„Vedle znalostí jsou důležité také dovednosti a schopnosti. Memorování není způsob, jakým chceme učit studenty,“ říká nově zvolený kandidát na funkci děkana Právnické fakulty UK profesor Radim Boháč.
Posvítit si chce také na podobu státních závěrečných zkoušek nebo na odměňování akademiků. Nyní čeká, až ho do funkce jmenuje rektor UK. Stávajícího děkana profesora Jana Kuklíka by měl vystřídat v únoru.
Jako garant stojíte za nově akreditovaným magisterským programem Právo a právní věda, který zásadním způsobem proměňuje podobu výuky na pražských právech. Jaké byly vaše hlavní cíle při jeho sestavování?
Nový program klade důraz nejen na znalosti, ale také na dovednosti a schopnosti. To je hlavní odlišnost od původního. Program zůstal pětiletý, má dlouhou tradici – rekrutují se z něj absolventi pro typická právnická povolání – advokát, notář, soudce, státní zástupce, z čehož vyplývá, že musí poskytovat komplexní vzdělání v oboru práva. S předměty jako takovými jsme proto moc hýbat nemohli. Šlo nám ale o proměnu jejich výuky. Na začátek studia jsme zařadili dovednostní předmět Úvod do studia práva, ve kterém se studenti seznámí nejen se studijním programem, ale i se základními právnickými instituty a také dovednostmi, jež budou pak dále rozvíjet – jak mají číst text, jak se píše esej, jak se hledá v právních informačních systémech apod. Dovednostních předmětů jsme jako povinně volitelných do programu zakomponovali víc.
Zaměřili jsme se také na semináře povinných předmětů, to bylo pro nás důležité. Chceme, aby na nich studenti interaktivní formou s vyučujícím získávali potřebné znalosti a dovednosti a aby řešili praktické příklady a úkoly. Seminář nemá vypadat jako malá přednáška.
Novinkou také je, že student musí absolvovat povinnou právní praxi.
Kde by měl tuto praxi absolvovat?
Praxi zajišťuje fakulta, není možné, aby si student přinesl potvrzení, že ji někde absolvoval sám. Proto má praxe nastavené určité standardy, fakultního garanta a vyučujícího, v místě výkonu má student svého mentora. Následně probíhají reflexní setkání a její vyhodnocování. Máme smlouvy se soudy, s advokátními kancelářemi, s neziskovými organizacemi. Jednáme i s dalšími – s notáři, státní správou. Praxe mohou vykonávat také v právní poradně na magistrátu, kde studenti pod odborným vedením dávají právní rady občanům. Takovou právní kliniku bych rád otevřel také přímo u nás na fakultě.
V rámci praxe se studenti mohou zapojit i do projektu Street Law (jeho snahou je zvyšovat právní povědomí u neprávníků. V praxi to vypadá tak, že studenti přednášejí o vybraných oblastech práva na školách nebo třeba seniorům).
Chcete semináře s menším počtem studentů, aby byly skutečně interaktivní a efektivní. Zároveň se ale seminářů kvůli nedostatku financí nevypisuje dost. Jak to budete jako budoucí děkan řešit?
Malé seminární skupiny jsou jednou z mých priorit. V poslední době nebyly výjimkou semináře až o padesáti studentech. Ideální by bylo maximálně dvacet lidí v jedné skupině, reálné je ale myslím spíš dvacet pět. To je můj cíl. Jsem si ale vědom, že menší skupiny znamenají větší nároky na vyučující a jejich počet. Systém budeme muset nastavit tak, aby byl reálně financovatelný.
Sám jdete ostatním vyučujícím příkladem a vedete předmět, ve kterém studenti sami píšou návrhy zákonů, a pak si je obhajují před skutečnými členy Legislativní rady vlády a jejích komisí. To je vaše ideální představa toho, jak by měl seminář vypadat?
Když si studenti sami vyzkoušejí napsat zákon a obhájit si jeho podobu, má to na ně úplně jiný dopad, než když jim jen odpřednáším, jak se píše, a oni mi to pak zpětně odrecitují u zkoušky. Nechci, aby se učili legislativní pravidla vlády zpaměti, chci, aby měli potřebné základní znalosti a zejména schopnosti a dovednosti předpis napsat. Je to směr, který chci prosazovat.
