Od lásky k psaní, přes medicínu až k titulům mistrů světa

Stali se mistry světa! Mladá lékařka Karin Cieslarová a medik Jonáš Vala ze 3. lékařské fakulty UK dokázali na mistrovství INTERSTENO v nizozemském Maastrichtu začátkem srpna nejrychleji a nejpřesněji opisovat, přepisovat, zaznamenávat.

Mistrovství světa v záznamu a zpracování textů se pravidelně koná každé dva roky. Letos, vzhledem ke covidové situaci, se soutěžilo po letech třech. A o titul nejúspěšnějších „textařů“ či „opisovačů“ se v nizozemském Maastrichtu od 6. do 11. srpna 2022 utkalo více než 210 účastníků ze 25 zemí. Své síly změřili v disciplínách pokrývajících kompletně celou oblast zpracování textů. Mezi pravidelně úspěšné výpravy patřili závodníci z Turecka, Itálie, Německa, Maďarska a dalších. Vlastně chyběla jen, ze stále trvajících tamních pandemických opatření, pouze tradičně velmi početná skupina „textařů“ z Číny.

„Základním předpokladem pro účast na těchto soutěžích je psaní na klávesnici všemi deseti. To je v podstatě takovou základní disciplínou, kterou účastník soutěže musí ovládat a všechny další disciplíny na této dovednosti staví,“ shodují se úspěšní reprezentanti Karin a Jonáš. A magazín Forum chtěl vědět mnohem více, a tak se ptal...

Zkuste, prosím, přiblížit: jak takové mistrovství světa probíhá a co je jeho náplní? 

Společně: Soutěží se celkem v sedmi disciplínách. Nejvýznamnější je jistě opis textu 30 minut z papírové předlohy. Soutěžící ve velkém soutěžním sále, kde mají k dispozici pouze prázdný stůl a elektrickou přípojku, si donesou svoji techniku – obvykle notebook a klávesnici –, obdrží asi patnáctistránkovou předlohu, kterou po dobu třiceti minut opisují. Hodnotí se počet úhozů (úhoz je jeden stisk na klávesnici, malé písmeno „a“ je tedy jeden úhoz, zatímco velké písmeno „A“ jsou už úhozy dva, neboť je potřeba stisknout také Shift a samotné písmeno) a počet chyb.

Cílem je tedy psát co nejrychleji, ale také co nejpřesněji. Další disciplíny jsou potom diktáty, úprava textu – korektura textu, protokolování, při kterém soutěžící musí z velmi rychlého diktátu zachytit ty nejpodstatnější myšlenky, nebo také Wordprocessing, při kterém se testuje, jak soutěžící umí používat textový editor Microsoft Word. Ne všichni soutěží ve všech disciplínách, avšak vyhlašuje se také pořadí v kombinaci, což znamená, že se hodnotí nejvšestrannější závodníci.

Kudy vedla cesta k účasti na mistrovství světa? Prošli jste třeba „kvalifikacemi“, jak je běžné ve sportu?

Jonáš: Letos jsem se účastnil už pátého mistrovství světa, mistrovství světa jsem se začal účastnit už coby jedenáctiletý školák. Na základce jsem s psaním na klávesnici začínal a oproti dalším spolužákům velmi vynikal. To, že jsem začal psát už na základní škole, rozhodně není běžnou záležitostí v České republice (s úsměvem), ale díky skvělému vedení a učitelům jsme se mohli právě psaní na klávesnici učit už od čtvrté třídy. Následně jsem v psaní pokračoval na osmiletém gymnáziu. Tam jsem přidal již výše zmíněné další disciplíny z celé oblasti záznamu a zpracování textů. Skutečně cesta na mistrovství světa vede skrze dlouhodobé výsledky a účast na různých národních soutěžích, podobně jako ve sportu. V České republice se koná celá řada klání v psaní na klávesnici, potažmo ve zpracování textů, máme i své vlastní národní mistrovství republiky jak pro všechny věkové kategorie – jak je to na mistrovství světa - tak vlastní soutěže pro žáky základních i středních škol.

Karin: Já jsem se letos zúčastnila již sedmého mistrovství světa. Ke psaní jsem se dostala díky tatínkovi – bylo mi teprve devět – když přinesl domů tehdy ještě disketu výuky ZAV (výuka psaní na klávesnici). Vzpomínám, že jsme celá rodina začali psát všemi deseti (s úsměvem). Já jsem v té době měla ještě pevné nervy a vůli a naučila jsem se skutečně ovládat díky tomuto programu celou klávesnici, až se na mě ze zvědavosti přišla podívat Lenka Studinská, naše kamarádka z obce, ve které bydlím. Řekla, že bych se mohla zúčastnit mistrovství žáků v ČR, skončila jsem tehdy čtvrtá. Následovalo další mistrovství republiky a v roce 2009 jsem se již zúčastnila svého prvního mistrovství světa v Pekingu.

