„Vláda předložila do Poslanecké sněmovny návrh novely zákona o pedagogických pracovnících. Krom řady pozitivních změn přináší i velmi negativní. Není to jen můj názor. Shodnu se s mnoha kolegy, například se studijním prorektorem MUNI Michalem Bulantem, a studijním prorektorem UPOL Vítem Zouharem,“ zamýšlí se v komentáři pro Deník prorektorka Univerzity Karlovy pro studijní záležitosti Markéta Martínková.
Novela v prvé řadě otevírá učitelskou profesi lidem bez pedagogického vzdělání a pravomoc udělit kvalifikaci deleguje na ředitele školy. Ten bude moci vysokoškolákovi v jakémkoli oboru, ba i bakaláři, udělit plnou kvalifikaci učitele pro jakýkoli vyučovací předmět, nově i na druhém stupni ZŠ. A to bez nutnosti přihlédnout k příbuznosti neučitelského studia s vyučovacím předmětem na škole. Formulace „na dobu nejvýše tří let“ bez dalšího upřesnění navíc nevylučuje tzv. řetězení tříletých období pedagogicky nekvalifikovaného výkonu učitelské profese na různých školách. Jde o bezprecedentní krok, který nemá v zahraničí obdoby.
Častý argument o katastrofálním plošném nedostatku kvalifikovaných učitelů, není založen na datech. Trend posledních let je opačný. Zpráva ČTK z konce března hovoří o nárůstu učitelů na ZŠ za posledních pět let o téměř 20 %, přičemž počet vyučujících vzrostl i na středních školách. Skutečným problémem není kvalifikovanost, ale „neaprobovaná výuka“ (např. dějepisář vyučuje chemii).
Tento problém ovšem novela neřeší. Naopak, ještě vytváří podmínky pro jeho prohloubení. Problém s nedostatkem učitelů fyziky, matematiky, IT nebo cizích jazyků samozřejmě existuje. Avšak zákon již dnes umožňuje přijímat i pedagogicky nekvalifikované osoby a pro jejich plnou kvalifikaci ukládá povinnost zahájit do určité doby vysokoškolské nebo doplňující pedagogické studium.
KDO MÁ UČIT UČITELE?
A tady vidíme druhý problém.
Opatření, proti kterému se vymezujeme, spočívá ve zrušení doplňujícího pedagogického studia poskytovaného vysokou školou a jeho nahrazení mlhavě vymezeným „studiem pedagogiky“. A také rozšířením poskytovatelů takového studia na neziskové a soukromé organizace. Naše reakce není, jak často mylně opakují příznivci vzdělání coby zboží na trhu, obranou pedagogických fakult vedenou strachem z konkurence či úbytku studentů. Vedení našich univerzit vyjádřila stanovisko k přípravě učitelů založené na argumentech všech fakult vzdělávajících učitele. Argument strachem z konkurence zastírá zásadní rozdíl: vysoké školy na rozdíl od jiných organizací musí pro poskytování vzdělávání splňovat velmi přísné podmínky.
REGULOVANÁ PROFESE
Novela v těchto bodech vyvolává otazníky. Učitelství bylo před pěti lety definováno jako tzv. regulovaná profese, u níž stát vyžaduje a garantuje splnění kvalifikačních předpokladů. Nelze tedy připustit jako rovnocenné dva druhy kvalifikace – učitele kvalifikované státem pod přísným dohledem ministerstva a Národního akreditačního úřadu. A druhé, stejně kvalifikované podpisem ředitele školy bez jakýchkoli stanovených kritérií či požadavků. O kvalifikaci lékaře také nerozhoduje ředitel nemocnice. Podobný přístup je nemyslitelný dokonce u řady dělnických profesí či služeb a řemesel.
doc. RNDr. Markéta Martínková, Ph. D.
prorektorka Univerzity Karlovy pro studijní záležitosti
