Česká univerzitní polonistika slaví sto let. Začínala na UK

Česká, ale i slovenská univerzitní polonistika slaví v letošním roce sté výročí od svého vzniku, který je úzce spjat s Univerzitou Karlovou a polským literárním vědcem Marianem Szyjkowským. Právě proto hovořil Wojciech Bednarek z Polského institutu v Praze s Romanem Baronem z Historického ústavu Akademie věd ČR a Romanem Madeckým z Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity nejen o zakladateli polonistiky v českých zemích, o jejích dějinách, ale i o současném stavu. Oslavy proběhnou 17. října.

Wojciech Bednarek z Polského institutu v Praze hovoří s polonistou Romanem Madeckým (u okna) a historikem Romanem Baronem (v popředí).

Na rok 2023 připadá sté výročí samostatné univerzitní polonistiky v českých zemích. Historie výuky polštiny a česko-polských vědeckých kontaktů je však nejspíš delší, ne?

V akademickém roce 1923/1924 vznikla katedra polského jazyka a literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, vedená polským literárním vědcem Marianem Szyjkowským (1883–1952). V témže roce byl otevřen lektorát polského jazyka i na Masarykově univerzitě v Brně. Po více než třicet let tam působil jako lektor Maxmilián Kolaja (1883–1966). A toto výročí se týká také Univerzity Komenského v Bratislavě. I tam v roce 1923/1924 zahájil svou činnost lektorát polštiny zajišťovaný Jerzym Pogonowským (1897–1980).

Vědecké zájmy o polský jazyk a literaturu mají však v českém prostředí mnohem delší tradici. V plné šíři se začaly rozvíjet v době českého národního obrození a jsou spjaty se jmény jeho nejvýznamnějších představitelů, zvláště Josefa Dobrovského, Pavla Josefa Šafaříka, Josefa Jungmanna, Františka Ladislava Čelakovského či Václava Hanky.

Představme si osobnost prvního vedoucího katedry polského jazyka a literatury na Filozofické fakultě UK. Kdo byl profesor Marian Szyjkowski a jak se jeho životní dráha spojila s historií české polonistiky?

Budoucí přední český polonista, a svým způsobem i polský bohemista, se narodil v roce 1883 v tehdejším hlavním městě rakouské Haliče, tedy ve Lvově. Na tamější univerzitě vystudoval polskou filologii a dějiny románských literatur, k jeho profesorům patřily vědecké osobnosti, jako kupříkladu Roman Pilat, Józef Kallenbach či Edward Porębowicz. Krátce nato se Szyjkowski oženil, narodila se mu dcera Krystyna, v dospělosti známá divadelní a filmová herečka, načež se mladá rodina přestěhovala do Krakova. Tam Szyjkowski strávil dalších šťastných šestnáct let, než se přestěhoval do Prahy – už však sám.

Byl zaměstnán v univerzitní Jagellonské knihovně. Po obhájení habilitačního spisu (Myśl Jana Jakuba Rousseau w Polsce XVIII wieku) začal v roce 1915 rovněž externě přednášet na tamní Jagellonské univerzitě (na snímku je v Krakově s lektorkou polštiny  v Praze Izou Šaunovou, 1930). Již po obnovení polského státu po první světové válce se stal dopisujícím členem Polské akademie věd a umění. Spolupracoval nejen s odbornými časopisy, ale i s tiskem, v němž uveřejňoval především své četné divadelní recenze. Divadlo doslova miloval. Dějinám polského divadla věnoval též několik populárně-naučných prací.

Co bylo hlavním předmětem jeho vědeckých zájmů a jaký vliv na jeho působení měly tehdejší společensko-politické podmínky?

Zatímco před příchodem do Prahy se zabýval otázkami recepce západoevropské literutury období preromatismu a romantismu v polském prostředí, v Praze se soustředil na problematiku polských aspektů v českém národním obrození. Hlavním výsledkem mnohaletého bádání byla třísvazková monografie, jež vyšla péčí Slovanského ústavu v Praze: Polská účast v českém národním obrození (Praha 1931–1946).

Jak se rodila pražská katedra?

Profesor Szyjkowski nebyl jediným kandidátem na stolici polonistiky na Univerzitě Karlově. Příslušná komise – ve složení Jan Jakubec, Jan Máchal, Matija Murko, František Pastrnek, Jiří Polívka a Emil Smetánka – se rozhodovala mezi dvěma uchazeči. Tím druhým byl významný polský slavista a literární vědec Stanisław Dobrzycki (1875–1931), jenž se však stal vzápětí rektorem nově založené univerzity v Poznani, to bylo v letech 1924 až 1925.

