Začal „datlováním“, teď mistrovské psaní vyučuje

„Čím jsem starší, tím větší zodpovědnost cítím,“ přiznává Jonáš Vala, student 3. lékařské fakulty UK a šestinásobný úspěšný účastník mistrovství světa v psaní na klávesnici. Z toho posledního, v Katowicích si medik, který píše rychlostí téměř 800 úhozů za minutu, přivezl čtyři medaile!

K přípravě na mistrovství INTERSTENO 2024 mu s ohledem na studijní povinnosti moc času nezbylo. Přesto se dnes již velezkušený zástupce Karlovky neztratil. Naopak. Z červencového klání v Katowicích Jonáš přivezl trojí stříbro a jeden bronz. A díky svému dlouholetému umu – psaní na klávesnici se věnuje od základky – předává své zkušenosti ostatním: volitelný předmět zaměřený na psaní na Trojce sám vyučuje.

Jonáši, za co přesně vám to na mistrovství světa „cinklo“?

Získal jsem čtyři medaile. Stříbrnou za opis textu, tedy královskou disciplínu, při které se opisuje 30 minut z papírové předlohy. Další stříbro za protokolování, což je soutěž testující dovednost zformulovat z rychlého diktátu ty nejdůležitější myšlenky. Bronzovou medaili jsem získal za diktát a poslední stříbrnou medaili za všestrannost. Medaile za všestrannost je tím nejcennějším, co soutěžící může z mistrovství získat, protože musí uspět v co nejvíce disciplínách z celkových sedmi. U mne to znamenalo být úspěšný ve všech sedmi disciplínách a mít v nich co nejlepší umístění.

Bylo těžké obhajovat předloňská umístění?

(o úspěších, jež Jonáš Vala s Carin Cieslarovou dosáhli v roce 2022 psal magazín Forum ► Od lásky k psaní, přes medicínu až k titulům mistrů světa)

Letos to byl už můj šestý start na mistrovství světa. I když je mi teprve dvaadvacet, psaní na klávesnici a souvisejícím disciplínám ve zpracování textů se systematicky věnuji už třináct let. Mohlo by se tedy zdát, že si soutěžení budu už jen užívat. Opak je ale pravdou – čím jsem starší, tím jakoby na mne dopadala stále více tíha odpovědnosti podat dobrý výkon. Navíc loni jsem poprvé startoval v seniorské kategorii nad 21 let. A tam je oproti juniorům výrazně větší konkurence, dosáhnout na medaile i s velmi dobrými výkony je obtížné. Zisku medailí si proto vážím o to více: vím, že každá z nich stála pořádnou porci práce v přípravě.

Musím přiznat, že jsem zvažoval, zda vůbec mám na mistrovství ještě startovat. V Česku už totiž působím jako organizátor a hodnotitel středoškolského mistrovství republiky, občas také vyjíždím do škol v roli zkušebního komisaře pro státní zkoušky ze zpracování textů. Mnozí mi doporučovali, že mám „v nejlepším přestat“ a soustředit se na tyto nové role, které mě osobně velmi baví. Ovšem zaznívaly i hlasy, že aspoň jednou bych v seniorské kategorii startovat měl... (s úsměvem)

Vzhledem k mým studijním povinnostem a dalším aktivitám v rámci Univerzity Karlovy – jsem členem akademického senátu UK i 3. LF – nebylo úplně lehké hledat čas na trénink. Mojí hlavní přípravou tedy bylo tréninkové soustředění těsně před mistrovstvím světa, kde trénovala celá česká reprezentace. Bylo to dost náročné, vždyť jsem na konci června dodělal poslední zkoušku a za pár dní už seděl za klávesnicí! Ale rozhodně jsem nepodcenil fyzickou přípravu: proto jsem, na rozdíl od minulých let, v průběhu tréninkového soustředění i soutěže samotné nepocítil bolest zad ani rukou.

Soutěž má části opisování, přepisování a zaznamenávání. Co z toho děláte nejraději?

