Práce s lidmi je disciplína, kterou vás v žádné škole nenaučí

„Naše stanice jsou rozvrstveny tak, aby pokrývaly celé spektrum společnosti – věkové i sociální. Každý si může vybrat to své, co ho zajímá. Na tom nic nezměnila ani situace kolem koronaviru,“ říká René Zavoral, generální ředitel Českého rozhlasu a absolvent Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

O kolik se zvedla poslechovost Českého rozhlasu v době koronavirové krize?

Data pravidelně přináší Radioprojekt. Český rozhlas i komerční vysílatelé se ovšem tentokrát dohodli, že jeho výsledky za období koronavirové krize nebudou zveřejněny a nahradí je výzkum, který nebude sledovat konkrétní rádia. Podle našich údajů z online prostředí ale jde Český rozhlas jednoznačně strmě nahoru. Například zpravodajský server iRozhlas zaznamenal v březnu přes tři miliony reálných uživatelů, což je trojnásobek oproti jeho běžným výsledkům.

Daří se vám „přelévat“ jeho návštěvníky i k jiným pořadům?

Rozhlas má tu výhodu, že se jeho audioformáty s online prostředím velmi dobře doplňují. Je zde tedy například řada posluchačů z řad mladší generace, kteří cílí hlavně na naše podcasty a poslouchají je prostřednictvím Spotify nebo jiných třetích stran. Obecně do online prostředí směřují lidé, kteří nemají čas na kontinuální poslech našich stanic a vybírají si konkrétní pořad či formát. Proto jsme loni v prosinci spustili audioportál mujRozhlas.cz, který je jakousi branou do Českého rozhlasu, jejímž prostřednictvím se snažíme oslovovat další skupiny potenciálních uživatelů. Mohou zde poslouchat naše stanice živě i z archivu a tvořit si vlastní playlisty.

Změnil se profil vašich posluchačů?

Naše stanice jsou rozvrstveny tak, aby pokrývaly celé spektrum společnosti – věkové i sociální. Každý si může vybrat to své, co ho zajímá. Na tom nic nezměnila ani situace kolem koronaviru. Vysílání jsme ovšem rychle přizpůsobili podmínkám karantény v České republice a přinesli speciální formáty – pro děti vzdělávací na Rádiu Junior, pro starší generaci kontaktní či poradenské pořady na Dvojce či regionálních stanicích. Obrovský zájem je o zpravodajství, ale zároveň jsou vyhledávané i zábavné pořady či četba.

Nebojíte se, že zájem o koronavirovou problematiku začne opadat – že už z ní veřejnost bude unavená?

Každé téma, které je příliš dlouho na špici pozornosti, začne být po čase trochu zatěžující. Samozřejmě se mu nemůžeme vyhýbat, je naší povinností o něm vysílat a psát. Vedle toho si ale udržujeme pestrost, aby si lidé měli z čeho vybírat a mohli si od tématu koronaviru kdykoli odpočinout, třeba na něj i na chvíli zapomenout a věnovat se něčemu jinému.

Současná situace je specifická a je třeba zcela realisticky říci, že aktuální extrémně příznivá čísla asi neudržíme.

Jakým způsobem témata vybíráte, aby byla věcně přínosná a přitom uživatelsky přitažlivá?

Staré osvědčené pravidlo je, že musejí být vždy v rovnováze a ideálním souladu obsah a forma. Máme k dispozici nejrůznější průzkumy o preferencích posluchačů, stavíme na našich zkušenostech i tradičních pořadech. Ve zpravodajství se samozřejmě věnujeme všemu aktuálnímu a důležitému, ale sledujeme také trendy – nové formáty a technologie. Rozjeli jsme takto ve velkém například podcasty, což je obrovský fenomén dnešní doby.

Máte plán, jak počty posluchačů rozhlasu a návštěvníků webových stránek udržet i ve chvíli, kdy se to nejhorší přežene?

Současná situace je specifická a je třeba zcela realisticky říci, že aktuální extrémně příznivá čísla asi neudržíme. Byl bych ale rád, kdybychom na nich dál stavěli. Hlavním předpokladem úspěchu je ve správnou chvíli nabídnout posluchačům další atraktivní obsah. Budou si nejspíše chtít od nynější krize odpočinout, což je však ještě daleko. S kolegy, kteří mají na starosti program a vysílání, se o tomto tématu samozřejmě průběžně bavíme a připravujeme se i na dobu „pokoronavirovou“. V dlouhodobém horizontu přemýšlíme zejména o tom, jakým způsobem budou posluchači chtít konzumovat náš obsah. Je docela dobře možné, že se Český rozhlas v budoucnu stane spíše výrobcem než vysílatelem.

Jak to myslíte? Už nebudou klasické rozhlasové stanice, ale jejich obsah se přesune do online prostředí?

To určitě ne. Myslel jsem tím, že vedle klasického vysílání zde bude několik dalších distribučních platforem, na které bude Český rozhlas umísťovat svůj obsah. A je možné, že budou časem stejně silné jako klasické vysílání.

Jaká opatření jste v rozhlase zavedli, abyste snížili riziko nakažení covidem-19?

V budovách Českého rozhlasu jsme snížili stav zaměstnanců zhruba z 1400 na tři stovky. Vytvořili jsme v Praze na Vinohradské dvě studia se vstupem z veřejných prostor, kde odbavujeme většinu hostů do vysílání. Všichni jsou měřeni bezkontaktním teploměrem. Až do odvolání jsme pozastavili výrobu slovesných a hudebních pořadů. Zvýšili jsme úklid všech prostor rozhlasu a několikrát denně je dezinfikujeme. Všichni zaměstnanci i hosté jsou povinni mít zakrytá ústa a nos.

