„Nejsme institučně vázáni na žádnou církev a naše fakulta není jen o teologii. Máme zde i sociální práci jako důležitý a početně větší program,“ říká ve velkém rozhovoru nový děkan Evangelické teologické fakulty doc. Petr Gallus, Ph.D. Klade přitom důraz na pokračování v excelentní vědě a zmiňuje jako náročný úkol generační obměnu vyučujících, se kterou se na ETF UK budou muset vypořádat.
Ve funkci děkana jste oficiálně od 1. června. Překvapilo vás něco na té nové židli?
Jelikož jsem už nějakou dobu předtím byl proděkanem fakulty, tak mě zas tak moc věcí nepřekvapilo. Věděl jsem, že nejčastějším aktem děkana je podepisování, což svědomitě plním a podepisuji se o sto šest (úsměv). Ale jedna věc mě, ne že by přímo zaskočila, ale trochu přece jen překvapila, i když vím, že je s tou funkcí spojená. A to, že takřka okamžitě za mnou přišli studenti a chtěli řešit některé citlivé věci. Což byl na druhou stranu velmi příjemný signál, že k sobě nemáme daleko. Že nemají pocit, že bych seděl v nějakém vysokém patře slonovinové věže, kam by se báli přijít.
Bez urážky, ale zrovna ETF UK je tak malá fakulta, že by tu ani žádnou „slonovinovou věž“ nikdo nečekal. Což je asi právě výhoda v tom, že k sobě máte všichni velmi blízko.
Máme. Jak jsme opravdu malí, že se známe všichni navzájem, což má svoje výhody, ale i nevýhody. Ale potkáváme se se všemi na chodbách docela pravidelně.
Jaké jsou teď před vámi hlavní úkoly nebo vize do dalších let?
Hlavním úkolem, který mě bude vedle akreditací a dalších běžných provozních věcí trápit asi nejvíc, je generační obměna našich vyučujících. Jsme v situaci, kdy je jedna velká a silná generace na hraně důchodového věku, takže budeme muset ošetřit jak závěry jejich kariér, tak nástup a etablování nových mladých vyučujících.
Vnější podoba fakulty, což jsou u nás tváře, které ETF reprezentují, se musí nutně obměnit. Ostatně už to začalo s výměnou vedení děkana a jeho nového kolegia. Poprvé v dějinách fakulty se asi stalo, že vyjma mé osoby je v kolegiu naprostá diskontinuita, máme zcela nové složení oproti tomu předchozímu. Není to ale vynucené mnou coby děkanem, velmi výrazně k tomu přispěla nastávající generační výměna.
Vy ve svých 47 letech budete nejspíš taky patřit k nejmladším děkanům v historii ETF UK.
Myslím, že byli v minulosti ještě dva mladší. Ale museli bychom se podívat trochu dále do minulosti. V novodobé historii, tudíž od doby inkorporace fakulty do Univerzity Karlovy, se její dějiny nesly ve znamení velmi výrazných osobností. Některé z nich byly částečně činné v disentu. Mám na mysli například Ladislava Hejdánka, Jakuba S. Trojana a další, které revoluce a inkorporace fakulty do univerzity zastihla na hranici důchodového věku a své další angažmá na fakultě brali jako nové poslání. Tahle generace odešla vlastně relativně nedávno. A teď už nám uzrála k důchodovému věku i generace jejich žáků.
Mluvil jste o potřebě najít nové vyučující. Jak složité to bude? Protože teologická fakulta je přece jen dosti specifická.
Liší se to trošku disciplína od disciplíny. Nicméně v některých případech není dostatek lidí s doktorátem, takže nás to nutí dívat se za hranice. Což děláme rádi, protože máme i anglické programy, a přidáváme další. Ovšem při pohledu do zahraničí narážíme na peníze. Když se finanční nabídka přepočítá na eura, tak nejsme s výší platů konkurenceschopní. Čili jsme v tomto ohledu trochu v pasti.
Má mezi dnešními mladými lidmi teologická fakulta pořád stigma školy, kde se budu muset, nedejbože, modlit?
