Celý svět 11. února slaví Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Univerzita Karlova se pro letošní rok rozhodla slavit „mezinárodně“ - oslovili jsme proto zahraniční vědkyně, které na naší univerzitě působí, a přinášíme na dva tucty zkušeností a příběhů. Mimo jiné: Jak by samy badatelky popsaly jedním slovem?
Některé z mnoha zahraničních vědkyň působících na Univerzitě Karlově.
Spojené státy, Venezuela, Itálie, Španělsko, Litva, Indie či Srí Lanka jsou jen příklady zemí, odkud pochází vědkyně, které působí na Univerzitě Karlově. Ve spolupráci s Radou pro rovné příležitosti na UK jsme oslovili všechny fakulty a součásti naší univerzity, aby nám u příležitosti oslav Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě poslaly tipy na „své cizinky“. Výsledkem je 24 minirozhovorů – dva tucty témat, zkušeností, životních cest, důvodů pro vědu, zdrojů inspirace i nápadů ke zlepšení.
Odkud pochází oslovené vědkyně? Jejich konkrétní příběhy postupně představíme mimo jiné i na sociálních sítích.
Zobecňovat a hledat univerzálně platné závěry příliš nelze, každá vědkyně má unikátní téma, zkušenosti i motivaci. Přesto se všemi příběhy jako červená nit táhne potřeba vzorů a podpory, a to jak na úrovni mentoringu a vzájemného sdílení, tak systémových opatření.
Zajímavé osobnosti a projekty z Karlovky
Proč si vědkyně, o kterou měli zájem i nejprestižnější vědecké instituce světa, zvolila jako místo svého působení zrovna Prahu? „Protože na Matfyzu je velmi silná skupina numerické lineární algebry,“ vysvětluje Erin Carson, která vymýšlí lepší algoritmy pro superpočítače a loni získala prestižní ERC Starting grant.
Pro drtivou většinu oslovených vědkyň bylo důvodem volby Univerzity Karlovy jako místa svého vědeckého působení spolupráce s konkrétní osobou či zajímavý vědecký projekt. Ale někdy to bylo i dílem náhody a vnějších okolností, jako třeba v případě Cilia Lourdes Abad Marcano z Farmaceutické fakulty UK.
„Pocházím z Venezuely a pracovala jsem jako výzkumná pracovnice v Centru biofyziky a biochemie na Venezuelském institutu vědeckého výzkumu. Po deseti letech mě ale politická a ekonomická krize donutila emigrovat do Španělska, kde jsem si myslela, že moje vědecká kariéra skončí. Ale díky inzerátu na Twitteru jsem našla příležitost, jak pokračovat ve výzkumu lidské placenty v novém týmu, v Česku. Do té doby jsem nevěděla, že existuje fakulta v Hradci Králové. Tímto rozhodnutím má kariéra nabrala šťastný směr. Jsme báječný tým, máme inspirativního šéfa a město poskytuje bezpečné a klidné prostředí i pro mé děti.“
Matematička Erin Carson loni získala prestižní ERC Starting grant.
Jak si stojí Česko v zahraničním kontextu?
„Každé akademické prostředí je jiné, ale na Univerzitě Karlově se mi líbí především její mezinárodnost - poznala jsem lidi z mnoha různých zemí, což se mi na předchozích institucích nestalo,“ shrnuje Olivia Howe, která pochází z Velké Británie a nyní se na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK zabývá tématem sexuální diskriminace v ženských sportech.
Většina oslovených vědkyň rozdíly mezi akademickým prostředím v Česku a zahraničí nevnímá, připouští ale, že vždy záleží na konkrétní skupině a lidech v nejbližším okolí. Určitou limitací je pro ně však jazyková bariéra, protože řada informací či aktivit je stále pouze v češtině.
Jak by se oslovené vědkyně samy popsaly jedním slovem?
Celosvětově řešené rodičovství
Často zmiňovaným tématem také bylo rodičovství. „Podle mého názoru nejzranitelnější částí ženské vědecké komunity jsou výzkumnice, které se právě vrátily po mateřské dovolené. I krátká kariérní přestávka může zásadně snížit jejich úspěšnost v grantových soutěžích, což přináší frustraci a další kariérní zpomalení. To pak i ty nejambicióznější a nejproaktivnější ženy odrazuje od setrvání ve vědě. Myslím, že by tyto ženy měly mít větší podporu, například prostřednictvím grantových výzev cílených na „dobrý návrat" vědkyň-matek zpět do vysoce konkurenčního akademického prostředí,“ navrhuje Mariya Shamzhy z Přírodovědecké fakulty UK, která v loňském roce získala Cenu Neuron pro nadějné vědce v oboru chemie.
