Je to neutěšená stavba, stojí jen kousek za Jáchymovem. Chátrá. Cihlovými zdmi a rozpadlou střechou profukuje ostrý krušnohohorský vítr, který odnáší vzpomínky na dávné dění... Dům dostal zvláštní název: Řetízkárna.
„Kolem téhle rozpadající se památky chodím od roku 2006, kdy mě k ní poprvé přivedl bývalý politický vězeň Jožka Kycka. Na někdejším trestaneckém pracovním táboře Rovnost je to dnes jediná dochovaná stavba, kterou postavili sami političtí vězni. Navíc leží na naučné stezce Jáchymovské peklo (na snímku při provádění), kterou jsme v roce 2015 obnovili a která funguje jako vynikající učební pomůcka,“ říká Tomáš Bouška, čilý organizátor, jenž vystudoval politologii na FSV UK a FF UK. Má letitý sen: památné místo v komunistickém lágru opravit a učinit z něj místo setkávání a poznávání paměti na hranici Čech a Německa.
Plán: Z ruiny komunitní centrum
„Řetízkárnu bych rád vykoupil od stávajícího majitele, opravil a přetvořil v komunitní a vzdělávací centrum. Proto jsme k tomuto záměru o minulém víkendu spustili veřejnou sbírku,“ vysvětluje Bouška své plány. Premiérové akce na záchranu objektu se v sobotu 7. května zúčastnily stovky lidí; aktivita upomínající na příkoří padesátých let získává podporu mezihranbičního regionu (který byl v roce 2019 díky unikátní „hornické kulturní krajině“ zapsán do fondů UNESCO), obce Boží Dar, Muzea Sokolov i různých osobností.
Pro záchranu se přimluvil i někdejší politický vězeň Zdeněk Mandrholec, dnes 92letý, jenž byl komunisty odsouzen k tvrdým pracím v uranových dolech. Ve třech lágrech pracoval takřka šest let! „Jsem jedním z posledních očitých svědků nucených prací na Jáchymovsku. Muklů v té době bylo zavřených na sedmdesát tisíc... A jejich památka je na místech bývalých lágrů dodnes zcela nedostatečná. Velmi bych si přál, aby se na osudy politických vězňů nezapomnělo a aby svědectví o jejich utrpení bylo předáváno dalším generacím. Nápad pana Tomáše Boušky na záchranu muklovské převlékárny, Řetízkárny, má moji velkou podporu a přeji si, aby opravdu uspěl,“ říká na videonahrávce Mandrholec, odsouzený v roce 1953.
Sdílené česko-německé dějiny
A mladá generace se zajímá. „Soudím dle svých zkušeností, že mladí lidé mají o důlní památky zájem. Příběh československých politických vězňů je jeho nedílnou součástí a v kontextu krušnohorské přírody znamená – a v budoucnu bude patrně ještě více znamenat – velké lákadlo. Víkendový nultý festival, proto neFestival, považuji za dobrou zprávu. Přišly nás podpořit školy, třeba z Karlových Varů. A do objevování místní paměti se pustili studenti žurnalistiky. Do programu se již zapojilo na tucet nevládních organizací a po naučné stezce jsme provedli několik větších skupin. Myslím, že jsme založili tradici, která bude Řetízkárně slušet,“ líčí Bouška, jenž jáchymovským politickým vězňům věnoval i svoji disertaci (2012).
Kromě mnoha hostů se premiérové akce zúčastnila i Zuzana Lizcová, jež se dlouhodobě věnuje tématu česko-německých vztahů. Mají podobné aktivity pro Jáchymovsko význam, případně proč? „Vztahům sousedních států prospívají dobré kontakty na nejvyšší úrovni, neméně důležitý je ovšem dialog jejich občanských společností. Jsou to právě lokální iniciativy, které propojují přes hranice běžné lidi a přispívají k jejich vzájemnému porozumění – často lépe než velké politické proklamace,“ připomíná Lizcová, expertka z Institutu mezinárodních studií FSV UK.
A doplňuje další důležitý kontext: „Historie nucených prací na Jáchymovsku je bolestivou kapitolou českých dějin, týká se ale i těch německých – za druhé světové války v uranových dolech pracovali a umírali váleční zajatci, po ní naopak i bývalí nacisté a vojáci Wehrmachtu. Nejen proto v sobě toto téma skrývá velký potenciál pro spolupráci českých a německých historiků a pro poznání sdílených dějin.“
Trocha historie... a proč Řetízkárna?
Unikátní objekt, který chce Tomáš Bouška s dalšími nadšenci zvelebit, se nachází na místě bývalého uranového pracovního lágru Rovnost I. v Jáchymově. Dolem postupně prošli váleční vězni nacistické Třetí říše, po roce 1945 tam dolovali suroviny trestaní Němci a v padesátých letech odpůrci komunistického režimu. Těžba byla ukončena roku 1962, načež v oblasti lágru s někdejší kapacitou až 1200 vězňů vznikla, světe div se, rekreační chatová osada...
Rovnost leží u Jáchymova (na leteckém snímku), kde vznikla jedinečná hornická krajina. Foto: Národní památkový ústav, Creative Commons
Rovnost, typicky komunisticky výsměšné jméno ponižovaným lidem, nebyla nějak okrajovým zařízením, přestože nevynikal rozlohou. Otevřen byl roku 1949. Bachaři se chovali velice surově; proslul zejména strážmistr SNB František Paleček (v tamní službě mezi lety 1951 až 1954), který si nechal z cihel od deptaných vězňů vystavět bizarní miniaturu hradu!
