Archeolog: "Praotců Čechů" leží pod Řípem celá řada

Po tisíciletí hrála mytická hora Říp a krajina pod ní důležitou duchovní roli v životě našich předků. Ukazuje to i výzkum unikátní pravěké pohřební mohyly v Račiněvsi na Podřipsku, která připomíná megalitické hrobky ze severozápadní Evropy. Odkrývá ji skupina vědců z několika tuzemských univerzit. Jedním z vedoucích týmu je archeolog Jan Turek z Centra pro teoretická studia, společného pracoviště UK a Akademie věd ČR. V rozhovoru pro Forum hovoří i o tom, jaká je spojitost mezi nalezenými ostatky pravděpodobně bojovníka s praotcem Čechem.

Pohřeb ženy z doby kultury se šňůrovou keramikou.

O tzv. dlouhé pohřební mohyle v Račiněvsi archeologové už několik let vědí. Proč jste ji začali zkoumat až letos?

Při těžbě písku v obci Račiněves byl na začátku 90. let minulého století objeven závěr mohyly, část příkopu, který vytváří obvod stavby. Už tehdy měl archeolog Drahomír Koutecký, který tehdy lokalitu zkoumal, podezření, že by to mohl být tento typ památky. V té době ale nebyly takové monumenty v Čechách dostatečně známé a nenašly se žádné artefakty, které by mu ji pomohly chronologicky zařadit.

Teprve před nedávnem Archeologický ústav započal v okolí pískovny velkoplošný průzkum za pomoci geomagnetického měření. Díky tomu se objevila celá řada pohřebních památek – mohyl, a to i kamenných z různých období (mladší doba bronzová, starší doba železná) a byl také zachycen celý dlouhý půdorys této mohyly.

Od té doby archeologové vědí, že existuje, ale až my s kolegou Petrem Krištufem (ze Západočeské univerzity v Plzni, pozn. red.) jsme započali projekt a od GA ČR získali finance, abychom se průzkumu této mohyly mohli věnovat.

Proč tyto mohyly vznikaly? K čemu sloužily?

Většina mohyl má alespoň jeden primární pohřeb, kvůli kterému byly vystavěny. Čím víc lokalit jsme prozkoumali, tím roste naše přesvědčení, že to nebyly jen prosté hrobky, ale že dlouhodobě sloužily komunitám, které je vybudovaly, jako památníky. Chodily tam uctívat duše svých předků a komunikovat s nimi. Představujeme si, že byly mnohem živější, než jsou dnešní hroby na našich hřbitovech. Lidé se tam v určitých etapách roku scházeli, pořádali tam oslavy (například při slunovratu). Našli jsme tam zbytky picích nádob, zvířecích kostí apod.

Petr Krištuf při odkrývání pohřbu v mohyle v Račiněvsi.

Hovořil jste o tom, že se v okolí, pod horou Říp, našlo více mohyl. Hrál Říp nějakou roli už v myšlení našich pravěkých předků?

Hora Říp hraje zcela výjimečnou roli v celém širokém regionu. Je jakýmsi milníkem, místem, které strukturuje krajinu, ukazuje a vždy ukazovala cestu do středních a severních Čech. Nachází se mezi dvěma významnými soutoky – Labe s Vltavou a Labe s Ohří. Dokladů o dlouhodobém osídlení je méně, zato se v okolí našla celá řada mohyl a pohřebišť. Zdá se, že mytická hora českého národa už v pravěku přitahovala pozornost lidí a byla i pro ně posvátnou. Není divu, že se svatyně a hrobky stavěly v blízkosti Řípu, který byl zřejmě sám o sobě jakýmsi božstvem a místem, kde se pravděpodobně odehrávala celá řada ceremoniálů a obřadů.

Čím je mohyla v Račiněvsi výjimečná oproti jiným, které jste zkoumali, například v nedalekých Dušníkách?

Ve východní, vstupní části mohyly jsme objevili základy stavby, jakési svatyně. To je pozoruhodný a pro nás do značné míry nečekaný objev. Dosud se žádná taková mohyla na našem území nenalezla.

Odkrývání hrobové jámy z doby kultury nálevkovitých pohárů.

Při průzkumu mohyly jste objevili ostatky dvou lidí. Co jste o nich dosud zjistili?

Kosterní pozůstatky jsou v horším stavu, než bychom si přáli, i přesto doufám, že se nám je podaří absolutně datovat prostřednictvím radiokarbonového měření. Uvidíme za pár měsíců v laboratoři. To je vždy napínavá část archeologického výzkumu.

Pohřeb z doby kultury nálevkovitých pohárů.

Podle nalezených artefaktů víme, že ostatky jsou ze dvou různých období doby kamenné. Hlavní pohřeb, který v mohyle zkoumáme, je ze starší fáze pozdní doby kamenné, z období kultury nálevkovitých pohárů kolem roku 3800 před Kristem.

O tisíc let později v té samé mohyle pohřbili mladou ženu, která byla vybavena dvěma nádobkami a malou srpovou čepelkou vyrobenou z pazourku. To, že šlo o ženu, předpokládáme proto, že byla uložená na levém boku, hlavou směrem k východu (zde tedy k Řípu), což je typická poloha pro ženské pohřby té doby.

