Patrik Mráz pečuje o křehké albertovské herbáře

 V současnosti se Herbářová sbírka Přírodovědecké fakulty UK může pochlubit téměř 2,5 miliony archivovaných položek. „Herbářové sbírky jsou živé archivy rostlinné biodiverzity,“ říká botanik Patrik Mráz, který se o ně stará.

Když vyráží na dovolenou, většinou s sebou přibalí i lis. Pak už prý stačí jen v autě zapnout ventilátor se suchým vzduchem... a buňky jsou spolehlivě zabity. Botanik Patrik Mráz je totiž vedoucím objemných Herbářových sbírek Přírodovědecké fakulty UK. Jeho domovské pracoviště je od podlahy až po strop obložené složkami, často s jedinečným obsahem. Zdejší vědecké herbářové sbírky patří mezi největší i nejstarší na světě. Ty nejvzácnější – stále ještě tak trochu skryté pod vrstvičkou prachu – pocházejí i z konce 18. století!

Cesta k botanické sbírce byla Mrázovi snad předurčena již v dětství. Dobře, říkáte si, i vy jste si zakládali nějaký herbář – ale on má ten svůj ze třetí třídy základní školy pořád. Dodnes! I když mu v něm u všech těch dávných exponátů chybí přesný popis lokality, kde ke sběru došlo, i tak si prý – plus minus padesát metrů – přesně pamatuje, kde rostlinku s tátou našli.

Pozor na larvy červotočů

„Herbářové sbírky jsou živé archivy rostlinné biodiverzity,“ říká botanik Mráz a jedním dechem dodává na vysvětlenou: „Ano, jde o paradox. Rostliny jsou sice usušené, archiv však ožívá lidmi, kteří je nepřestávají studovat a potřebují je ke své vědecké práci.“ A že je zájem o sbírky nemalý! Návštěvníci zdaleka nepocházejí jen z České republiky a Slovenska, přichází doslova z celého světa. Badatelé z přírodovědy jsou rádi za každý osobní kontakt s kurátory z jiných badatelských pracovišť: „Můžeme se vzájemně obohatit o informace k dané herbářové položce. Často jsou jednotlivé položky popsané někým jiným, než kdo danou rostlinu sesbíral. Mnohdy tak objevíme nové souvislosti,“ upřesňuje botanik Mráz.

Než se jednotlivé položky-rostliny stanou součástí univerzitní herbářové sbírky, lisují se, suší, lepí a jsou vybaveny herbářovou etiketou – schedou –, s uvedením lokality a času sběru. Dokonalá technologie sušení a lisování trvá pět až šest dnů. Provádí se při teplotě zhruba čtyřiceti stupňů Celsia po dobu dvou hodin, na něž se v pravidelných intervalech sušící zařízení sepne. Umožňuje to u rostlin zachovat všechny jejich důležité znaky; třeba i 200 let po sběru! Tedy pokud se rostlin nezmocní největší nepřítel herbářových sbírek – jeho jméno snad nesmíme ani vyslovit –, jsou jimi larvy červotočů: tabákového i chlebového. To si pak sbírka musí vystačit s DNA, jež se i z torza vyčíst dá. Aby botanici předešli napadení, je každá položka před uložením na dva týdny vymrazena za teploty mínus osmnáct stupňů.

Od lepení až k zařazení

Balík, obsahující suchem a mrazem ošetřené, vylisované rostliny se schedou, si pak vezmou do parády lepičky; jde povětšinou o brigádníky vypomáhající na katedře botaniky. Jejich úkolem je položky zkompletovat: nalepit na list, připojit čárový kód, pod kterým je položka načtena do databáze, a stává se tak součástí herbářové sbírky. Součástí čárového kódu je též mezinárodní akronym herbáře. V případě univerzitních sbírek je to zkratka PRC, jež je registrovaná v mezinárodním Index Herbariorum sdružujícím na zhruba tři tisíce herbářů, z nich 54 je v Česku. Na speciálním „herbskenu“ jsou jednotlivé položky i naskenovány.

Řazení herbářových položek se na Albertově provádí naprosto stejně jako v britské královské botanické zahradě v Kew. Tamní herbářové sbírky byly založeny v roce 1853 a stále jsou jedním z nejvýznamnějších center botanického výzkumu na světe; v současnosti obsahují na sedm milionů položek, včetně osobních sběrů nejvýznamnějších britských přírodovědců: Charlese Darwina, Josepha D. Hookera či Davida Livingstonea. Díky mezinárodnímu projektu Global Plants a dotaci z Nadace Andrew Williama Mellona, amerického bankéře a filantropa žijícího v letech 1855 až 1937, dostali i sbírky Univerzity Karlovy svůj herbsken a finance na začlenění univerzitní sbírky do tohoto globálního projektu.