„S oblibou mlátil vězně přes prsty kovovým řetízkem, do obličeje svazkem klíčů a nechával je stát celou noc na mrazu pod okny své kanceláře. Svoje sadistické choutky si ukájel především na vězních z řad Svědků Jehovových, kteří odmítali těžit uran k vojenským účelům. Podle řady svědectví je bil do bezvědomí, zhasínal o ně cigarety... Několik vězňů zřejmě zastřelil osobně při takzvaných pokusech o útěk,“ čteme v knize Jiřího Padevěta s názvem Komunistické lágry (Academia, 2019).
Ač by se nyní zdálo, že Řetízkárna získala své jméno i díky nějaké mučící technice brutálních esenbáků, není tomu tak. Šlo o převlékárnu vězňů, kteří na řetízky zavěšovali své fárací obleky a vytahovali je pak ke stropu, aby oblečení mohlo lépe proschnout. O jáchymovských lágrech vznikla řada odborných prací, archivy vyjevují nové souvislosti. Je něco, co nevíme?
| Se stopou umělců, pilotů RAF i skautů |
| Rovností prošla řada mimořádných osobností, ať již to byl básník Bohumil Robeš, jediný trenér běžce Emila Zátopka Jan Haluza, převaděč František Wiendl a mnozí další. Legendární stíhací pilot RAF Josef Bryks v tomto táboře přímo zemřel (1957). Rovnost ale byla i místem hrdinství a vůle k přežití. Věznění skauti zde vyráběli samizdatovou literaturu a sestavili i radiopřijímač, na němž dva roky tajně poslouchali Svobodnou Evropu. |
„Nevíme třeba ani to, kdo Palečkův hrad postavil, kdy a proč. Zatím ani nevíme, jak původně vypadal, protože jeho dnešní podoba je překryta vrstvou úprav místních chatařů. Ačkoliv byla Rovnost největším lágrem na Jáchymovsku, místní důl byl nejhlubší a měl největší výtěžnost co do množství vyrubaného uranu, nevíme stále skoro nic o detailech věznění, technickém zázemí a lidech zde pracujících,“ vysvětluje Tomáš Bouška, který roku 2009 za účelem dokumentace mizejících vzpomínek založil Spolek Političtí vězni.cz.
Tomáš Bouška ukazuje takzvaný Palečkův hrad, který v padesátých letech museli vězni krutému bachařovi vystavět. Detaily známy nejsou.
Zřejmě se nedochovaly žádné architektonické plány tábora. „Zbývá projít a utřídit archivy, sestavit kompletní seznamy vězňů, dozorců a civilních zaměstnanců. Rozlišit důlní činnost na období do začátku druhé světové války, během ní a po ní, protože jde o podstatně odlišné epizody jednoho velkého a podle mě velmi zajímavého příběhu,“ nastiňuje Bouška potenciální badatelské úkoly.
A historici mají v oblasti další práci. „Nucené práce, spojené s nesmírným utrpením tisíců vězňů a jejich blízkých bohužel k historii Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří, který byl v roce 2019 zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, nedílně patří. Tato kapitola byla v minulých desetiletích často zamlčována a opomíjena. Pokud v bývalé Řetízkárně vznikne zajímavé muzeum se zázemím pro školní výpravy a české i německé návštěvníky, může zásadním způsobem přispět nejen k prozkoumání traumat minulosti, ale i k rozvoji místní vzdělávací turistiky,“ míní doktorka Zuzana Lizcová.
Jak pomoci záchraně místa
Bouška si chce svůj dávný sen – vytvořit důstojnou památku na utrpení politických vězňů na Jáchymovsku – splnit. Jeho cílem je vykoupení stávající rozpadající se stavby s přilehlými pozemky (za sníženou cenu kolem 800 tisíc korun) a následná revitalizace v památné místo s nevyčíslitelnou historickou hodnotou. Co všechno je k tomu zapotřebí?
„V tuto chvíli hledáme drobné dárce, strategické partnery i dobrovolníky na brigádu. Krov řetízkové šatny je v dezolátním stavu, takže pomůže doslova každá ruka... Na webu www.retizkarna.cz máme jednoduchý on-line formulář. Prostřednictvím rostoucího kontaktního seznamu budeme lidem posílat termíny prvních úklidů a úprav blízkého okolí tak, aby se dal brzy začít používat pro bezpečné setkávání, přednášky a snad i první open-air výstavu,“ říká Bouška. Finančně lze přispívat i na dobročinnné platformě Donio.
V neziskové praxi tak Tomáš využívá toho, co se naučil na UK: „Díky studiu na Karlovce jsem se dostal na nespočet zahraničních pobytů a sympozií a hlavně na dvě klíčové studijní cesty do Švédska (magistr v oboru sociologie) a Finska (vládní doktorské stipendium). To mě formovalo a utvrdilo v tom, že se chci věnovat tomu, co dnes dělám: propojuji aktivity Spolku Političtí vězni.cz a Novinářského inkubátoru, jež jsem založil.“ Obě činnosti v sobě nesou poselství, že vyprávět silné a pravdivé příběhy má stále smysl.
| PhDr. Tomáš Bouška, M. A., Ph. D. |
| Politolog a sociolog, zakladatel Spolku Političtí vězni.cz či Novinářského inkubátoru. Na Fakultě sociálních věd UK vystudoval bakaláře (2003) a magistra (2006) v politologii, později obájil v témže oboru na Filozofické fakultě UK doktorskou disertaci s názvem Jáchymovští političtí vězni: Orální historie v teorii a praxi (2012). Působil jako mluvčí ministerstva školství, zástupce ředitele Vyšší odborné školy publicistiky, dále v think-tanku Aspen Institute nebo Památníku Šoa Praha-Bubny. Dlouho tíhne ke Skandinávii, zvláště Švédsku, kde získal i M. A. titul ze sociologie. |
