Život je dar. Lidé s ním mohou užitečně naložit i po smrti

„Anatomii musíte dělat srdcem, jinak ji neděláte dobře,“ ví naprosto přesně David Kachlík, přednosta Ústavu anatomie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Rád by, aby naši lékaři nepřestali vykazovat výjimečné anatomické znalosti. Bez dobrovolných dárců těl to půjde jen stěží. Proto přišel s dárcovským programem a pietou – Stromem života. 

„Z tradice“ se rozhodl jít studovat 3. lékařskou fakultu, neboť ji absolvoval i jeho tatínek. Už jako medik na ní byl demonstrátorem, lektorem a pitevním laborantem, a po promoci započal na „trojce“ i svou pedagogickou činnost. Že před šesti lety z milované fakulty přesídlil do Motola, o tom rozhodla profesní potřeba a touha. David Kachlík se na 3. lékařské fakultě UK podílel na tvorbě a posléze byl garantem dvouletého studijního předmětu Struktura a funkce těla, složeného z předmětů anatomie, histologie, embryologie, biochemie a fyziologie. O obdobnou integraci, již jen na poli morfologických oborů, se zasadil i na 2. lékařské fakultě.  „Od té doby, co odpromovali mí první studenti, už srdcem patřím sem na ´dvojku´,“ říká s úsměvem anatom, jehož do čela moderního anatomického ústavu „ulovil“ emeritní děkan Vladimír Komárek. S podporou svého tehdejšího šéfa založil profesor Kachlík na podzim 2021 i pietní akci Strom života. Ale pěkně popořádku…

Doupě a „listování“ tělem

Od svého vzniku v roce 1953 využívala 2. lékařská fakulta – tehdy ještě Fakulta dětského lékařství – pro výuku anatomie svou „sestru“ – 1.  lékařskou fakultu – jež na rozdíl od „dvojky“ už svůj anatomický ústav měla. Medici za prací na pitevnách nějaký čas docházeli dokonce na Fakultu tělesné výchovy a sportu do Vokovic! Druhá část budovy Teoretických ústavů – včetně Ústavu anatomie – zvaná pro svůj vzhled a výrazné žluté schodiště Žížala, tvoří její ocásek. Je postavená na bývalém vojenském cvičišti v Motole na Plzeňské a slouží fakultě od roku 2019. Tam, do svého „doupěte“, pozval profesor David Kachlík magazín Forum. A s patřičnou pýchou jej provedl stále novotou zářícími prostorami vysoce moderního ústavu; učebnami, operačními sály a pitevnami, jež k praktickým cvičením anatomů neodmyslitelně patří…

Při výuce v Motole zprostředkovává první hlubší setkání mediků s tělem pacienta mimo jiné i virtuální pitevní stůl. Dotyková obrazovka umožňuje „přečíst a prolistovat“ člověka skrze tenké řezy do detailů. Znázorní mnohé, skutečnému hmotnému tělu se však nevyrovná. Ani když se jedná o umělý model v nejdokonalejším 3D provedení. Ostatně o potřebě „osahat si“ znalosti nabiflované z anatomických atlasů a skript dobře věděl už Johannes Jessenius, a tak v roce 1600 provedl první veřejnou pitvu v Praze.

Co by asi říkal zdejším podmínkám a vybavení?  

„Naučit se pracovat s nástroji, vědět, co tkáně umějí a jakou mají konzistenci, co vydrží, jak se k nim máte chovat – jestli si můžete dovolit je přeříznout, přestřihnout – a co se stane, když třeba omylem projedete skalpelem do aorty. Když se vám to stane na pitevně, dáte si ,setsakramentsky´ pozor, aby se to příště nestalo. U počítače nikdo o svých schopnostech nepochybuje. Až na opravdovém těle zjistíte, jak je snadné chybu udělat (a přeříznout),“ vyjmenovává David Kachlík důvody, proč je pitva na lidských tělech nezastupitelná. A pro odlehčení prozrazuje, že hned na první přednášce medikům pouští část filmových Básníků, v níž Dr. Sejkora (jehož nezapomenutelně zahrál Jan Přeučil) popisuje roviny a směry v lidském těle (mediánní, sagitální, transverzální, frontální...).

S rakousko-uherskou tradicí

„Společně s Japonci jsme my tady, ve střední Evropě, na anatomii nejnáročnější na světě. Chceme, aby i virtuální nástroje pro výuku byly dokonalé,“ argumentuje přednosta Kachlík, proč jej zatím žádná z „hraček“ neuchvátila natolik, aby se je fakulta rozhodla – za dlouhé peníze – nakoupit. Proto v současnosti firmám „jen“ radí, čím vším by ještě měly svůj výrobek zdokonalit: „Dovedu si představit, že za pět let přijdou s dokonalou výukovou virtuální realitou. Ani ta však klasickou pitvu nenahradí,“ je si vědom přednosta.

