Děti omezují pohyb. Roste generace obézních asociálů?

Sdružení sportovních svazů České republiky si před několika měsíci nechalo vypracovat průzkum mezi rodiči o tom, kolik času věnují jejich děti pohybovým aktivitám. Výsledek byl dosti alarmující. Pohyb bude ústředním tématem konference Pohyb a zdraví, která se koná ve středu 30. listopadu ve Vlasteneckém sále Karolina. Vystoupí na ni řada odborníků: za Univerzitu Karlovu to budou například děkan FTVS UK Miroslav Petr, sociolog Matouš Veselský z FHS UK či profesor-porodník Antonín Pařízek z 1. LF UK.

Mladí pohybu a sportování příliš neholdují. Jak zdravému pohybu a rozvoji osobností pomoci, budou řešit v Karolinu experti různých oborů.

Podle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) by děti ve věkovém rozmezí pěti až sedmnácti let měly alespoň jednu hodinu denně věnovat jakékoliv pohybové aktivitě. Nedávný průzkum společnosti SANEP oslovil více než 35 tisíc českých rodičů s otázkou, kolik minut denně tráví jejich děti mírnou aktivitou. Výsledkem bylo, že alespoň hodinu denně věnuje pohybu pouze 14 % českých dětí!

Otázka se týkala pohybu mimo školní výuku; nicméně ani ve škole to není s pohybem současných českých dětí zrovna růžové. Z průzkumu totiž vyšlo najevo, že přes 40 % dětí se pravidelně omlouvá z hodin tělocviku, ať už z rozhodnutí rodičů nebo lékaře. A přes polovinu rodičů dokonce ani neřeší způsob stravování svých dětí s ohledem na zdraví a tělesnou váhu.

Varování: Nehýbe se už druhá generace rodičů

„Jsou to alarmující údaje. To, že se současné děti jen minimálně hýbají, je jeden z největších problémů současné společnosti,“ potvrzuje Zdeněk Ertl, další z řečníků na nadcházející konferenci v Karolinu, jenž je předsedou Sdružení sportovních svazů ČR. To je po České unii sportu druhou největší sportovní organizací v zemi s počtem více než 510 tisíci členů. „Nedostatek pohybu ohrožuje do budoucna celou společnost. Je třeba pojmout to jako problém a začít se tím zabývat, nastavit systém. A nejde jen o sport, jde o zdravý způsob života dětí, vštípit jim ty správné návyky,“ dodává Ertl.

Nabízí se otázka, zda by si neměli více sáhnout do svědomí i rodiče, pro které je jednodušší posadit děti k televizi či počítači, nežli je vést k pohybu. „Jenže když se podíváte na dnešní mladé rodiče, tak je to už druhá generace, která se sama moc nehýbe, takže tam asi nemůžete hledat správný vzor pro jejich děti,“ tvrdí Ertl, který zastává názor, že by se celou problematikou měl zabývat český stát.

A kdo pak bude pracovat?

„Stát by měl mít vizi do budoucna. Protože pokud se dnešní děti nehýbou a jsou obézní, kolik z nich bude v budoucnu schopno zapojit se do pracovního procesu? Kolik z nich bude schopno žít do důchodu plnohodnotný život? Může se stát, že za dvacet let bude v naší zemi většina lidí nemocných a obézních. Přitom platí, že co v mládí naberete za pohybové návky, a ve středním věku udržujete, tak z toho pak vaše tělo profituje. Pokud žádné pohybové návyky mít nebudete, budete po čtyřicítce brát denně hrstky prášků na všechno možné,“ říká předseda Ertl, který vystoupí na UK s příspěvkem nazvaným Fyzická zdatnost mládeže. Podle Ertla v Česku chybí jakákoliv vládní podpora pro pohyb dětí.

„Evidentně to není priorita vlády, a jak jsem zjistil, tak to není ani priorita poslanců, nezabývá se tím v podstatě nikdo... Meziresortně neprobíhá žádná diskuse. Není to populární téma. Přitom jde o celospolečenský problém. Utrácejí se miliardy za lékařskou péči, ale minimálně se dbá o prevenci. A s tím se jako společnost nemůžeme smířit. Ve světě se to řeší, u nás je nulový zájem,“ říká. A jako příklad ze světa uvádí jiné státy, kde též řeší vzrůstající potíže s obezitou: „Některé země to udělaly jednoduše – navýšily daně na tabák a alkohol, a zavedly daň na cukr. Část z těchto peněz pak jde na výzkum a celostátní projekty. Je třeba celou problematiku dostat na vědeckou úroveň, aby stát uvolnil peníze na výzkum. Protože bez kvalitních podkladů nemůžete takřka nic. Pak může vzniknout státní strategie, jak se s negativními vlivy a fenomény, které ohrožují současnou mládež vypořádat.“

Místo pohybu dominuje život online

Mezi negativní vlivy současné mládeže patří vzrůstající konzumace návykových látek a také závislost na online světě. Podle průzkumu zmíněného v úvodu článku odpovědělo více než 51 procent rodičů, že jejich děti tráví u mobilního telefonu, počítače nebo jiného elektronického zařízení více než dvě hodiny denně. „Ovšem to je údaj, o kterém jsou přesvědčeni rodiče, je to jen jejich odhad. Ve skutečnosti to bude ještě horší,“ nechce si Ertl lakovat deklarované výsledky na růžovo.

Závislost na online prostoru vede i k tomu, že současné děti neumějí v reálném světě komunikovat s ostatními. Není proto divu, že podle statistik od roku 2013 výrazně ubylo členů v kolektivních sportech. „Kolektivní sport je o spolupráci, musíte s ostatními komunikovat, jinak si každý jede po svém a na hřišti to pak nefunguje. Jenže ono je pohodlnější dělat si všechno sám, než jít do konfrontace s ostatními. Lidé jsou bohužel raději sami, a to nejen ve virtuálním světě,“ myslí si Ertl, dokor práv.

Parta? To už je archaické slovo

„Ještě před třiceti lety děti po škole vybíhaly ven a společně provozovaly jakýkoliv pohyb, dokud bylo světlo. Dnes, když už tedy děti sportují, tak to funguje s kompletním servisem a komfortem: rodiče je odvezou na trénink, tam odtrénují a hned po tréninku je rodiče zase odvezou domů. V pořádku, nic proti tomu, jenže – pak nemůže vzniknout parta, ten kolektiv se netmelí v dobrém i špatném,“ upozorňuje na další negativa.

„Dnes když jede tým někam k zápasu, tak všichni v autobuse koukají do mobilu, než aby se bavili navzájem. Dokonce i vysokoškoláci z jedné koleje si raději píší mezi sebou textovky, než aby se sešli naživo! Jenže v životě musíte komunikovat – jinak z vás těžko mohou vyrůst individuality, které dokážou něco řídit. Osmdesát procent dnešních rodičů přiznává, že je přesvědčeno o tom, že jejich děti nemají potřebné schopnosti ke zvládnutí krizových situací. Opravdu chceme, aby tu za pár let byla generace uzavřených asociálů?,“ pokládá si na závěr otázku Zdeněk Ertl.