Dienstbier: V inovacích musí Česko přidat

 „Firemní výzkum to má v Česku stále těžké, chybí zacílená podpora,“ tvrdí Martin Dienstbier, jenž vystudoval Matfyz, doktorát získal v Cambridge, postdokem byl na Oxfordu a po působení v management consultingu spoluzaložil úspěšnou firmu DIANA Biotechnologies. Stalo se tak právě před pěti lety.

Když jste dokončoval studia biofyziky na Matematicko-fyzikální fakultě UK, napadlo vás, že jednou budete ve vedení dynamické biotechnologické firmy?

Vůbec ne, já chtěl být vědcem. Jen jsem asi trochu hledal, v jakém oboru chci působit. Začal jsem studovat fyziku, později jsem se specializoval na biofyziku, ale na konci magistra jsem věděl, že mě to víc táhne k molekulární biologii. Byla to doba, kdy se rozvíjela genetika a genomika, a přišlo mi to nesmírně zajímavé a nové, že zde bude plno věcí k objevování.

Na doktorát v molekulární biologii jste zamířil na Cambridge. Proč tam?

Zahraničí mě lákalo a paradoxně pro mě jakožto absolventa Matfyzu bylo možná jednodušší dostat se právě na molekulární biologii v Cambridge, než by to bylo v českém akademickém prostředí, kde je to mezioborově často dosti neprostupné a očekává se, že pokračujete ve stejném tématu… Hlásil jsem se na víc škol, ale Cambridgeská univerzita si mě získala.

Jako jeden z mála Čechů máte zkušenosti jak z Cambridge, tak jako postdoktorand i z Oxfordu. Je zde stále patrná vzájemná rivalita?

Ano, taková milá kompetice i styl à la Harry Potter, kdy jste opravdu hrdí na svoji univerzitu, jsou tam všudypřítomné. Já asi budu mít vždy blíže ke Cambridgi, kde jsem byl jako Ph. D. student, a i když jsem se primárně věnoval výzkumu v laboratoři, měl jsem přístup ke všem vymoženostem a možnostem, co tam studenti mají. V tom jsou obecně anglické univerzitní kampusy unikátní, protože tvoří komunitu a nabízejí i mnoho aktivit mimo studium anebo vědu. V Oxfordu už jsem byl více jako zaměstnanec akademie, takže jsem na univerzitu již nebyl tolik napojený, ale obě instituce jsou špičkové a v mnohém si podobné.

Kdy nastal zlom, že jste se rozhodl, že nebudete pokračovat v akademické kariéře?

Byl jsem vždy relativně multioborový; už v Praze jsem kromě fyziky studoval i ekonomii. Ve Velké Británii jsem poznal skutečně špičkovou vědu, dělal na zajímavých projektech, ale postupně ve mně začaly hlodat pochyby, zda chci zůstat v zahraničí a zda chci pokračovat ve vědě. Jak stoupáte po vědeckém kariérním žebříčku, musíte se hlouběji zanořovat do jednoho oboru, ale mě vždy zajímaly širší souvislosti. Tak jsem začal přemýšlet o alternativách, v té době jsem se již věnoval investování na akciových trzích. A nakonec to rozhodla zajímavá pracovní nabídka v poradenství pro Boston Consulting Group (BCG) sídlící v Praze.

Po tříleté zkušenosti v management consultingu jste se však vrátil k biotechnologiím.

Chtěl jsem si rozšířit obzory, poznat aplikovaný svět, a to se mi v BCG splnilo. Měl jsem široký záběr: od farmacie před energetiku až po telekomunikace. Ale jak už to tak bývá, začala mi chybět větší specializace, kde bych mohl více využívat a kombinovat znalosti, jež jsem ve vědě získal. A to se zcela ideálním způsobem potkalo právě ve spoluzaložení firmy DIANA Biotechnologies, kde mohu propojovat znalosti jak z vědy, tak z byznysu.

DIANA je v českém prostředí ojedinělá a průkopnická – je to třeba první spin-off firma Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB). Jak vznikala? Co bylo nejtěžší?

Od začátku nám s Vaškem Navrátilem, jenž metodu DIANA vymyslel, bylo jasné, že pro další vývoj potřebujeme silný lidský i finanční kapitál. Spojence jsme našli rychle, a co bylo v českém kontextu unikátní, všichni spoluzakladatelé se rozhodli, že opustí akademickou dráhu a budou naplno pracovat jen pro firmu! A překvapivě nebylo problémem získat ani finance: zaujali jsme investory ze skupiny bpd partners, kteří do projektu vložili přes osmdesát milionů korun. Největší výzvou pak byla samotná realizace. Zakládat biotechnologickou firmu je něco jiného než licencovat nové chemické molekuly či investovat do IT start-upu. V Česku jsme tak byli firmou, která „prošlapává cestu“.

