Zajímá jej, jak se v závislosti na zeměpisné šířce – od rovníku k pólům – mění sítě vztahů mezi kvetoucími rostlinami a jejich opylovači. „Víme, jak je rozmístěná biodiverzita na Zemi; víme, kde je druhů víc a kde méně. Co nám chybí, je pochopení mechanismů, které za tím stojí,“ přibližuje Robert Tropek, entomolog z katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK, proč si jeho výzkum žádá, aby byl velkou část roku na cestách. A magazín Forum nechal nahlédnout do svého itineráře.
Za normálních okolností – v „bezomikronové“ době – byste ho v Čechách jen tak nezastihli: byl by nejspíš v jižní Africe. „Když jsme se na podzim 2021 vraceli z Kamerunu, zastihla nás zpráva o šířící se nové variantě koronaviru. Nezbývalo, než další expedici – logisticky i finančně náročnou – odpískat... Jinak bychom už od ledna bádali v Jihoafrické republice,“ přibližuje Robert Tropek, proč se z něj aktuálně, na nějaký čas stal spíše vědec kancelářský: na pražské „přírodovědě“ ve Viničné ulici dopisoval zprávy z grantových projektů.
Jinak je to právě Kamerun, kde spolu s kolegy výzkumníky opylovačů tráví v posledních pěti letech nejvíce času. Dokonce si tam postavili i vědeckou stanici (a jak během půlročního pobytu s rodinou prověřil Štěpán Janeček, Robertův kolega z týmu, dá se v ní i v pohodě žít). „V Kamerunu jsem byl už asi na patnácti expedicích; strávil jsem zde přes dva a půl roku,“ zamýšlí se sympatický vědec, jenž má zkušenosti s prací i z dalších osmi afrických zemí.
Sbírka motýlů rodu Telchinia pochází z kamerunských a nigerijských hor, kde Robert Tropek studuje motýly i další opylovače již od roku 2007. Dva druhy nesou i jméno přímo po něm, tropeki.
Kvůli covidu bez zeleně
Teď (rozhovor byl pořízen v lednu – pozn. red.) Roberta Tropka zaměstnává především pětiletý projekt od Grantové agentury ČR. Ten zahrnuje terénní výzkum v šesti státech, z toho ve třech afrických: v Jihoafrické republice, Tanzánii, Keni, a ve třech evropských: v Řecku, Česku a Norsku. Všude jsou středobodem Robertova badatelského zájmu – což už se nějaký ten rok nemění – opylovači, hmyz.
„Jenže nám to koronavirus malinko komplikuje, už několikrát jsme museli celý plán expedic změnit. Ještě nás čeká hodně práce: vloni jsme vlastně mohli sbírat data pouze v České republice a Norsku. Pevně věřím, že to vše stihneme,“ je přesvědčen biolog-optimista, který jistotu staví na dobrých kontaktech a na zázemí, které si naši vědci díky férové spolupráci dokázali v zahraničí vydobýt. Aktuálně jej mrzí, že právě prošvihl vrcholné období vegetační sezony – období dešťů, kdy je africká savana nejzelenější, nejzajímavější. Pokud se však neobjeví nic nečekaného, měl by být během jara v Řecku. Tento terénní výzkum potrvá do poloviny roku 2023, pak se vědci přesunou z přírody do laboratoří a k počítačům.
Robert připouští, že ho občas láká být lenivějším a užívat si více domova, ale jedním dechem dodává: „Teď už se těším, až budu zase v terénu! Během prvního lockdownu jsem dokončil spoustu práce, ty následující už ale byly spíše otravné...“ Co usměvavého a úspěšného vědce úplně nejvíce na cestování unavuje, je současná nejistota – cestování je komplikovanější, neboť je s ním spojena spousta administrativy a také testování. Mnohá proticovidová nařízení navíc nemají dlouhého trvání, jiná se zase „zapomenou“ zrušit, když už je riziko nízké.
Za potvrzením hypotézy
Biologové z Viničné vycházejí při výzkumu z uznávané, byť neověřené hypotézy: kde je druhů hodně, tam mezi sebou rostliny i živočichové soupeří mnohem sofistikovaněji než tam, kde se jich vyskytuje málo. „Aby rostliny přilákaly konkrétního opylovače, musejí se zkrátka více ,snažit´ (specializovat) a nabízet hojnější či kvalitnější odměnu ve formě nektaru či pylu. A o ty zase soupeří opylovači,“ říká doktor Tropek. 
