I díky IFMSA jsou medici připraveni na lékařskou kariéru

Organizace IFMSA Česká republika slouží studentům medicíny, kteří touží být pečlivě připraveni na svou budoucí lékařskou kariéru a zároveň se zasazují o spravedlivý přístup ke zdravotní péči pro všechny. S její prezidentkou Tamarou Maňákovou a Davidem Hanusem, viceprezidentem, jsme si povídali o nejbližších plánech – spolku i jejich osobních.

V současnosti má IFMSA v České republice celkem osm poboček, každá sídlí na jedné z lékařských fakult (tudíž pět z nich patří Karlovce). Její členskou základnu aktuálně tvoří téměř pět tisíc členů.
„Hlavním cílem je využít naše znalosti a dovednosti k posílení veřejného zdraví v České republice. Což by nebylo dost dobře možné bez získávání zkušeností v zahraničí. Právě výměnné stáže, kde mohou naši členové osobně poznat zdravotnické systémy z celého světa, organizujeme. Ovšem angažujeme se i v různých projektech podporujících samotné mediky. A taky se zaměřujeme na zdravotnickou osvětu široké veřejnosti,“ shodují se ifmsáci Tamara Maňáková a David Hanus.

Koho povolanějšího – než prezidentky a viceprezidenta pro veřejné vztahy – se ptát na podrobnosti, na život a aktivity spolku IFMSA? Medici Tamara a David se vzájemně doplňovali, když na otázky magazínu Forum odpovídali:

Kdo se může stát členem IFMSA? Skutečně nemusí jít pouze o studenty všeobecného lékařství?

Tamara: Ano, je to tak. Rádi přijímáme i studenty studující zubní lékařství a různé zdravotnické bakalářské obory, včetně dentální hygieny, fyzioterapie, všeobecného ošetřovatelství a nutriční terapie. Dokonce se k nám mohou přidat studenti z jiných oborů, kteří si přejí být součástí naší organizace. Ti budou mít samozřejmě speciální členství, ale stále se mohou aktivně zapojovat do našich aktivit, s výjimkou zahraničních stáží.

David: Snažíme se nalézt cesty, aby i tito studenti mohli zažít stáže. Konkrétně by mělo jít o měsíční stáže spojené s tématikou našich stálých výborů, jako jsou SCOPH, SCORA a SCORP. 

Jaká je vůbec pozice české organizace IFMSA v mezinárodním společenství?

Tamara: V současné době se řadíme mezi velmi aktivní země, které aktivně přispívají k mezinárodnímu dění. Každý rok dvakrát – v březnu a srpnu – vybíráme delegaci složenou z reprezentantů všech lékařských fakult. Tato delegace má za úkol účastnit se mezinárodních konferencí známých jako General Assemblies (GAs), kde jsou aktivně hájeny zájmy našich studentů.

David: Nadto, vždy v dubnu vysíláme delegaci na Evropskou konferenci EuRegMe. Jsme hrdi na to, že jako studenti z různých lékařských i nelékařských oborů máme jedinečnou příležitost setkat se na ní s kolegy z celého světa a společně diskutovat o aktuálních tématech v oblasti zdravotnictví. Hlavními událostmi na těchto konferencích jsou plenární zasedání, kde se projednávají a rozhodují klíčové záležitosti organizace.

Kupříkladu jaká?

D + T: Plenární zasedání jsou místem, kde se řeší v prvé řadě vnitřní řády a rozpočet federace, volí se členové výkonného a dozorčího výboru a další důležité pozice. Během těchto zasedání se také projednávají zásadní otázky týkající se spolupráce s externími subjekty, jako je OSN, UNESCO, WMA a další. Vedle běžných provozních záležitostí se na programu také nachází přijímání nových národních členských organizací, prezentace nových či probíhajících projektů, a podepisování smluv o výměnných stážích.

Jak se vůbec daří zavádět vaše nápady, záměry do praxe? Máte někde inspiraci?

