Knih, které popisují dějiny Německa – ať starších historických období, či dob rozdělené SRN a NDR – máme v češtině poměrně dost. Ovšem nová kniha, jež nese název Německo 1989-2021 a právě ji vydalo NLN, je jiná. Zabývá se třemi dekádami sjednocené země, avšak nejen její historií, nýbrž i politikou, společností, hospodářstvím, kulturou a mezinárodními vztahy, a to především s Českem. Autorský kolektiv totiž vesměs tvoří vědci či pedagogové Katedry německých a rakouských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Novou knihu o sjednoceném Německu vydalo NLN, má devět kapitol a 480 stran. Podíleli se na ní zejména odborníci Fakulty sociálních věd UK.
Proč taková kniha vznikla? Kde se vzala? „Idea se zrodila na půdě Institutu mezinárodních studií FSV UK. Reaguje na poslední dobou sílící a při různých příležitostech artikulované volání po přehledné publikaci, která by představila současné Německo v nejširších souvislostech jeho politického, ekonomického, sociálního a kulturního vývoje s důrazem na poslední tři dekády od sjednocení v roce 1990,“ píše v předmluvě nové knihy jeden ze čtveřice hlavních autorů Miroslav Kunštát. Dalšími jsou pak Zuzana Lizcová, Vladimír Handl a Tomáš Nigrin.
Spoluautoři knihy při jejím představení v Goethe Institutu - zleva Vladimír Handl, Lucie Filipová, Zuzana Lizcová, Tomáš Nigrin, Václav Šmidrkal.
Německo mělo a má na české země klíčový vliv, takže zájem o sousední stát je pochopitelný, potřebný – a hodně zajímavý! Desítce autorů, mezi nimiž je třeba i někdejší ministr Petr Mlsna (a nynější předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže), se podařilo na 480 stranách přinést velice plastický pohled na velkou zemi za Šumavou a Krušnými horami.
Devětkrát o Němcích. Precizně, jak jinak
Publikace má kromě úvodu a závěru devět rozsáhlejších kapitol. V první z nich podává doktorka Lizcová, mimo jiné zkušená a oceňovaná novinářka s pracovními zkušenostmi z německých médií, hlavní fakta k demografii, rodinné politice či otázkám bydlení v SRN, přičemž trefně nastiňuje tradice i trendy. Ve druhé kapitole se dvojici Nigrin-Handl podařilo načrtnout „trojdobí“ tří výrazných spolkových kancléřů. Jak se vyvíjelo Německo za Helmuta Kohla (1990-1998), za Gerharda Schrödera (1998-2005) a pak za Angely Merkelové (2005-2021)? Přečtete si v hutné, ale velmi poučené zkratce expertů.
Třetí kapitola je věnována hospodářství, čtvrtá kultuře (sepsala ji Alena Zelená), přičemž je na knize sympatické, jak nenásilně přidává další informace v desítkách „tematických boxů“. Jsou o islámu, wurstech, fotbale, bundeswehru, spisovateli Günteru Grassovi anebo i populární hudbě – v odborné publikaci zkrátka potěší zájem i o reálné žití, o Bayern, Rammstein i berlínské techno...
V páté části si Lizcová všímá médií a hlavně razantních změn, jimiž v posledních dekádách tisk, rozhlas i televize procházejí. Co se v nich děje teď?
„Němečtí novináři se v posledních desetiletích vyrovnávají s podobnými výzvami jako jejich kolegové v jiných zemích – čelí zrychlené době, razantně postupující digitalizaci, erozi tradičního modelu financování médií, konkurenci ,občanských´ žurnalistů a sociálních médií. Jejich výhodou nicméně je, že působí na velkém a relativně stabilním trhu. 
Většina veřejnosti i politické reprezentace navíc nadále tradičním médiím věří a chápe jejich roli v demokratickém systému. Tím bychom se, myslím, měli inspirovat: v české společnosti bývá role kvalitní žurnalistiky a veřejné komunikace až příliš často zpochybňována,“ řekla magazínu Forum Zuzana Lizcová, vedoucí katedry na FSV UK.
Role Německa ve světě – včera a dnes
V šesté kapitole se historik Václav Šmidrkal ohlíží k problémům Východního Německa a jeho začleňování do „globálního kapitalismu“. V následné – a jedné z klíčových – částí pak doktor Handl sleduje německou roli ve světové politice, bezpečnosti i způsoby určování zásadních „agend“ typu lidských práv, exportu zbraní anebo klimatických změn i boje proti nim.
