České předsednictví v Radě Evropské unie neboli EU2022cz se s koncem uplynulého roku uzavřelo, unijních „otěží“ se čerstvě chopilo Švédsko. Češi se dočkali řady pochvalných slov, a to i z úst nejvyšších politiků EU. Na to, aby vše dobře fungovalo, dohlíželi kromě řady jiných i absolventi či studenti Univerzity Karlovy. Čtyři z nich – dvě dámy, dva pánové – se k práci pro předsednictví vyjadřovali na sociálních sítích UK, nyní jejich odpovědi přinášíme v kompletním znění (a v přítomném čase, jak na položené otázky skutečně odpovídali). Co by doporučovali studentům? A čemu je Karlovka naučila? Co je na práci nejvíc bavilo?
Eva Húsková
(alumna FSV UK)
Jaká je náplň vaší práce v rámci EU2022cz?
V rámci EU2022cz jsem vedoucí oddělení pro komunikaci předsednictví na Úřadu vlády ČR. V praxi to znamená, že máme spolu s mým čtrnáctičlenným týmem na starost veškerou předsednickou komunikaci – online i offline, práci s novináři a logistiku médií, koordinaci resortů, akce pro veřejnost jako například přednášky a debaty, nebo strategickou komunikaci, mediální kampaně a obecně mediální pokrytí. Nad rámec toho moje oddělení připravovalo politický program a priority EU2022cz, stejně tak i kulturní akce v Praze a Bruselu.
Co vám studium na Karlovce dalo? A pomáhá vám to ve vaší současné práci?
Studium na Karlovce mi dalo především schopnost jednat a jasně komunikovat o různých věcech s různými lidmi. Nebojím se zeptat – když něčemu nerozumím a potřebuju něco dovysvětlit, na druhou stranu dokážu strukturovaně argumentovat a zapojit se do jakékoliv diskuze. Studenti si to často neuvědomují, ale nad rámec vědomostí týkajících se politických věd a mezinárodních vztahů, je možnost otevřeně diskutovat během hodin a kriticky věci analyzovat tou největší výhodou studia na UK. Během střední a vysoké školy jsem studovala v zahraničí a vím, že to, co u nás považujeme za samozřejmost, není všude standardem.
Jak vypadá váš typický pracovní den?
Stejně tak, jako moje agenda, ani moje pracovní dny nejsou nikdy stejné. Jinak to u nás vypadalo před předsednictvím, během neformálních Rad, nebo například během Summitu hlav států na Hradě. V každém případě svůj pracovní den začínám vždy nejpozději kolem půl osmé ráno už jen tím, že kontroluji Twitter a monitoring tisku, ať vím, co zajímavého se u nás i v zahraničí děje. Denně pak standardně absolvuji minimálně tři různé schůzky, vyřídím desítky e-mailů a telefonátů. V případě, že připravujeme nějakou akci, tak s týmem řešíme prostory, logistiku, akreditace, samotný průběh, dotazy novinářů, mediální pokrytí, koordinaci s resorty, kabinetem premiéra či hlavními partnery jako jsou Česká televize a Český rozhlas. Rozhodně se nikdy nenudím a vždy je co dělat.
Jaký je váš nejoblíbenější nebo netradiční zážitek spojený s působením v EU2022cz?
Bude to znít jako cliché, ale tím nejsilnějším zážitkem byl pro mě Summit Evropského politického společenství na Pražském hradě. Během měsíců příprav, kdy řešíte i ty nejmenší detaily, jako je například postavení každé jedné kamery, délku červeného koberce, vybudování infrastruktury nebo komunikaci o Summitu jako takovém, si ani neuvědomujete, jak velkolepé to reálně bude. Když vidíte na papíru čísla – například 1280 novinářských akreditací nebo názvy delegací a jména hlav států – tak si to člověk neuvědomuje. Když ale v ten den stojíte hned vedle červeného koberce a kolem vás chodí evropští lídři, nebo se po press centru motá 1200 lidí s kamerami, je to úplně jiný zážitek. Když jsem se ocitla na uzavřeném trilaterálním jednání našeho premiéra, (tureckého) prezidenta Erdogana a předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen, zatímco jsem dovnitř doprovázela kameramana ČT, tak jsem si uvědomila, že to, co zažívám, je fakt výjimečné.
Co byste poradila současným studentům?
Nebát se. Nebát se zkusit nové věci, zkusit štěstí a přihlásit se na stáž nebo pracovní místo, kde si myslíte, že nemáte šanci. Nebát se zeptat se a požádat o pomoc, když něčemu nerozumíte. Ale hlavně věřit svým vědomostem a schopnostem, které jste získali i díky studiu na Karlovce. Státní správa potřebuje mladé lidi a já sama vidím, že trend už je teď jiný, než byl před pár lety. Již teď spolupracuji se svými bývalými spolužáky, kteří se uplatnili v různých resortech a i oni kariérně postupují, daří se jim. Mám z toho radost.
