„Chtěli jsme ukázat dopady jednotlivých diskutovaných návrhů na zrušení superhrubé mzdy v grafech, které pochopí opravdu každý,“ shrnuje Michal Šoltés, jeden z autorů nejnovější studie think tanku IDEA při CERGE-EI.
Autoři studie, Klára Kalíšková, Daniel Münich, Daniel Prokop, Michal Šoltés, se zaměřili na čtyři daňové návrhy spojené s rušením superhrubé mzdy: Návrh A. Babiše (ANO) – zrušení superhrubé mzdy a zachování 15 procentní daňové sazby; Návrh M. Ferjenčíka (Piráti) – zvýšení slevy na poplatníka při zachování superhrubé mzdy, Návrh aktuálně schválený Poslaneckou sněmovnou – kombinace předchozích dvou návrhů a Návrh think-tanku IDEA – který ke zrušení superhrubé mzdy a zvýšení základní sazby na 19 procent zvyšuje slevu na poplatníka převoditelnou do daňového bonusu (více podrobností naleznete ve studii).
„Náš návrh považujeme za rozumný kompromis, který by splňoval deklarovaný cíl vlády – zrušit superhrubou mzdu a podpořit ekonomiku zvýšením spotřeby,“ vysvětluje za think tank IDEA Šoltés. Tento Návrh think tanku IDEA má proto největší vliv na nízkopříjmové kvintily (Graf 1), u kterých se předpokládá, že peníze navíc utratí. „Když nízkopříjmové rodině přidáte dodatečnou tisícikorunu, je téměř jisté, že ji vynaloží na spotřebu – tedy podpoří ekonomiku. Naopak u vysokopříjmových rodin je větší šance, že peníze uspoří,“ vysvětluje ekonom.
Další graf (Graf 3) zobrazuje dopady aktuálně schváleného návrhu Poslaneckou sněmovnou. „Tento graf si můžete představit jako plochu, na které jsou šedé kuličky reprezentující vždy jednoho daňového poplatníka. Když kuličky sesypete doprava, uvidíte distribuci daňové úspory mezi zaměstnanci,“ popisuje Šoltés a pokračuje: „Na prvním šedém sloupečku pravého grafu například vidíte, že na 12 procent obyvatel tyto navrhované změny nebudou mít vůbec žádný vliv.“ Jedná se o velmi různorodou skupinu lidí – o osoby s částečnými úvazky, osoby z různých důvodů nepracující celých 12 měsíců v roce (například kvůli dokončení studia, nástupu či ukončení mateřské a rodičovské dovolené či kvůli nezaměstnanosti) nebo kombinaci důvodů, které způsobují, že daň z příjmu neplatí. Zároveň ale platí sociální a zdravotní pojištění, které představuje zásadní část nákladů práce.
Když jednotlivé šedé kuličky, pomyslné daňové poplatníky, sesypete dolů, získáte rozložení zaměstnanců podle ekvivalentu jejich měsíční hrubé mzdy. „Spodní graf například ukazuje, že na průměrnou mzdu dosáhne asi jen třetina zaměstnanců,“ komentuje Šoltés. U většiny populace se ekvivalent jejich měsíčního hrubého příjmu pohybuje mezi 25 až 40 tisíci korun, pro tuto skupinu by daňové změny znamenaly snížení odvodů o řádově o 30 tisíc korun ročně, tedy taková 13. mzda. Graf dále ukazuje, jak rozmanitá je vysokopříjmová skupina: „Horní příjmový decil je extrémně široký – zahrnuje zaměstnance s příjmy od zhruba 55 tisíc hrubého měsíčně až po zaměstnance, jejichž měsíční příjmy přesahují milion korun. Ze spodního grafu lze rovněž vyčíst, že druhá daňová sazba, uvalena na příjmy od čtyřnásobku průměrné mzdy se týká jen malého zlomku zaměstnanců,“ upozorňuje ekonom.
Co tedy z modelů vyplývá? Návrh, který aktuálně prošel Poslaneckou sněmovnou je extrémně drahý a nepomáhá tolik nízkopříjmovým skupinám, které mají největší předpoklad peníze navíc utratit, a tím je vrátit zpět do ekonomiky. Aktuálně schválený návrh daňových změn způsobí ztrátu rozpočtu téměř 120 miliard korun, když sníží inkaso daně z příjmu fyzických osob ze současných přibližně 200 miliard na 80 miliard korun.
„Pokud je cílem zvýšit spotřebu domácností, můžeme si položit otázku, zda by šlo dosáhnout stejného nárůstu spotřeby i s nižšími náklady na veřejné rozpočty nebo naopak zda pokud se již musíme vzdát sto dvaceti miliard korun z veřejných rozpočtů, zda by jiné rozdělení dopadu nepřineslo společensky lepší důsledky například v podobě vyššího nárůstu spotřeby nebo třeba investicí do potřebného vybavení k distanční výuce dětí z nízkopříjmových domácností. Pokud ale politický cíl je zrušit superhrubou mzdu bez ohledu na následky, pak na názoru ekonomů moc nesejde,“ shrnuje za think tank IDEA Michal Šoltés.
