Podcast Ochutnej (přírodo)vědu servíruje lásku k vědě

Věda, byť může mít hořkosladkou chuť, jim vyloženě chutná. Proto se Eliška, Magda a Veronika rozhodly přírodu milujícím i přírodními vědami nepolíbeným smrtelníkům přiblížit tajemno, krásno a užitečno přírodovědeckých oborů. Činí tak prostřednictvím podcastu Ochutnej (přírodo)vědu, jehož chody servírují posluchačům od března 2023.

Společnou práci s podcastem odstartovala spolupráce na rubrice Přírodověda populárně. Následně Veronika (vlevo) a Magda (vpravo) oslovily národní vítězku FameLab 2022 Elišku (uprostřed) 

Proč může mít věda hořkosladkou chuť? Chtěli jsme se dozvědět od Elišky Jandové, Magdy Křelinové a Veroniky Rudolfové. A zjistili jsme mnohem víc; třeba zda si tři „baby“ nelezou občas na nervy a jak vlastní osobnost dokážou ukočírovat ku prospěchu věci – podcastu Ochutnej (přídorodo)vědu –, jenž od první epizody v březnu 2023 slušně zdomácněl na sociálních sítích: X (Twitter; do konce října – pozn. red.), FB a Instagram, a „naladit“ se dá i na Spotify, Google Podcast, Amazon Music podcast a v aplikaci Audible či platformě Deezer (třeba na Spotify má už téměř 300 odběratelů, pravidelných posluchačů – pozn. red.)

Sedíme si pracovně i lidsky

„Doma“ jsou na Přírodovědecké fakultě UK, zároveň zastupují tři rozdílné obory: Eliška se vyzná v molekulární biologii a genetice, Verča v zoologii a etologii a Majda rozumí anorganické chemii. Jediným „cizincem“ je spolupracující zvukař Filip Krupička.  

V čase rozhovoru čekal Magdu tříměsíční studijní pobyt v Paříži. Těšila se, až se v rámci programu Erasmus+ vrhne do testování látek, jež v pražské laboratoři vyvíjí. Proto byl z hlasů Elišky a Veroniky znát lehký nádech smutku, čtvrt roku budou podcast nahrávat samy dvě. Naštěstí mají až do prosince 2023 své hosty „nasmlouvány“ předem.

„Sedíme si prostě se vším všudy, pracovně i lidsky,“ konstatují usměvavé kamarádky. Zatím vždy – a věří, že tak to zůstane – se absolutně shodly na výběru zpovídané osobnosti a hladký průběh mají i pracovní schůzky k přípravě scénáře a jednotlivým otázkám. Kouzlo mívá i každý „veledůležitý meeting“ předcházející živému vysílání – nese se v tvůrčí, přesto skvělé atmosféře: „Jsme zkrátka na jedné vlně: kreativně se dobře doplňujeme,“ říkají naprosto přesvědčivě mladé vědkyně-tvůrkyně.      

Who is who

Magda je na magisterském studiu anorganické chemie, věnuje se výzkumu molekul s potenciálním protinádorovým účinkem. Již od časů bakalářských chytla popularizaci vědy „za pačesy”; stará se o fakultní popularizační rubriku, jak už bylo prozrazeno, a navíc i Twitter (X) přírodovědců z Karlovky. „Eliška mě tahá do účasti v příštím ročníku FameLab, takže se uvidí…,” naznačuje plány vědkyně-anorganička.

Veronika je v šestém ročníku a ráda by – nejlépe do roka a do dne – měla doktorandská studia úspěšně za sebou. „Čeká mě ještě spousta článků a dotahuju do cíle rozdělanou práci. Docela se těším, až bude hotovo. Mám ráda, když je vše uklizeno a nemusím se k ničemu vracet,“ přibližuje aktuální náplň běžného studijně-pracovního dne usměvavá zooložka. 

Eliška je z trojice vědkyň „nejprofláklejší“: ano, je to „ta“ ukecaná a usměvavá holka s brýlemi a červenou hlavou, co vloni vyhrála národní finále FameLabu a na mezinárodním finále v anglickém Cheltenhamu brala stříbro! (UK Forum: Eliška Jandová o vědě ráda mluví, ale s pipetou se cítí líp) „Mám trochu strach, ale moc se těším na doktorát. Studium mi začalo v říjnu,“ přiznává energická molekulární bioložka. Víme o ní, že spolu se zvládnutím náročného studia a dalších aktivit řeší i zdravotní stav, „trochu“ jí to komplikuje Bechtěrev.

