Vědci z Českého egyptologického ústavu FF UK dlouhodobě pracují na výzkumech dávných populací v oblasti rozlehlého – a momentálně válčícího – Súdánu. A nyní jejich poznatky přispěly k veliké mezinárodní studii, jež odhaluje prehistorické populační dějiny údolí Středního Nilu. Nová práce v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS), který patří do elitního ranku vědeckých žurnálů typu Nature a Science, ukazuje díky vzorku 122 zubů 88 jedinců z oblasti Súdánu a jižního Egypta vývoj migrací v dlouhém rozpětí čtrnácti tisíc let od pozdního paleolitu let do středního/mladšího neolitu.
Takto vypadá dnešní pouštní krajina v okolí pohoří Sabaloka, kde od roku 2009 působí česká expedice. Foto: Petr Pokorný
„Článek odhaluje dosud neznámý obraz migračních procesů v okolí Nilu, k nimž docházelo dávno před vznikem starověkého Egypta. Přináší první jasný důkaz, že za nástup výrobního hospodářství – chovu dobytka – v Súdánu jsou zodpovědné nové populace, které sem přišly v 6. a 5. tisíciletí před Kristem. Ty do této oblasti pronikaly podél Nilu a velmi rychle zde nahrazovaly starší lovecko-sběračské komunity. Možné příbuzné nebo potomky posledních lovců-sběračů pak analýza zachycuje několik set kilometrů západně od nilského údolí, kam mohli být starší lovci-sběrači nově příchozími chovateli vytlačeni,“ řekla magazínu UK Forum egyptoložka Lenka Varadzinová, jež s manželem Ladislavem Varadzinem z Archeologického ústavu Akademie věd ČR Praha (ARUP), pracovala nejen na súdánské lokalitě v pohoří Sabaloka.
Pod novým článkem, který zkoumal hi-tech metodami (včetně rentgenové mikrotomografie) i vnitřní morfologii zubu, jsou kromě Varadzinových podepsáni rovněž další Češi: antropologové Petra Brukner Havelková a Petr Velemínský z Národního muzea v Praze. Studie vyšla v poslední březnový den, celkem na ni pracovala dvacítka vědců z různých zemí a institucí. Vpravo je infografika s vyznačením lokalit, z nichž pocházejí ostatky zahrnuté do studie. Lokality zkoumané českým týmem v pohoří Sabaloka jsou SPX (Sfinga) a FHM (Liščí kopec). Dole v grafice je navíc znázorněno i schéma populační historie nilského údolí, jež ukazuje prudký nástup chovatelů (červeně) do prostředí homogenních původních populací (modře a zeleně).
Dekáda práce, mezinárodní tým
Jedná se o výstup mezinárodní spolupráce vědců pod vedením týmu z Université de Bordeaux a francouzského CNRS. „Je to vůbec poprvé, kdy bylo dosaženo tak jemného rozlišení v mikroevoluční studii založené na lidských zubech. Podařilo se nám zrekonstruovat čtrnáct tisíciletí populační historie v archeologických kontextech, kde se nedochovala žádná starobylá DNA,“ říká Nicolas Martin, první autor.
A kolegyně Isabelle Crevecoeurová, další z autorek a iniciátorka celé studie, oceňuje vklad všech členů vědeckého týmu včetně Čechů: „Je skutečným zadostiučiněním vidět zveřejněný výsledek více než desetiletého budování mezinárodní spolupráce mezi různými týmy pracujícími v tomto regionu. Konečně můžeme poskytnout spolehlivé důkazy o složitých populačních procesech v údolí Nilu v pozdním pravěku, o čemž se diskutuje půl století.“
Autoři se zaměřili na 3D morfologické srovnání dentino-sklovinné hranice horních prvních a druhých molárů (stoliček). Výsledky identifikovaly významné rozdíly mezi zuby posledních lovecko-sběračských populací a prvních společností produkujících potravu v regionu, přičemž se jejich charakteristiky téměř nepřekrývaly.
Toto zjištění naznačuje, že přechod k neolitu v tomto regionu se vyznačoval silnou biologickou diskontinuitou, tedy příchodem jiných lidí, přičemž starší populace byly nahrazeny významnými migracemi producentů potravy podél Nilu.