Jak silná je role SRN po pandemii, čím světu prospívá moderní Německo? „Německo se během boje proti pandemii chovalo v zásadě jako evropský solidární aktér (...) Pokud jde o nákup vakcín se drželo společné nákupní strategie a navíc porušilo tabu německé politiky: v rozporu s hlubokou tradicí německé politiky a ideologií ordoliberalismu během svého předsednictví v EU v roce 2020 poprvé akceptovalo sdílení dluhů v EU v rámci Fondu obnovy. Německo se tak zásadně zasadilo o soudržnost a funkčnost EU a to posilovalo jeho roli když ne leadera, tak hlavní opory EU,“ říká pro Forum autor kapitoly Vladimír Handl.
Veřejnou diskusi u příležitosti představení knihy o Německu moderoval absolvent IMS FSV UK Martin Jonáš z České televize (ČT24), zcela vlevo.
A odpovídá i na další otázku, jaká je německá role po letošním 24. únoru, kdy ruští agresoři vtrhli na Ukrajinu a okupují ji. „V podpoře Ukrajiny patří Německo k nejaktivnějším zemím, přesto jeho autorita v NATO a Evropské unii poklesla. Důvodem je jednak to, že se potvrdily tři zásadní chyby Německa v posledních patnácti letech: provádělo naivní politiku vůči Rusku (a Číně), zásadně oslabilo své ozbrojené síly a realizovalo velice riskantní energetickou strategii. Navíc se této politiky nevzdalo, i když jej na špatný odhad upozorňovali spojenci a partneři. A druhým důvodem je fakt, že je váhání kancléře Scholze s dodávkami tanků a obrněných transportérů pro Ukrajinu v řadě zemí vnímáno nikoliv jako obava z eskalace války, ale jako projev nespolehlivosti Německa jako spojence,“ aktualizuje knihu Handl.
A říká: „Ruská válka tak oslabila autoritu Německa v NATO a EU. Německo nemůže hrát vůdčí roli, o kterou až na výjimky ani nestojí. Může ale hrát roli ,umožňovací mocnosti´ (enabling power), tedy klíčového státu bez jehož aktivní podpory EU nemůže provádět dlouhodobě udržitelnou politiku v žádné zásadní oblasti, včetně obrany a bezpečnosti.“
Němci a Češi, národy s pohnutou minulostí
Poslední dvě kapitoly čtivé, přesto výsostně erudované knihy patří vzájemným česko-německým vztahům, které nebyly rozhodně bez bolesti. Vojenské obsazení Československa, nacistické vraždění civilního obyvatelstva v takzvaném Protektorátu a pak i násilný odsun Němců plus komunistický převrat roku 1948 nadlouho vyhloubily příkré zákopy. Miroslav Kunštát se dívá jak na vzájemné vztahy před „zázračným rokem“ 1989, tak i vývoj tří dalších dekád.
Oficiální představení knihy Německo 1989–2021 se konalo koncem listopadu v Goethe-Institut Prag, kde si ji zájemci mohli nechat i podepsat.
Vypořádaly se již oba státy se stíny minulosti? „V oficiálních prohlášeních se pravidelně opakuje, téměř jako mantra, že ,česko-německé vztahy nikdy nebyly tak dobré jako v současnosti´. Tato formulace samozřejmě naznačuje nejen, že v minulosti byly velmi špatné, nýbrž že by do budoucna mohly být i o něco lepší. Bohužel však stále nejde vyloučit, že se česko-německá historická traumata nevrátí na pořad dne. Viděli jsme to například v debatě mezi prezidentskými kandidáty Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem v prvních přímých prezidentských volbách v lednu 2013, vidíme to i dnes v požadavcích některých politických subjektů – SPD, KSČM a někteří další – zahájit s Německem jednání o reparacích, tedy otevřít téma, které například polsko-německé vztahy, ještě v devadesátých letech téměř bezproblémové, spolehlivě vrátilo do bodu mrazu,“ odpovídá Kunštát.
Máme se bát? „Minulost je zkrátka Pandořinou skříňkou, kterou rádi otevírají – samozřejmě z vnitropolitických důvodů – ti, kteří chtějí využít frustrací části voličů. O tu totiž není a nebude v dnešních krizových časech (s dopady pandemie a ruské války) rozhodně nouze,“ míní.
Každopádně nová kniha Německo 1989-2021, která nese podtitul Úspěchy, problémy a výzvy sjednocené země, nelakuje realitu do krémovějších barev, je poctivá. Je v dobrém smyslu akademická (s bohatým soupisem doporučené literatury, dvěma recenzenty), přesto přístupná zájemcům o studium německých reálií či přímo již vysokoškolským studentům. Byť takovéto shrnující knížky nepřinášejí autorům cenné „čárky“ do bibliometrických výkazů a databází, mají své nezastupitelné místo. Nabízejí sondy do komplexních témat, vzbuzují o ně zájem.