První studenti do nového programu nastoupili loni. Kvůli protipandemickým opatřením se ale v podstatě celý minulý akademický rok vyučovalo distanční formou. Jak moc to narušilo vaše představy o naplňování programu?
Když usilujete o zavedení interaktivních kontaktních seminářů a místo toho začne distanční výuka, není to vůbec ideální. Studenti nového programu nebyli v podstatě celý rok ve škole. Podle výsledků anket, které pořádaly univerzita a fakulta, ale učitelé i studenti PF UK obstáli v distanční výuce velmi dobře. Vyhodnocení nového programu se nám tím ale posouvá. Proto se také nyní snažíme prezenční výuku udržet co nejdéle, i když je to za současné situace velmi složité.
Ve svém volebním programu říkáte, že máte jasnou vizi rozvoje fakulty a cesta k jejímu naplnění by neměla být cestou revoluce, ale evoluce. Kterým směrem by se měla fakulta pod vaším kormidlem vydat? Je nová akreditace předzvěstí toho, jak bude vypadat vaše funkční období?
S heslem Evoluce, nikoliv revoluce jsem kandidoval již před pěti lety do Akademického senátu PF UK, razím ho dlouhodobě. Nejsem ten, který by přišel a řekl, že je všechno špatně a odteď bude všechno jinak. Snažím se spíš o dílčí změny v rámci stávajícího systému.
Jako klíčovou věc například vnímám odměňování akademických pracovníků. Musíme zjistit, jestli tu nemáme někoho, kdo je přeplácen nebo naopak nedostatečně ohodnocen. Obávám se bohužel, že takoví vyučující na fakultě působí. Fakulta potřebuje dvojí typ vyučujících – kmenové zaměstnance, kteří budou primárně zaměstnáni u nás a k tomu budou mít nižší úvazek v praxi (pro náš obor je nutné, aby vyučující zůstali v kontaktu s praxí). A pak by tu měli být pracovníci, kteří primárně působí v praxi, a výuku na fakultě mají jen jako vedlejší činnost. Všichni tito pracovníci by měli být spravedlivě odměňováni podle odváděných pracovních výkonů.
Další téma, které hýbe Právnickou fakultou, je podoba státních závěrečných zkoušek. Jaká je vaše představa?
Státní závěrečná zkouška má v současné době čtyři části, všechny probíhají ústní formou. První dvě – diplomová práce a tzv. oborová část by měly být zachovány. Na tom se většina shodne. Diskuse se vede o části soukromoprávní a veřejnoprávní. Jejich podobu kritizují akademici i studenti. Objevily se i návrhy je úplně zrušit.
Ačkoliv se specializuji na finanční právo, poslední rok jsem u státnic zkoušel příbuzné správní právo, abych viděl, jak zkoušky ve skutečnosti probíhají. Zjistil jsem, že neplní svou funkci. Pro studenty jsou extrémně stresující, neověřují potřebné znalosti a dovednosti. Často taková zkouška vypadá tak, že si student připraví nějaký text, který odrecituje zkoušejícímu. Jde primárně o memorování, což není způsob, jakým chceme studenty učit a zkoušet.
Já navrhuji změnu formy – z ústní na písemnou, nejsem pro jejich úplné zrušení. Pětileté nedělené magisterské studium by totiž mělo být zakončeno komplexnější státní zkouškou z klíčových právních vědních oborů, aby se studentovi při učení na ni propojily všechny znalosti.
Vzhledem k tomu, že i během studia se konají zkoušky ústní a písemné, bylo by vhodné mít i státnice kombinované. Obhajoba diplomové práce a oborová by zůstaly ústní, části soukromoprávní a veřejnoprávní by byly písemné. Má to své výhody. Umožňuje to transparentnější a férovější způsob zkoušení, který je zpětně přezkoumatelný. Navíc se může akcentovat dovednostní prvek studia – zkouška může vypadat jako řešení konkrétního právního problému. A teď se vracím ke svému heslu, nevnímám to jako revoluci, ale jako evoluci a využití potenciálu, který v písemných zkouškách je.