Diagram vlevo zachycuje rozdíly v morfologii dentino-sklovinné hranice u vybraných pravěkých jedinců z doby 13 500 až 3000 před Kristem, přičemž červeným obloukem je vyznačen nástup nové populace chovatelů. „Důležitou součástí byl materiál získaný výzkumem Českého egyptologického ústavu FF UK v pohoří Sabaloka v centrálním Súdánu, který zaplňuje časovou i prostorovou mezeru v záznamech z nilského údolí od konce pleistocénu do středního holocénu. Publikace tohoto článku je velkým úspěchem pro súdánský výzkumný projekt našeho ústavu,“ říkají čeští egyptologové.
Jak uvádí abstrakt článku v PNAS, jehož zkratka bývá někdy v nadsázce interpretována jako první top časopis „Po-Nature-a-Science“, práce přináší nové „poznatky o populační historii severovýchodní Afriky v klíčovém období, kdy rybolov, lov a sběr nahradila produkce potravin a neolitický životní styl“.
Výzkumný tým v pohoří Sabaloka během zatím poslední sezóny 2022, včetně některých autorů studie: Nicolas Martin (vpravo), Isabelle Crevecoeurová (čtvrtá zprava), Ladislav Varadzin (druhý zleva) a Lenka Varadzinová (zcela vlevo). Foto: Ladislav Varadzin
Zjištění jsou dle vědců i editorů časopisu „pevné“, dostatečně přesvědčivé. Na další otázky týkající se interdisciplinární studie odpovídá pro UK Forum doktorka Lenka Varadzinová (na snímku níže).
Jaké je hlavní zjištění vašeho článku s kolegy v prestižním časopise PNAS?
Článek odhaluje dosud neznámý obraz migračních procesů v okolí Nilu, k nimž docházelo dávno před vznikem starověkého Egypta. Přináší první jasný důkaz, že za nástup výrobního hospodářství – chovu dobytka – v Súdánu jsou zodpovědné nové populace, které sem přišly v 6. a 5. tisíciletí před Kristem. Ty do oblasti pronikaly podél Nilu a velmi rychle zde nahrazovaly starší lovecko-sběračské komunity. Možné příbuzné nebo potomky posledních lovců-sběračů pak analýza zachycuje několik set kilometrů západně od nilského údolí, kam mohli být starší lovci-sběrači nově příchozími chovateli vytlačeni.
Nahrazení lovců-sběračů podél Nilu však nejspíš nebylo totální, neboť v některých enklávách jsou v 5. tisíciletí před Kristem zachyceni s lovci-sběrači spjatí jedinci, kteří se však již věnují chovatelství. Tyto nálezy naznačují, že nástup výrobního hospodářství na území dnešního Súdánu provázely komplexní sídelní procesy, které nelze rozšifrovat bez těsné spolupráce mezi antropology a archeology. Ta byla v případě nálezů naší expedice v pohoří Sabaloka usnadněna díky vstřícnosti Národní korporace pro památky a muzea Súdánu, která povolila převézt do České republiky kosterní materiál ze dvou zde zkoumaných pravěkých pohřebišť pro potřeby detailní dokumentace a laboratorních analýz.
Čím se tedy do výzkumu zapojili čeští vědci – včetně vás osobně či manžela?
Hned po odkrytí prvních lidských pozůstatků v pohoří Sabaloka v letech 2011 a 2012 se zpracování kosterního materiálu ujali Petra Brukner Havelková a Petr Velemínský z Antropologického oddělení Přírodovědeckého muzea Národního muzea v Praze, v jehož depozitářích je materiál rovněž dočasně uložen. Zajistili jeho základní antropologické vyhodnocení, jakými jsou odhady věku a pohlaví jedince, patologie, ale sledovali i další charakteristiky dle své specializace, například doklad fyzické zátěže.
Nicméně s vědomím mimořádného významu zkoumaných pozůstatků pro poznání populační historie na africkém kontinentu jsme s Ladislavem a Petrou do týmu v roce 2018 v rámci tehdejšího projektu Grantové agentury ČR (GA ČR) přizvali Isabelle Crevecoeurovou z Université de Bordeaux, která se řadí mezi přední znalce pravěkých afrických populací a je jedním z hlavních autorů právě publikované studie.
