Nechceme děti nutit volit mezi sportem a studiem

Úspěšní sportovci a absolventi FTVS UK Tomáš a David Svobodovi stojí před největší výzvou svého života. Zkušenosti z vrcholového sportu, výuky a trénování mládeže by rádi zúročili v projektu Kalokagathia aliance. Pod tímto názvem už funguje jejich sportovní tým a teď k němu plánují založit také vlastní soukromou sportovní školu. O svých plánech hovořili na půdě fakulty v nově vzniklé volnočasové studovně Creative Hub, kterou nedávno sami pokřtili.

Proč jste si pro svůj projekt vybrali tak složitý název – Kalokagathia?

Tomáš Svoboda: Vznikl spojením řeckých slov kalos neboli krása a agathos – dobro. Je krkolomný, jsme si toho vědomi, ale pro typ školy, kterou plánujeme, se nám zdá příhodný, protože na něm lze dobře ilustrovat naši filozofii. Ta stojí na čtyřech pilířích: všestrannosti, zdraví, efektivitě a prostředí. Jednoduše řečeno chceme děti všestranně rozvíjet prostřednictvím sportu, zdravého aktivního životního stylu a zároveň jim dopřát opravdu kvalitní vzdělání.

V praxi by to mohlo vypadat tak, že by se děti učily i na soustředěních nebo o víkendech. Díky tomu by jim odpadla klasická odpolední výuka.

Jak bude výuka probíhat?

Tomáš Svoboda: Jde o základní školu, v dlouhodobějším výhledu je pak i středoškolské studium, které budou efektivně zajišťovat jak vzdělávání dětí, tak i jejich sportovní aktivity. V praxi by to mohlo vypadat tak, že by se děti učily i na soustředěních nebo o víkendech. Díky tomu by jim odpadla klasická odpolední výuka a měly by větší prostor pro sport i během týdne. Ve hře je také varianta studia v blocích – například pro žáky věnující se zimním sportům by byla škola otevřena i o letních prázdninách.

Chcete se věnovat všem sportům?

Tomáš Svoboda: Nejmenší děti budou mít většinu sportovních aktivit společnou: základy plavání, atletiky, gymnastiky, sportovních her, bruslení, lyžování. Na druhém stupni základní školy se bude tréninková nabídka žáků zužovat a pomalu specifikovat na konkrétní sportovní disciplíny.

Davide, jakou roli v tom všem hrajete vy?

David Svoboda: Obdivuji, co Tom dokázal vymyslet a nejen jako jeho dvojče v tom jedu s ním, má mou plnou podporu. Pomohu mu se vším, co bude potřebovat, protože ve dvou se to lépe táhne.

Jak jste na ten nápad vůbec přišli?

Tomáš Svoboda: Skoro deset let jsem učil tělocvik na soukromé alternativní škole a plánoval tam založit sportovní třídu. Když jsem se ale o svém záměru bavil s odborníky na vzdělávání, shodli se, že vzhledem k mému konceptu bude nejsnazší založit si vlastní vzdělávací instituci.

Nikdo jiný tu všestrannou sportovní školu neprovozuje?

Tomáš Svoboda: Neprovozuje a nevím ani o podobném modelu v zahraničí. Vysvětluji si to tím, že v průběhu dvacátého století se pohybové aktivity začaly specializovat na konkrétní disciplíny, často dotované státem, a tudíž závislé na výsledcích. Sportovní oddíly proto nabírají co největší množství dětí, vystavují je náročným tréninkům, které většina z nich nezvládne a v průběhu let odpadne. Těch pár šampionů, kteří zůstanou, pak dotuje svými úspěchy celé sportovní odvětví.

A co s tím zbytkem, jenž by chtěl sportovat, ale už ne na vrcholové úrovni.

David Svoboda: Přesně tak, „odpad“ je ohromný, což se nám nelíbí a chceme to změnit.

Souhlasím. Mám malé dětí, které vedu ke sportu, a tak chodí na atletickou přípravku pro její všestrannost. Ale nechci z nich a priori vychovávat budoucí vrcholové sportovce.

Tomáš Svoboda: Tak právě pro ně je naše škola.

Nevím ale, zda bych byla schopna a ochotna jim takové vzdělání zaplatit.