Jak na to nedávno upozornil doktor Marek Ďurčanský z Ústavu dějin a archivu Univerzity Karlovy, k volbě Szyjkowského zásadním způsobem přispěla zejména podpora jeho kandidatury z Máchalovy strany (byl mimo jiné autorem studie Mickiewicz a Čechy, jež vyšla v Českém časopise historickém v roce 1898) a též čs. diplomatů ve Varšavě, jmenovitě vyslance Prokopa Maxy a legačního rady Adolfa Černého, jenž patřil k nejvýznamnějším českým polonofilům vůbec.

Stojí za připomenutí, že Černý byl po mnoho let na české univerzitě v Praze lektorem polštiny a lužické srbštiny, překládal polskou literaturu a v polském intelektuálním prostředí měl řadu přátel a spolupracovníků, kteří například přispívali svými texty do Slovanského přehledu.

Profesor Marian Szyjkowski byl nepochybně nevšední osobnost. Ve vzpomínkách studentů je představován jako mistr, vynikající řečník a odborník, který s velkým zápalem a využitím svých rétorických schopností dokázal pro polštinu nadchnout... Zanechal po sobě nejen bohaté vědecké dílo, ale především mnoho studentů, kteří v jeho misi pokračovali. Jakou roli ve vývoji polonistiky sehrálo Szyjkowského působení?

Vedoucí katedy polského jazyka a literatury nebyl jen vynikajícím vědcem, ale také charismatickým a oblíbeným pedagogem. Jeho přednášky a semináře přitahovaly pozornost nejen studentů polonistiky. Jako příklad lze uvést skutečnost, že původně i posluchač germanistiky Karel Krejčí (1904–1979) se právě pod vlivem Szyjkowského rozhodl pro studium polonistiky a později se stal předním českým polonistou a jeho nástupcem.

Krejčí patřil k spoluzakladatelům Akademického kola přátel Polska. Tento spolek rozvíjel bohatou kulturní a společenskou činnost, jejímž cílem bylo vzájemné česko-polské sblížení. Mladí čeští polonofilové pod patronací Szyjkowského pořádali veřejné přednášky českých a polských badatelů, setkání s předními polskými literárními tvůrci a také úzce spolupracovali s obdobně zaměřenými studentskými spolky v Polsku, hlavně v Poznani, Krakově či Lvově.

Setkání Akademického kola přátel Polska v Praze (1929), zcela vpravo sedí profesor Marian Szyjkowski. Repro z knihy Misja życia (2019).

Byli studenti aktivní i jinak?

Studenti a absolventi pražské polonistiky se stávali nejen znalci polského jazyka a literatury, ale i prostředníky porozumění mezi oběma státy a národy. Ze Szyjkowského iniciativy vznikl v centru Prahy – v restauraci tehdejšího hotelu Šroubek na Václavském náměstí – legendární takzvaný polský stůl, tedy místo pravidelného setkávání Poláků trvale žijících v Praze a českých polonofilů s jejich hosty z Polska.

Kdo to třeba byl?

Za všechny jmenujme například polonistu Ignacyho Chrzanowského, slavistu Tadeusze Lehra-Spławińského, spisovatele Juliana Tuwima, Jarosława Iwaszkiewicze, Emila Zegadłowicze či Zofii Nałkowskou, skladatele Karola Szymanowského, operního pěvce Jana Kiepuru nebo politika Wojciecha Korfantyho.

Inspirací pro vznik polského stolu a jeho fungování byla nejen polská „Rzeczpospolita Babińska”, žertovná renesanční literární společnost, která se v druhé polovině 16. století scházela v Babině u Lublinu, ale také polské literární salony a kavárny.