Skupina tří pohřbů odkrytých roku 2018 na Liščím kopci v Sabaloce, včetně lovce-sběrače B26 ze studie (zcela vpravo). Foto: Ladislav Varadzin
Jak další práce probíhaly?
Od roku 2020 mohla být spolupráce rozšířena o další vědce díky projektu „Biologická antropologie a archeothanatologie v centrálním Súdánu“ , který iniciovala Isabelle a který díky podpoře CNRS propojuje obě antropologická pracoviště v Praze a Bordeaux. V roce 2022 se do projektu zapojil i doktorand Nicolas Martin, jenž se pod vedením Isabelle a Petra Velemínského pustil do odkrývání populační historie na Středním Nilu mimo jiné pomocí morfologie dentino-sklovinné hranice na lidských zubech. Ta se v oblastech, kde se nezachovává starobylá DNA, ukazuje být vhodným nástrojem ke zkoumání historie dávných populací.
Dlouhodobě jezdíte do Sabaloky. Jak to bylo podstatné pro tuto práci?
Materiál získaný archeologickým týmem v súdánském pohoří Sabaloka ve studii zaujímá významné postavení – představuje totiž více než polovinu všech analyzovaných lovců-sběračů a do výzkumu poprvé vtahuje též jižní část Středního Nilu, odkud data z daného období zatím scházela. Začlenění sabalockých lovců-sběračů do výzkumu si vyžádalo detailní vyhodnocení konkrétní nálezové situace každého jedince a v řadě případů i jejich přímé datování.
S Ladislavem jsme kromě těchto vstupních analýz v publikovaném výzkumu zajišťovali i konfrontaci antropologických zjištění, která v řadě případů dovolovala uvažovat o několika možná i paralelních scénářích, s archeologickou evidencí z nilského údolí i okolních pouští, která umožnila jejich zúžení i zpřesnění (vlevo je snímek prací expedice na lokalitě Sfinga, kde čeští vědci odkryli jedno z největších lovecko-sběračských pohřebišť v severní Africe, foto Ladislav Varadzin).
PNAS bývá považován bez nadsázky za vědeckou publikační špičku. Jak bylo složité se do něj dostat a jak probíhalo recenzní řízení? Mířili jste třeba i na Nature a Science?
Byla potřeba určitá vytrvalost. Hlavní autoři článku – Nicolas Martin a Isabelle Crevecoeurová – nejprve rukopis postupně nabídli třem časopisům z portfolia Nature a Science, ale ty o článek neměly zájem a vrátily jej, aniž by jej nechaly projít recenzním řízením. Hlavní autoři se však nenechali zdánlivými neúspěchy odradit, protože v těchto situacích často záleží na konkrétním editorovi, zda článek podpoří a na recenze pošle, nebo ne.
Potvrdilo se to právě u PNAS, kde redaktory článek zaujal a do recenzního řízení jej dál postoupili. Tři měsíce od podání článku jsme pak dostali podrobné posudky, jež byly velmi povzbudivé a vyžadovaly po nás jen drobné úpravy; do měsíce od odevzdání revidovaného rukopisu byl článek přijat k publikování a po dalším měsíci studie vychází jako jeden z článků vybraný redakcí PNAS jako „zvláštní tip pro média“. Vše probíhalo rychle a hladce. Vytrvalost se vyplatila.
Súdán je momentálně hodně neklidný, statisíce lidí je vysídlených ze země i vnitřně, někteří vědci odešli do Evropy i Prahy. Co se bude dít?
Konflikt v Súdánu trvá bezmála již dva roky a těžko si lze představit všechno utrpení, které běžným lidem přinesl. Vedle ztráty blízkých je pro řadu Súdánců velkým problémem vykořenění a ztráta důvěry. Společnost je traumatizovaná a bude zapotřebí obrovského úsilí napáchané zlo napravit. V posledních týdnech byly z Chartúmu konečně vytlačeny milice RSF a situace se naštěstí začíná uklidňovat. Lidé se postupně dostávají do míst, která byla po dlouhou dobu nepřístupná, a začínají zjišťovat škody.