Co vás na vaší práci baví nejvíce?
Nejvíc mě baví kreativita, různé možnosti a práce s novináři. Těším se, když s kolegy vymýšlíme různé projekty, akce či briefingy pro širokou veřejnost a média. Díky velké diverzitě mé práce tak potkávám zajímavé lidi, o kterých jsem dřív jen četla v novinách anebo je viděla v televizi. Moje práce vyžaduje hodně času a energie, i na úkor osobního života a volného času, ale stojí to za to.
Adam Rosenheim
(alumnus FSV UK)
Jaká je náplň vaší práce v rámci EU2022cz?
V době českého předsednictví v Radě EU pracuji na Stálém zastoupení ČR při EU jako jeden z přibližně šedesáti stážistů, kteří zde v Bruselu doplňují tým českých diplomatů. Já konkrétně působím v týmu, který se věnuje otázkám klimatu a životního prostředí. Hlavní náplní mojí práce je tedy pomoc diplomatům při přípravě pracovních skupin či trialogů a následná tvorba zápisů. Občas mám tu milou povinnost některého z diplomatů zastoupit, například když je potřeba se setkat se stakeholdery nebo zaskočit na nějakou doprovodnou akci.
Co vám studium na Univerzitě Karlově dalo? A pomáhá vám to ve vaší současné práci?
Studium teritoriálních studií mi dalo mnoho věcí, nicméně jednou z těch nejdůležitějších je schopnost rychle se učit novým věcem a v krátké době zpracovávat velké množství informací. To mi umožnilo rychle se zapojit do extrémního pracovního tempa v době českého předsednictví i přesto, že jsem se problematice ochrany životního prostředí nikdy moc nevěnoval.
Jak vypadá váš typický pracovní den?
Typický den je něco, co se v každodenní realitě předsednictví velmi těžko definuje. Hodně záleží, zda máme na programu nějaké jednání, či ne. Pokud ano, strávíme celý den na jednání pracovní skupiny věnujícím se nějakému tématu nebo na technickém jednání s Evropským parlamentem, pokud je daný návrh ve fázi trialogů. Na jednáních je vždy třeba pečlivě zapsat vše, co se v průběhu něj stane a následně vypracovat zápis. A pokud jednání nemáme, věnujeme se buď přípravě nadcházejících jednání nebo schůzkám se stakeholdery a dalším přidruženým činnostem.
Jaký je váš nejoblíbenější nebo netradiční zážitek spojený s působením v EU2022cz?
Předsednictví je především o skoro nikdy nekončícím kolotoči schůzek, jednání, příprav a interní koordinace; najde se však i čas na zábavu. A tak se čirou náhodou stalo, že se v našem bruselském bytě jeden letní večer objevil i pan velvyslanec a jeho tým, když jsme spolu s ostatními stážisty u nás doma pořádali jednu menší akci.
Co byste poradili současným studentům?
Z pozice čerstvého absolventa se ke studentům těžko obrací s moudrou radou. Nicméně mohu říct, že se mi za dobu mého studia vždy vyplatilo věnovat se tomu, co mě v dané chvíli baví a dává mi nějaký smysl, a moc se netrápit s tím, kam to všechno vede. Pokud je člověk pracovitý a rád se učí novým věcem, vždy ho životní cesta zavede tam, kde má v danou chvíli být.
Co vás na vaší práci baví nejvíce?
V současné době mě nejvíc baví to, že mám možnost nejen zblízka sledovat, ale být dokonce přímo součástí toho, co jsem posledních několik let studoval (a také mnohého, o čem jsem nikdy předtím neslyšel). Mohu totiž být součástí toho složitého a někdy zdánlivě nelogického kolotoče evropských institucí, a to navíc v době českého předsednictví, kdy jsou Češi v Bruselu v centru dění.
Linda Messias
(alumna FF UK)
Jaká je náplň vaší práce v rámci EU2022cz?
Od roku 2018 mám na starosti podporu Čechů a Češek v institucích Evropské unie a kromě běžné úřednické agendy se specificky během EU2022cz koná více doprovodných akcí, kde je potřeba naše pomocná ruka. Nejdůležitější pro náš tým byla příprava každoročního setkání s vysoce postavenými českými úředníky za účasti pana ministra Mikuláše Beka a jeho delegace. Bylo to poprvé za čtyři roky, kdy se nám při této příležitosti podařilo zajistit účast tak vysokého představitele české vlády, což dodalo setkání ještě větší „předsednickou“ prestiž.
Co vám studium na Karlovce dalo? A pomáhá vám to ve vaší současné práci?
Studium na vysoké škole přispělo k lepší organizaci času a plnění povinností včetně těch, co vás zrovna nebaví. A rozhodně bylo dobrou průpravou pro zvládnutí byrokratické zátěže a pochopení, že i v rámci „molochu“ se dá najít řešení. S velkou úctou vzpomínám na „svoji“ úřednici na studijním oddělení, která byla velmi ochotná a nápomocná i pro méně standardní situace (přerušení studia kvůli dobrovolné službě v zahraničí, stipendijní pobyty a tak dále).