V chudším ekoprostředí, například v Norsku, tento „boj“ nehraje až takovou roli, nehostinnost podnebí drží na uzdě počet druhů rostlin i živočichů, kteří potom nemusí soupeřit mezi sebou. Když se krátce vyskytnou příhodné podmínky, všechny květy rozkvetou a odměn pro nehojné opylovače je dostatek. „Ale to jsou jen hypotézy a jednotlivá pozorování, chybí nám srovnání těchto jevů v různých prostředích. My se snažíme mezidruhové vztahy v různých ekosystémech pochopit a ověřit, jak jejich specializace opravdu souvisí s počtem druhů,“ přibližuje vědec.
Do projektu jsou zapojeni odborníci napříč obory, vedou je entomolog Robert Tropek a botanik Štěpán Janeček. Vědeckou skupinu čítající devatenáct členů tvoří převážně doktorandi a studenti přírodovědy, a je pozoruhodné, že jde převážně o cizince studující na Univerzitě Karlově. Důležití jsou rovněž externí členové, tedy místní spolupracovníci – ať již vědci nebo studenti z univerzit v cílových zemích.
Tropek zdůrazňuje, jak moc si cení, že mu mateřská fakulta – tedy PřF UK – vychází vstříc a při plánování výzkumu i výuky má od vedení katedry absolutní volnost. Bez ní by těžko mohl pracovat na tak časově náročných terénních projektech: „V porovnání se zahraničními fakultami máme jen poměrně přebujelou byrokracii. Asi je to dáno tím, že Karlovka je univerzita s předlouhou historií, a proto asi změny trošku déle trvají,“ usmívá se.
Motýlci dle ženy i maminky
Díky celoživotní fascinaci hmyzem a přírodou se může Robert Tropek chlubit, že hned dva motýli nesou jeho jméno! Jde o pernatěnku Alucita tropeki – česky by se jí prý mohlo říkat „pernatěnka Tropkova“, a soumračníka Scopulifera sagamase tropeki – tomu by se české jméno vymýšlelo asi poněkud hůře. Jak se jim daří, ví podle objevitele málokdo, protože žijí v nepříliš probádané oblasti na hranicích mezi Libérií a Guineou, odkud je Čech přivezl.
On sám pojmenoval už přes dvě desítky druhů hmyzu, včetně dvou křehkých motýlků: „Manželka byla nadšená, že jsem po ní pojmenoval jednu pernatěnku z Kamerunu. Unešená byla i moje maminka, s jejímž jménem totiž létá v Africe další druh,“ prozrazuje obdivovatel přírody. A se spikleneckým úsměvem se před dalšími cestami loučí: „Co na tom, že obě – ,Zuza´ i ,Jana´ – jsou jen asi centimetrové, šedohnědé můry... Stejně jsou krásné!“
| RNDr. Robert Tropek, Ph. D. |
| Je absolventem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde vystudoval zoologii. Zkušenosti získal tamtéž v Biologickém centru Akademie věd ČR a během postdoku na Basilejské univerzitě ve Švýcarsku. Od roku 2014 je odborným asistentem a vedoucím skupiny ekologie hmyzích společenstev na katedře ekologie PřF UK a v Entomologickém ústavu při BC AV ČR. Zúčastnil se řady zahraničních stáží a terénních výzkumů. Už byl hlavním řešitelem či spoluřešitelem téměř dvacítky grantů. Je mimo jiné členem redakční rady časopisu Journal of Tropical Ecology, předsedou České společnosti pro ekologii nebo členem výboru mezinárodní European Ecological Federation Jeho manželkou je Zuzana Musilová, výjimečná vědkyně zkoumající evoluční procesy ryb a jejich adaptaci (její portrét jsme přinesli v magazínu Forum ve speciálu o ženách UK na jaře 2000). |
| „Když mám odjet na dovolenou, mám sbaleno rychlostí blesku. To na expedici, tedy na pracovní výpravu, trvá příprava minimálně několik týdnů. Řeknete si možná, že by mi měla stačit jen síťka na motýly, odborná literatura stažená v mobilu a silikagel na sušení exponátů – protože jinak by mi do druhého dne exempláře hmyzu ve vlhkém prostředí zplesnivěly... Jednou – to jsme vyráželi na Kamerunskou horu (na sopku s výškou přes 4000 metrů) – jsem to ale spočítal: veškeré vybavení na měsíc v pralese vážilo kolem dvou tun,“ odpovídá Robert Tropek na otázku: jak to vypadá před odjezdem? |
