Bájná Trója, antický Pergamon v Malé Asii anebo ostrov Samothráké. Tam všude pracoval profesor Peter Pavúk, jenž v letech 2013 až 2022 řídil Ústav pro klasickou archeologii Filozofické fakulty UK v Praze. Nyní svůj odborný zájem směřuje s kolegy na ostrov jiný: na málo probádaný Skopelos s jeho částí Stafylos v severním Egejském moři. Cílem nového projektu je odkrývání tajemství starověké doby bronzové i zmapování celkové historie tohoto úžasného středozemního regionu ve 2. tisíciletí př.n.l.
Pohled na lokalitu Stafylos (poloostrůvek vpravo) na řeckém ostrově Skopelos, který leží v souostroví Severní Sporady.
„Archeologické projekty našeho ústavu pokrývají různé oblasti a lokality od Severní Makedonie přes Chorvatsko, Bulharsko, Řecko a Turecko až po dalekou Střední Asii,“ vysvětluje pro Forum profesor Peter Pavúk z FF UK. Ostrov Skopelos byl dle něj vybrán pro jeho strategickou polohu na hranici mykénské palácové kultury a balkánských oblastí bohatých na přírodní zdroje. „Je to opravdu fascinující lokalita, která nám může poodhalit mnohé o kontaktech mezi starověkými civilizacemi,“ dodává vědec, jenž se specializuje na interakce egejských a anatolských kultur a na studium jejich keramiky.
Neprobádaná oblast plná otázek
Skopelos, jeden z ostrovů souostroví Severní Sporady, byl až donedávna z archeologického hlediska opomíjen. „Je trochu stranou hlavních zájmů, dost možná kvůli horší dostupnosti a hornatému terénu,“ vysvětluje Pavúk (vlevo na snímku při obhlídce další antické památky: Mykén na řeckém Peloponésu). „Přestože tam byla již před druhou světovou válkou objevena bohatá hrobka z raně mykénského období, další systematický výzkum se pak na ostrově prakticky nekonal. Naším cílem je tuto mezeru vyplnit a získat co nejvíce informací o životě na tomto, jak si myslíme, klíčovém místě v Egejské oblasti,“ líčí.
Archeologové z Karlovky tam už od loňského pozdního léta provádějí systematické povrchové sběry (na nichž se mimo jiné podíleli i studenti Anna Peterková a Ján Bobik), hledají stopy po starověkých osídleních, obchodních stanicích, ale i keramické střepy nebo nástroje užívané při výrobě textilu, které by mohly napovědět o mezikulturních kontaktech v této oblasti. „Keramika je pro nás něco jako DNA minulosti. Pomáhá nám totiž datovat naleziště, přibližně rekonstruovat obchodní trasy a zjišťovat, odkud pocházely jednotlivé vlivy,“ přibližuje mravenčí práci vědec, jenž působil i v Tübingenu. Mimochodem: jednou z jeho studentek byla také Kristina Doležalová, o jejíž úspěších Forum nedávno psalo.
Panoramatický pohled z vrcholu sledované lokality Stafylos na dva přilehlé přístavy dobře ilustruje, jak důležitá to mohla být lokalita.
Klíčovým nalezištěm na Skopelu je prozatím poloostrov Stafylos, pojmenovaný po bájném mínojském princi, synovi boha Dionýsa, jenž měl ostrov osídlit spolu s bratrem Peparethem. Skalnatý výběžek na jižním pobřeží ostrova, s kotvišti po obou stranách, je přesně ta poloha, jíž v době bronzové vyhledávali pro svá pobřežní sídliště. V jeho zázemí se právě našla uvedená hrobka pocházející z období 16. až 15. století př.n.l. Ta obsahovala ostatky vícero jedinců, četné bronzové a keramické nádoby, zlaté ozdoby, bronzové dýky, nože a nástroje, ale hlavně zlatem obkládanou rukojeť meče, jednu z největších, kterou z Řecka známe.
Projekt ASkoS: Týmová práce
Na tento výzkum nebudou vědci Univerzity Karlovy sami. Projekt nese název Ancient Skopelos Survey (ASkoS) a je ukázkou moderní interdisciplinární spolupráce. „Pracujeme na něm v součinnosti s řeckými partnery, konkrétně s místní památkovou správou (tzv. Eforát) pro oblast Magnésia, spadající pod tamní ministerstvo kultury, a s kolegy z Varšavské univerzity a Univerzity v Heidelbergu v rámci Aliance 4EU+,“ upozorňuje profesor Peter Pavúk (na snímku vlevo s brýlemi), jenž v rámci mezinárodní spolupráce řídí výzkum za českou stranu, tedy Univerzitu Karlovu.
