Královská meteorologická společnost ocenila Radana Hutha

Oblastmi zájmu profesora Radana Hutha jsou klimatická změna, atmosférická cirkulace, statistika a aplikace statistických metod. Významný klimatolog z Přírodovědecké fakulty UK byl za svou práci oceněn prestižní Royal Meteorological Society Awards and Prizes 2021. 

Ocenění udělované britskou Královskou meteorologickou společností je vyjádřením uznání za jeho dosavadní činnost v oblasti klimatologie. Za rozsáhlou publikační činnost vysoce hodnocených vědeckých článků získal pozici šéfeditora v prestižním časopise společnosti Wiley – International Journal of Climatology. Profesoru Radanu Huthovi se během osmi let (2013-2021) podařilo mimořádným způsobem přispěl k růstu časopisu a k jeho mezinárodnímu renomé.

Pane profesore, byl jste oceněn Royal Meteorological Society Awards and Prizes 2021 za nasazení, čas a obětavost, s nimiž jste se v průběhu let věnoval časopisu International Journal of Climatology. Přibližte nám cestu na post šéfeditora, co pro vás pozice znamenala?

To proběhlo tak, že mi jednoho dne zavolali od vydavatele Wiley a zeptali se, jestli bych jim nepomohl, a vzápětí se zeptali, jestli bych nechtěl dělat šéfeditora. Netuším, jakým přičiněním jsem si to zasloužil, avšak tento časopis byl vždy jakýsi „můj časopis“. International Journal of Climatology byl odedávna nejblíže mým výzkumným zájmům. Moje první publikace v něm vyšla již téměř před třiceti lety a i nadále byl zpravidla mojí první volbou, kam článek poslat. Tento časopis mne poctil celkem třikrát. Poprvé, když jsem v roce 2004 obdržel cenu tohoto časopisu, podruhé, když jsem byl jmenován jeho šéfeditorem, a nyní potřetí, když mi byla cena udělena znovu. Být šéfeditorem International Journal of Climatology pro mne bylo velkým potěšením a nezapomenutelnou zkušeností; a mnohokrát také tvrdou a rozsáhlou prací. Zároveň se jednalo o důstojný post v kontextu toho, že se jedná o největší časopis, co se týče rozsahu a dnes i co se týče impakt faktoru, který Královská meteorologická společnost vydává.

Co by šéfeditor, viděl jste posun v tématech či zásadní změny v publikování?

Zásadní posun zde nebyl, avšak nějaké tendence bylo možné vypozorovat. Například větší zájem o publikování na téma sucho či sdružené extrémy. Co jsem však zpozoroval, že za osm let se počet článků zdvojnásobil. Když jsem začínal, bylo jich přes pět set ročně. Když jsem končil, dostali jsme se – myslím – přes tisíc sto. Důraz na kvantitativní stránku však bohužel nešel ruku v ruce s kvalitou. Ke konci bylo až kolem dvaceti procent článků, které již ani nešly k posudkům; nesplňovaly totiž základní předpoklady, například nepřinášely nic nového. Ze zbylých článků byla přijata zhruba polovina.

Přinesla vám pozice v International Journal of Climatology nějaká pozitiva, respektive negativa?

Pozitivy jsou určitě prestiž, finanční ohodnocení a to, že člověk přijde do kontaktu se spoustou lidí z celého světa, byť jenom písemně. Člověk také vejde do povědomí většího množství lidí, než kdyby tuto věc nedělal. Negativum je naprosto jasné – žrout času, jedná se skoro o „half-time job“. Každý týden jsem tomu věnoval minimálně den a půl, přičemž ke konci již to bylo časově neudržitelné.

Čemu se věnujete nejvíce teď?

Zrovna v těchto dnech se věnuji hlavně přípravě a opravování testů z meteorologie a klimatologie, což je také neuvěřitelně časově náročné. Tam ale asi vaše otázka úplně nesměřovala. Šéfeditorování jsem nyní nahradil řízením Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR.

Vymírání druhů na Zemi je v současné době bezprecedentně nejrychlejší v historii planety. Je možné toto říci i o změně klimatu?

Od zhruba posledního interglaciálu (interglaciál je doba meziledová; jde o teplejší období mezi dvěma dobami ledovými – pozn. red.), odkdy jsme schopni v dostatečném rozlišením teplotu popsat nebo zrekonstruovat, je současná rychlost oteplování opravdu největší.

Globální nárůst teploty se udává kolem 1,2 °C od zhruba poloviny 19. století, což se může zdát ne až tak markantní. V čem však spočívá zásadní problém pro lidstvo či ekosystém?

