Bývá to důležité téma. Lékaři, zaměstnavatelé či odbory u řady současných profesí řeší, jaké jsou rizikové faktory dané profese: jaké jsou nemoci z povolání či typické újmy a zranění, případně jak jim předcházet. Čeští antropologové spolu s egyptology, kteří si vydobyli světový věhlas nejen díky výzkumům na koncesi v Abúsíru, přišli nyní s originální prací. Podívali se důkladně na 69 kosterních ostatků privilegovaných mužů z uvedené lokality, aby zjistili, že u písařů se oproti kontrolní skupině z doby 2700 až 2180 před Kristem vyvinuly četné potíže. Pod prací jsou podepsáni vědci Univerzity Karlovy, Národního muzea v Praze i ČVUT.
Petra Brukner Havelková a Veronika Dulíková kráčí jižním Abúsírem, v pozadí Džoserova pyramida v Sakkáře (foto Martin Frouz).
„Díky tomu, že se dnes u většiny profesí sledují rizikové faktory povolání, jsme mohli zjistit, jaké byly rizikové faktory spojené s každodenní činností písařů starověkého Egypta. Náš výzkum odhalil, že dlouhodobé setrvávání ve zkříženém sedu nebo v poloze vkleče společně s opakovanými úkony souvisejícími s každodenním psaním a úpravou per pak způsobovaly především extrémní přetížení čelistního kloubu a krční páteře,“ uvádějí autoři ojedinělé vědecké studie, jež dnes vyšla v respektovaném časopise Scientific Reports vydavatelství Springer Nature.
Čtyři vědkyně, interdisciplinarita
Na práci se podílelo hned šest českých vědců, především vědkyň. Hlavní autorkou je Petra Brukner Havelková, antropoložka a kurátorka antropologického oddělení Národního muzea v Praze (na snímku vpravo).
„Petra odvedla na článku největší a zásadní kus práce. Přímo v terénu na české archeologické koncesi v egyptském Abúsíru vyhodnotila pohybovou zátěž na všech zahrnutých pozůstatcích starých Egypťanů z doby stavitelů pyramid. Promyslela a postavila strukturu článku. Provedla všechny statistické testy na antropologických datech, na jejichž verifikaci pak úzce spolupracovala s matematičkou,“ řekla magazínu Forum egyptoložka Veronika Dulíková z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK, další z klíčových autorek této zajímavé, novátorské studie.
Jako egyptoložka měla za úkol – na základě zcela jasně stanovených kritérií – vyhodnotit společenské postavení 69 osob, které studie analyzovala. „Příslušnost k vrstvě závisela na tom, zda daná osoba působila na vedoucí pozici v některém z oddělení státní správy či jakou získala hodnost u královského dvora. Od společenského postavení daného jedince se odvíjela poloha hrobky na pohřebišti, její rozměry, způsob výzdoby, velikost pohřební komory i materiály použité na pohřební výbavu,“ vysvětluje Dulíková, jak přesně vědci postupovali.
„Společně s Petrou jsme řešily každého jedince v souboru. Její zkušenosti se statistickým přístupem mi pomohly také při mém vyhodnocení jednotlivých skupin dle společenského postavení. Antropologové Petr Velemínský, vedoucí antropologického oddělení Národního muzea, a Šárka Bejdová z Katedry antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty UK a Laboratoře 3D zobrazovacích a analytických metod, provedli základní antropologické vyhodnocení u některých jedinců ze souboru, jako jsou odhady pohlaví a věku, a rovněž přispěli svými zkušenostmi i úpravami článku,“ vypráví egyptoložka. Již krátce zmíněná matematička Jana Vacková z ČVUT byla původně zahrnuta jen v poděkování za pomoc s kontrolou statistických metod, nicméně jeden z recenzentů studie kladl tak velký důraz na jejich ověřování, že se matematička zařadila mezi autory. Coby seniorní vědec je pod článkem podepsán taktéž profesor Miroslav Bárta, jenž zajišťoval finance, podporu výzkumu a finální editace textu.
