„Pokud na pracovišti dochází k přehlížení nevhodného chování, prolomit ticho vyžaduje odvahu. Lidé mohou selhat, nestačí jen doufat, že ‚u nás‘ se to neděje. Bezpečné prostředí musíme všichni aktivně vytvářet,“ píše ve svém komentáři Martin Zelinka, student Fakulty humanitních studií UK. Navazuje na dění kolem sexuálního obtěžování na téže fakultě, kterou nedávno museli opustit dva pedagogové.
Jako kombinovaný student magisterského oboru orální historie – soudobé dějiny (OHSD) jsem od počátku pozorně sledoval podnět podaný k univerzitní ombudsmance stran nevhodného chování dvou vyučujících z naší katedry vůči studujícím.
Jelikož se jedná o malé pracoviště, celá věc se nás dotýkala jak prakticky, například formou změn ve výuce nebo vedení absolventských prací, tak emocionálně. V průběhu následujících měsíců jsem se často zamýšlel nad tím, jakou školu už rok a půl studuji.
Zklamání? Ano. Překvapení? Ne.
Povahu prošetřovaných podnětů jsem vnímal jako velmi závažnou, proto jsem se účastnil informačních schůzí s děkankou fakulty, stejně jako akcí pořádaných studentskou iniciativou FHSafe a Studentskou komorou Akademického senátu FHS UK. Také jsem četl články v Deníku N, které se kauze podrobně věnovaly. Nebudu zakrývat, že v nich popsané detaily ve mně vyvolaly zklamání a lítost. Bohužel však nemůžu říct, že bych byl překvapený. V průběhu studia jsem několikrát od studujících či absolventů (oboru) zaslechl náznaky, že chování obou vyučujících je za hranou korektních vztahů. Teprve díky zmíněným článkům jsem se ovšem dozvídal příběhy přímých poškozených a uvědomoval si jejich důsledky. Ukončení studia, k němuž se některé oběti rozhodly, vnímám jako jednoznačné poškození oboru způsobené chováním obou akademiků.
Verdikt etické komise? Porušení kodexu
Na závěr letního semestru jsme se dočkali veřejného stanoviska Etické komise Univerzity Karlovy k případu. Ta na základě zprávy ombudsmanky Kateřiny Šámalové shledala, že došlo na straně vyučujících k porušení etického kodexu univerzity v několika bodech.
Poškozeným studentkám chci alespoň za sebe vzkázat: „Je mi moc líto, že jste byly vystaveny nevhodnému chování ze strany těch, kteří by nikdy neměli zneužít důvěry a autority vyplývající z jejich postavení. Poznamenání vaší důstojnosti a studia, nebo dokonce vynucený odchod z oboru, mě mrzí. Doufám, že vaše další působení, ať už na FHS UK nebo na jiných akademických pracovištích, vám umožní rozvinout váš potenciál v bezpečném prostředí, které vás nebude vystavovat volbě mezi akademickou kariérou a zachováním respektu k vaší osobnosti.“
Bezpečné prostředí je nutné aktivně vytvářet
Jaké poučení z celé věci plyne pro univerzitu a fakultu? Na univerzitní úrovni se jasně ukázalo, že zřízení postu ombudsmanky bylo žádoucí. Doktorce Šámalové se ze strany studentek a svědků dostalo důvěry, že celou věc nestranně a spravedlivě prošetří, s respektem k poškozeným i obviněným. Zároveň studentky, stejně jako svědci a svědkyně, při podání podnětu a jeho vyšetřování prokázaly odvahu otevřít téma, které je velmi citlivé. Bylo by naivní si myslet, že na jiných univerzitních pracovištích k nevhodnému chování nedochází a velkou výzvou do budoucna je, jak systémově se univerzita postaví k řešení tohoto problému.