Ano, na první dobrou, když se řekne teologická fakulta, tak je běžná představa, že se zde všichni hodně modlí. To se stále těžko odbourává. Proto při propagaci naší školy zpravidla nezačínáme od pomyslného bodu 0, ale kvůli předsudkům ve společnosti někdy od bodu -1000.
Jak se s tím dá pracovat?
Můžeme ukazovat, jak to tady ve skutečnosti vypadá, ovšem společnost má často pocit, že je přece jasné, jak to na teologické fakultě vypadá, a nemá potřebu se o tom sama informovat. Takže někdy narážíme na tyhle zdi. Ale naše fakulta není jen teologie, máme ještě sociální práci jako důležitý a početně větší program. A jestli mají církve u nás v něčem relativně dobrý zvuk, tak je to právě sociální stránka, jak ji ztělesňují charita nebo diakonie. Ukázat tohle propojení je jednou ze strategií, jak by se snad dalo naši fakultu prezentovat v jiném světle, než je celospolečenský předobraz.
Církev na nás nemá žádné páky
Češi jsou v otázce víry dosti specifický národ. Většina říká, že něčemu věří, ale církev k tomu nepotřebuje. Nemáte pocit jako bývalý farář, že jim něco uniká?
Ne, nemyslím si, že jim něco uniká. Ten celkový obrázek religiozity nebo prožívání, a teď použiji velká slova – přesahu, transcendence, smyslu – se dost mění. Je to dosti na pochodu a teologie, církve a všechno možné pastorační nebo duchovní doprovázení se tomu přizpůsobuje. Je to víc provázanější interdisciplinárně, takže už to není tak, že by si sociologie říkala svoje, psychologie svoje, teologie svoje… Je tam podstatně větší spolupráce, protože lidství prochází všemi těmihle oblastmi. Takže i reakce je na to jiná, a tady je potřeba odlišit rovinu teologie a nás jako teologické fakulty – a rovinu církví. My jsme ta reflektující teorie jako příprava na následnou praxi.
Jaké je vlastně propojení mezi Evangelickou teologickou fakultou UK a evangelickou církví?
Naše propojení s církví na instituční nebo formální rovině není vůbec žádné. A to je věc, kterou bych rád podtrhl a zdůraznil, protože je to specifikum naší fakulty, které aspiruje skoro na celosvětový unikát. V tomto ohledu jsme naprosto svobodní, narozdíl od Katolické i Husitské teologické fakulty, kde nějaký formální vstup církve do fakultních struktur existuje. My jsme personálně propojení s Českobratrskou církví evangelickou, ale máme mezi svými vyučujícími lidi z celé řady církví včetně pravoslaví, i lidi bez vyznání. My jsme konfesně opravdu velký mix a ten je asi daný i tím, že nemáme žádná s církví daná pravidla, která bychom museli dodržovat. Také díky tomu, že na sebe nemáme žádné páky, máme s církvemi velmi dobré vztahy. Vychováváme akademické teology, a je pak na těch jednotlivých církvích, jak s nimi pracují dál.
Jaké postavení má dnes teologie na moderní univerzitě?
U nás úplně okrajový a relativně málo významný. Když si člověk vezme veškeré parametry, tak zrovna ETF je úplně nejmenší fakultou celé univerzity, a náš význam, pokud by nějaký mohl být, musí být excelentní věda. Jsme jediná protestantská teologická fakulta v České republice, což je nevýhoda v tom, že jak nemáme konkurenci, tak nemáme ani žádného partnera, se kterým bychom mohli společně dělat projekty. To nás nutí obracet se do zahraničí, kde máme kontakty velmi rozvinuté.
S kým nejčastěji a tradičně ETF UK v zahraničí spolupracuje?
Naším předním partnerem bylo vždy Německo, v současnosti jsou to velké univerzity v Heidelbergu, Tübingenu, Marburgu. Dále jsme rozvinuli spolupráci s Izraelem skrz naše starozákonníky a archeologii, kde funguje velmi intenzivní spolupráce. Stejně tak máme partnery v USA, rozjíždíme spolupráci i s Japonci. Naše sociální a pastorační práce, což je velký obor, který fakultu do značné míry drží, spolupracuje se severskými zeměmi v Evropě.
