Majáles, který minulou neděli zorganizovali již podesáté studenti Univerzity Karlovy, navazuje na dlouhou, a přitom téměř neznámou tradici studentských májových setkání za komunismu. Historik Petr Blažek během průvodu v parku Kampa představil výstavu Králové Majálesů, která připomíná, že od prvních neoficiálních majálesových srazů mládeže u sochy Karla Hynka Máchy na Petříně uplynulo právě šedesát let. Konaly se každý rok až do roku 1968 a jsou ve stínu komunistických prvomájových průvodů.
„Tvořily takový zvláštní protiklad, protože nebyly nikým organizovány, byla to v podstatě spontánní setkání, byť to v roce 1962 vzniklo tak, že studenti připravili na náměstí Krasnoarmějců (dnešní nám. Jana Palacha – pozn. red.) volbu miss a k překvapení všech se tam sešlo několik tisíc lidí. Večer po skončení programu vyrazili k soše Karla Hynka Máchy na Petřín a cestou se to trochu zvrtlo. Zastavovali tramvaje, sundávali kladky, provolávali politická hesla a po setmění už to začalo být hodně divoké,“ vypráví před panely venkovní výstavy na Kampě její spoluautor, historik Petr Blažek.
Shromáždění skončilo zásahem pořádkové jednotky a spustilo kolečko vyhazování ze škol. Jedním z takto potrestaných studentů byl například herec Ladislav Mrkvička. V reakci na to pak odešel dobrovolně z DAMU i jeho nejlepší kamarád Petr Čepek. Mezi vyhozenými studenty byla paradoxně řada kandidátů na členství v KSČ. „Ten večer, kdy se takříkajíc utrhli ze řetězu, zásadně předznamenal jejich životy," uvažuje historik.
Zásahy, které provázely majálesy v dalších letech, byly ještě drsnější. Někteří studenti byli odsouzeni i k několika letům nepodmíněného trestu. V roce 1964 skončili po vytlačení z Petřína až na Václavském náměstí, kde byli rozehnáni obušky. „Jsou to vlastně demonstrace, o kterých se moc neví,“ shrnuje Petr Blažek.
Asi nejznámější je ten z roku 1965, kdy byl králem Majálesu vyhlášen Allen Ginsberg. Přestože tentokrát nad přípravami akce bděly mocenské složky – cílem totiž bylo přerušit tradici prvomájových srazů na Petříně – hlavní organizační práci včetně výběru kandidátů na krále na sebe vzali studenti. Jak vzpomínal studentský vůdce Jiří Miller, hlavním kritériem výběru byla co největší provokace. Americký básník byl tehdy v Praze na dovolené. Studenti ČVUT ho oslovili na poslední chvíli na doporučení Josefa Škvoreckého poté, co si kandidaturu rozmyslela Jiřina Bohdalová.
„U Křižíkovy fontány v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka sestrojili takzvaný kraválometr, který měl měřit sílu aplausu. Ve skutečnosti ovšem dva studenti drželi zezadu ručičku tak, aby vyhrál Ginsberg. Ten byl později svržen a na jeho místo byl dosazen jistý student Sedláček, který vystoupil s velmi kritickým projevem a skončil tak, že byl vyhozen ze školy. Ginsberga komunisti vyhodit ze školy nemohli, tak ho aspoň vyhostili,“ zakončuje své barvité povídání historik Blažek s tím, že spontánní studentský průvod proběhl ještě v roce 1968 a pak až po Sametové revoluci – opět za přítomnosti Allena Ginsberga, který věnoval novému králi svou tehdejší korunu.
„Po roce 1990 proti studentským majálesům už politické zásahy neprobíhaly. To, co je problém, je naopak komercionalizace. Když srovnáte tento autentický majáles s tím, který připomíná rockový festival, vidíte, že je něco špatně,“ soudí Petr Blažek.
Muzeum paměti XX. století společně s Museem Kampa – Nadací Jana a Medy Mládkových připravilo exteriérovou výstavu nazvanou Králové Majálesů s podtitulem Studentské slavnosti v Československu 1945 - 1990. Výstava byla zahájena v pátek 29. dubna v parku Kampa mezi budovou Musea Kampa a Werichovou vilou a potrvá až do 27. července 2022. Jejím hlavním tématem je majálesová tradice a její proměny se zaměřením na období po druhé světové válce. Více informací o výstavě zde.