Byli někteří z nich v karanténě?

Vystřídalo se jich v ní dost. Zpočátku to byli všichni, kdo se vraceli ze zahraničí, a pak také ti, kteří měli nějaké příznaky možné nemoci. Dva naši zaměstnanci se koronavirem nakazili, ale naštěstí neměli vážné zdravotní problémy a nyní již jsou již vyléčeni.

Máte připravené varianty pro případ, že by pracovníků onemocnělo více?

Jednoznačně chceme udržet vysílání všech stanic. Počty lidí na jednotlivých pracovištích jsme tudíž omezili na nejnutnější minimum, v němž je možné zabezpečit vysílání. Měli jsme vytvořeny jednotlivé týmy, které se střídaly, i záložní skupinu, která by nastoupila v případě, že by se nakazil větší počet zaměstnanců. V současnosti probíhá pomalý návrat do plného počtu na pracovištích.

Většina lidí tedy pracovala z domova?

Ano. Z někdejšího benefitu zvaného home office se stala náročná disciplína, zejména pokud bylo nutné se zároveň starat o rodinu. Řada rozhlasáků však denně do redakcí docházela. Oba pracovní modely představují značnou fyzickou i psychickou zátěž, proto jsme pro zaměstnance zajistili psychologickou pomoc, na kterou se mohou kdykoli obrátit, a také online lékařské poradenství.

Co se změnilo pro vás osobně?

Upřímně přiznávám, že pro mě byl současný stav nesmírně otravný a zatěžující a jsem velmi rád, že se pomalu vracíme k normálnímu provozu. Ale k situaci jsme všichni přistoupili maximálně zodpovědně a s respektem ke všem pravidlům a nařízením. Já osobně jsem do rozhlasu docházel denně– až na řídké výjimky, kdy jsem pracoval z domova. Většinu pracovních schůzek jsem řešil telefonicky či online.

Máte čas přemýšlet do hloubky o své profesi – kam chcete rozhlas dále směrovat?

Víte, ty výzvy jsou pořád stejné. Krize ale více ukazují, že média veřejné služby mají v naší společnosti nezastupitelnou roli. Dokážeme rychle reagovat, přinést speciální formáty a obsah. Musíme plnit, co nám ukládá zákon o Českém rozhlasu a vnitřní kodex. Naší úlohou je přinášet informace, kulturu, vzdělávání i zábavu, být nezávislí, objektivní a vyvážení, nabízet pestrost názorů a doprovázet posluchače v jejich každodenním životě. To jsou největší úkoly, které nebudou nikdy obsahově vyprázdněné, ale stále aktuální.

Vše je více o rychlosti než o kvalitě a hloubce informací či jejich analýze.

Jak se změnila novinařina od doby, kdy jste začínal?

Nejvíce ji samozřejmě proměnil internet. V dnešní době může být – anebo se cítí být – novinářem každý, kdo má Facebook nebo Twitter. Vše je více o rychlosti než o kvalitě a hloubce informací či jejich analýze. To jsou stinné stránky. Na druhou stranu internet umožnil přinášet veškeré informace takřka v přímém přenosu, zajistil jejich rychlou distribuci i výměnu.

V čem se liší dnešní mladí redaktoři od vaší generace?

Jsou nezatíženi komunistickou minulostí, přicházejí často se zkušenostmi studia v zahraničí. Mají ve svém věku úplně jiný rozhled, způsob myšlení, žebříčky hodnot i úroveň sebevědomí, než jsme měli v jejich věku my. To je ale v pořádku. Umění je pak vše skloubit, aby se naše týmy dobře doplňovaly a fungovaly a noví i služebně starší kolegové si byli navzájem přínosem.

Jaké by měl mít novinář vzdělání?

Myslím, že dobrým novinářem se můžete stát po absolvování jakékoli vysoké školy, pokud samozřejmě umíte psát, dokážete dobře vyhodnocovat, třídit informace a pohotově reagovat. Pro každé povolání musíte mít vlohy. Jedna z nejtěžších věcí, již vás ale žádná škola nenaučí, je umět oddělovat vlastní názory a postoje od zpravodajského tématu, které zpracováváte. Každý novinář postupem času zjistí, co mu sedí nejlépe. Někdo popisuje téma raději stručně, jiný zase tvoří texty přitažlivější čtenářsky. Někdo má raději statistiky, grafy a čísla, jiný zase příběhy. Pro mě jako člověka, který zastupuje médium veřejné služby, je vždy na prvním místě kvalita – informace musejí být pravdivé, ověřené, vyvážené a názorově pestré.

Dozvěděl jste se na vysoké škole něco, co považujete za nadčasové a dodnes se tím řídíte?

Jsem už zástupcem starší generace a možná teď budu působit trochu konzervativně. Studia mě naučila přistupovat s pokorou a respektem ke zkušenostem starších kolegů. Vždy jsem patřil k těm, kteří rádi dávají příležitost mladým. Ale také se jim snažím vštípit něco z těchto hodnot.

Co vám při studiu naopak chybělo a musel jste se to doučit za pochodu?

Žádná škola vás nenaučí manažerským dovednostem. A nepřipraví vás zejména na to, jak člověka dobře odhadnout a nabídnout mu správnou příležitost a motivaci. Není asi složitější a komplikovanější disciplína než právě každodenní práce s lidmi.