Ve volebním programu jste zdůrazňoval také to, aby pracovníci fakulty usilovali o získání grantu Evropské výzkumné rady (tzv. ERC grant). Máte představu, jak si za ním jít?
Ve vědě jsme se dlouho zaměřovali na kvantitu výstupů, ne tolik na kvalitu. To se teď mění. Vědci i studenti si více hlídají, jakou formou a kde výstup publikovat. Otevřeně ale říkám, že kvalitní věda a publikace by neměly být hodnoceny jen podle toho, kde byly publikovány. My jsme v tomto směru specifický obor. Například kvalitní komentář k zákonu je nesmírně složité a náročné vědecké dílo. Z hlediska bibliometrie ale nemá vlastně žádnou hodnotu. Neříkám tím, ať nevznikají komentáře k zákonům, naopak to je žádoucí, ale musíme mít i ty výstupy, podle nichž jsme financováni.
Obdobné je to s granty. Měli jsme velké množství interních grantů, nyní se soustředíme více na ty externí. Domnívám se, že ERC grantu dosáhneme jedině tak, že budeme vyhledávat studenty a začínající akademické pracovníky, kteří mají potenciál ho získat. Takové lidi musíme od začátku maximálně podporovat v jejich práci.
Chcete zavést pozici fakultního ombudsmana. Kdo by jím měl být a jaká bude náplň jeho práce?
Chtěl bych zavést mechanismus, který by studentům i akademickým pracovníkům umožnil nějakým jednoduchým způsobem sdělit to, co mají na srdci, aby se informace dostaly rychle k vedení fakulty.
Pak by tu měl být člověk nazývaný obvykle jako ombudsman, který se bude podněty zabývat a bude je řešit nebo předávat fakultním orgánům. Na několika zasedáních akademického senátu jsme vedli diskuse o tom, zda má být ombudsman externí, nebo interní. Neshodli jsme se na tom. Oboje má své pro a proti. Budeme to dále řešit.
Vzhledem k tomu, že budoucí paní rektorka Milena Králíčková měla zavedení ombudsmana také ve svém volebním programu, předpokládám, že vznikne nějaká úprava na celouniverzitní úrovni, s tou se budeme muset sladit.
Není úplně obvyklé, aby se o post kandidáta na funkci děkana ucházely hned čtyři osobnosti. Inspiroval jste se něčím z volebních programů vašich soupeřů?
Předně jsem rád, že fakulta dokázala vygenerovat čtyři kandidáty. S řadou věcí z volebních programů svých protikandidátů jsem nesouhlasil, ale viděl jsem tam i dobré nápady. Jsem připraven některá jejich řešení do řízení fakulty promítnout.
Rád bych realizoval například ideu pana docenta Marka Antoše týkající se navazujícího magisterského studijního programu v angličtině, který jsme oba navrhovali. On tu myšlenku ale rozvinul lépe. Načrtl komplexní program Global Change Law, který by se věnoval reakci práva na aspekty měnícího se světa – změně klimatu, novým technologiím, migraci, umělé inteligenci apod. Tato myšlenka mi připadá dobrá.
Budete i jako děkan dál jezdit na seznamovací kurzy pro studenty prvních ročníků a hrát tam u ohně na kytaru?
Mým záměrem to je a doufám, že mi na to zbyde čas. Nechci o to přijít, přináší mi to velmi moc.
| Prof. JUDr. Radim Boháč, Ph. D. |
| Je absolventem Právnické fakulty UK, kde dlouhodobě působí na katedře finančního práva a finanční vědy. Specializuje se na rozpočtové a daňové právo a na otázky subjektů finančního práva. Jako hostující profesor přednášel na Nova Southeastern University na Floridě. Je předsedou Akademického senátu PF UK. Zájmy fakulty zastupuje také v celouniverzitním senátu. Působí na ministerstvu financí a je také předsedou jedné z pracovních komisí Legislativní rady vlády. Letos v květnu ho prezident ČR jmenoval profesorem. V listopadu ho fakultní akademický senát zvolil kandidátem na funkci děkana PF UK, funkce se ujme v únoru. Je ženatý a má dvě děti. Rád běhá a hraje na kytaru. |