Za vše může FameLab

Jejich spolupráci odstartovala popularizační rubrika na Přírodovědecké fakultě, určená veřejnosti se zájmem o vědu na fakultě: Přírodověda populárně. Magda a Veronika se před dvěma lety přihlásily do výběrového řízení na šéfredaktora rubriky, a tak ji dnes obě společně obhospodařují. A kde se vzala „ta třetí“? „Za to může FameLab 2022!“ směje se Veronika. A dodává: „Na národní finále jsme byly vyslány, abychom novinářsky pokryly soutěž, ve které měla Přírodověda své železo v ohni – Elišku.“

„Pamatuji si to jako dnes. Po vyhlášení výsledků jsem byla totálně mimo. Najednou se objevily dvě holky a prý, že se mnou chtějí udělat rozhovor. Bože, já jim napovídala věcí, nemělo to hlavu ani patu a nedávalo to smysl. Ale finální podoba rozhovoru se vydařila,“ vzpomíná na loňské „lano“ červenovláska. Za nějaký čas, to už se na fakultě reálně uvažovalo o vzniku podcastu a chyběl moderátor, v tu chvíli se jejich cesty zase spojily a tým podcastu byl na světě. „Z nás skoro nikdo – na rozdíl od Eldy – nechce mluvit, raději píšeme,“ smějí se dvě třetiny týmu.  

Umění mluvit 

Klíčem k rozhodování, kdo v podcastu Ochutnej (přírodo)vědu dostane slovo, je „složitě jednoduchý“: Prvním požadavkem je vyvážené pokrytí všech čtyř vědních oblastí, kterými se Přírodovědecká fakulta UK profiluje, tedy biologie, chemie, geografie a geologie. „Na fakultě působí úctyhodné osobnosti, ovšem ne každá je schopná vysvětlit svůj výzkum i laické veřejnosti,“ zamýšlí se Eliška. Pro začátek si vybrali pár vědců a vědkyň, které osobně znají. Cílem podcastu je ukázat, že i vědci jsou zkrátka normální lidé.

„Umění mluvit je opravdu pro výběr podstatné,“ souhlasně přikyvují Magda s Verčou. A připouštějí: „Asi máme tendence ´jít´ po lidech, se kterými se už známe, u kterých jsme třeba i studovaly. Známe je a víme, co od nich můžeme čekat. Snad nám jejich zásoba jen tak nedojde,“ doufají. 

Od Juračky po (zatím) Košťáka

Prvním hostem ve studiu (v něj se až dodus na nezbytný čas proměňuje kancelář oddělení vnějších vztahů PřF UK) byl neúnavný propagátor vědy Petr Jan Juračka, premiéru měl v březnu 2023. Popravdě, všeuměl Petr vlastně nebyl při natáčení fyzicky přítomen. Čerstvě se navrátivší z expedice dlel doma v Pardubicích a rozhovor probíhal – jako zatím jediný – na dálku. „Možná bylo výhodou, že Petr nebyl s námi v jedné místnosti,“ připouští Magda: „Mohly jsme se válet smíchy s vypnutým mikrofonem, při jeho humorných odpovědích a příbězích.“ No schválně:

Od té doby podcast zaznamenal již dalších sedm pokračování, v nich se staly ohniskem zájmu bioakustika ptáků, Měsíc, nanočástice, proteiny, etnické konflikty či mořské želvy. V říjnu přibyl zatím poslední Martin Košťák, geolog a paleontolog. „Všichni naši hosté mě neuvěřitelně bavili a baví. Několikrát se mi dokonce stalo, že jsem při odchodu ze studia uvažovala o změně svého oboru. Třeba když jsem zpovídala Dominiku Zákutnou nebo Libora Jelena,“ možná malinko přehání, ale proč Elišce nevěřit? (Mimochodem, novinářským vzorem EJ je jistý DS z ČT; ovšem jelikož není absolventem PřF UK, v podcastu se nejspíše neobjeví; ale nikdy neříkejme nikdy, šanci by mohl mít ve „speciálu“… – pozn. red.)

A proč ona hořkosladká chuť?

„Co si budeme nalhávat, věda může být extrémně náročná a mít hořkosladkou chuť,“ pouští se do vysvětlování úvodního tvrzení Eliška. A zdaleka není sama. Ostatní dámy souhlasně kývají a všechny společně dodávají, že když se k ne úplně růžové finanční stránce přičte ještě vyvíjený tlak na dosažení výsledků, může to vypadat, že věda je skoro peklo. A to jsou na tom přírodovědci a přírodovědkyně prý mnohem lépe než odborníci z humanitních oborů.

„Člověk navíc přemýšlí, jak dál se životem. Kam se po škole vydá a jaký vliv jeho rozhodnutí přinese třeba pro budoucí rodinu, kterou se jednou rozhodne mít,” shodují se všechny tři  „sudičky” – právě tak je při druhém díle podcastu pokřtil Gin Kletetschka. „Bez podpory rodičů, s doktorandským studijním stipendiem ve výši jedenáct tisíc pět set, bych se na doktorandské studium určitě nedala,“ dodává Eliška, od října 2023 doktorandka na Lékařské fakultě v Plzni UK; působí v tamním Biomedicínském centru, studuje obor Anatomie, histologie a embryologie.