I podle maďarské psycholožky Zsófie Csajbók z Fakulty humanitních studií by bylo skvělé, kdyby ženy měly větší jistotu, že si mohou dovolit přerušit výzkumné granty, u kterých jsou hlavními řešitelkami. „Například u Grantové agentury ČR je to podle pravidel možné, ale v praxi není příliš běžné, že by ženy pozastavovaly své projekty. Myslím si, že bychom vědkyně měli více podporovat, aby se nebály projekty přerušit, aby mohly být s dítětem a měly jistotu, že projekt na ně bez problémů počká.“
Naopak Dali Laxton z Gruzie, která nyní působí na pražském CERGE-EI, sdílí optimismus. „Matky v České republice, mezi které patřím i já, mají, pokud vím, nejlepší podmínky na světě. Jsem spokojená s podporou státu i s městem přátelským k dětem. I Univerzita Karlova jako instituce je ke mně velmi flexibilní a chápavá. Jsem tu skutečně spokojená.“
Zkušenosti zahraniční vědkyně v Česku v krátkém video medailonku loni sdílela i Alena Marková z FHS UK.
Mami, tati, budu vědkyní
Proč se vlastně oslovené ženy rozhodly pro kariéru vědkyně? „Protože vědu miluji,“ pohotově odpověděla filozofka z Itálie Anna Tropia. A i pro mnohé další byla kariéra vědkyně jasnou volbou a snem již od dětství. Některé se inspirovaly příběhy úspěšných vědkyň historie, u jiných měla klíčovou roli rodina.
„Mám několik rodinných příslušníků, kteří jsou vědci, takže jsem si myslela, že mám dobrou představu o tom, co znamená pracovat ve vědě. Jenže mé představy nebyly zcela přesné, protože všichni pracují ve velmi odlišných oborech a jejich zkušenosti jsou tak unikátní a nestrovnatelné. Bylo pro mě velmi obtížné najít si vlastní cestu a zůstat v akademické sféře. Člověk musí mít dobré kontakty a kvalitní profesní vztahy, aby dokázal uspět. Měla jsem ale silnou motivaci zůstat ve vědě, protože jsem pro svou práci nesmírně zapálená. Většinu dní vstávám s touhou pokračovat ve svém výzkumu,“ říká maďarská psycholožka Zsófia Csajbók, která jako další důvody, „proč být vědkyní“, uvádí výraznou flexibilitu akademického prostředí.
Clare Wallace pak například k vědě přivedli až inspirativní vyučující na Trinity College Dublin a University College Dublin. „Také ráda čtu, přemýšlím a píšu. A baví mě i práce se studenty ve třídě,“ vyjmenovává důvody, proč zůstává v akademické sféře.
Obory, ve kterých oslovení zahraniční vědkyně působí.
Ukazujme ostatním vzory
Jak motivovat mladé dívky k vědecké kariéře? „Ukazujme vzory, sdílejte příběhy vědkyň,“ zněla vůbec nejčastější odpověď. „Jako akademičky máme jedinečnou příležitost inspirovat mladé studentky i studenty k vědecké kariéře. Já sama se při každé příležitosti zaměřuji na pozitiva a sdílím své nadšení z práce. V době internetu navíc využívám i sociální sítě, abych propagovala vzrušující svět výzkumu a ukázala, že věda je zábava a že ve vědě neexistují žádné hranice,“ sdílí svůj přístup Rona Karahoda z Farmaceutické fakulty UK.
Jednou z konkrétních příležitostí, kde bude možné inspirativní vědkyně potkat osobně, bude 8. března v Kampusu Hybernská v rámci oslav Mezinárodního dne žen. „Na programu je promítání dokumentárního filmu Picture a Scientist a následná diskuse,“ láká k účasti Iveta Bayerová, koordinátorka agendy rovných příležitostí. A plánuje se i mnoho dalších aktivit, protože báječných a inspirativních vědkyň má UK plno.