„Antropologické oddělení Národního muzea spolupracuje s Českým egyptologickým ústavem FF UK již téměř patnáct let a koordinuje, jmenovitě Petra Brukner Havelková, antropologický výzkum na lokalitě Abúsír,“ uvedl pro Forum doktor Velemínský z Národního muzea v Praze.
Veronika Dulíková během výzkumu Anchiresovy hrobky zhlíží do míst, kde se původně nacházela barevně zdobená kaple (foto Martin Frouz).
„V článku se krásně spojuje vzájemná spolupráce odborníků ze tří oborů: antropologie, egyptologie a matematiky. Ukázalo se, že interdisciplinární výzkum založený na práci s robustními daty je nesporným přínosem pro výzkum staroegyptské společnosti,“ líčí vědci.
Písaři jako popsaná profese
O staroegyptských písařích je leccos známo. Rozhodně nejsou „nepopsaným listem papyru“, přesto studie českých vědkyň a vědců nasvěcuje další aspekty dávné práce. „Většina lidí si tyto písaře okamžitě představí v nějaké z nejběžnějších pozic, například v tureckém sedu, či v pokleku. Můžeme najít i mnoho studií, jež se zaměřují na jejich znázornění v reliéfní výzdobě či sochách, na náplň a způsob vykonávání jejich činnosti i potřebné nástroje. Zpravidla jsou však studováni z pohledu egyptologie, archeologie či historie. Propojení s antropologickým výzkumem, který může doplnit pramenné informace o stopy, jež zanechaly každodenní aktivity na jejich kostře, zcela chybělo,“ uvedla pro Forum doktorka Brukner Havelková.
Antropoložka upozorňuje, že existuje jen několik antropologických studií, které se zaměřují na kosterní pozůstatky konkrétního vysoce postaveného egyptského hodnostáře, a změny na jeho kostře hodnotí již s vědomím, že mohly souviset s jeho „povoláním“, životem písaře.
Sochy zpodobňující vysokého hodnostáře a písaře Nefera a jeho manželku (foto Martin Frouz © Český egyptologický ústav FF UK).
V tom jsou teď Češi průkopničtí. „Doposud nikdo se nezaměřil na písaře jako celou profesní skupinu. Nikdo nehodnotil písaře jako soubor jedinců, jejichž kostry, ve srovnání s ostatními, vykazují shodné či podobné změny – například artrózu, změny v oblastech úponů svalů nebo různé přídatné plošky –, které mohou souviset s úkony, které kdysi opakovaně vykonávali, a s pozicemi, ve kterých dlouhodobě museli setrvávat,“ dodává Petra Brukner Havelková.
Tým vědců na vybraném vzorku ostatků z Abúsíru, ze slavné lokality nedaleko dnešní Káhiry, nejen zjišťoval, zda se písaři lišili od ostatních mužů pohřbených na témže pohřebišti v projevech a závažnosti tělesných změn, ale pokusil se též identifikovat, ve kterých oblastech kostry se změny projevily nejčastěji.
„Významné zatížení v těchto identifikovaných oblastech by nám totiž následně mohlo pomoci s identifikací ,písařské činnosti´ také u koster jedinců, u nichž neznáme jejich tituly a nevíme nic o jejich životě. Pokud tedy v budoucnu nalezneme kostru, která bude mít silně degenerovanou krční páteř, artrózu čelistního i ramenního kloubu anebo palce pravé ruky, můžeme se oprávněně ptát, nebyl to náhodou také písař,“ upozorňuje antropoložka z Národního muzea, jak užitečné mohou být poznatky i pro budoucí nálezy.
