„Mnoho lidí v Česku žije v nejistotě, a když pak najednou začnete zpochybňovat i gender – jednu z těch ‚posledních jistot‘, je přirozené, že se setkáte s odporem,“ říká právnička Barbara Havelková. Absolventka Právnické fakulty UK nyní působí na Oxfordské univerzitě a specializuje se na rovné příležitosti a genderový pohled na právo.
„Právo dlouhodobě slouží spíše patriarchátu – společenskému systému, který zvýhodňuje muže,“ říká právnička Barbara Havelková z Oxfordské univerzity. „Oproti tradičnímu pojetí práva v Česku nás nezajímá jen to, zda je právo srozumitelné a systematické. Na právo pohlížíme kriticky a s odstupem. Zajímá nás, komu právo slouží, na koho dopadá, kdo má přístup ke spravedlnosti, na které problémy se zapomíná. Právo bylo dlouhá léta doménou mužů, není pak náhoda, že se přehlíží témata, která více trápí ženy. Jedná se například o právní ukotvení pozice pečujících, ale i určité druhy násilí jako je stalking, domácí násilí nebo různé sexuální trestné činy,“ vyjmenovává Havelková, která sice dlouhodobě působí v zahraničí, ale s českým prostředím je stále v kontaktu.
Vystudovala Právnickou fakultu UK a již během studia se zajímala o nerovnosti. „Vyrůstala jsem v rodině akademiků. Maminka Hana byla socioložka, která se věnovala genderu a feminismu, takže jsem to asi měla v sobě a velmi rychle jsem si všimla, jak právo opomíjí ženy,“ vzpomíná. Přes témata jako antidiskriminační právo nebo nerovnosti v odměňování se postupně dostávala k genderovým otázkám.
„Pro změny v trestním právu nebo v případě rozvodů, kde mě až šokovalo, jak majetkově znevýhodněny odchází ženy z manželství, potřebujete komunitu lidí s různou expertízou, proto jsme se spojily s Kateřinou Šimáčkovou a Pavlou Špondrovou a snažíme se zaplňovat tuto mezeru,“ říká Havelková. Společně tak například vydaly knihu Mužské právo, kde na nejrůznější nerovnosti pohlíží z akademického, ale i praktického pohledu. Například mě nepřestává překvapovat, jak špatně se zachází s ženami v porodnictví, jak málo se dbá na jejich práva, jak se potlačuje jejich autonomie, kdyby se ekvivalentně potlačovala práva mužů, tak by byl oheň na střeše,“ uvádí Barbara Havelková.
Aktuálně připravují druhý díl, kde se dotknou například i tématu sexuálních trestných činů. „Kolega advokát Daniel Bartoň píše o promlčení ve věcech sexuálních trestných činů. Když totiž porovnáte společenskovědní literaturu na téma, jak dlouho obětem trvá zpracování traumatu, tak se přesně překrývá moment zpracování, tedy kdy jsou o činu schopné mluvit, a lhůta, kdy už trestní právo říká, že je to promlčené,“ uvádí právnička.
Co s tím, jak dosáhnout změny? „Všimnout si nerovností, dobře je zanalyzovat, vysvětlit v čem je problém, nabídnout alternativy a snažit se vyvíjet tlak, jak na politickou reprezentaci s ohledem na změnu legislativy, tak i podněcovat diskuze se soudy a s právníky a právničkami,“ říká Barbara Havelková a dodává, že některých případech je to skutečně problém legislativy, ale někdy je to spíše otázka aplikace a interpretace soudy.
„Často to také znamená naslouchat ženám, protože samozřejmě ne všechny ženy jsou feministky, a ne všechny feministi jsou ženy, ale ženy mají určité problémy, které muži nemají, nebo prožívají určité věci jinak a když se to nebere vážně, tak právo neslouží všem stejně, a to je problém. Stává se z toho problém spravedlnosti, a to by nám všem mělo vadit,“ dodává.