Máte nějaké nové zprávy od tamních vědců?
Každý den teď dostáváme od kolegů z Chartúmu fotografie a videa, jež zachycují spoušť, kterou konflikt zanechal na Národním muzeu v Súdánu (patřilo skutečně ke klenotům a oceňovaným institucím řadou zahraničních expertů – pozn. red.). To bylo zcela vyrabováno – rozmetány byly depozitáře a trezor uvnitř muzea i kontejnery expedic v jeho areálu. Vedle několika let života tak vzal konflikt Súdáncům i část jejich minulosti, sdílené paměti.
Výzkum koster v pohoří Sabaloka. Zleva Ladislav Varadzin, Nicolas Martin, Saddám Hassan a Isabelle Crevecoeurová. Foto: Lenka Varadzinová
Budete někdy pokračovat v práci přímo tam?
Stejně jako ostatním expedicím znamenalo i pro náš tým vypuknutí konfliktu v Súdánu samozřejmě přerušení terénního výzkumu na Sabaloce. Díky velkorysosti Národní korporace pro památky a muzea, která nám od roku 2009 opakovaně umožnila do Česka odvést vybrané vzorky nebo soubory nálezů na podrobnou dokumentaci a laboratorní analýzy, naštěstí neznamenal přerušení vědecké práce na poznávání minulosti severovýchodní Afriky, včetně populačních procesů na Středním Nilu.
Jakmile to bude možné, chceme se do Súdánu rozhodně vrátit. S končícím konfliktem je nutné více než kdy jindy naplňovat závazky pokud jde o spolupráci při ochraně, uchovávání a zpřístupňování kulturního dědictví Súdánu, jež jsme přijali se zapojením do archeologického výzkumu v této zemi.
A co dalšího v tomto výzkumu chystáte, pokud to tedy půjde?
Právě publikovaná studie, která byla připravena i s podporou běžícího projektu GA ČR zaměřeného na sídlištní a sociální sítě staroholocenních lovců-sběračů východního Sahelu (projekt číslo 23-06488S), otevřela nové otázky nejen stran procesu neolitizace Středního Nilu, ale též předchozího lovecko-sběračského osídlení tohoto regionu. Lovci-sběrači, které v nilském údolí v 6. až 5. tisíciletí před Kristem nahradily nové skupiny chovatelů dobytka, zde byli o čtyři tisíciletí dříve sami nově příchozí. A nás zajímá nejen to, co se s nimi po příchodu chovatelů dobytka stalo, ale i to, odkud pocházeli a proč a jak s počátkem holocénu centrální Súdán zasídlili. Odpovědi na tyto otázky může přinést jen další, dobře zacílený výzkum.
| Mgr. Lenka Varadzinová, Ph. D. |
| Na Filozofické fakultě UK vystudovala egyptologii a indologii v magisterském programu a tamtéž egyptologii v doktorském, kdy obhájila dizertaci s názvem The rock art of Northeast Africa: A case study of rock paintings from the Czechoslovak Concession in Lower Nubia (2015). V letech 2003 až 2006 pracovala v Náprstkově muzeu jako kurátorka. Od roku 2007 pracuje v Českém egyptologickém ústavu FF UK, kde se zabývá kulturním a společenským vývojem v severovýchodní Africe ve starším a středním holocénu (asi 9000 až 3000 př. Kr.) a vědecky zpracovává epigrafickou a archeologickou dokumentaci z výzkumů v Dolní Núbii (1961 až 1965). Od roku 2009 podnikala expedice v Súdánu, především interdisciplinární výzkum v pohoří Sabaloka v centrálním Súdánu. Od roku 2020 se coby expertka na pravěk Súdánu účastní výzkumného Projektu Šakadúd zaměřeného na kulturní adaptace v neakvatických prostředích centrálního Súdánu ve starším a středním holocénu (Archeologický ústav AV ČR, Praha, řešitel Ladislav Varadzin) a projektu Biologická antropologie a archeothanatologie v centrálním Súdánu (CNRS-InEE a Univerzita v Bordeaux, ve spolupráci s Národním muzeem v Praze), z nějž vzešel i aktuální článek v PNAS. |
