Karlovy. „Lidé někdy nadávají a propadají falešnému pocitu beznaděje, že nic nejde změnit. Přitom často stačí být jen trochu proaktivní – zajímat se, napsat na úřad nebo třeba podepsat petici,“ doporučuje Rozárie Haškovcová, kterou jednou láká politická kariéra.
„Studuji politologii a o politiku se zajímám od patnácti let. Ale uvědomila jsem si, že chci prosazovat velmi nepopulární věci, kterým řada lidí vlastně nerozumí. Proto jsem se rozhodla nejdříve jít cestou edukace – vysvětlovat, proč je téma udržitelnosti tak důležité,“ uzavírá studentka-influencerka.
| Rozárie Haškovcová |
| Studentka druhého ročníku bakalářského studia Politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd UK. Aktuální semestr stráví v rámci Erasmu na Leiden University. Označuje se jako environmentální influencerka – široké veřejnosti komunikuje témata jako udržitelnost, minimalismus nebo environmentální politika. Na Instagramu @shluk.bunek má přes 22 tisíc sledujících. Pořádá i workshopy nebo swapy. |