Její tělo bylo uloženo do již opuštěné mohyly, která byla na povrchu i po tisíci letech stále dobře viditelná a která připomínala tehdejším obyvatelům okolí Řípu, že tam již před nimi sídlili jejich předkové. I o tisíc let později chápali význam památníku jako posvátného místa.

Co víte o druhém nálezu lidských ostatků?

Nejsme zatím schopní určit pohlaví zemřelého. Byl tam pohřben na levém boku, hlavou směrem k západu. V době kultury nálevkovitých pohárů lidé nerozlišovali polohu muže a ženy v pohřebním ritu. To, co by nám mohlo napovědět jakého pohlaví byl zde pohřbený jedinec, je pozoruhodná lukostřelecká výbava. Zemřelý měl u sebe dvanáct křemencových hrotů šípů, což se v období eneolitu zpravidla vázalo ke genderové roli muže. V této chvíli proto předpokládáme, že to byl spíše pohřeb muže, bojovníka, lukostřelce.

Hroty šípů nebyly uložené v toulci, ale našli jsme je na různých místech hrobu. Víme, že u některých pravěkých obyvatel Eurasie bylo zvykem, že bojovníci během pohřbu vzdávali hold zemřelému vstřelením svého šípu do hrobové komory před tím, než byl pohřbený. Tím ho obdarovali na cestu na onen svět. Pro nás teď bude velice zajímavé studovat rozdíly v jednotlivých hrotech. Jsou si do značné míry podobné jak velikostí, tak tvarem, určité rozdíly snad ale najdeme. Může to svědčit o tom, že šípy nepatřily jen zemřelému, ale byly pohřební obětinou truchlících. Tyto šípy snad mohou odrážet jeho vztahy ke zbytku komunity a například to, že tak významnému zemřelému jedinci přicházeli vzdávat hold lidé z dalekých končin.

Zajímavá je okolnost, že pod horu Říp, do katastru dnešní obce Ctiněves, Kosmas a později i Václav Hájek z Libočan lokalizovali hrob praotce Čecha. Ve Ctiněvsi byla podobná mohyla prozkoumána před několika lety. Aniž bychom pátrali po tom, jestli vůbec existoval praotec Čech a kde byl pohřbený, je zajímavé, že ještě v době Kosmově a Václava Hájka z Libočan se lidé vztahovali k Řípu jako k posvátné hoře.

Ukazuje se, že pověsti a vyprávění o slavných bájných osobách, jako jsou praotec Čech nebo král Artuš, mají dávné kořeny a týkají se mnohem starších osob, které nemají jméno a neznáme je jako historické osoby, byly to ale významné osobnosti a vůdci tehdejší společnosti. Z tohoto pohledu pod mytickou horou Říp jistě takových praotců Čechů leží celá řada. Tento bojovník s dvanácti šípy v hrobě mohl být právě jedním z takových dávných praotců Čechů, aniž bychom jakkoliv jeho existenci a tehdejší populaci chtěli spojovat s českým etnikem.

Kdybychom se dnes zeptali dětí ve škole na symboly českého národa, zmíní pravděpodobně i praotce Čecha a horu Říp. Takto je třeba nahlížet celou tuto krajinu a pozadí pohřbů a pohřebních monumentů, které nás dodnes přivádějí k myšlenkám o našich dávných předcích, a to ne z doby před 1500 lety, kdy měl praotec Čech přivést český národ do vlasti, ale o tisíce let starších, kdy lidé tuto krajinu osídlili. Je zjevné, že všechny tyto báje, které se zachovaly až do doby historické, mají své hluboké kořeny v naší pravěké minulosti.

V týmu musí být dobrá nálada, říká Jan Turek (druhý zleva).

Co vás jako archeologa na lokalitě nejvíc zajímá?

Hlavním cílem bylo dokázat, že i v těchto částech střední Evropy lidé stavěli podobné památníky jako v megalitické oblasti (jako jsou slavné kamenné dolmeny severozápadní Evropy a Skandinávie). Naše kultura a vývoj vždy oscilovaly mezi východem a západem Evropy. Toto je zajímavý doklad, že přinejmenším ve čtvrtém tisíciletí před Kristem byly naše vazby na severozápad kontinentu významné.

Monumenty nestudujeme jenom kvůli tomu, abychom zjistili, jak vypadaly a jak je lidé užívali, zajímají nás i jako součást rituální krajiny. Chceme zrekonstruovat její podobu, jak byla užívána, zda byla odlesněná, jak byla prostupná. Chceme zjistit, co se odehrávalo v okolí těchto monumentů, a to nejenom v období jejich vzniku, ale i jak se v čase vztah člověka k posvátné oblasti pod Řípem vyvíjel. Proto jsme uspořádali velice detailní a plošně velice rozsáhlý geofyzikální průzkum, který se váže ke všem zkoumaným mohylám. Moderní metody nám technicky umožňují prostudovat i několik desítek hektarů v okolí památek. O tom jsme si před dvaceti lety nemohli nechat ani zdát. Najednou tady máme zmapovanou krajinu včetně všech pozůstatků rituálních i sídlištních aktivit. Můžeme uvažovat, nad tím, kde lidé sídlili, jak to měli daleko k místům, kde obětovali, a jakým způsobem krajinu strukturovali. Je to o to zajímavější, že to není obraz jen běžné zemědělské krajiny, ale místa, které lidé několik tisíciletí užívali pro pohřbívání, uctívání bohů a předků a které se pevně váže k mytické hoře Říp.