Napadají mne dva důvody. Zaprvé, geografická proměnlivost. Ne všude na Zemi roste teplota stejně rychle. Ten údaj je průměrem pomalého nárůstu teploty nad velkým oceánem a daleko rychlejším nárůstem teploty nad menší pevninou. S tím souvisí i to, že ve vysokých zeměpisných šířkách, kde jsou ekosystémy citlivější, je ten nárůst daleko větší. Tempo nárůstu zde může být v řádu čtyř až pěti stupňů Celsia za století, a to už je docela dost. Druhým důvodem je, že lidé i celá živá příroda jsou citliví ani ne tak na průměrnou teplotu, jako na extrémy. Ze statistiky, ne z klimatologie, vyplývá, že i relativně malá změna průměrné teploty s sebou nese velké a dramatické změny extrémů a četnost jejich výskytu. A čím extrémnější konkrétní extrém je, tím větší změny jeho četnosti jsou.

Dochází někde i k ochlazování?

To jsou výjimky. Například v Evropě se v minulých dekádách neoteplovalo na podzim, avšak to již přestalo. Nyní jsou to pouze místa nad oceánem v oblasti severního Atlantiku a jižního Pacifiku, kde probíhá promíchávání vody z hloubky, přičemž voda z hloubky se zatím neměla jak ohřát.

Jedním z možných důsledků klimatické změny je kolaps atlantické cirkulace, který by mohl nastat kolem roku 2100. Co by to mělo za důsledky a jaká je pravděpodobnost?

Termohalinní cirkulace (cirkulace řízená slaností a teplotou vody), jejíž součástí je i Golfský nebo Severoatlantický proud, má tendenci se s pokračujícím oteplováním zeslabovat. Jak klimatická změna postupuje, dochází k tání ledovců. Dále způsobuje posun drah cyklon k severu, a tudíž bude na severu víc pršet. Oba tyto faktory znamenají přísun většího množství sladké vody do oceánu, čímž se zmenší hustota vody. S tím souvisí i zhoršení podmínek k zanořování. Problém je, že pokud dojde k zastavení atlantické cirkulace, už se znova nerozběhne. K opětovnému nastartování bychom museli nastavit podmínky nikoliv na původní stav, kdy cirkulace fungovala, ale ochladit klima daleko víc, prostě si udělat dobu ledovou. Nic však nenasvědčuje tomu, že by k zastavení mělo dojít. Je to zatím pracovní hypotéza. Mohlo by k tomu dojít v horizontu několika století a za podmínek, že koncentrace CO₂ by se zmnohonásobily.

Jak na oceán působí změna klimatu?

V současné době dochází jak k jeho oteplování, tak k jeho okyselování v důsledku pohlcování CO₂; oceán nyní pohlcuje přibližně třetinu emisí CO₂. Oba tyto procesy přitom povedou do budoucna ke snížení absorpční kapacity oceánu. V důsledku oteplování dochází také k nárůstu hladiny oceánu, který je rychlejší, než se předpokládalo v projekcích před dvaceti lety. To však může být v důsledku podhodnocení přítoku při projekcích.

Některé vyspělé země, zejména Evropa, si dnes kladou za cíl snižovat emise skleníkových plynů. Má to však význam, když největší producenti skleníkových plynů – například Čína, Indie – v tomto směru nic nepodniknou?

Kladu si tutéž otázku, avšak to jde již mimo klimatologii. Je otázka, zda to není kontraproduktivní. Tím, že Evropa a možná ještě některé vyspělé země – USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland – emise omezí, výroba a tím i produkce CO₂ se přelejí minimálně zčásti jinam. Výrobky, které se doposud vyráběly u nás v Evropě, se stanou nekonkurenceschopné, protože budou zatíženy daleko většími výrobními náklady. V důsledku toho budeme mít problém transformaci ufinancovat. Následně ty země, které neberou ekologické ohledy a nedodržují mezinárodní dohody – jako Rusko a Čína –, nás nejen ekonomicky převálcují, ale životnímu prostředí to nijak nepomůže.

Jaké nejdůležitější body by mohly vést k řešení klimatické změny?

Omezení emisí, sekvestrace (odchytávání ať už u zdrojů, nebo ze vzduchu a jejich ukládání) a ještě je třetí cesta, a to geoinženýring. Jedná se o zmenšení příkonu slunečního záření na Zemi buď zvýšením albeda, nebo snížením propustnosti atmosféry. Na rozdíl od ostatních opatření to má výhodu, že by to fungovalo okamžitě. Při snížení emisí totiž koncentrace skleníkových plynů začnou klesat až za desítky let. Avšak tato opatření s sebou nesou i svá rizika.

Máte čas i na nějaké koníčky?

Zaplaťpánbůh se mi daří netahat si práci domů. Kromě starání se o syna mám takového zvláštního koníčka – komunální politiku. A rád jezdím vlakem, rád cestuji, což je spojené i s tou vědou.

Foto: Royal Meteorological Society