Výsledky patnáctiletého úsilí
Cesta k novým zjištěním, které připomínají, o jak namáhavé povolání asi šlo, započala již před patnácti lety, v roce 2009. Tehdy Petra Havelková, bioložka, jež finišovala disertaci na Přírodovědecké fakultě UK (pod vedením doktora Velemínského a na téma změn v oblastech úponů svalů a šlach u velkomoravské populace v 9. a 10. století), začala jako záskok za těhotnou kolegyni pracovat na antropologickém „vytěžení“ kosterních pozůstatků v Abúsíru. Nebyla si vůbec jista, zda se do Egypta ještě bude kdy vracet, ale zájem o entezopatie, tedy změny v oblasti šlach a vazů i pohybové zátěže na kostrách vůbec, ji přivedly k tomu, že to jakoby „automaticky“ začala sledovat též u ostatků starých Egypťanů!
„Začlenila jsem do antropologického hodnocení i znaky související s pohybovou zátěží, s tím, že se to třeba jednou bude hodit... V té době (výzkumů) také byla poměrně běžná praxe, že se zpracované kostry opět znovu pohřbívaly; bylo tedy dobré sledovat a vyhodnotit vše, co bylo možné. A když pak bylo zřejmé, že práce v Egyptě bude součástí mého profesního života i nadále, převzala jsem zodpovědnost za antropologický výzkum: začala tvořit databázi AnuBase shromažďující veškerá data o zkoumaných kostrách nejen z mých výzkumů, ale i data získaná od mých předchůdců. Postupně jsme změnili i zavedenou praxi a kostry jedinců ze Staré říše se přestaly pohřbívat, aby byl možný jejich následný výzkum,“ vzpomíná Petra.
Petra Brukner Havelková (vlevo) v diskusi s kolegyní Květou Smolárikovou přímo na staroegyptské lokalitě v Abúsíru (foto Martin Frouz).
Jednoho dne pak s profesorem Bártou, jemuž se loni dostalo prestižního přizvání do Americké akademie umění a věd čili AAAS (jak jsme psali v samostatném článku), nad jednou z koster vedli diskusi o extrémním zatížení krční páteře u mnoha osob v Abúsíru, které nebylo srovnatelné s tím, co vědkyně znala z českých a moravských lokalit. „Tehdy padla první zmínka o možné souvislosti právě s povoláním písaře. K vlastnímu cílenému výzkumu však byla ještě dlouhá cesta... Především jsme v té době ještě neměli dostatek koster na tak rozsáhlou studii, která by obsahovala alespoň nějaký statisticky významný počet jedinců – jak písařů, tak referenční skupiny. Dále bylo zásadní identifikovat jedince, které mezi písaře zahrneme, a to i v popřípadě jedinců, u nichž nebyly známy jejich tituly,“ říká Petra Brukner Havelková.
Jak už víme, úkolu vytvořit systém definovaných kritérií, na jejichž základě pak lze zjistit sociální postavení i „pravděpodobnost písařů“, se zhostila Veronika Dulíková.
Anchiresovy tituly na takzvaných nepravých dveřích, jejichž zlomky se Veronice Dulíkové podařilo zrekonstruovat (foto Martin Frouz, ČEgÚ).
Překonávání nástrah i překážek
To byl základ nynější studie. První výsledky měli egyptologové k dispozici v roce 2017, ovšem stále hledali vhodné statistické modely umožňující pracovat s velkým množstvím dat, jež bývají – v závislosti na dochování koster – „hodně děravé“, jak vědkyně upozorňují. A další nástrahou se stalo získávání dostatku zkoumaných tělesných ostatků. Nakonec se díky kolegům z Českého egyptologického ústavu (ČEgÚ) podařilo dohledat i kostry ze starších výzkumů, které nebyly pohřbeny, ale uloženy v již dříve prozkoumaných hrobkách, a mohly tak rozšířit potřebný soubor, aniž by musely léta čekat na nové nálezy.
„Momentálně tak antropologická databáze AnuBase obsahuje informace o 220 jedincích ze Staré říše pohřbených v Abúsíru. Do naší studie však byli zahrnuti pouze muži, jejichž kostry byly natolik dobře dochované, aby z nich bylo možno odhadnout pohlaví, věk a vyhodnotit alespoň polovinu z více než 1700 znaků s možnou vazbou na prodělávanou fyzickou aktivitu. Proto je jich nakonec ,pouhých´ 69,“ usmívá se antropoložka Petra Brukner Havelková.