Z hlediska fakulty se potvrdilo, že studující i vyučující kladou důraz na prevenci a aktivní vytváření bezpečného a respektujícího prostředí a odmítají jen pasivně doufat, že se takové věci na naší fakultě nedějí. To potvrdil zájem o akce pořádané iniciativou FHSafe a studentskou komorou fakultního senátu, stejně jako dotazy na toto téma, jež zazněly při březnové debatě kandidátek na pozici děkanky. V každém prostředí mohou lidé selhávat a je důležité, aby existovaly důvěryhodné instituce, které těmto selháním budou aktivně předcházet a řešit je, pokud k nim přesto dojde. Stejně tak pomůže, pokud my všichni budeme všímaví a nebudeme se bát zeptat se konkrétního člověka, jestli je v pořádku, nebo potřebuje naši pomoc.
Co může udělat každý
A jak vyšla z celé věci naše katedra? Začněme tím pozitivním – ze strany ostatních vyučujících jsem nezaznamenal pokusy o zlehčování situace a někteří z nich se též aktivně účastnili osvětových akcí a setkání s děkankou. Zároveň zvládli zvýšenou pracovní zátěž i v emocionálně náročném období. Řádná výuka v letním semestru probíhala; stejně tak zkoušky včetně státních závěrečných zkoušek a obhajob absolventských prací. Vnucuje se ale otázka: Nemohli jsme my všichni na katedře udělat více, abychom se do tak krajní situace vůbec nedostali?
Sám za sebe si uvědomuji, že jsem se mohl spolužaček i spolužáků více ptát, jak se na katedře cítí, jestli jim něco vadí, a pokud se stali terčem chování, které se jim nelíbí, jestli jim nějak mohu pomoci v řešení takové situace.
Právě tyto vzorce chování, pokud si je osvojíme jako každodenní návyk, nám na škole pomůžou vybudovat bezpečné prostředí, ve kterém všichni cítíme odpovědnost za dění okolo nás. Také bychom jako komunita studujících a absolventů oboru měli být schopni podpořit oběti nevhodného chování na individuální i kolektivní úrovni takovým způsobem, o jaký nás požádají. Rozhodně bychom se měli vyvarovat zpochybňování jejich výpovědí a různým formám kyberšikany. Bohužel, oba tyto jevy jsem zaznamenal.
Prevence má cenu zlata
Společné poučení pro všechny je, že prevence má ve věci sexuálního a genderově podmíněného obtěžování cenu zlata. Jakmile se zavčas jasně nepojmenuje překročení etických principů, kloužou všichni zúčastnění po šikmé ploše do stále hlubší propasti. V prostředí, kde všichni cítí, že se děje něco, co se dít nemá, se lidé zaplétají do pavučiny předstírání, nedůvěry a narušených vztahů. S úmyslem nepoškodit bezdůvodně obor a konkrétní lidi na základě neověřených informací se nakonec celá komunita dostane do situace, ve které je již poškození nevratné a budova vystavěná ze lží se zřítí s o to větším rachotem.
Jakkoliv je smutné, že celá záležitost došla až do krajnosti, díky odvaze studentek promluvit o své zkušenosti konečně došlo k pojmenování věcí pravými jmény. Podle informací z médií se již bývalá děkanka (Marie Pětová) jménem fakulty obětem omluvila a nabídla jim zajištění psychosociální a právní pomoci, za což jsem rád a doufám, že ve stejném duchu bude jednat i nová děkanka docentka Věra Sokolová.
Velký dík patří také iniciativě FHSafe a studentským senátorkám a senátorům, kteří usilovně bojovali proti předsudkům v oblasti obtěžování a nevhodného chování. Jak se s důsledky celé kauzy vypořádá pracoviště OHSD (orální historie – soudobé dějiny), ukáže teprve čas.
Dne 1. srpna, po sepsání tohoto komentáře, bylo Studentskou komorou AS FHS UK oznámeno, že oba vyučující jakožto pedagogové na FHS UK již nebudou působit.
Autor je magisterským studentem FHS UK
