Věří, že chodecký boom posledních tří či pěti let není „jen“ módní vlnou. V rámci portálu 6000kroku.cz se stal propagátorem nových poznatků o významu chůze pro kvalitu života. Přijměte pozvání na procházku s kardiologem Alešem Linhartem z 1. lékařské fakulty UK.
Už jen rodinné fotografie (a videa) dokládají, jak opojný se nám zdál svět, když jsme učinili první krůčky. A nepotřebovali jsme k tomu žádné extra vybavení. Chůzi zvládne téměř každý. „Navíc je chůze jedním z prostředků, který vrací kardiologické pacienty zpět do fyzické aktivity a dokáže je udržet v kondici,“ líčí Aleš Linhart, přednosta kardiologické kliniky v pražské VFN.
A dodává: „Nedostatek pohybu je pravděpodobně jedním z faktorů, který Česko nedávno zařadil mezi země s opětovným nárůstem pacientů s onemocněním srdce a cév. Několik dekád jsme si připadali veleúspěšní v boji s nimi, ale to – zdá se – přestává platit.“
Jsme tlustí, nehýbeme se
„Patříme k nejobéznějším národům Evropy. Zároveň přibývá nemocných s cukrovkou a postrádáme dostatečné množství fyzické aktivity kompenzující civilizační stres,“ vypočítává české neduhy profesor Linhart.
Když k tomu všemu přičteme ještě vysoké procento kuřáků a značný podíl lidí s vysokým tlakem, tak máme všechny „přednosti“ hezky pokupě. Co s tím? Chodit. „Chtěli jsme, aby pohybová aktivita vypadala trochu více sexy,“ vrací se s úsměvem ke vzniku iniciativy 6000kroku.cz. Rezolutně odmítá, že je chůze nějaká „nudná aktivita“ bez dynamického náboje, a je tuze rád i za všechny nové elektronické pomůcky – náramky, hodinky či mobily měřící pohybovou aktivitu –, jež nám poskytují měřitelný ukazatel, se kterým je možné porovnávat dílčí výsledky a stanovené cíle.
On sám si kroky měří, přesto se cítí zahanben – v posledním půlroce se jeho chodecká aktivita pohybuje lehce nad 8000 kroků. „Všichni se teď vymlouváme na covid-19, což by nemělo být univerzální výmluvou, proč se tolik nehýbeme. Tam já osobně cítím vlastní dluh,“ přiznává.
Dosažitelných 6000 kročejů
„Abyste denně ušli deset tisíc kroků, musíte se chůzi věnovat téměř dvě hodiny,“ upozorňuje kardiolog na iniciativu, se kterou v minulosti přišli Japonci a již on sám považuje za „královskou radu“. S vědomím, že ne každý je toho schopen, rozhodli se lékaři Aleš Linhart a Jan Hugo společně přijít s cílovkou 6000. „Už při této hodnotě se zlepšuje prognóza pacientů, navíc je dosažitelná pro většinu lidí. Paradigma by mělo být v tom, že pokud se chceme zlepšit, měli bychom vědět, kolik v průměru nachodíme, a postupně – o deset patnáct procent – si navyšovat cíle,“ doplňuje. Asi před deseti lety se tak na webovém portále 6000kroku.cz začaly poprvé objevovat atraktivní poznatky o chůzi, přičemž zásadou jejich tvůrců bylo nedávat lidem rady nerealistické. „Je to stejné, jako když pacientovi řeknete, že by měl zhubnout dvacet kilo. Může k vám ztratit důvěru a nabýt pocitu, že vůbec nevíte, o čem reálný život vlastně je,“ přibližuje kardiolog základní filozofii vzniku takto prospěšné výzvy.
Chůzí i k duševnímu zdraví
Chůze se dá přetavit v řadu hmatatelných benefitů. Patří mezi ně redukce váhy i zlepšení fyzičky. „Vždyť tlouštík v kondici je lepší než kavárenský povaleč bez kondice,“ konstatuje Aleš Linhart. „Chůzí dochází i ke zlepšení mentálního zdraví a vedle cévních onemocnění klesají i některá maligní (zhoubná) onemocnění; je méně karcinomů trávicího traktu i prsů,“ líčí. Pro laiky vskutku nečekaná souvislost! Profesor Lihart zkrátka tvrdí, že chůzí se dá prodloužit život.