Ženy v českém soudnictví „Nedávno jsme s Marínou Urbánikovou a Davidem Kosařem udělali výzkum o ženách v českém soudnictví, protože zaznívala kritika o ‚feminizovaném soudnictví a hormonálních ženách, která rozhodují‘, kterou jsme chtěli podložit daty. Ukázalo se, v soudnictví skutečně působí více žen (nad 60 %). Když se ale podíváte na genderové zastoupení na vyšších pozicích, tedy možnosti skutečného dopadu, žen je najednou výrazně méně. Když odešla z Ústavního soudu Kateřina Šimáčková, zůstala tam jedna žena z patnácti!“ shrnuje Barbara Havelková. |
Jeden a půl britsko-české kariéry
„Ačkoliv se i v české právnické a soudní komunitě najde plno fantastických lidí, stále to jsou spíše ostrůvky pozitivní deviace a pořád to není standard,“ říká Barbara Havelková, která do zahraničí odešla již za doktorským studiem.
„Osobnostně, ale i tématy a přístupem k právu, že se na něho dívám kriticky a z vnějšího pohledu, jsem pro české prostředí anomálií. Takže pro mě byl odchod do zahraničí vlastně jedinou možností, jak se skutečně věnovat tomu, co chci dělat,“ říká Barbara Havelková a připouští, že za to platí určitou daň, protože jejím hlavním vědeckým zájmem je pořád Česko a postsocialistická střední Evropa.
„Profesně vlastně vedu dvojí život. Jako akademička působím v Oxfordu, kde například učím britské ústavní právo. Badatelsky mě ale mnohem více zajímá Česko a evropský region, takže se musím vzdělávat a sledovat debaty v obou směrech, čímž přicházím o jinak běžnou synergii mezi výukou a bádáním,“ popisuje Havelková a dodává, že právo je z podstaty národní, což oproti přírodním vědám značně ztěžuje vědeckou mobilitu.
Gender v Česku
Proč je slovo gender a feminismus v Česku takovou velkou rozbuškou? „Jedním z důvodů je samozřejmě to, že debata o genderu v zahraničí běží déle. Kromě toho ale zapadá i do širších vzorců myšlení, do určitého kritického pohledu na to, že věda a objektivita nejdou spolu nevyhnutelně ruku v ruce. O objektivní vědu se člověk musí vždy snažit, ale je potřeba vnímat své vlastní limity a perspektivu,“ míní právnička, podle které k tomuto myšlenkovému obratu v Česku zatím příliš nedošlo. „Chybí sebereflexe, a to především u tradičních oborů, které mají pocit, že se to tak dělá již dlouho, tedy je to objektivní.“
Z pohledu společenské debaty hraje velkou roli strach z neznámého. „Česká společnost je historicky zvyklá na jistotu. Po roce 1989 jsme doufali, že vše bude jen lepší, ale přišly krize, mnoho lidí v Česku žije s velkou nejistotou. Když pak najednou začnete zpochybňovat i gender – jednu z těch ‚posledních jistot‘, je přirozené, že se setkáte s odporem,“ vysvětluje Barbara Havelková. „Je potřeba o tématu mluvit a vysvětlovat, ukazovat problémy na konkrétních příbězích lidí – v tomto je například fantastická Kateřina Šimáčková, ale zároveň se snažit i o nějaký globálnější či systematický pohled, interpretovat a nabídnout analýzu hlubšího podloží. Myslím, že ve výsledku všichni chceme spravedlivý a férový systém, takže jde hlavně o to, dostat některá témata a jejich kritickou analýzu do povědomí.
Doc. Barbara Havelková, LL. M., Ph. D |
Působí jako Associate Professor na Faculty of Law a Law Fellow na St Hilda’s College na Oxfordské univerzitě. Vystudovala Právnickou fakultu UK, titul LL. M. získala na Sárské univerzitě a doktorát na Oxfordské univerzitě. Mezi její výzkumné a pedagogické zájmy patří genderová právní studia a feministická právní věda, právo rovnosti a antidiskriminační právo, ústavní právo, právo EU a právo v postsocialistických transformacích. |