Orální historie je unikátní metoda, která dokáže zachytit příběhy lidí, kteří by se jinak do hledáčku historiků často vůbec nedostaly a upadly by v zapomnění. Jako obor se vyučuje na jediné univerzitě v České republice, a to na UK a její Fakultě humanitních studií. Mezi čerstvé absolventy oboru patří i Martin Zelinka, který ho s nadšením popularizuje a také v něm pokračuje i poté, co studium dokončil. Metodu orální historie se snaží „dostat do praxe i v regionech, které mají stejně bohatou historii jako centrum, ale přitom stojí stranou pozornosti,“ jak upozorňuje.
Martin Zelinka, který během studia sbíral zkušenosti i z působení v OSN a v neziskovém sektoru, se po svém absolvování rozhodl, že vzdělání získané na FHS UK uplatní při realizaci projektů zaměřených na uchovávání svědectví lidí, která by jinak propadla historických sítem. „Při kombinovaném studiu na FHS UK jsem se potkal s lidmi různých profesí a věkových kategorií, jejichž životní osudy mi přišly fascinující. Přitom se často prosadili v oblasti, která stojí mimo běžný zájem profesionálních historiček a historiků,“ vysvětlil Martin.
Když se blížilo absolvování oboru, přemýšlel, jak to, co se naučil, využít dál. Nechtěl, aby mu orální historie zůstala jen na úrovni jeho koníčku. Už při škole proto s kolegyní z fakulty studentkou Vân Anh Tranovou a několika dalšími mladými lidmi založili Evropský solidární projekt Roots of the Future, který využívá metodu orální historie k mapování historie vietnamské komunity v Česku. Tím ale skončit nechtěl, po absolvování se proto rozhodl nabídnout své služby kombinující archivní rešerši s vedením rozhovorů také firmám, které chtějí poznat svou historii a dát i ní vědět veřejnosti.
„Orální historie jako obor je důležitá proto, že zachycuje svědectví lidí, které by se jinak ztratilo. Chci ji proto dostat do praxe i v regionech, které mají stejně bohatou historii jako centrum, ale přitom stojí stranou pozornosti. Zároveň chci ukázat, že i humanitní obory mají potenciál své absolventy živit,“ podotkl Martin Zelinka.
Zlínští stavaři v Iráku
Zájem o jeho práci projevila zlínská stavební skupina PSG, jejíž kořeny sahají až ke stavebnímu oddělení předválečného koncernu Baťa. „Společně se zástupci PSG jsme vybrali deset bývalých nebo stávajících zaměstnanců – osm mužů a dvě ženy – se kterými jsme udělali rozhovory o jejich životě a kariéře,“ říká Martin. Výsledkem je unikátní vzpomínková kniha, která byla vydána ke stému výročí firmy a oficiálně pokřtěna na konci září.
Na tomto konkrétním případu Martin ukazuje, v čem tkví mimořádnost a přednost orálně-historické metody. „Když přijdete do této firmy, na recepci uvidíte asi pětašedesátiletou paní, o které byste si mohli myslet, že je to jen brigádnice dosazená na místo pracovní agenturou. Když s ní ale začnete mluvit, zjistíte, že už její dědeček pracoval před válkou pro stavební oddělení firmy Baťa. Posléze do firmy, tehdy už zestátněné, nastoupil také její otec, který jako stavař Průmyslových staveb Gottwaldov (PSG) působil v Mongolsku a Iráku. Díky tomu prožila kus dětství v zemích, kam se tehdy jinak podíval málokdo. Když jsme spolu hovořili, vzpomínala na jednotřídku pro děti československých zaměstnanců v Iráku, kterou navštěvovala, na bazén, který tam měli celoročně k dispozici, nebo na svou oblíbenou zábavu – poznávání vlajek na palubách lodí připlouvajících do irácké Basry. Z paní recepční najednou padaly úžasné vzpomínky a zážitky, které ukazovaly, jak moc toho má s danou firmou společného a které nebýt metody orální historie by zůstaly zapomenuty,“ podotkl Martin Zelinka.
„Další bývalý zaměstnanec, dnes už pán v letech, mi vyprávěl o tom, jak za socialismu národní podnik Průmyslové stavby realizoval zakázky také v tehdejším Západním Německu. Upozornil tak na kapitolu z československé historie, která není mezi veřejností tolik známá, a zejména u mladší generace může nabourávat představu o absolutní neprostupnosti mezi tehdejším socialistickým a kapitalistickým světem,“ upozornil Martin na další z výhod orální historie, totiž zachycení individuální zkušenosti, která se může lišit od příběhů „velkých“ dějin, aniž by je přitom popírala.
Respekt k životnímu příběhu
Martin Zelinka je dnes rád, že se vzpomínkovou knihou, kterou pro firmu vytvořili, se setkala s úspěchem. „Teď přemýšlím nad tím, jak najít rovnováhu mezi svou rolí badatele a toho, kdo nabízí službu na pomezí historie, publicistiky a marketingu,“ říká s tím, že v rámci orální historie existují různé proudy a přístupy, od akademického přes aktivistický až po komerční, a každý má svůj význam a specifika.
Proto se snaží nahrávání rozhovorů jako způsob poznání minulosti propagovat, rád by zorganizoval také kurzy orální historie pro veřejnost. Zaujmout by chtěl například lidi, kteří si třeba jen pro soukromé účely dělají genealogický výzkum a chtějí ho doplnit rozhovory s žijícími pamětníky. „K metodě orální historie přistupuji s velkým respektem a s úctou k narátorům, kteří souhlasí s tím, že se mnou a veřejností budou sdílet svůj osobní příběh. Zároveň tím, že tuto metodu popularizuji a představuji dalším lidem, pomáhám zachytit jedinečné vzpomínky, které by jinak historickým sítem propadly a časem zmizely,“ podotkl na závěr Martin Zelinka.
| Mgr. Martin Zelinka |
| Absolvent historie na Masarykově univerzitě a navazujícího studia oboru orální historie – soudobě dějiny na Fakultě humanitních studií UK. Jeden semestr strávil na Ben Gurionově univerzitě v izraelské Beerševě. Působil jako dobrovolník v programu United Nations Volunteers a v Evropském solidárním projektu Roots of the Future. Pracoval v soukromém i neziskovém sektoru. |
V magazínu Forum píšeme o absolventech UK. Ale promocí to nekončí! Zůstaňte v kontaktu se svou alma mater i vy a buďte součástí společenství Univerzity Karlovy i nadále prostřednictvím Klubu Alumni.