David: IFMSA Česká republika vznikla v roce 1993. Od té doby se může pyšnit poměrně dlouhou tradicí a vybudovanými efektivními systémy. Ty se postupně předávají od jedné generace k druhé a daří se tak úspěšně naplňovat naše zájmy. Hlavním hnacím motorem pro nás je vášeň a nadšení našich členů, kteří mají touhu přispět k pozitivním změnám v českém zdravotnictví již během svého studia. Většina našich studentů, i přes náročný lékařský program, si přeje zůstat aktivní v mimoškolních aktivitách. Získávání nových dovedností a poznatků je pro nás klíčové, a zároveň nám umožňuje vidět, že naše úsilí přináší reálné změny v systému, kde budeme pracovat po zbytek života. Máme štěstí, že nás podporují naše lékařské fakulty, které vytvářejí prostředí, jež nám umožňuje rozvíjet se a realizovat naše projekty.

Tamara: Inspiraci čerpáme zejména od našich kolegů po celém světě, kteří provádějí podobné aktivity. Sledujeme také aktuální události a trendy v českém zdravotnictví, které nás inspirují a motivují k dalšímu úsilí.

O členství ze strany mediků, zdá se, je zájem. Jak se covidové respektive pocovidové období odrazilo v činnosti spolku?

T+D: Covidové období určitě ovlivnilo naše aktivity. Na začátku pandemie jsme byli nuceni přeorientovat naše činnosti do online prostoru, což bylo pro nás v některých případech výzvou, protože některé aktivity nebyly možné realizovat offline, například školení na ZŠ a SŠ. Nicméně jsme se těmto novým okolnostem dokázali přizpůsobit a naučili jsme se lépe komunikovat a vytvářet projekty online, včetně konferencí, přednášek, doučování a kampaní. Tyto dovednosti nám stále slouží, a snažíme se je integrovat do naší rozmanité škály aktivit. Aktuálně máme pocit, že se naše aktivity ještě více rozrostly a pokračujeme ve větším tempu než před pandemií.

Pochlubte se, co se vám v posledním období zvláště podařilo?

T+D: V průběhu minulého roku jsme uskutečnili několik skvělých aktivit, a je těžké vybrat jednu, na kterou bychom byli nejvíce hrdí. Nicméně, mohu zdůraznit, že jsme velmi hrdí na obrovský zájem studentů o naše aktivity, což bylo zvlášť povzbudivé po období pandemie, kdy jsme měli obavy, že nové ročníky studentů nebudou mít takový zájem o společenské a vzdělávací akce. Mezi naše nejvýznačnější projekty patří Training day a Mezinárodní den diabetu. 

Proč jste „do toho“ vy dva vlastně šli?

Tamara: Hned na počátku mého studia medicíny jsem si uvědomila, že chci být aktivní na fakultě a v oblasti zdravotnictví. Chtěla jsem udržet rovnováhu mezi náročným studiem a osobním rozvojem. Mé úsilí mě dovedlo k IFMSA, kde jsem se stala součástí skvělého týmu. Během několika let jsem prošla různými fázemi a vyzkoušela si různé aktivity, které spolek nabízí. Nakonec jsem strávila dva roky v organizaci zahraničních klinických výměnných stáží. Nikdy by mě nenapadlo, že budu vést tým na 3. LF UK, natož že se stanu prezidentem IFMSA Česká republika!
Díky těmto zkušenostem mohu s klidem říct, že mě IFMSA posunula organizačně, empaticky a komunikačně, a za to jsem vděčná. K těmto dovednostem jsem získala i skvělou skupinu přátel, kteří se fakt stali mou druhou rodinou. IFMSA není jen organizace, je to způsob, jak se stát lepším člověkem a zároveň získat nezapomenutelné zážitky a přátele pro celý život.

David: U mne to bylo trochu více spontánní než u Tamči. Členem v IFMSA jsem v podstatě o pár dní déle než samotným studentem medicíny. Ano i to je možné! Na našem seznamováku od Lékařské fakulty v Plzni se pár členům z plzeňské pobočky povedlo přesvědčit moje myšlenky z „do žádného spolku nechci, budu se jenom učit” na „ono by to v tom spolku vlastně tak špatné nemuselo být“. A tak jsem se stal členem ještě před tím, než jsem vlastně začal samotnou medicínu studovat. Ani nevím jak, ale poté to nabralo docela rychlých obrátek. V prváku jsem se stal pomocníkem koordinátora pro PR na pobočce, po které jsem následující rok funkci také přebral. A nyní odpovídám na vaše otázky z pozice viceprezidenta pro veřejné vztahy, kterým jsem se v třeťáku stal. Popravdě tomu pořád nějak nemůžu uvěřit, ale nebýt kamarádů kolem mě, asi bych tady s vámi z této pozice nemluvil. 