Vědecké zacílení bylo u nás na fakultě vždycky velmi silné. Jednak díky spolupráci se zahraničím, jednak je věda v našem univerzitním systému druhá stojná noha vedle výuky. Ostatně nám tvoří 50 % rozpočtu, takže jsme na vědeckém výkonu existenciálně závislí, dokonce tím dotujeme zároveň výuku. Až se některé mezinárodní instituce občas diví, proč výuku nenecháme úplně plavat a neuděláme ze sebe jen vyloženě vědecko-výzkumnou instituci. To samozřejmě nejde, protože máme zodpovědnost i za ten teologický, případně sociálně pracovní dorost, který tady vychováváme. Ale věda je pro nás naprosto zásadní oporou.
Vy jste na ETF UK studoval před třiceti lety. Jak moc se oproti dnešku změnili studenti této fakulty?
Myslím, že se nemění motivace uchazečů. Ať už je to cíl být farářem nebo farářkou, pracovat s lidmi v oblasti sociální práce, nějakým způsobem pomáhat a zkusit to právě touto cestou, a ne medicínskou nebo psychologickou. Samozřejmě, v případě teologie, ještě s takovým tím typicky protestantským rysem, že tomu člověk chce porozumět a zvládnout i tu intelektuální stránku. Slovo křesťanství či teologie zní na první pohled velmi dogmaticky s tím, že se tam musí opakovat zaběhané pravdy. Ale protestantismus tohle svým kritickým myšlením vždycky nahlodával. Důležitou roli hraje otázka: proč je to tak? Vysvětli mi to, protože mi to nedává úplně smysl, chci to líp a hlouběji poznat.
Jak si fakultu pamatuji sám ze svých studií, tak mezinárodní spolupráce byla už tehdy velmi výrazná a byl kladen důraz na vědu a vědeckou stránku teologie. Dále rozvíjíme i sepětí s praxí. Navíc k tomu přistoupila sociální práce, která do značné míry ovlivňuje celkový obrázek, protože najednou je ta praxe hmatatelněji ještě blíž a trošku z jiné perspektivy. Což je někdy zneklidňující a zároveň plodné, tak nějak zajímavě to mezi těmi našimi obory společně jiskří.
Farářství se velmi feminizuje
A studovalo už za vašich časů na ETF hodně dívek?
Myslím, že už tehdy to bylo skoro půl na půl. Rozhodně to není tak, že studium teologie u nás přitahovalo hlavně muže. Ostatně, pokud bychom to vzali globálně evropsky, tak se farářské povolání výrazně feminizuje. Například v Německu je myslím evangelická farářka už mnohem častější jev než evangelický farář.
Ani nároky studentů se za ty roky nezměnily?
To ano, dnes jsou studenti podstatně citlivější na studijní podmínky. Nebojí se ozvat a vyžadují jinou úroveň a přístup tam, kde by naše generace řekla: zatni zuby a táhni (řečeno Cimrmanem). Oni odmítají jen tak zatnout zuby a v některých věcech vyžadují citlivější přístup. Na co narážíme v poslední době, je klesající schopnost číst delší texty. Na tom přitom teologie hodně stojí. Pro nás jako studenty bylo normální načíst na seminář 30 stránek v cizím jazyce, ale pro novou generaci studentů začíná být kniha dost zastaralé médium.
Umělá inteligence neumí kontemplovat
Naproti tomu tahle generace hojně využívá AI. Musíte se s tím potýkat z pohledu vedení školy?
Do výuky zasahuje tak jako všem ostatním a řeší se, jak moc studenti mohou nebo smí využívat umělou inteligenci. Tento nástroj se dnes už z práce vyloučit nedá, ať už jde o zapojení do výukového procesu nebo vznikání textů. A pak je tu umělá inteligence jakožto předmět vědeckého bádání, a k tomu se teologie začala vyjadřovat velmi záhy. Na ETF máme dokonce celou badatelskou skupinu, která se zabývá umělou inteligencí. Otázka umělé inteligence je totiž strašně zajímavá v tom, že naprosto zásadním a zároveň sporným způsobem klade otázku, co je vlastně člověk, čím se od ní liší, když umělá inteligence je ve spoustě věcí lepší, rychlejší, sečtělejší, má víc dat, a dokáže prý myslet a dá se s ní komunikovat. Co je to specificky lidské? A tady má asi teologie trochu nahrávku na smeč, protože podle některých se umělá inteligence odlišuje od člověka tím, že neumí kontemplovat, nemá ten spirituální rozměr. Ten se do jedniček a nul přetavit nedá.