Zároveň jde o aktivitu, jež má poměrně nejmenší rizika zranění či poškození pohybového aparátu. „Pokud se člověk nepohybuje na rušných křižovatkách v Praze a nechodí na červenou, nehrozí mu traumata a sebeublížení,“ usmívá se lékař. Chůze může být stimulující a pro řadu lidí motivující – je dobré si při ní pročistit hlavu a uspořádat svoje myšlenky; během chůze vidíme věci detailněji než při jízdě na kole. Jde tedy i o určitou mentální aktivitu.
„Lidé, kteří chodí pravidelně, se často zbaví významných klinických potíží. Příkladem mohou být pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin: intervenčně jsme schopni ošetřit jejich zúžené nebo zcela uzavřené tepny, čímž jim výrazně ulevíme. Existují studie, podle kterých je pacient s touto nemocí při pravidelném chodeckém tréninku schopen vylepšit svůj klinický stav téměř srovnatelně. Jinak by bylo zapotřebí náročného zákroku,“ prozrazuje lékař.
Dokonce i lidé se srdečním selháním se při aktivitě – chůzi – zlepšují. Nyní právě na toto téma probíhá na II. interní klinice 1. LF UK a VFN grantový projekt. Co řeší? „Chceme dokázat, že monitorovaný, k chůzi stimulovaný pacient plnící stanovené chodecké cíle dosáhne lepší prognózy nežli ten, kdo dostane pouze obecnou radu, aby se hýbal, a nemá svého osobního ,elektronického kouče‘ v podobě náramku,“ vysvětluje přednosta kliniky.
Pozor na boty i vybavení
Je ale na místě připomenout i možná negativa: chůzí je možné si i ublížit; může přivodit ortopedické potíže. Proto by se lidé nejprve měli poradit se specialistou-ortopedem a nepodceňovat nákup vhodné obuvi. „Pro někoho mohou být zásadním fenoménem ortopedické vložky do bot, dokonce zmenšující artrotické potíže, pro jiného je stimulujícím momentem chůze naboso či v barefoot botách s ultratenkou podrážkou,“ radí lékař Aleš Linhart.
Chodce si poslední dobou spojujeme buď s podpůrnými trekovými holemi – určenými pro zdolávání kopců, nebo s holemi na nordic walking – přispívajícími aktivitě tím, že mobilizují i horní část chodcova těla a zvyšují energetický výdej. Ale pozor: „Právě u nordic walkingu si můžeme ublížit poměrně snadno. Nebezpečí se týká hlavně mladých, kteří často berou chůzi s holemi značně silově,“ varuje kardiolog. „Je důležité umět si hole správně nastavit – tedy jejich délku a orientaci ,botičky‘ – a naučit se je správně používat. Tvrdím, že se vždy vyplatí začínat s instruktorem a nespoléhat se jen na instruktážní videa z internetu. Zpětnou vazbu o tom, jak chodíme, dostaneme jen od odborníka, který nás vidí a poopraví.“
Z hlediska redukce tukové hmoty se chůze považuje za přínosnější nežli mnohé vysoce intenzivní aktivity. Chodit se dá skoro i bez časových omezení. Přesto ani při ní nadměrný přísun kalorií nevykompenzujeme. Jak říká Linhart, i zde platí: „Ledničku nepřesportuješ!
| Prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc. |
| Je přednostou II. interní kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Od roku 2019 předsedá České kardiologické společnosti. Absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK, několik let strávil v pařížské nemocnici Broussais. Jeho specializací je neinvazivní kardiologie a zobrazovací metody, zaměřuje se na výzkum aterosklerózy, na změny srdečního svalu a vzácná metabolická onemocnění srdce. Je vášnivým cyklistou. O sobě říká, že „se prostřednictvím kola snaží nepřibrat tolik, kolik jeho předci“. Do práce chodí sice pěšky, ale na kole (zaparkovaném v rohu pracovny) pravidelně vyráží podél Vltavy, Berounky, směrem do Podbrdí či do kopců kolem Karlštejna. Potkat jej můžete i na cyklotrasách Šumavy, kde už více jak deset let dokonce jezdívá v tandemu s manželkou: „Je úžasným motorem, nikdy nešvindluje. Právě na tandemu musí mít posádka naprostou důvěru. Už i pár závodů máme za sebou!“ |