Takže vám zkrátka náročné studium „nestačí“, je to tak?

Tamara: (s úsměvem) V životě není všechno jenom studium. Jsem pevně přesvědčena, že pro vývoj dobrého lékaře je klíčové najít rovnováhu mezi studiem a osobním životem. Je důležité umět si odpočinout a rozvíjet se i mimo učení. Bez ohledu na to, zda se rozhodnete trávit čas každý den v posilovně, nebo se zapojíte do studentských aktivit, jako jsem to udělala já, je to krok správným směrem. Studium je jistě důležité, ale získání dovedností a zkušeností mimo výuku je stejně podstatné. Jsem přesvědčena, že investice do sebe sama a do svého zájmu o studentské aktivity jsou klíčem k tomu, stát se nejen lékařem, ale také plnohodnotným jedincem.

David: Když se tak ohlédnu za studiem na základní škole, gymnáziu a nyní na vysoké škole, tak mohu asi říct, že jsem nikdy neměl moc rád „klid”. Přes spoustu školních i mimoškolních aktivit jsem si zvykl na plný rozvrh, jak se říká 24/7. Být členem IFMSA (ale asi i jakéhokoliv studentského spolku) má velkou výhodu v tom, že je organizace vedená studenty. Takže vlastně i ta náročnost při studiu se neustále mění a kolísá. Sám ale věřím, že právě dovednost v time managementu je nejen pro budoucí doktory velmi důležitá. Mohu tedy vlastně říct, že studovat medicínu, chodit do práce, věnovat se kamarádům a vykonávat spolkovou aktivitu na vyšší úrovni je pro mne asi mnohem lepší než jen sedět u stolu a učit se z různých učebnic a skript.

A jaké jsou vaše osobní profesní plány, jaká oblast medicíny vás láká?

Tamara: Od samého začátku svého studia jsem měla jasno, že moje kariérová cesta bude směřovat ke kardiochirurgii, kardiologii. Ale během praxe v oboru psychiatrie jsem byla naprosto fascinována procesem vyšetřování pacientů s diagnózou schizofrenie a začala jsem se hlouběji zajímat o psychické zdraví a různá onemocnění v oblasti psychiatrie. Takže uvidíme.  Navíc jsem si uvědomila, že je důležité neuzavírat se do jednoho úzkého oboru a dávat prostor objevování různých možností. Moje cesta se tak stala dynamickou a otevřenou, s možností zkoumat různé oblasti medicíny…

David: (s úsměvem) Toto je vlastně otázka, kterou si pokládám snad častěji, než ji všichni na rodinných oslavách dohromady pokládají mně. Jelikož jsem nyní ve třetím ročníku, tak mám popravdě ještě trochu času na výběr. Kdybyste se mě zeptala na začátku prváku, tak bych vám s největší jistotou odpověděl: soudní lékař. Během dětství jsem si velmi oblíbil sledování a čtení různých kriminálek. Zde jsem vzhlížel právě k patologům, kteří vždy pomohli rozluštit záhadu dané vraždy. Ke konci druhého ročníku jsem ale trochu změnil kurz a začal jsem přemýšlet nad cestou praktického lékaře. Je to právě on, který správnou diferenciální diagnostikou dokáže urychlit vyléčení pacienta. Jsem tedy celkem zvědavý, zda mi nějaký z vyjmenovaných směrů vydrží až do konce nebo opět přijde něco nového. Ať se ale stane cokoliv, už teď vím, že bych se po studiu rád věnoval alespoň z malé části i výuce samotných mediků. Už od základní školy sním o nějaké formě pedagogiky, kterou si již díky provázení i školení sexuální výchovy v rámci IFMSA plním.