Plzeňská škola hostí studenty z celého světa. Již pojedenácté

„V medicíně je třeba být trpělivý a nešetřit časem a úsilím, až pak můžete sklízet ovoce,“ říká (i při státnicích svým studentům) profesor Václav Liška, vedoucí Laboratoře nádorové léčby a regenerace tkáně, chirurg a pedagog na Lékařské fakultě v Plzni UK. Už pojedenácté letos přivítal účastníky mezinárodní Letní školy experimentální chirurgie.

S nadsázkou tvrdí, že volba vysoké školy byla pro něj přirozená. Z domova v Bolevci měl jednak bývalý kampus lékařské fakulty na dohled, a pak taky, že se mu studium medicíny zdálo poměrně dost atraktivní. Dnes profesor Václav Liška k Lékařské fakultě UK v Plzni neodmyslitelně patří (sám sebe s nadsázkou považuje za inventář): byť působil na stážích v Německu, Anglii, Spojených státech či Francii, vždycky se domů – do Plzně, rád vracel a vrací.

Našel se v chirurgii, věnuje se v ní viscerální, kolorektální a hepatopankreatobiliární oblasti, tedy léčbě onemocnění jater, pankreatu a žlučových cest. A aby ho prý chirurgie nepřestávala bavit, soustřeďuje se též na experimentální chirurgii a vědecko-výzkumnou činnost. Tu vykonává v rámci Laboratoře nádorové léčby a regenerace tkáně v Biomedicínském centru LF v Plzni. I „jeho“ laboratoř je součástí Národního ústavu pro výzkumu rakoviny – NÚVR.

O úspěších tamních vědců vypovídají mimo jiné granty, na které se jim v Plzni podařilo dosáhnout. Prozatím nejvýznamnější pochází z roku 2020, úspěšným se stal projekt CHAPERON – ERA Chair Position for Excellent Research in Oncology (► Plzeňská medicína má za sebou první rok s Chaperonem, Forum 2021).

A co víc! V plzeňském centru výzkumu a vývoje v oblasti nahrazování a regenerace orgánů Václav Liška – letos již pojedenácté! –  organizuje mezinárodní Letní školu experimentální chirurgie (Summer School of Experimental Surgery – SSES). Čtrnáctidenní akce odstartovala 1. července 2024. (► Experimentální škola mediky ujistí, zda chirurgii vykonávat, Forum 2021)

Pane profesore, čekal jste na začátku, že se SSES setká s takovým zájmem?

Rozhodně ne. Uvažovali jsme o tom, že proběhne jeden, možná dva ročníky. Když v letech 2014/2015 vyrostla budova Biomedicínského centra a my se do něj přesunuly, škola nabrala na obrátkách. Možná jen málokdo si uvědomí, o jak náročnou činnost jde: je to úctyhodné, a současně nesmírně svazující. Potřebujete v sobě vydolovat sílu, která naváže na spontánní prvotní nadšení z tvorby a objevování. Jsem rád za mladé mediky, kteří mi každý rok pomáhají, jejich energie a elán jsou neuvěřitelné a často i nakažlivé. A že se nám spolu daří, můžeme každý ročník udělat jiný, přičemž podstata zůstává: něco přidáme, něco odebereme. 

(po chvilce zamyšlení) Je to jako s hudebním dílem: Po prvním uvedení na veřejnosti se každé další provedení snažíte udělat alespoň trochu odlišně. Hledání nového způsobu je těžké, protože už to nějak zaznělo a publikum očekává, už ví, jak to znělo…

Dovolím si tvrdit, že se letní škole stále daří přicházet s „novým provedením“. Vždyť jinak byste každoročně neměli tolik zájemců ze zahraničí, že musíte mnohé odmítat…

Asi ano. Pestrost lákající studenty z nejrůznějších koutů světa se nám zatím daří udržet. Díky ní pak můžeme část kapacity SSES nabídnout i českým studentům, ti mají účast zdarma. Zkrátka, i u nás je to v poslední době hlavně o financích, kde je získat.
Náročné je taky mít stálý počet vlastních studentů, kteří pomáhají s realizací kurzu, co mají o akci zájem a berou ji v podstatě za svou. Takových, co se těší, že v létě škola zase bude a pro ně prvních čtrnáct červencových dnů představuje zajímavou práci v ní.

V čem je letošní Letní škola experimentální chirurgie nová?

Vedle chirurgické práce na zvířatech jsou to minikurzy plastické chirurgie, mikrochirurgie, cévní chirurgie. Podařilo se nám získat i nové přednášející, kteří dokáží přiblížit chirurgická témata především z pohledů praktických a inspirativních.

Co se počtu účastníků týče, těch bude opět 35, jsou mezi nimi už dnes neuvěřitelné osobnosti s velkou motivací. Nám, devíti lékařům, letos pomáhá dvanáct pregraduálních studentů.

Vaší filozofií, se kterou jste před jedenácti lety školu zakládal, bylo: Umožněme studentům dělat něco, k čemu by se dostali až jako kliničtí lékaři, chirurgové.