Za řeckou stranu v čele projektu stojí Anthi Batziou (vpravo na snímku v džínách), za německou Filip Franković (zcela vpravo) a za polskou Agata Ulanowska (vedle Pavúka v šatech), spolu s Polským archeologickým ústavem v Aténách (PAIA), který zároveň poskytuje vědeckému týmu záštitu při jednáních s řeckými úřady.
„Tato vzájemná spolupráce, postavená na již předešlé spolupráci v rámci 4EU+, nám umožňuje kombinovat různé znalosti a zdroje. Zahrnuje jak tradiční metody systematického povrchového sběru, geofyzikální prospekci, tak moderní technologie, jako jsou například prospekce pomocí dronů a skenování LIDAR,“ vysvětluje Pavúk.
Lidary, letecké laserové skenery, jsou dnes už klíčovou technologií, která archeologům pomáhá identifikovat skryté struktury pod vegetací, což přineslo například ohromující nálezy i v mezoamerické archeologii (Mayové). „Na ostrově jako Skopelos, který je z velké části zalesněný, je už lidar naprosto nezbytný. Dokáže totiž odhalit nejen zbytky starověkých staveb, ale třeba i terasová pole anebo jiné zemědělské struktury, které mohou být klíčem k pochopení starověkého hospodářství a jeho infrastruktury,“ dodává slovenský archeolog žijící v Praze (níže foto prvotní registrace nálezů).
Projekt zahrne rovněž detailní mapování i vrty, jež pomáhají rekonstruovat krajinné změny a erozní procesy. Tyto metody umožňují týmu lépe pochopit, jak se krajina vyvíjela v průběhu tisíciletí. „Každý nový objev nám poskytuje další dílek do mozaiky,“ ví dobře Pavúk. Celý tým čítající tucet členů má rozdělené úkoly až do roku 2028, po dobu licence od řeckého ministerstva kultury. Univerzita Karlova se na projektu podílí finančně programem Cooperatio. Účast studentů a pedagogů významně finančně podpořil i grant meziuniverzitní Aliance 4EU+.
Dávné trasy a hranice kultur
Jednou z důležitých otázek, na něž chce mezinárodní tým najít odpovědi, je povaha vztahů mezi mykénskými elitami a kulturami na severu. Mykény, jako jedna z nejvýznamnějších civilizací doby bronzové; hrály klíčovou roli v mezikulturních kontaktech. Je také známo, že mykénské elity hledaly kontakty se severem nejen kvůli surovinám, jako je měď, cín nebo zlato, ale i kvůli kulturní výměně.
„Skopelos mohl být zastávkou na obchodních trasách a sloužit jako zprostředkující stanice mezi Egejskou oblastí, Balkánem a západní Anatolií,“ nastiňuje Pavúk, když upozorňuje, kolik informací dokáží archeologové vyčíst třeba „jen“ z importované keramiky. Význam Skopelu coby možné dobové křižovatky naznačuje nejen jeho geografická poloha, ale také mořské proudy a (vhodné) směry větrů.
Místo skýtá nádherné středomořské výhledy, ale také nebezpečí pádů. Vpravo snímek detailního zaměřování nálezů z povrchových sběrů.
Ač Skopelos budí momentální zájem, není zdaleka prvním místem středomořských výzkumů Pavúkova týmu. Ten již dříve pracoval na egejských ostrovech Lesbos a Chios, hlavně však na ostrově Samothráké, který je znám svatyní Velikých bohů (kde byla roku 1863 nalezena i slavná 2,5metrová socha Níké Samothrácká).
„Každý z našich četných projektů přináší nové výzvy a objevy. Zkoumání civilizací nás učí, jakým způsobem lidé v minulosti čelili změnám a překonávali výzvy,“ říká profesor Peter Pavúk a obratem dodává, že právě výzkumy na Samothráké jsou symbolické i pro dějiny tuzemské archeologie: „Je to místo, kde přesně před sto lety působila první československá expedice pod vedením Antonína Salače, podpořená mimo jiné přímo prezidentem T. G. Masarykem. Navazujeme tak na tradice, které mají hluboké kořeny,“ vypráví Pavúk.
Ostrov Samothráké při pohledu z lodi, kde pracoval Pavúkův tým, ale kdysi také československá expedice Ladislava Salače.
