Koncem září vyhrála národní finále soutěže FameLab. Budoucí molekulární bioložka Eliška Jandová, studentka Přírodovědecké fakulty UK, ve svém vystoupení uspokojila svou posedlost mluvením a hlavně – nastínila naději pro pacienty s rakovinou. Čerstvě – dnes 25. listopadu 2022 – v mezinárodním on-line finále v Cheltenhamu pak brala supercenné stříbro! Jak se dostala až k takovému úspěchu?
„Přišlo mi, že šlo o nejrychlejší tři minuty na světě,“ vrací se Eliška Jandová ke svému národnímu triumfu. Oslnila ale i ve světě, v Cheltenhamu.
Zajít na kafe s touhle červenovlasou holkou chce snad každý. Na její životní energii je každá blbá nálada krátká. Navíc nám-neodborníkům třeba právě u té kávy stihne „polopatě“ vysvětlit řadu témat, v nichž poněkud tápeme. Schválně: co víte o diagnostice, která pomůže při hledání léčebné terapie „ušité“ na míru pacientovi s rakovinou? Eliška si o ní dokonce připravila vystoupení s názvem Naděje v kapce krve a během sto osmdesáti vteřin s vtipem – přesto vědecky přesně – v něm referuje o výzkumu, jemuž se v současnosti v profesní kariéře věnuje. Na tom, že výklad zvládla ze všech jedenácti finalistů nejlépe, se shodla porota koncem září v rámci stand-upového klání FameLab, jež proběhlo v Kampusu Hybernská.
Nejrychlejší tři minuty
„Přišlo mi, že šlo o nejrychlejší tři minuty na světě,“ vrací se mladá žena ke svému triumfu. Na úplném začátku ji prý ovládal pocit, že to takříkajíc nedá: „Na hodinkách jsem si nastavila měřič času a za úspěch považovala, když jsem výklad zvládla za pět minut. Ale jenom za tři?!,“ vzpomíná. A tehdy musela rozhodnout, co je pro posluchače ze všech těch vyřčených slov nejdůležitější a taky co je pro ni, vědkyni, podstatné. „Řekla jsem si: To pokoříme! Zapracovat jsem musela hlavně na přirozenosti projevu, aby v něm ubylo komplikovanosti a odborných termínů,“ zní Eliščina „kuchařka“, jak se přiblížit k úspěchu ve studentské soutěži. Jaké to bylo?
„Já si své vystoupení vůbec nepamatuju,“ říká překvapivě. Měla prý takovou trému, že kdyby se z ní adrenalin neodplavil při výstupu na pódium, zřejmě by nic neřekla. A to prý furt mluví. Už odmala. Eliška má jasno: „Má celoživotní potřeba je vykecat se!“
Dosud nebylo zmíněno, že i v rámci českého kola FameLabu vystoupení vedla v angličtině; jak vtipně poznamenal zástupce spolupořádající britské ambasády: „Titul vaší přednášky Hope in a drop of blood je jako stvořený pro hollywoodský film.“ A proč v angličtině? Tu Eliška miluje! „Přistihla jsem se, že v cizím jazyce opravdu neumím ,držet hubu‘, pardon,“ směje se, když vysvětluje, jak to má s tou upovídaností. Zkrátka u Elišky Jandové stačí, když se pro dané téma nadchne a vytuší, že ji někdo chce naslouchat: „Kolikrát chtějí ode mě slyšet radu; musím je proto upozorňovat, že jsem molekulární biolog, ne doktor.“
Od adrenalinu k slzám
„Když jsem sledovala vystoupení ostatních soutěžících, cítila jsem se naprosto bez šance. Nadšená jsem byla především z matematika Huberta (Becka z MFF UK, který obsadil třetí místo – pozn. red.). Mamka, můj divák nejvěrnější, plakala dojetím už jen proto, že jsem se do finále dostala. Když pak rektorka vyhlašovala vítěze a padlo moje jméno, asi jsem na chvíli omdlela. Až když mi třásla rukou, došlo mi to: jsem první,“ vrací se k večeru červenovláska.
Eliška převzala 30. září 2022 z rukou rektorky Mileny Králíčkové cenu pro vítěze Národního finále FameLab. O čtyři dny později si úspěšné vystoupení – tentokrát v češtině – zopakovala při zahájení akademického roku v Kampusu Hybernská (foto vpravo).
Emoce umocněné vyhranou částkou věnovanou organizací CESNET ji na místě rozplakaly. „V nejméně vhodný čas – zrovna, když mám analyzovat data pro svoji diplomovou práci – mi počítač vypověděl službu. A do toho přijde tahle výhra! Nový, a co do kapacity a programů našlapaný komp, s jehož výběrem mi pomohl můj úžasný přítel Martin – již brzy strojní inženýr, už mám doma,“ raduje se usměvavá bioložka z nečekané a užitečné výhry.
Věda je Elišce potěšením i zdrojem inspirace (a teď už víme, že i důvodem k jistému druhu exhibice): „Když jsem nastoupila na přírodovědu, byla jsem posedlá referovat doma o všem, co jsme ve škole probírali.“ Tehdy začala studentka z Plzně přemýšlet, jak svou „obsesi“ uplatnit a dále rozvíjet: „Vítězství v národním FameLabu mi možná trochu potvrdilo, že o vědě mluvit umím,“ zamýšlí se. Zatímco prý přespolní posluchači s mladou vědkyní nejraději probírají očkování, diety či autoimunitní onemocnění, ti domácí nepohrdnou žádným z témat, na kterém Eliška zrovínka „frčí“.