V minulosti mě více bavily diktovací soutěže, ale tentokrát jsem nějak víc přišel na chuť i prostému opisu textu. Možná proto, že se při něm můžu zklidnit a soustředím se jen na text a nic mne nevyrušuje. V opisu textu byla zlatá medaile na dosah, s tureckým soupeřem jsme podali zcela vyrovnané výkony, rozhodovaly „jen“ chyby. On jich udělal extrémně málo, pro zajímavost: ve 24 tisících úhozech napsaných za 30 minut měl šest chyb, já jich měl deset. Moje rychlost byla 797,7 úhozů za minutu.

Prozraďte, jak vám šlo školní opisování a přepisování na základce – je možné už zde vysledovat vaše budoucí vele-schopnosti?

(s úsměvem) Pocházím z Rožnova pod Radhoštěm a právě na prvním stupni základní školy jsem se naučil psát na klávesnici. Do té doby jsem „datloval“, nicméně k počítačům jsem měl pozitivní vztah už od raného dětství. Právě proto jsem se do kroužku psaní na klávesnici přihlásil, protože „to bylo něco s počítačem“. Ze začátku jsem byl průměrný. Se spolužáky jsme se porovnávali, kdo je ve výuce dál. Pamatuji si, jak kamarád, který byl do té doby v našem žebříčku na prvním místě, onemocněl a já ho mezitím předběhl. Pak už mě nedohnal...

Loni jste byl jediným účastníkem z fakulty, univerzity, Česka?

Z Karlovky jsem byl jediným. O to více jsem měl radost, že vedle mého jména ve výsledkové listině bylo uvedeno Charles University. Česká republika měla velmi silné zastoupení, výprava čítala přes 40 lidí od nejmladších závodníků přes seniory až po zkušené porotce. Výsledky naší národní skupiny byly naprosto skvostné, především mladým závodníkům se podařilo dosáhnout na mnoho medailí.

Celkem jsme si odvezli 41 medailí z 90 rozdaných. Rozhodně jde o fenomenální úspěch, díky kterému se opět upevnila naše pozice v rámci světové federace pro zpracování textů Intersteno. A jsme nejen velmocí v počtu úhozů, ale také technologickou – právě v České republice vznikají informační systémy pro vedení a vyhodnocování soutěží, které se používají i na světovém šampionátu.

Díky svým úspěchům jste se dokonce stal garantem, vyučujícím předmětu psaní na klávesnici – jak to jde vašim žákům, je mezi mediky zájem a roste vám mezi nimi konkurence?

Z volitelného předmětu mám velkou radost. V příštím akademickém roce bude otevřený už potřetí. Je vidět, že mezi mediky zájem naučit se psát na klávesnici je, přestože tomu musí obětovat nějaký čas a není to dovednost, která se dá ovládnout za měsíc. Jsem přesvědčen, že takto investovaný čas se však mnohonásobně vrátí: při studiu a později v pracovním životě. I když už technologie „psaní hlasem“ výrazně pokročily a začínají se více používat, domnívám se, že klávesnice bude nadále tím dominantním prostředkem k záznamu textu.

Když jsem předmět koncipoval, podařilo se do výuky zařadit více než jen samotné psaní na klávesnici pomocí e-learningu ZAV. Učíme se komplexně pracovat s texty na počítači s důrazem na oblasti, které jsou ve zdravotnictví potřeba. V hodinách se tedy dále učíme, jak se rychle pohybovat v textu a upravovat ho, opakujeme a prohlubujeme dovednosti ve Wordu celkově. V neposlední řadě se bavíme o normě pro zpracování písemností, která definuje třeba správné zapisování datumů, číslovek, interpunkčních znamének – to vše s konkrétními příklady ze zdravotnické praxe. 

Musím říct, že vždy se ve skupině najde někdo, s kým by se dalo pracovat nad rámec „povinné výuky“ – kdo tréninku doma věnuje víc času než ostatní, baví ho to, ve výuce postupuje rychle. Mým snem by bylo vzít někoho z našich studentů na mistrovství republiky, nebo i mistrovství světa.