Tomáš Svoboda: Otázku financí, investorů a konkrétního místa teprve řešíme. Podmínkou projektu je minimální vzdálenost všech jednotlivých sportovišť – mít v docházkové vzdálenosti bazén, atletický ovál, sportovní a gymnastickou halu i přírodu vhodnou pro cyklistiku a další venkovní aktivity.

Potřebujete tedy nalézt takové místo, kde už všechno je, a pouze si na pozemek přistavět školu.

Tomáš Svoboda: Anebo najít místo, kde se bude zmíněná výstavba realizovat v blízké budoucnosti. V takovém případě bychom se chtěli přidat a být přímo u zrodu. Pokud bychom si budovali kompletní zázemí sami, byli bychom pro investory mnohonásobně dražší, což bychom neradi.

Nechcete vytvářet elitářský projekt.

Tomáš Svoboda: Chceme, nikoli však z pohledu peněz, ale spíše z pohledu dětí, které se budou s radostí rozvíjet bez nadměrného tlaku na výsledky. V jistém slova smyslu to tedy elita bude, ale není to naším hlavním cílem.

A když budou chtít jít z vaší základní školy na prestižní gymnázium?

Tomáš Svoboda: Nebudou mít problém s přijetím. Naším cílem je efektivní a všestranné vzdělávání. Nechceme žákům znechutit ani sport ani vyučování, což podle mého názoru klasický vzdělávací systém dělá.

Člověk se nejefektivněji učí, pokud následuje své zájmy. Ale v klasické škole jsou děti naopak odnaučovány následovat své zájmy a učí se plnit příkazy.

David Svoboda: Člověk se nejefektivněji učí, pokud následuje své zájmy. A to je podle mě zásadní problém českého školství, protože ve škole jsou děti naopak odnaučovány následovat své zájmy a učí se plnit příkazy. Úzké skupině to může vyhovovat, ale většinu naprosto znechutí. Nejchytřejším dětem tak chceme umožnit maximální individualizaci výuky – pokud budou mít dobrý prospěch, budou se moci vzdělávat podle vlastního režimu. Tato svoboda bude vlastně za odměnu.

Z čeho usuzujete, že je současný vzdělávací systém neefektivní?

David Svoboda: Z osobní zkušenosti a trenérské praxe. Děti tráví odpoledne ve škole nejčastěji na tělocviku, výtvarné nebo hudební výchově, a pokud by tam nechodily, hrozí jim z předmětu neklasifikování. A tak místo aby šly na trénink, jdou raději na tělocvik, anebo předstírají, že malují obrázek, a všichni víme, k čemu to je. Chápu, že to do vzdělávání patří, ale právě u těchto předmětů lze individuální přístup skvěle uplatnit.

Kde berete jistotu, že o vaši školu bude zájem?

Tomáš Svoboda: Jsem o tom přesvědčen, protože se na mě neustále obrací mnoho rodičů s otázkou, na jakou sportovní školu by měli své dítě dát, a já jim nemohu nic doporučit, protože tu žádná taková není. Například triatlon, kterému se věnuji, láká vyšší střední třídu, jenže mladí sportovci s ním často skončí, protože chtějí studovat. Oba s bráchou dobře víme, jak extrémně náročné je skloubit kvalitní vzdělání s vrcholovým sportem.

Škola Kalokagathia Aliance je zatím v jednání, nicméně pod stejným názvem už funguje váš sportovní tým. Stýskalo se vám po závodech, nebo to má být spíše reklama pro budoucí vzdělávací instituci?

Tomáš Svoboda: Obojí. V minulosti jsme se věnovali vytrvalostním disciplínám, já triatlonu a David pětiboji, a díky tomu jsme měli možnost nahlédnout do mnoha sportovních oblastí. Zjistili jsme, že je dobré si vedle individuálních závodů občas zkusit i práci v týmu a mezi sportovci je po takových akcích poměrně velká poptávka. Dostanete se do jiného prostředí, je to osvěžující změna. Jsme dobrovolný sportovní spolek, jehož členové se účastní vícebojařských štafet – s ambicemi vyhrát, ale hlavně pro zábavu.

David Svoboda: Zatím to funguje převážně tak, že my dva přizveme k sobě do týmu určitý počet sportovců, kteří si během roku jedou své závody a k nám se přidávají na jednu konkrétní akci.

Tomáš Svoboda: Do budoucna, třeba v horizontu patnácti let, až bude mít naše škola své absolventy, by mohla mít také vlastní profesionální tým Kalokagathia Aliance.