Lékař: Osmdesát procent porodů zvládnou asistentky

„Díky tomu, že dokážeme předem striktně oddělit nízkorizikové rodičky, jichž je osmdesát procent, vedou u nás většinu porodů pouze porodní asistentky,“ říká lékař Michal Zikán, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Fakultní Nemocnice Bulovka, kde vedle porodnice funguje od roku 2019 Centrum porodní asistence neboli, lidově řečeno, porodní dům.

 
Pane profesore, co by měli lékaři a další zdravotníci změnit na své práci, aby se pověst českých porodnic zlepšila?

Vstřícně komunikovat a srozumitelně vysvětlovat – co se bude dít a proč. Devadesát procent stížností žen se netýká toho, že by jim personál zapříčinil zdravotní újmu, ale že se k nim nechoval hezky. České porodnictví tak vyžaduje v segmentu péče o nízkorizikové rodičky kultivaci, která je ovšem extrémně obtížná, protože k ní nestačí jen vydat nějaký návod. Zásadním předpokladem pro spokojenost klientky i zdravotníků je citlivá komunikace. Těžko můžeme od ženy v bolestech chtít, aby ochotně spolupracovala a podstupovala pro ni často vysoce nepříjemné procedury, když k nim nevidí důvod, a přijdou jí tudíž zbytečné.

Jaký je rozdíl v přístupu zdravotnického personálu k pacientkám ve vaší klasické porodnici Fakultní nemocnice Bulovka a Centru porodní asistence, které je její součástí?

Fakticky se jedná pouze o změnu organizační, nemáme zde dva oddělené provozy. CPA nám vlastně slouží jako taková hlavička, jež nám umožňuje měnit přístup k těhotné a rodící ženě. Pokud si správně definujeme nízkorizikovou rodičku, kterých je osmdesát procent, nemusíme jakožto lékaři u porodu vůbec být, všechno zvládne porodní asistentka. Ne že bychom toto nevěděli už před vznikem CPA, ale pojetí, že porod bude vést porodní asistentka, pokud jí přesně vyselektujeme rizikové rodičky, zde byl do té doby takovou Popelkou. Dali jsme tomu jasná pravidla, zapojily všechny naše porodní asistentky a zavedli to jako standard péče v naší porodnici.

Porodní apartmány v Centru porodní asistence Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a FN Bulovka

Pokud se tedy žena zaregistruje k vám do porodnice a vy ji shledáte jako nízkorizikovou, automaticky nastoupí do Centra porodní asistence?

Přesně tak. Automaticky se o ni bude starat pouze porodní asistentka, která může přivolat lékaře v situaci, již vyhodnotí jako rizikovou nebo patologickou.

Ženy mívají pocit, že porodní asistentka vede porod citlivěji než lékař. Čím to podle vás je?

My lékaři porodníci máme pocit, že jsme pod obrovským tlakem, abychom neudělali chybu. Personál je tudíž svázán strachem a má tendence více zasahovat a pospíchat, aby se problémů vyvaroval. Když se snažíme porod řídit, například podáním oxytocinu, u jedné rodičky to pomůže, ale u druhé to může vyvolat komplikace a nutnost porodit jiným způsobem, než by si žena představovala, včetně porodního poranění nebo porodu císařským řezem. Ukazuje se, že když porod vede porodní asistentka, samozřejmě u nízkorizikové rodičky, lépe respektuje tempo porodu, pracuje s nefarmakologickými metodami ovlivnění průběhu porodu. Kdybychom správně pracovali s daty, víme, že nízkorizikových rodiček je až osmdesát procent, a porodů, do nichž není třeba zasahovat, je většina. Intervence se často dělají proto, že zdravotníci nemají dostatek informací o aktuálních datech a neví, že určité zásahy jsou už dnes zbytečné, nebo nemají povědomí o možném odlišném přístupu. A také se řada věcí dělá, protože se prostě tak vždy dělaly, například zavádění klystýru.

První lékař se v Centru porodní asistence objevuje zpravidla až po porodu. Zde neonatoložka s novorozencem.

Pomohla by tedy u zdravotníků větší osvěta?

Určitě, a nejen ve znalosti nových poznatků a stylu komunikace s pacienty, ale i v právním povědomí. My zdravotníci totiž máme pořád pocit, že jsme zodpovědní za rozhodnutí našich pacientů a klientů. Ale nejsme. Naším úkolem je poskytnout jim srozumitelným způsobem dostatek informací, na jejichž základě se mohou rozhodnout. A i když s jejich rozhodnutím nesouhlasím, musím ho respektovat. A zde často nastává konflikt.

Nebojíte se s tímto přístupem žalob?

Já ne, ale řada mých kolegů ano. Přitom lze toto riziko jednoduše ošetřit tím, že do lékařské dokumentace přesně uvedu, o čem a jak jsem ženu poučil. To je mou povinností – seznámit ji, pro ni srozumitelným způsobem, s možnými postupy a s nimi spojenými riziky, a ne ji tlačit k rozhodnutí, které je z mého pohledu jediné správné.

Je naopak porodnické téma, které by si podle vás zasloužilo větší informovanost mezi ženami?

Máme velmi robustní data k vyvolávání porodu, kdy víme, že žena by neměla přenášet déle než čtrnáct dní po stanoveném termínu, který ovšem dokážeme neustále zpřesňovat pomocí ultrazvuku. Placenta má omezenou dobu životnosti, nefunguje tedy neomezeně, a po čtyřicátém druhém týdnu těhotenství začíná výrazně stoupat riziko, že přestane náhle fungovat. U čtyřicátnic a starších se toto riziko posouvá už na určený termín porodu, proto bychom měli přistupovat k spuštění porodu aktivně již dříve. Řada těhotných ale naše doporučení odmítá respektovat. A jsme opět u toho – lidsky komunikovat a precizně vysvětlovat, proč je určitý postup opravdu žádoucí.

Pokud by tímto způsobem uvažovali všichni porodníci, byly by porodní domy, respektive vaše Centrum porodní asistence úplně zbytečné.

Zbytečné ne, protože stejná zařízení v mnoha zemích velmi úspěšně fungují, ale diskuse by nebyla tak vyhrocená. V tuto chvíli centra porodní asistence potřebujeme také proto, že nám slouží k takovému symbolickému přemostění mezi oběma názorovými póly. Ženami, jež nemají důvěru k porodnicím, a porodníky, kteří zde mohou vidět, že ženám lze bez problémů vycházet vstříc za předpokladu, že dokážou správně definovat ty nízkorizikové. Bezpečí matky i jejího dítěte bude zachováno a ona se bude cítit i v klasické porodnici dobře, protože personál bude respektovat její individuální potřeby.