Ten měl už jako mladý vědec příležitost pracovat rovněž v bájné Tróji, kterou v Malé Asii před 153 lety odkryl Heinrich Schliemann. Jak tamní výzkumy prožíval? „Práce v Tróji byla nejen výzvou a mou první zkušeností ve velkém mezinárodním teamu, ale i mimořádným zážitkem. Přece jen, spojení s místem, které je tak hluboce zakořeněno v dějinách západní kultury, ale i v dějinách archeologie jako takové, na mě mělo obrovský emocionální dopad. Uvědomil jsem si i naši malost v celém soukolí dějin,“ vzpomíná dnes vědec.
Vysoce mezinárodní přístup
Peter Pavúk vystudoval „kompletní“ archeologický rejstřík: tedy pravěkou, středověkou i klasickou archeologii na Univerzitě Karlově. Hodně námětů a zkušeností ovšem načerpal v Německu, neboť doktorská studia dokončil v Tübingenu a pak pobýval coby stipendista prestižního Humboldtova programu v Heidelbergu. „Práce s takovými kapacitami, jako byl Manfred Korfmann (žil v letech 1942-2005, zkoumal Tróju respektive lokalitu Hisarlik; vpravo snímek opevnění Tróji z pozdní doby bronzové – pozn. red.), Ernst Pernicka či Joseph Maran, byla pro mě neocenitelná. Tyto kontakty mi umožnily rozšířit záběr našich výzkumů a integrovat moderní technologie do naší práce,“ říká Pavúk.
Donedávna řídil – celou dekádu – Ústav pro klasickou archeologii FF UK. „Za posledních deset let jsme prošli transformačním obdobím. Zatímco dříve byl důraz kladen na jednotlivé badatelské projekty, dnes se snažíme o propojení vědeckých aktivit s mezinárodní spoluprací a aplikovanými výsledky,“ líčí profesor. Katedra má dnes okolo 25 doktorandů, přicházejí rovněž zahraniční studenti: a to nejen ze spřízněného Slovenska, ale také z Francie, Itálie či balkánských zemí, neboť se dostávají k zajímavé práci v terénu.
Ústav se může kromě vědeckých výsledků, které cílí nejen klasicky do top vědeckých oborových žurnálů typu Antiquity nebo American Journal of Archaeology, ale i specificky do časopisů zahraničních archeologických ústavů činných v Středomoří, pochlubit šikovnými postdoky. Hned tři z nich – Ümit Güder z Turecka, Lauren Morrisová z Nového Zélandu a Marek Verčík z Německa – získali v minulých letech univerzitní podporu Primus pro mladé lídry vědeckých skupin! A není ani tajemstvím, že řada „primusáků“ v nedávné době získala i elitní ERC granty, jak opakovaně píšeme.
Expedice ASkoS 2024: Ján Bobik a Anna Peterková z FF UK stojí první dva zleva, profesor Peter Pavúk sedí vpředu s vytrčenou nohou.
Neláká taková soutěž štědré Evropské výzkumné rady (ERC), pochopitelně již pro zkušenějšího vědce, rovněž profesora Pavúka? „Máme s kolegy plán pro ERC Synergy projekt, tak uvidíme,“ směje se na závěr. Vedle vědy ovšem přední archeolog Univerzity Karlovy nepodceňuje ani popularizaci oboru: „Snažíme se dostávat výsledky naší práce k širší veřejnosti, a to prostřednictvím přednášek, výstav, ale i na sociálních sítích. Dbáme o mezioborovost. Budoucnost archeologie určitě propojuje humanitní a přírodní vědy.“
| Prof. PhDr. Peter Pavúk, Ph. D. |
| Vystudoval pravěkou, středověkou a klasickou archeologii na UK. Doktorská studia strávil na Eberhard-Karls-Universität v Tübingenu. V letech 2009/2010 pobýval jako stipendista Nadace Alexandra von Humboldt v Heidelbergu. V roce 2012 byl na Univerzitě Komenského v Bratislavě habilitován v oboru archeologie. V letech 2013 až 2022 byl ředitelem Ústavu pro klasickou archeologii FF UK v Praze, kde dosud působí. Odborně se zabývá hlavně egejskou a anatolskou dobou bronzovou, s přesahem na Balkán a do střední Evropy. Je specialistou na keramické nálezy, chronologii a mezikulturní vztahy. Kromě výzkumu v Tróji se účastnil archeologických výzkumů na ostrově Samothráké, v Pergamu a dalších. Nejnověji působí v západním Turecku na lokalitě Kaymakçı a v Sardách. Podílel se na řešení řady grantů. Obdržel cenu Michaela Ventrise. |