Jak vypadá váš typický pracovní den?
Vstávám v 6:20 hodin a většinou doprovázím dcerku do školy, abych v devět byla v kanceláři. Od tohoto momentu se rozjede „mašina“ emailové komunikace v rámci bruselské bubliny a Česka, přípravy akcí a jejich realizace „na klíč“ ve spolupráci s dalšími úseky Stálého zastoupení a našimi partnery, zpracování dokumentů, schůzek a samozřejmě neformálních setkání u kávy.
Jaký je váš nejoblíbenější nebo netradiční zážitek spojený s působením v EU2022cz?
De facto každý den mě ohromně naplňuje přítomnost mladých „živých“ českých studentů, kteří přijeli na stáž na Stálé zastoupení. Jejich ochota, vystupování a know-how mi dodávají elán a optimismus.
Co byste poradila současným studentům?
Povzbudila bych je, aby cestovali do zahraničí a ucházeli se kdekoli o nejrůznější stáže, ideálně několikaměsíční. V institucích EU jsou nepřeberné možnosti placených i neplacených stáží a také Ministerstvo zahraničních věcí ČR nabízí stážovat na zastupitelských úřadech v zahraničí. Takové možnosti za nás dostupné nebyly, a proto mě trošku mrzí, když slýchám, že zájem „vyjet“ není až tak velký.
Co vás na vaší práci baví nejvíce?
Vnitřní pocit, že práce má smysl a naplňuje mě. A povzbudivá je i zpětná vazba od lidí.
Petr Hrebenár
(student FSV UK, PF UK)
Jaká je náplň vaší práce v rámci EU2022cz?
Během neformálních Rad, které se konají během předsednictví, kdy do České republiky přijedou příslušní představitelé ostatních členských států dle tematických složení (od životního prostředí přes radu pro hospodářské a finanční záležitosti nebo zemědělství a rybolov) jsem byl takzvaným liaison officerem. Mým úkolem bylo zprostředkovat kontakt mezi Úřadem vlády ČR, jakožto koordinátorem těchto akcí, příslušným resortem v ČR a právě zahraniční delegací. Měl jsem tak možnost se setkat s ministry nebo státními tajemníky. Během summitu pak s hlavami států.
Co vám studium Univerzity Karlovy dalo? A pomáhá vám to ve vaší současné práci?
Práci s časem, stresem, lidmi. Ale i umět pohotově reagovat.
Jak vypadá váš typický pracovní den?
Typický neexistuje. Možná tak ideální. Opravdu záleželo, kdy daná delegace přilétala, ale představím vám tedy ideální den. Ráno se připravím a odjíždím na letiště, kde delegaci vyzvednu. Kvůli koordinaci s policejní kolonou, kterou jsem měl taky na starost, a letištním personálem jsem přijížděl hodinu předem. Domluvili jsme si, kde mi delegaci předají a kde budeme nastupovat do kolony. Po příletu ministra jsme se pak policejní kolonou na majáčcích (Ano! Lehce se na to zvyká a bude mi to chybět; projíždět Prahou za pár minut) přesunuli na hotel, kde se delegace ubytovala a v závislosti na časovém harmonogramu jsme se přesunuli do Kongresového centra na Vyšehradě, kde pak ministři jednali.
Občas jsem zprostředkovával bilaterální jednání (tedy jeden na jednoho) mezi mou delegací a jinou delegací. Na konci jednacího dne se pak konaly neformální galavečeře, kam nás české resorty někdy zvaly. Podívali jsme se tak na večeře na Pražském hradě nebo na Žofíně. Zahraniční hosté si opravdu pochvalovali místní prostory, ale i architekturu a kuchyni. Večer pak končil v pozdních hodinách přesunem na hotel a druhý den, pokud již nebylo v plánu další jednání, se odjíždělo na letiště. Někdy chtěla delegace procházku po Praze, jindy zas měla ještě jednání na své ambasádě.
Jaký je váš nejoblíbenější nebo netradiční zážitek spojený s působením v EU2022cz?
Není jeden nejoblíbenější nebo netradiční okamžik. Netradiční a úžasné bylo celé předsednictví, ať už to bylo setkání s německým kancléřem na toaletách Pražského hradu, na pivo do české hospody s ministrem místo galavečeře nebo také silné okamžiky, kdy jsem byl liaisonem pro ukrajinskou vicepremiérku a šli jsme se podívat na Letnou na zničené ruské tanky. Budu na tenhle půlrok vzpomínat opravdu rád.
Co byste poradil současným studentům?
Nebojte se jít do neznáma, dělejte věci nad rámec svých povinností, ale hlavně vás to musí bavit.
Co vás na vaší práci baví nejvíce?
Dynamika! Každý den je jiný. Byla to obrovská výzva „poroučet“, kdy a kde má ministr být.