Článek, jehož je prvoautorkou, podali do redakce časopisu Scientific Reports přesně dne 2. prosince 2023. Následně tým obdržel řadu komentářů, námitek i doporučení k revizím, jak to tak bývá, přičemž jeden z recenzentů ještě i po zanesení úprav v březnu trval na přepracování statistické části textu. Tehdy hodně pomohla matematička Jana Vacková, jež vše přepočítala, prověřila a doladila k plné spokojenosti zmíněného kritika. Letos v květnu byla studia přijata, a nyní vychází. „Pokud bych měla zhodnotit celý recenzní proces našeho článku, byl velmi důkladný a zevrubný – a nepochybně přispěl k vylepšení článku. Po dvou kolech revizí článku byli recenzenti i editoři spokojeni s výsledkem, který nyní publikujeme. Celý proces od podání článku po publikování tedy trval necelých sedm měsíců,“ říká Veronika Dulíková (na snímku vlevo je během výzkumu v Abúsíru, kdy dokumentuje hieroglyfický nápis z hrobky úředníka Idiho, fotil Martin Frouz).
Statistika dává cenné údaje
Vědkyně a vědci z Univerzity Karlovy, Národního muzea a ČVUT už pokračují v další práci, ve výzkumech životů žitých před několika milénii. A jdou na to přes počítání! V počtářství, mimochodem, staří Egypťané také excelovali (tématem starověké matematiky se zabývala kupříkladu další z českých egyptoložek: docentka Hana Vymazalová z ČEgÚ FF UK).
„Naše interdisciplinární spolupráce se utužuje a běží dále. Od ledna letošního roku máme možnost intenzivně a systematicky spolupracovat na pětiletém projektu ,Tituly a kosti staroegyptských úředníků: nový matematický přístup ke zpracování dat ze Staré říše´ díky podpoře Grantové agentury ČR v rámci prestižního programu Junior Star,“ říká Dulíková, která se už v disertační práci z roku 2016 zaměřovala na období vlády krále Niuserreho.
Nový projekt zkoumá vztah jedince a fungování staroegyptské společnosti za Staré říše, tedy přibližně mezi lety 2700 až 2180 před naším letopočtem, a propojuje metody systematického sběru dat a analýzy komplexních sítí s antropologickým výzkumem konkrétních jedinců pohřbených v pyramidových polích. Tým hodlá v příštích dvou letech rozšířit soubor „písařů“ o další jedince z pohřebiště v Gíze, jejichž kosterní pozůstatky jsou uloženy ve Vídni.
„V horizontu měsíců by se nám mělo podařit zjistit, zda bude úspěšná analýza archaické DNA (aDNA) ze zubního kamene u vídeňského souboru, jíž máme v plánu. V současné chvíli je to velmi napínavé, protože vídeňské kosterní pozůstatky byly před desítkami let konzervovány zřejmě šelakem nebo klihem... Brzy bychom se měli dovědět, zda takový způsob konzervace ovlivní výsledky aDNA. A dále máme rozjeto několik dílčích projektů, o kterých v této chvíli moc prozrazovat nebudeme,“ uzavírají Veronika Dulíková s Petrou Brukner Havelková, do jejichž „mezioborové party“ přibyli hned dva matematici: Jana Vacková a nověji i Marek Bukáček.
(na snímku základ týmu v projektu „Tituly a kosti staroegyptských úředníků: nový matematický přístup ke zpracování dat ze Staré říše“, který je řešen v Českém egyptologickém ústavu FF UK v rámci programu Junior Star pod Grantovou agenturou ČR. Zezdola nahoru: egyptoložka Veronika Dulíková, antropoložka Petra Brukner Havelková - vlevo, matematička Jana Vacková - vpravo a datový analytik Marek Bukáček).