Vypadá to, že vás baví psaní. Ale studujete, respektive máte za sebou studium medicíny. Kde hledat „společné rysy“? Proč právě přepis textů?

Jonáš: Společný máme právě výukový program ZAV, podle kterého jsme se oba učili. Na naší základní škole a potom i na mém gymnáziu se k výuce psaní používal. Právě e-learning ZAV je úzce propojený se soutěžní oblastí, a už ve výuce psaní je výrazně zastoupen soutěžní prvek: například každé dva měsíce se sestavuje žebříček pořadí žáků v soutěžních desetiminutových opisech. A ten dokáže odhalit talenty v psaní na klávesnici. Stejně jako jsem se učil já, učila se v programu o pár let dříve také Karin. Jelikož jsme měli nadprůměrné výsledky, účastnili jsme se dalších soutěží, tentokrát už  prezenčně. V podstatě to trvá doteď.

Karin: Psaní všemi deseti mě opravdu vždy bavilo, ráda jsem se účastnila všech možných soutěží. Umožnilo mi i potkat mnoho úžasných lidí, se kterými bych se jinak asi nesetkala, jsme stále v kontaktu. Přepisování textů či zapisování mluveného slova používám ve své praxi jako lékařka – psychiatrička – denně. Jde v podstatě o osmdesát procent mé práce. Rychlé a bezchybné psaní mi ušetří spoustu času i energie, opravdu mám svou práci hotovou výrazně dříve, než kdybych hledala každé písmenko a musela nad samotným psaním přemýšlet. A co se týče soutěžních textů? Ty bývají většinou zaměřené na Evropskou unii, životní prostředí, v posledním mistrovství světa převládala pandemie covid-19 a krizová situace na Ukrajině. 

Stali jste se mistry světa. Jak moc těžké bylo uspět?

Jonáš: Musím říci, že konkurence na světové úrovni je poměrně silná, vynikající jsou soutěžící především z Turecka. Tentokrát jsem již neměl – vzhledem ke svým studijním a pracovním povinnostem –  tolik času na přípravu, nejvíce jsem spoléhal na tréninkové soustředění. Probíhalo k mé radosti čtyři dny v mém domovském městě Rožnově pod Radhoštěm. Navíc letos jsem byl naposledy v juniorské kategorii do 20 let, tudíž jisté šance na úspěch byly (s úsměvem).

Karin: V mé kategorii seniorů (osoby od 21 let) jsou soutěžící ze všech zemí opravdu vytrénovaní. Získání medaile nebylo vůbec snadné, ale učitě mi v tréninku pomáhá právě každodenní psaní na klávesnici v práci. Já si totiž doslovně zapisuji třeba to, co mi pacienti říkají. A stejně jako Jonáš jsem před mistrovstvím spoléhala na tréninkové soustředění v Rožnově pod Radhoštěm.

Co vám účast dala a případně vzala?

Jonáš: Je mi dvacet let a psaní na klávesnici se věnuju už více než deset let, takže se stalo součástí mé osobnosti. Stalo se mi nejen příjemným koníčkem, ale také prací. Velmi aktivně se totiž podílím na zdokonalování e-learningu psaní na klávesnici jakožto software developer. Navíc organizuji soutěže pro středoškoláky, kterých se již účastnit nemohu. Za dobu, co se v tomto prostředí pohybuji, jsem se setkal s mnoha zajímavými lidmi, se kterými nás pojí dlouholetá přátelství; vždy se na sebe těšíme a kdykoli se můžeme sejít na soutěžích, je to pro nás velký svátek. Navíc soutěžní prostředí  je silně postaveno na principu fair-play, nejde v něm o peníze.

Karin: Mistrovství mi přineslo spoustu zážitků s úžasnými a zajímavými lidmi z celého světa. V neposlední řadě i poznání – nového města a kultury, jsem za všechny tyto zážitky opravdu vděčná.

Soutěž je za vámi. Čím se „bavíte“ právě teď?

Jonáš: Hned po mistrovství jsem začal plnit v Domově pro seniory v Rožnově pod Radhoštěm povinnou praxi po prvním ročníku, takže času na odpočinek po soutěžení opravdu mnoho nebylo. Rovněž se podílím na přípravách Freshers Weeku, což je týden plný akcí pro studenty 3. LF UK, který se koná před začátkem nového akademického roku; je určen především pro prváky, ale samozřejmě i pro starší kolegy. 

Karin: Ihned po návratu z mistrovství jsem již zpět v pracovním procesu. Svůj volný čas ráda trávím se svými přáteli, novými kolegy z práce a s rodinou.