S cenou pro nejlepší studenty. A oslavy budou 17. října 2023

Jménem profesora Mariana Szykowského byla také nazvána cena, kterou Polský institut v Praze již od roku 2018 každoročně uděluje autorům nejlepších bakalářských a magisterských prací zaměřených na Polsko, obhájených na českých univerzitách. V roce 100. výročí polonistiky bude udělena také zvláštní cena určená autorům nejlepších disertačních prací, napsaných v posledních deseti letech. Polská diplomatická pracoviště v České republice připravila k výročí řadu akcí. Na webu a sociálních sítích Polského institutu v Praze jsou k vidění videorozhovory s absolventy polonistiky, kteří v nich hovoří o své fascinaci Polskem a polštinou. Brzy budou zveřejněna také videa se zasloužilými osobnostmi české polonistiky. V rámci letošního Evropského dne jazyků se chystá bohatý polský program, který nabídne například městskou hru, koncert, výstavu, přednášky nebo prezentaci polské gastronomie. Hlavní oslavy jubilea proběhnou 17. října.

Současná česká polonistika se rozvíjí na několika univerzitách: v Praze, Ostravě, Olomouci, Brně a Pardubicích. Můžete krátce přiblížit jednotlivé studijní programy?

Polonisticky zaměřené studijní programy jsou v současné době v České republice v plnohodnotné podobě vyučovány na Univerzitě Karlově v Praze, Masarykově univerzitě v Brně, Univerzitě Palackého v Olomouci a Ostravské univerzitě. Jde-li o bakalářské studium, je polonistika na UK nabízena jako jednooborové či sdružené studium v rámci programu Středoevropská studia: Polonistika. Program je ve své podstatě zaměřen filologicky a jeho specifikem je, že v rámci povinně volitelných předmětů nabízí výběr z takzvaných rozšířujících modulů (bohemistika, hungaristika, slovakistika, slavistika, germanistika a literatury či dějiny zemí středovýchodní Evropy).

Masarykova univerzita v současné době realizuje studijní program Polská studia, který zahrnuje hlavní a vedlejší studijní plán a dvě specializace. Specializace Polská kulturní studia je kromě polského jazyka a literatury zaměřena i na překlad uměleckého textu, specifika polské kultury, polské kulturní dědictví a jeho potenciál v oblasti cestovního ruchu, zatímco Polština pro profesní a obchodní praxi zahrnuje rozšířenou výuku obchodní polštiny, překladatelská a tlumočnická cvičení a také základy práva, ekonomie, geografie a informačních technologií.

Jak to vypadá v Olomouci a Ostravě?

Na Univerzitě Palackého lze polonistiku studovat v programech Polská filologie a Polská filologie se specializací na překladatelství a hospodářskou praxi. Program Polská filologie, jenž je zaměřen na studium polského jazyka a literatury, je možné studovat jednooborově nebo ve sdruženém studiu. Polská filologie se specializací na překladatelství a hospodářskou praxi je jednooborovým studiem a obsahuje navíc praktické překladatelské kurzy. Ostravská univerzita má polonistické studium v programu Polská filologie se zaměřením na komunikaci v polštině, lingvistiku, literaturu, kulturu, dějiny a reálie jako jednooborové nebo sdružené studium. Tato univerzita nabízí také program Polská filologie, specializace Polština pro odbornou a profesní komunikaci, obsahující předměty zaměřené na rozvoj komunikace a odborné kompetence v hospodářské sféře či cestovním ruchu. Všechny zmíněné univerzity umožňují studium polonistiky i v navazujících magisterských a doktorských programech.

V Pardubicích je to jinak?

Univerzita Pardubice nabízela bakalářský program Slavistická studia zemí Evropské unie se zaměřením na polštinu a historii. Všechna polonistická centra v České republice se samozřejmě věnují také vědeckému výzkumu, mají různé grantové projekty a rozvíjejí bohaté mezinárodní kontakty, zejména tedy s polskými akademickými pracovišti.

Proč se podle vás v dnešní době stojí za to věnovat polským studiím?

Polsko je naším severním sousedem a pojí nás s ním nejen četné historické vazby, ale také dynamicky se rozvíjející spolupráce v oblasti hospodářství, kultury, vědy a cestovního ruchu. V této spolupráci se uplatní i čeští polonisté coby oborníci na polský jazyk, literaturu, kulturu či polské reálie, stejně jako polští bohemisté jakožto odborníci na českou problematiku.

Co mladé Čechy na polonistice láká?

Motivace českých studentů pro studium polonistiky je různá. Může to být zájem o cizí jazyk a jeho vnitřní strukturu, o literaturu, která nepochybně patří mezi velké evropské literatury, o překládání a tlumočení, jež má v případě českých překladů polské krásné literatury dlouhou tradici a také vynikající úroveň, nebo o polskou kulturu, dějiny i turistické zajímavosti.