Na ní se nic nezměnilo. Navíc, pokud je někdo na pochybách a říká si, proč se na SSES přihlásit, když třeba nechce být chirurgem, tak se právě na ní může utvrdit, že chirurgem opravdu nechce být. Zkrátka rozhodnutí udělá na základě vlastní zkušenosti. A to je přece skvělé a komfortní, nemyslíte?! Přemlouvám studenty ve čtvrťáku, aby na čtrnáctidenní praxi na interně a chirurgii opravdu šli a zakusili ji. Vždyť nejhorší rozhodnutí jsou ta, vycházející z dojmů, doporučení a doslechu.

Letní škola skončí v polovině července, ovšem NÚVR – největší projekt akademické onkologie – „až“ v polovině roku 2025.

Jde o velmi záslužný projekt, který umožnil propojit významná stávající pracoviště, a především zkušený personál v nich napříč celou ČR.

Kromě Laboratoře nádorové léčby a regenerace tkáně je do něj za LFP UK zapojena ještě Laboratoř translační genomiky nádorových onemocnění, vedená profesorem Kari Jussi Hemminkim, a Laboratoř farmakogenomiky  profesora Pavla Součka. Propojením klinické, experimentální, molekulárně-biologické i bio-informatické jsme získali komplexní pohled na celou problematiku, která umožňuje pokračovat ve výzkumu tumorů. Ale znáte to, ve vědě vždycky nějaký rok trvá, než se můžete zaručit za dosažené výsledky. I proto věřím, že na NÚVR naváže pokračovací projekt, ve kterém se bude dále zhodnocovat vynaložené úsilí společné vědecké práce, a že bude sloužit coby národní onkologický ústav. Ten po dělení federace z akademie věd „odešel“, zůstal v Bratislavě, a nebyl dosud nahrazen.     

Jak vůbec jde českým institucím distanční spolupráce, umí to, umíte to?  

Z mezinárodní spolupráce jsme na „distanční vědu“ zvyklí, v rámci České republiky se to opravdu teprve učíme. Na rozdíl třeba od GAČRu, kde spolupracují zavedené týmy a projekt trvá tři roky, konkrétně v NÚVR trvalo určitou dobu, než byly jednotlivé týmy „zkultivovány“ ke vzájemné spolupráci. Obecně platí, je důležité, aby nešlo o násilné propojení, mělo by jít o spontánní spolupráci vycházející z aktuální potřeby zastoupených institucí, vědeckých pracovišť.  Zkrátka, je třeba se naučit společně žít a komunikovat, a neočekávejme, že excelentní a mnohdy i převratné výsledky přijdou v horizontu dvou tří let, spíše za pět, za osm.  

A „vaše“ Laboratoř nádorové léčby a regenerace tkáně, čím aktuálně žije?

Společně se švýcarskou ETH Curych právě zahajujeme nový mezinárodní projekt GA ČR/WEAVE.

Vím, že za své kolegy si nevybíráte jen renomované a „hotové“ vědce. Před pár lety jste přibral i Marka Brousila, stále ještě studujícího medika a úspěšného „FameLabistu“. To je u vás v Plzni běžné?

(s úsměvem) Já mu před soutěží říkal, aby nebyl jen showman! (Marek národní finále FameLab 2023 vyhrál a dařilo se mu i v tom mezinárodním ► Marek Brousil, ten sympatický medik-vědec s játry, Forum 2024)

Dnes už to bere velice seriózně. Marek je pozoruhodný muž, vědě se začal věnovat snad už ve čtrnácti, to jej ale víc zajímala přírodověda, získal dokonce ocenění Neuron-junior. Do laboratoře k nám začal docházet už během vyšších ročníků gymplu a teď už u nás na medicíně studuje. Zajímá ho věda kolem histologických nebo patologických nálezů, je vidět, že se stále někam posouvá a baví ho to. Jsem za to rád a těším se na jeho další aktivity. Jsem potěšen z každého mladého člověka, kterého u nás v Plzní dokážeme získat pro medicínu, ať klinickou nebo experimentální.    

Jste přísný pedagog?

Rezignoval jsme na to, říkat studentům na zkouškách, že něco neumí. Já jen naznačuju, respektive se jich zeptám tak, že oni sami usoudí, že mají zásadní nedostatky, pro které jim zkoušku nemůžeme uznat. Při státnicích je upozorníme, že i na nich bude jednou stát budoucnost tohoto národa. A že je škoda, když už mají šest let studií medicíny za sebou, aby prohloubení znalostí nevěnovali ještě jeden měsíc navrch. Vždyť dalších pětačtyřicet let v medicíně je ještě čeká… Vždycky to pochopí.

Víte, absolvování studia se samými jedničkami ještě neznamená, že budete i v profesi excelentní. Mám spoustu kolegů ze studií, kteří si svůj pobyt na fakultě prodloužili, a dnes jsou z nich skvělí odborníci. V medicíně je zkrátka třeba být trpělivý a nešetřit časem a úsilím, až pak můžete sklízet ovoce.