„Nejdůležitější v herbářové sbírce jsou typové položky. Když se s nimi něco stane nebo se – nedejbože – ztratí, je to náš konec,“ naznačuje důsledek možné katastrofy Patrik Mráz. A vysvětluje: „Jméno každého popsaného taxonu se váže k takzvanému nomenklatorickému typu, což je herbářový doklad uložený v herbářové sbírce.“ Z typových položek je dnes v herbářové sbírce zpracováno zhruba pět tisíc. Podle Mrázových odhadů jde však jen o zlomek z celkového počtu: „Konečné číslo je možná kolem padesáti tisíc, tolik herbářových položek ještě na zpracování – začlenění do elektronické databáze a oskenování – čeká.“

Část sbírky je i v nálevu

V současnosti se sbírka Přírodovědecké fakulty UK může pochlubit téměř 2,5 miliony položek, přičemž nejpočetnější zastoupení – zhruba dva miliony – mají cévnaté rostliny. Další velkou skupinu tvoří bezcévnaté rostliny (mechorosty), ale také houby a lišejníky, a nechybí ani sbírka řas. Velikostí i stářím patří zdejší herbáře mezi deset nejvýznamnějších na světě, které jsou ve správě univerzitních pracovišť. Pro laika možná i překvapivě patří pod herbářové sbírky i „kusové sbírky“ naložené v konzervačních tekutinách – těch zde mají na pět tisíc, a slouží zejména při výuce studentů – či preparáty na podložních sklíčkách.

Jelikož je sbírka kolekcí veskrze vědeckou, přístup do ní je umožněn toliko odborné veřejnosti. „Pokud byste přišla třeba vy – laik a měla konkrétní cíl, se kterým byste se na nás obrátila s požadavkem na přístup, případně kdyby měl zájem některý ze studentů, pak vás čeká nezbytné zaškolení. Často necháváme do sbírek nahlédnout i školní skupiny,“ přibližuje možnosti botanik Mráz. Limitující jsou pro takový případ jen stísněnější prostory; plánovaná výstavba Kampusu Albertov by byla pro Herbářovou sbírku PřF UK vítanou úlevou.

Větší kolekce nežli muzejní

„My se chválíme, že právě ta naše je nejstarší a zároveň největší herbářovou sbírkou v České republice,“ chlubí se s lišáckým úsměvem Patrik Mráz „V Národním muzeu mají zkrátka smůlu v tom, že v jejich sbírce – s označením PR – není zahrnuta sbírka hub a lišejníků. Ta je vedena zvlášť, pod kódem PRM. Tudíž jde vlastně o dvě sbírky. Jo, kdyby je spojili, byli by zákonitě větší. Smůla...,“ usmívá se provokativně rostlinný „kurátor“.

Klenotem je sbírka Tadeáše Haenkeho (botanik, lékař, etnograf, kartograf, geolog, cestovatel a objevitel; žil v letech 1761 až 1816) pocházející z obou amerických kontinentů a z Filipín. „Jeho životní peripetie by vydaly na hollywoodský film! On tehdy odcestoval s císařským doporučením a s příslibem, že se vrátí zpět a bude na získaném materiálu dále bádat. Nakonec v Americe zůstal a za dosud nevysvětlených okolností tam i zemřel,“ přibližuje Mráz osud významného německy mluvícího botanika, rodáka z Čech. Haenke se v Americe spojil s výpravou italského mořeplavce Alessandra Malaspiny a nasbíral ohromné množství materiálů. Byl to právě on, kdo jako první na světě zdokumentoval největší vodní rostlinu viktorii královskou – a také největší rostlinu na světě: strom sekvojovec obrovský.

„Bedny s unikátními nálezy byly postupně posílány do Evropy. Část se zničila, část byla po dvaceti letech nalezena v Cádizu. Poštovními dostavníky přece jen sbírka doputovala do Prahy z Hamburku, kam byla převezena lodí. V Praze pak Haenkeho sbírku zpracovali význační čeští botanici jako bratři Preslovi. Výsledkem bylo vydání souborného přehledu Reliquiae Haenkeanae, seu, Descriptiones et icones plantarum, quas in America meridionali et boreali, in insulis Philippinis et Marianis collegit Thaddaeus Haenke (1825-1835). V díle byla vědecky popsána celá řada nových rodů a druhů... A my ty doklady u nás máme!“