Život ji naučil jít kupředu, neohlížet se po cizím mínění

Medicína byla jedním z prvních oborů, ve kterém se české ženy směly vysokoškolsky vzdělávat. Do roku 1939 absolvovalo studium na Univerzitě Karlově okolo 1200 lékařek, úplně první byla Anna Honzáková. Když v roce 1895 studovat začínala, směla pouze navštěvovat přednášky, bez možnosti složit zkoušky. Změna zákona přišla po pěti letech studia, v roce 1900. Dne 17. března 1902, před 120 lety diplom převzala.

Operace na klinice Karla Maydla. Mladá lékařka se na pražské chirurgické klinice s evropským věhlasem stala elévkou – ilustrační foto z roku 1899 / archiv 1. LF UK

Ideální žena manželka byla v 19. století především vlastenkou, vychovávající své děti, dodávající rodině společenskou vážnost, popřípadě vypomáhající muži v živnosti. Proto první tři „narušitelky“ zkostnatělých pravidel Rakouska-Uherska, které toužily více po knihách než po kuchyňské zástěře, odešly na počátku 70. let studovat do Švýcarska. Šlo o tři mladé členky Amerického klubu českých dam (nejstarší ženská organizace na území habsburské monarchie; působil v letech 1865–1948 a obnoven v roce 1996; u jeho zrodu stál mecenáš a filantrop Vojtěch Náprstek) – dvě studentky lékařství Annu Bayerovou a Bohuslavu Keckovou (na fotografiích zleva) a studentku filozofie Julii Kurkovou, která však zemřela dříve, než stihla studium dokončit. První dvě jmenované sice za složitějších podmínek studium lékařství dokončily, ale protože Rakousko-Uhersko jejich diplomy neuznalo, vydaly se léčit nemocné do Bavorska či Bosny a Hercegoviny.

Vůbec poprvé zasedla žena do lavice naší lékařské fakulty v roce 1900. Nutno dodat, že v postavení hospitantky zde mohly ženy studovat už o čtyři roky dříve. Ovšem jejich účast na přednáškách byla podmíněna souhlasem vyučujícího a neměly žádný právní nárok skládat zkoušky. První promovanou lékařkou na Univerzitě Karlově se 17. března 1902 stala Anna Honzáková (narozena 16. listopadu 1875 v Kopidlně, zemřela 13. října 1940 v Praze).

Byla dcerou váženého obvodního lékaře, pátou ze šesti potomků. Od dětství toužila jít v otcových šlépějích. Protože dosahovala skvělých školních výsledků, rodiče plánovali, že půjde rovněž studovat do Švýcarska. Když otec Jan Honzák nečekaně zemřel na tuberkulózu, matka s dětmi se přestěhovala na Vinohrady a Anna se stala studentkou nově otevřené Minervy (první dívčí gymnázium ve střední Evropě, vzniklo zásluhou spisovatelky Elišky Krásnohorské).  Poté se v roce 1895 marně pokoušela dostat na českou lékařskou fakultu v Praze. Protože postoj profesorského sboru na místní fakultě německé byl k dívkám vstřícnější, začala přednášky navštěvovat nejprve právě tam.

Než z úst rektora Jana Ladislava Sýkory slyšela na české Karlo-Ferdinandově univerzitě závěrečné „Jste první žena-doktor lékařství na naší staroslavné univerzitě“, složila na výbornou tři náročné rigorózní zkoušky. Ty probíhaly za přítomnosti široké veřejnosti, neboť Annino zkoušení bylo bráno za atrakci. I když české fakulty začaly ženy přijímat, medičky nepřestávaly být vystavovány výpadům ze stran spolužáků a mnohých profesorů. Spolek mediků se tehdy nechal slyšet, že „žena má přece lehčí mozek a méně krvinek“, a mužská část posluchárny nezřídka při vstupu studentek do posluchárny začala dupat a pískat.