Vaše plány urychlila covidová pandemie, rychle jste vyrostli. Co sehrálo hlavní roli?

Covid zásadně změnil dynamiku firmy. Původně jsme chtěli rozvíjet naši technologii a zaměřovat se na vývoj léčiv, což bývají projekty s horizontem deseti až patnácti let. Když přišel covid, dokázali jsme rychle zareagovat, neboť DIANA využívá metodu PCR, takže jsme měli vysokou odbornost a navíc i laboratoře s robotickými systémy, jež dokázaly zásadně navýšit kapacitu testování. Velmi rychle jsme tak vyvinuli automatizované testování a stali se během roku z čistě vývojové firmy o deseti lidech největším výrobcem covidové diagnostiky se stovkou zaměstnanců. Díky tomu jsme měli i přehled o vývoji pandemie a dokázali v dvoutýdenním předstihu varovat před nástupem další vlny britské varianty. Naše data přispěla k zavedení potřebných opatření, což mohlo zachránit až deset tisíc životů.

Co teď plánujete?

Byznysový úspěch investujeme do dalšího rozvoje firmy a do vývoje dalších globálně unikátních technologií. Naší dlouhodobou ambicí je stát se takovým českým „Rochem“.

Pomáhá vám v tom české prostředí?

Obdobných firem, jež dělají opravdu inovativní výzkum a vývoj, zejména v našem oboru, je v Česku málo. To se sice může zdát výhodné, že nemusíme tolik soupeřit o zaměstnance, ale v realitě je to nevýhoda, neboť na českém pracovním trhu pak chybějí experti, kteří by měli z firemního výzkumu zkušenosti. Důležitá je i role státu, jenž může inovace podporovat. V tom má Česko velké rezervy. Většina podpory se zaměřuje do formy dotací pro aplikovaný výzkum, do nichž teče obrovské množství peněz. Místo na kvalitu se však klade důraz spíše na kvantitu – a jejich efektivita je diskutabilní. Chybí dostatek dobrých projektů; samotnými granty a dotacemi se kvalitní firemní vývoj nevytvoří. Často tak vznikají projekty „účelově vymyšlené pro granty“, které nemají globální ambice ani šance na úspěch, a skončí spolu s koncem finanční podpory…

Co by pomohlo?

Citelně tu chybí účinné nástroje daňové podpory investic soukromého kapitálu do rizikových projektů a efektivní pobídky pro firmy, jež do výzkumu samy investují. Už dlouho též české startupy volají po možnosti motivace svých zaměstnanců formou zaměstnaneckých akcií.

A jak je na tom česká akademie?

Upřímně? Někdy jsem trochu zklamán schopnostmi uchazečů, kteří prošli českými institucemi. Často zůstávají příliš dlouho v jednom prostředí a chybí jim odborné znalosti i určitý rozhled, soft- -skills anebo schopnost samostatně vést projekty. To je limituje v mezinárodním kontextu. Moc by nám pomohlo oživit i akademické prostředí – například zvýšit prostupnost mezi obory, ale i akademickým a byznysovým prostředím. Seniornější vědci u nás až tak často do firemního prostředí nepřecházejí a podobně se do akademie vrací jen málo lidí se zkušenostmi z firem. Důležitá je podpora špičkového základního výzkumu a tlak na zvyšování kvality univerzit, protože právě taková excelence produkuje i inovace.

Mezi zaměstnanci máte řadu absolventů Univerzity Karlovy. Co je k vám láká?

Věřím, že je to tím, že děláme opravdu zajímavý výzkum, který velice rychle vede i k praktickým výsledkům. Chceme se stát mezinárodně známou firmou, která dokáže přilákat a zaplatit i ty nejlepší zahraniční experty, což je pochopitelně těžké. Ale již teď se nám podařilo – mimo jiné ve spolupráci s iniciativou Czexpats in Science – zaujmout řadu českých vědců a vědkyň, kteří působili v zahraničí, ale rozhodli se vrátit do Česka a začali pracovat u nás.

V magazínu Forum píšeme o absolventech UK. Ale promocí to nekončí! Zůstaňte v kontaktu se svou alma mater i vy a buďte součástí společenství Univerzity Karlovy i nadále prostřednictvím Klubu Alumni.