A kde hledat u českých lékařů zárodek nadprůměrných anatomických znalostí? Podle Davida Kachlíka je erudice anatomů dána stále přítomnou rakousko-uherskou tradicí a kvalitou. „Navíc pořád platí – zlaté české ručičky, je to zkrátka v nás. Anatomii musíte dělat srdcem, jinak ji neděláte dobře,“ má jasno motolský anatom. A upřesňuje: „Vědomosti našich lékařů jsou díky náročnému bazálnímu (základnímu) vzdělání značné. Kvalita teoretických oborů je vysoká a nároky na studenty nemalé. Díky tomu jsou pak na trhu práce vysoce ceněni. Jelikož jsou jejich vědomosti komplexnější, dokážou vnímat příznaky a potíže v souvislostech; na pacienta nahlížejí v celku – jak se dnes moderně říká holisticky. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy jsou prostě špičkovým teoretickým vzděláním pověstné, a to i v zahraničí.“     

Dárcovský program a Strom života

Medicína patří k vědním oborům vyvíjejícím se závratnou rychlostí. Aby budoucí lékaři dokázali využít všechny získané poznatky ku prospěchu svých pacientů pro rozhodnutí o správné léčbě, potřebují získat praxi. Bohužel, těl zesnulých, na nichž by se medici mohli učit, je dnes nedostatek.

Dárcovskému programu se motolská fakulta věnuje od roku 2018. Jde spíše o komorní záležitost, bez větší kampaně v médiích. Od počátku do dnešního dne je v něm zaregistrováno celkem 500 dárců, s věkem od osmnácti do devadesáti let. „Své tělo může vědeckým a lékařským účelům věnovat každý, bez omezení, variabilita je vítaná. Jedině díky ní se student může v lidském těle zorientovat a naučit se v něm číst doslova jako v mapě,“ říká anatom. A zamyšleně dodává: „Dárcovství je ušlechtilý počin, který budoucím lékařům umožňuje získat neocenitelné poznatky a znalosti. Sám život je dar a jako s darem s ním lidé mohou naložit i po smrti: Mohou s ním projevit největší sílu lidskosti – chtít pomoci.“   

Dne 12. listopadu 2021 se na Ústavu anatomie začaly psát první řádky historie – nové tradice uctívající památku dárců těl pro anatomické účely: Osobnosti spjaté s Univerzitou Karlovou, respektive druhou lékařskou fakultou ve stráni nad ústavem vysadily Strom života. Volba padla na lípu srdčitou – symbol ochrany a lásky, český národní strom – na jejíž větve budou postupně zavěšovány dřevěné lístky se jmény dárců. „První den jsme symbolicky umístili lístky dva – za Daniela a Romana, ale správně by jich mělo viset již sedm – právě tolik lidí v dárcovském programu již zemřelo a jejich těla slouží pro výukové a vědecké účely na našem ústavu. Jakmile to stavba a terénní úpravy dovolí, lístky na lípu doplníme,“ říká David Kachlík.

Pozornosti všech, kdo na vysazování Stromu života dorazil, nemohlo uniknout netradiční vyzdobení chodeb a piteven – šlo o originály zapůjčené pro tuto mimořádnou událost rodinou akademického sochaře Břetislava Bendy. „Naším záměrem bylo propojit umění se znalostí anatomie. Nemají ji jenom lékaři, ale i výtvarníci, kteří velmi věrohodně dokážou ztvárnit každou část lidského těla k nemalé radosti nás, anatomů. Uměleckými díly jsme chtěli rovněž trošku odlehčit případné obavy z prostorů piteven. Vždyť mnozí návštěvníci do nich vstupovali poprvé v životě. A krásné sochy ženských těl tak ozdobily a oživily naše sterilně čisté prostory. Moc za tu možnost děkuji. Reakce návštěvníků byla velmi pozitivní, tudíž věřím, že netradiční spojení se líbilo,“ vrací se k události přednosta ústavu.

Aby se o dárcovství vědělo

Především z etických důvodů šla publicita dárcovského programu na „dvojce“ během covidové pandemie stranou. I tak se – po odvysílání reportáže Českým rozhlasem v závěru loňského roku – motolským přihlásilo patnáct nových dárců. Lidé s vůlí nabídnout své tělo ke vzdělávacím účelům ale kontaktovali i další lékařské fakulty. „Jsem velmi rád, že se naše aktivita sešla s dlouhodobou podporou katolické církve. Vyjádřil nám ji v létě loňského roku sám Dominik kardinál Duka,“ pochvaluje si anatom.

Souhlas ze strany církví – jak dále Kachlík uvádí – mají podobné dárcovské programy ku příkladu též v Jižní Americe či ve Španělsku. Zato v Itálii lékaři stále narážejí na velký odpor. Zřejmě i proto – pro nemožnost získat dostatek praktických zkušeností při práci s lidským tělem – jsou italští studenti medicíny pravidelnými účastníky demonstrativních anatomických pitev. Už brzy ji uspořádá právě 2. LF UK v rámci platformy 4EU+. Podle Davida Kachlíka je důležité: „Aby se o dárcovství hlavně vědělo, aby se o něm mluvilo. Jedině tak si lidé uvědomí, že největší síla v člověku je v jeho lidskosti. A že být lidským znamená mít srdce a vědomí, že mohu pomoci dalším lidem nejen za svého života, ale i po své smrti…“