„Život mě naučil hned od mládí jít rovnou kupředu a neohlížet se napravo ani nalevo po cizím mínění,“ byla slova Honzákové napovídající, že její cesta ke vzdělání a uplatnění nebyla snadná. Po promoci se Anna tři roky, bez nároku na plat, praktikovala ve Všeobecné nemocnici, z toho jeden rok u věhlasného gynekologa a porodníka Karla Pawlíka. Stala se elévkou na pražské chirurgické klinice s evropským věhlasem, vedené profesorem Karlem Maydlem, který nad Annou držel ochrannou ruku. Po jeho náhlé smrti přišla o práci, a tak se roku 1905 rozhodla založit soukromou gynekologickou ordinaci v ulici Na Moráni (tuto skutečnost dokládá pamětní deska umístěná na fasádě domu – foto vlevo výše).

V Matrice doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity II. (1900–1908), na straně 681 se nachází záznam o promoci Anny Honzákové (nar. 16. 11. 1875), otec Jan Honzák, lékař, matka Anna. Rigoróza složila 18. 4. 1901, 26. 4. 1901 a 10. 3. 1902. Promoce se konala 17. března 1902, promotorem byl prof. MUDr. Gustav Kabrhel.  Podle historika Karla Černého z Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK to byla právě chyba při psaní dobové zprávy v tisku, co zapříčinilo její další šíření a mělo za následek chybu na pamětní desce: „Tisková zpráva je snadněji dostupná než matrika. Navíc jde o rozdíl jediného dne,“ komentuje historik.

Výstřižky z dobových novin: zleva Národní listy (1907), Venkov (1909) / Zdroj: Národní digitální knihovna

Anna Honzáková prý měla od prvního dne plno; chodily k ní herečky z Národního divadla, manželky profesorů i vysokých úředníků. Traduje se, že jako se za první republiky chodilo do módního salonu k Podolské, na gynekologii se chodilo k Honzákové. Ačkoli se nikdy nevdala, dětí se kolem ní motalo stále dost, i díky potomkům starší sestry Albíny (středoškolská profesorka, jako osmnáctá česká žena v historii získala doktorát na Filozofické fakultě UK). Zachránila dokonce předčasně narozená dvojčata své hospodyně, která odchovala v neoficiální pěstounské péči. Doslova je vypiplala v krabici od bot; údajně je nahřívala v troubě. Postupně se zaměřila na jejich výuku a vzdělávala je, našla jim povolání. Po smrti jejich matky je i nadále financovala a odkázala jim částku ze svého fondu, který založila pro potřeby chudých a nezaměstnaných žen.

Když nebyla zrovna v ordinaci u pacientů, věnovala se zdravotnické osvětě, o zdravovědě psala články do Ženských listů (na fotografii vlevo kalamář MUDr. Anny Honzákové, ze sbírek Zdravotnického muzea NLK). Je rovněž autorkou životopisu lékařky Anny Bayerové Dr. Med. Anna Bayerová 1853–1924: první česká lékařka ve Švýcarech (1937) – ano, právě té, která kdysi odešla studovat do Švýcarska. A spoluautorkou odborné publikace Jak chrániti dítě nákazy tuberkulosní (1903). Byla aktivní v organizacích podporujících zlepšení postavení žen, jako byl Výbor pro volební právo žen nebo Ženská národní rada, tu pomohla založit stejně jako Fond na pomoc chudým a nemocným ženám.

Stala se školní lékařkou na „svém“ gymnáziu Minerva. Finanční prostředky od movitých klientek pomáhaly Anně zajistit provoz poradny a péči o chudé matky. Byla proti tomu, aby interrupce nahrazovala účinnou antikoncepci, což jí vyčítaly levicově orientované aktivistky, které volaly po legalizaci potratů. V roce 1939 Anna Honzáková svoji ordinaci ze zdravotních důvodů zavřela. O rok později, 13. října 1940, ve věku nedožitých 65 let v Praze skonala.

MUDr. Anna Honzáková u psacího stolu / fotoarchiv Zdravotnického muzea Národní lékařské knihovny