Matfyz a FSV spojila exploze umělé inteligence

Digitální technologie dokážou společenským i humanitním vědám otevřít okna do úplně nových výzkumných obzorů. Musíte ale vědět, jak na to. S touto ideou Jiří Kocián s kolegy z Fakulty sociálních věd UK založil Výzkumné centrum pro integraci digitálních humanitních věd a obrátil se na Ústav formální a aplikované lingvistiky Matfyzu. Jejich spojení ukazuje, jak je dnes potřebné a užitečné propojovat týmy napříč tak rozdílnými obory.

Jiří Kocián se zabývá dějinami a soudobým děním v jihovýchodní a střední Evropě, včetně otázek souvisejících s přítomností Židů v tomto regionu. Díky tomuto zaměření se stal v roce 2016 koordinátorem Centra vizuální historie Malach. To nejen badatelům, vyučujícím a studujícím, ale i široké veřejnosti už patnáct let zpřístupňuje digitální archivy tisíců nahrávek orálně historických rozhovorů s pamětníky zejména holokaustu. Technické zázemí této iniciativě poskytuje Matfyz, což vytváří podnětné podhoubí pro prohloubení spolupráce Matfyzáků se společenskovědně orientovanými kolegy a kolegyněmi například i z FSV UK.

„Komunita badatelů v digital humanities je jakési interdisciplinární pole, kde se potkávají lidé, kteří se zabývají jazykovými technologiemi, počítačovou lingvistikou, rozpoznáváním mluvené řeči, organizací a správou dat a zároveň se snaží implementovat všechny tyto metody do výzkumu, který řeší otázky, jež si pokládají společenské a humanitní vědy,“ vysvětlil Jiří Kocián, který byl tím, kdo hledal cestu, jak tyto dva zdánlivě odlišné světy propojit. Vycházel z vlastní zkušenosti, kdy ještě jako doktorand pátral po tom, jak se s digitálními technologiemi a metodami, které pro výzkum nabízejí, naučit pracovat.

Digitální humanitní vědy

S touto vizí kolem sebe sdružil užší pracovní skupinu a v roce 2023 založili na Institutu mezinárodních studií FSV UK Výzkumné centrum pro integraci digitálních humanitních věd. Obrátili se pak na ředitelku Ústavu formální a aplikované lingvistiky MFF UK Barboru Vidovou Hladkou a její kolegy Silvii Cinkovou a Martina Holuba, aby společně rozpracovali myšlenku certifikovaného studijního programu zaměřeného na digitální humanitní vědy zastřešeného právě oběma zmíněnými pracovišti.

„V loňském akademickém roce byl oficiálně zapsán do SISu předmět Umělá inteligence pro humanitní a společenské vědy, jeden z kurzů certifikovaného programu. Je to stále ještě novorozeně, ale jeho příběh navazuje na předchozí výuku strojového učení na Matfyzu,“ vysvětlila Barbora Hladká a upozornila, jak dynamicky se tato oblast v posledních letech rozvíjí.

„Když jsme pozorovali tsunami, kterou spustilo to, čemu se všude, bohužel často nepřesně, říká AI, umělá inteligence, uvažovali jsme, zda naši zkušenost a znalost nepřenést právě do humanitního prostředí, protože jsme vnímali, že debaty, které se vedly o umělé inteligenci v médiích, jsou více či méně zkreslené a nepřesné. Zároveň jsme si uvědomili, že naším kurzem vstupujeme my, matfyzáci, do úplně jiného kulturního prostředí, a proto musíme upravit jazyk i způsob výkladu tak, aby naše úsilí směřovalo ke smysluplnému cíli. Před oficiálním spuštěním certifikovaného programu jsem loni pilotně učila zmenšeninu kurzu, jakousi ochutnávku, na jejímž konci jsme se i se studujícími, kteří se zapojili, shodli na tom, že má smysl v tom pokračovat,“ usmívala se Barbora Hladká.

Výzkum založený na datech

Cíl certifikovaného programu je jasný: vyvolat v humanitně a společenskovědně orientovaných studujících nebo začínajících vědcích zájem o to, řešit výzkumné otázky metodami postavenými na datech, jejich statisticky správné analýze a interpretaci nezatížené předsudky. Snahou je také vysvětlit, že umělá inteligence není jenom v současné době populární ChatGPT.

Jiří Kocián na podzim odjel hledat inspiraci na Department of Political Science Rutgers University v New Jersey, kam vycestoval díky Fulbrightovu stipendiu. „Vybral jsem si pracoviště, které se dlouhodobě prosazuje ve využití komputačních technologií ve výzkumu. Všichni se tady skriptování a kvantitativní metody učí už od 80. let. Tuto interdisciplinární znalost, a to napříč věkovými skupinami akademických pracovníků, tady mají všichni velmi dobrou. Vnímají to jako naprosto samozřejmou součást vzdělávání v oboru. Ještě víc si tím uvědomuji, jak důležité je systematicky tuto kulturu pěstovat i u nás. Tento trend navíc vidíme i jinde ve světě,“ podotkl.

Vzdělávání pro praxi

Ony to totiž také nejsou znalosti a dovednosti, které by byly užitečné jen pro lidi, kteří zůstanou ve výzkumu. Právě z Institutu mezinárodních studií FSV UK, kde Jiří Kocián působí, míří velká část absolventů a absolventek na ministerstva, do neziskového sektoru, do různých mezinárodních organizací, kde takové znalosti mohou efektivně uplatnit.

„Líbil se mi příklad, který uváděla Barbora ve zmíněné ochutnávce. Ukazovala totiž, jak se během covidu dezinterpretovala data, protože vlastně nikdo pořádně nerozumí základům statistiky, a to jsme viděli i ze strany představitelů státu. Je třeba si uvědomit, že vzděláváme komunitu budoucích expertů, kteří budou pracovat ve státní správě, v neziskovém sektoru, v mezinárodních institucích a organizacích i v soukromé sféře. Přesně tento typ expertízy a dovedností uplatní v pracovním procesu. Dostáváme se tím k třetí roli univerzity, kdy reflektujeme kulturní společenskou proměnu, přispíváme do diskuze z odborné stránky a zároveň budujeme kapacity, které Česká republika a její společnost potřebuje. A ještě víc je to patrné v této době, kdy jsme zažili explozi hlubokého učení a velkých jazykových modelů, a v době plné velkých úskalí, jež musíme společně překonávat,“ završil Jiří Kocián.