Pokud chcete na výlet za přírodou, vyražte do Prahy. Ano, čtete správně. Česká metropole je co do počtu i druhové rozmanitosti rostlin i živočichů naprosto unikátním místem v celé Evropě. Nevěříte? Přesvědčí vás o tom nový film a kniha Planeta Praha, na jejichž vznik po odborné stránce dohlížel i biolog Ondřej Sedláček z Přírodovědecké fakulty UK. Film má premiéru právě dnes, ve čtvrtek 4. srpna.
Slípka zelenonohá, plch velký, kos černý, muflon evropský, roháč obecný, volavka popelavá a mnoho dalších. To není výčet zvířat na zkoušku z biologie, ale hlavní hrdinové nového filmu Planeta Praha (2022), který právě přichází do kin. Tvůrci oceňovaného filmu Planeta Česko (2017) se nyní vypravili do betonové džungle hlavního města, kde zachytili nečekaná dobrodružství našich zvířecích „spoluobyvatel“.
Pražské památky UNESCO ukazuje nový film Planeta Praha z jiného a nevídaného pohledu dalších Pražanů, našich přirozených spoluobyvatel.
„Jsem nadšený a mám velikou radost; celý film jsem dnes viděl poprvé. Je samozřejmě jiné koukat se na film, jehož jste byli přímou součástí. Podobně jako když píšete článek nebo knihu, tak už to po sobě nechcete znovu číst. Několikrát jsem se i opotil a očekával reakce diváků. Ale snad se to povedlo, lidé se smáli tam, kde měli,“ líčil těsně po slavnostní premiéře Ondřej Sedláček, hlavní odborný poradce filmu.
V hlavních rolích s neherci
Jak probíhal casting? „Od začátku jsme chtěli čtveřici až pětici hlavních hrdinů, a vyprávět jejich příběhy. Ale předem jsme nevěděli, kdo přesně to bude. To si určila sama zvířata svými výkony,“ usmívá se Sedláček. A doplňuje: „Nechtěli jsme udělat jen vizuální seznam toho, co vše v Praze žije a roste. Chtěli jsme vytvořit film, který má vše, co má správný film mít – dějové zápletky, drama, lásku, překvapení.“
I když plán měli tvůrci od začátku poměrně jasný, hlavní „slovo“ měla vždy zvířata. „Často se nám stalo, že jsme si s režisérem Honzou Hoškem navymýšleli, co vše bychom ve filmu chtěli, ale ve výsledku rozhodovala zvířata. Naši hlavní hrdinové nebrali režiséra nebo kameramany příliš jako autoritu,“ směje se biolog.
„Například příběh s kosem nás stál hodně sil. Představoval jsem si, že najdeme kosí hnízdo někde na Karlově náměstí u vstupu do metra, které bude plné vajglů, a tam budeme točit kosí soužití s městem... To se ale nepodařilo. Ukázalo se, že kosi jsou natolik skrytí před predátory, že i pro nás bylo těžké je objevit. A to jsem po Praze vyslal velký tým mých studentů a kolegů, kteří měli za cíl takové kosí hnízdo najít,“ vzpomíná Sedláček. Podobně jako v hollywoodských filmech, některé scény „napsali“ přímo hlavní hrdinové: „Třeba straky běhající v kožichu muflona, to nás předem nenapadlo.“
Natáčení probíhalo dvě sezóny a za pomoci nejmodernějších technologií vzniklo na tři sta hodin záběrů. „Má práce paradoxně nebyla ani tak se zvířaty, tam tu hlavní práci odvedli kameramani, kteří si vždy museli počkat na ten vhodný záběr. Já jsem pracoval s lidmi – získával jsem informace, ať už od kolegů z akademické sféry, kteří znají ty evolučně ekologické pohádky, až po nadšence přes plchy či mravence, jež přesně ví kdy a kam zajít. Od nich jsme získávali rady, že máme vyrazit na Petřín až za týden, a ne v jedenáct, ale až o půl jedné,“ vysvětluje přírodovědec z Univerzity Karlovy.
Co bylo nejtěžší z pozice odborníka? „Jednoznačně neustále hledat tu správnou míru zjednodušení – vyprávět příběhy zvířat, tak aby dávaly smysl, byly zajímavé a zároveň byly správně. To byl někdy oříšek a některé příběhy nejsou úplně celé nebo do úplného detailu, což může některé vědce dráždit,” říká biolog z Přírodovědecké fakulty UK.
Ve filmu ochutnávka, další chody v knize
Také jej prý překvapilo, kolik materiálu při vzniku filmu přijde nazmar: „Mnoho úžasných záběrů a minipříběhů se do filmu prostě nevešlo. Ale třeba ještě najdou využití. A mnohé jsme již využili ve stejnojmenné knize. Nejedná se o pouhý přepis filmu, jsou to dvě originální díla, která se perfektně doplňují. To, co nelze zfilmovat, je v knize a naopak. Snažili jsme se udělat průvodce pražskou přírodou, který by mohlo oslovit teenagery i seniory. Lidé se tam kromě jiného třeba dozví, jak dnešní biologové přemýšlí a vnímají svět,“ říká Sedláček jako jeden z autorů.
Co si tedy z filmu či knihy Planeta Praha odnést? „Že i příroda ve městě je neuvěřitelně rozmanitá a pestrá a přináší mnohdy až překvapivé příběhy. Že nás zvířata někdy potřebují. Že je příroda často krutá, zároveň předvídatelná i naprosto nevyzpytatelná. Chtěli jsme ukázat, co o našich pražských spoluobyvatelích běžní lidé možná neví. Film nabízí vizualizaci pomocí nejmodernějších technologií – neuvěřitelné detaily, zpomalené záběry nebo pohledy z výšky, vše v kulisách krásné Prahy a doplněné o nádhernou hudbu a zvuk. A co nešlo zachytit audiovizuálně, to nabízí kniha,“ říká vědec.
A jaké má přání? „Přál bych si, aby se lidé učili dívat na přírodu trochu jinýma očima, než možná doposud byli zvyklí. Aby si přírody více vážili a přistupovali k ní s větší pokorou. Příroda je všude kolem nás,“ dodává Ondřej Sedláček, který rád říká, že Praha by měla být vyhlášena Národním parkem.
Praha jako jedinečná přírodní lokalita
„Praha je v rámci celé Evropy naprosto unikátním místem s obrovskou geologickou i druhovou rozmanitostí. V knize jsme to nazvali jako ‚šílený tanec v několikapatrovém dortu rozřízlém kaňonem Vltavy‘. Vyskytují se zde druhy vázané na stepi, mokřady, ale i na pralesy. Do toho se tu mísí původní druhy, které tu byly od nepaměti, jako plch nebo nosatčík, s invazivními druhy, které přišly s člověkem a často i na obrovské vzdálenosti. Právě Praha je místem s nejvyšším počtem rostlinných druhů v Česku,“ tvrdí Sedláček. A vzkazuje: „Pokud chcete za přírodou, vyrazte do Prahy!“