Ano, v podstatě se jejím bestsellerem staly geneticky dědičné choroby, ostatně jedna z nich se Elišky také osobně týká: byla jí diagnostikována Bechtěrevova nemoc (chronické zánětlivé onemocnění, pojmenované po ruském neurologovi Vladimiru Michajlovičovi Bechtěrevovi – pozn. red.).
Červenovlasá rebelka
„Když jsem státnicovala a dělala přijímačky na magistra, viděla jsem všechny pouze jedním okem,“ popisuje Eliška příznaky tohoto onemocnění. A už se s naprostou přirozeností pouští do vysvětlování: „Bechtěrev mi způsobil zánět duhovky. To znamená, že se v oku hromadí buňky a ty mají tendenci zornici a duhovku slepovat k sobě…“ Jen co se nám takto „rozjetou“ budoucí vědkyni podařilo ve výkladu zastavit, prozradila i to, že s bechtěrevem žije už dva roky; zvykla si. Zároveň je vděčná odborníkům, kteří vymysleli nynější biologickou léčbu: „Nebýt jí, pravděpodobně bych nebyla v takovém stavu, v jakém dnes jsem.“
Elišku v davu nepřehlédneme, barví si vlasy, a to zásadně načerveno. Od patnácti. Prý by ji většina kamarádů bez obarvení ani nepoznala. „Začala jsem už na gymplu, šlo o jistý projev rebelie. Teda původně jsem chtěla být modrá, ale to mi mamča rozmluvila – mnohem méně bláznivá jí přišla červená. Vlastně se divím, že ještě nejsem plešatá! Vlasům jsem dávala fakt dost zabrat,“ směje se. A prozrazovala i svoji taktiku před podzimním (tak úspěšným) mezinárodním finálem FameLabu: „Budu muset malinko přibarvit. Bude to probíhat online, tak aby mě všichni dobře viděli. Oblečení, to moc neřeším – moje dlouhodobě osvědčená klasika je černá a bílá –, hlavně aby mi ty vlasy svítily!“
Poslaná kapka naděje
Eliška je nyní v magisterském studiu Přírodovědecké fakulty UK. Jak ho vnímá? „Je to náročné, zvláště co do množství požadovaných vědomostí. Jste vystaveni konstantnímu stresu,“ shrnuje. Ačkoli poznala plusy i minusy vědecké práce, chce se jí věnovat. Aktuálně má za cíl dokončení doktorského studia. „Na bakaláři jsem PhD. studium brala za sebevraždu, teď jsem – i díky zkušenostem z laboratoře a úspěchu ve FameLabu – namotivována. I když to asi moc nevypadá, s pipetou v ruce se cítím lépe než na pódiu,“ zamýšlí se. V budoucnu by nejraději pracovala ve výzkumu kolem lidských vzorků: „Lidská genetika je oblastí, kam bych se ráda ve své profesní kariéře posunula. A své vystoupení Hope in a drop of blood beru též jako posla naděje. A naději, tu bych ráda dala každému člověku bojujícímu s rakovinou,“ říká Eliška.
A mezinárodní finále v Cheltenhamu? Toho se zúčastnilo šest talentovaných vědců, Eliška se svou Nadějnou přednáškou vystoupila jako pátá v pořadí. A celkově jí patří (sdílená) stříbrná medaile. Gratulujeme!
|
Ačkoli je na sebe velice přísná a dává si jen ty nejvyšší cíle, s mezinárodním umístěním je spokojená: „Když se podívám jak obrovský kus cesty jsem ušla od svého prvního videa, kterým jsem se do FameLabu hlásila, zdá se mi to neuvěřitelné. Vlastně i má práce v laborce při komunikaci vědy je pro mě dnes mnohem snazší než na začátku,“ komentuje dosaženou druhou příčku Eliška. O stříbro se nakonec dělí s mladým vědcem z Thajska. Teď se budoucí molekulární bioložka těší, že jí Univerzita Karlova umožní účast na vědeckém festivale ve Velké Británii, kde by se ocitla mezi nejlepšími řečníky všech FameLab soutěží z celého světa. |
| Eliška Jandová |
| Pochází z Plzně, kde vystudovala Gymnázium na Mikulášském náměstí. V současnosti studuje magisterský program na Přírodovědecké fakultě UK – obor molekulární biologie, genetika a virologie. Po maminčině vzoru chtěla být nejprve ekonomkou, pak uvažovala o právech i kariéře tlumočnice: její babička byla Češka z Volyně. Intenzivně se proto vedle angličtiny věnovala ruštině, dokonce byla přijata k jejich studiu na Západočeské univerzitě v Plzni. „Ve čtvrťáku na gymplu jsem se nakonec rozhodla našprtat se chemii, abych měla šanci na přijetí na Přírodovědeckou fakultu. Když je přede mnou nějaká výzva, jdu na doraz. Po přijímačkách jsem se proto skoro sesypala,“ vzpomíná mladá vědkyně. Miluje vaření, zvláště pak asijských pokrmů. |
 Co je to FameLab? ► Mezinárodní soutěž v popularizaci vědy. Soutěžící mají tři minuty na to, aby vysvětlili vědecké téma, které si sami vyberou, a to bez použití projektoru. Povolené pomůcky jsou jen takové, které si soutěžící dokáže na jeviště sám přinést a po vystoupení také odnést. ► Vzniklo roku 2004 v Anglii s cílem najít nové talenty v oblasti popularizace vědy pro každoroční vědecký festival pořádaný organizací Cheltenham Festivals. Díky partnerství s British Council se po prvotním úspěchu v Anglii rozšířil do mnoha zemí, aktuálně probíhá ve 23 zemích světa. ► Do Česka FameLab pronikl v roce 2011 a okamžitě se setkal s nebývalým zájmem. ► Od letoška je nositelem licence pro pořádání soutěže v ČR právě Univerzita Karlova. |