U vás byl prvotní inspirací ke studiu na ETF UK dědeček, který byl farář?
Já vyrůstal v evangelickém prostředí a dědeček coby farář určitě inspirací byl, stejně jako jeho velká knihovna. Farářkou se stala i moje teta. Nakonec jsem se pro tento obor taky rozhodl, přestože jsem si dlouho myslel, že budu spíš učitel nebo právník. Ale učitelování si na fakultě užije člověk dost a něco právničiny teď za tím děkanským stolem vlastně taky.
Farářoval jste nakonec devět let. Kde nastal zlom, že jste se rozhodl vrátit do akademické sféry?
Zlom byl spíš v tom, že jsem šel na faru. Já jsem někdy ve třeťáku na fakultě velmi výrazně došel k náhledu, že mě to akademické působení strašně baví, a že se tady cítím velmi dobře a doma. K tomu přispěla určitě atmosféra fakulty i její velikost, respektive malost, a lidi, které jsem tu potkal. Já vždycky chtěl na fakultě zůstat, jenže když jsem skončil doktorát, tak nebylo místo. Plán B tak byl stát se farářem a čekat, než bude výběrové řízení. To se uskutečnilo po deseti letech, tak jsem se přihlásil.
A nakonec se stal i děkanem. Nemáte nyní pocit, že stanovené čtyřleté období bude příliš krátké?
Teď jsem teprve na začátku, to vám řeknu třeba za tři roky. Ale uvědomuji si, že ta lhůta není nekonečně dlouhá, takže když chce člověk s nějakými procesy začít, je na čase. Mně osobně pomohlo to moje proděkanování a účast v kolegiu, takže jsem mohl plány postupně střádat a sledovat, které procesy by se daly třeba zrychlit a které není třeba rozvíjet dál. A měl jsem velikou radost, že se mi podařilo sestavit kolegium z lidí, které jsem si přál, a oni neodmítli. Takže mám skupinu mladých, velmi akčních lidí. A celkem se daří startovat nové nebo zrychlovat už ustálené procesy, tak snad nám nespadne přes prázdniny řemen.
Co dělá Petr Gallus, když se nemusí věnovat administrativě a má volný čas?
Stanovil jsem si sám pro sebe, že musím víc sportovat. Takže bych chtěl víc volejbalu, tenisu a trošku posilovny, běhání. Můj soukromý koutek je pak u kytary nebo u klavíru, aniž by to musel slyšet někdo další. To mám pro sebe a nepotřebuji to prezentovat navenek, ale moc rád si u toho vyčistím hlavu. No a pak standardně jako mnozí jiní máme chalupu na Vysočině, kam mohu utéct a přeskládávat cihly třeba. To je úplně jiný charakter práce, práce rukama, a když tam člověk hodinu něco dělá, je to vidět. Když hodinu sedím tady za děkanským stolem, tak to tolik vidět není. Kromě toho, že mám propocené triko. (úsměv)
| doc. Petr Gallus, Ph.D. |
| Rodák z Brna po gymnáziu vystudoval Evangelickou teologickou fakultu UK, z toho dva semestry strávil na Phillipps-Universität Marburg a jeden semestr na univerzitě v Tübingenu. Po doktorském studiu působil jako odborný asistent na katedře systematické teologie na Teologické fakultě univerzity v Heidelbergu (2005-2006). Od roku 2006 byl v církevní službě, nejprve jeden rok na vikariátu v Českých Budějovicích, poté sloužil jako farář v Sázavě. V roce 2016 nastoupil na ETF UK jako odborný asistent na katedru systematické teologie a teologické etiky. Od roku 2018 byl proděkanem fakulty pro rozvoj, v roce 2021 se habilitoval, od června 2026 je děkanem ETF UK. |
