Věra Jourová: UK by měla jít v technologiích příkladem

„Univerzita Karlova by měla plně využít svůj obrovský potenciál a ještě více posílit svou pozici ve skupině TOP evropských univerzit,“ říká Věra Jourová. Bývala eurokomisařka se v lednu stala prorektorkou UK pro rozvoj lidských zdrojů a nové technologie. V prvním rozhovoru v této funkci hovoří i o tom, jak je pro UK důležité se při jednáních o vědecko-výzkumné a vzdělávací politice i v těch nejvyšších patrech unijních institucí aktivně hlásit o slovo. V tom vidí jeden ze svých úkolů, s nimiž se funkce prorektorky chopila. Využít přitom chce svůj vliv a kontakty, které si jako někdejší místopředsedkyně Evropské komise vybudovala po celém světě.

Jak jste se aklimatizovala v Praze po svém stěhování z Bruselu, kde jste žila posledních deset let?

Šťastně jsem se aklimatizovala, moc jsem se těšila domů. Už od loňského jara bylo pro mě čím dál tím těžší se do Bruselu vracet. Začala jsem se tehdy už mentálně připravovat na to, že otevřu novou životní kapitolu v Praze. Loni mi bylo šedesát, a to je můj vzkaz pro všechny šedesátníky, že i v tomto věku lze zahájit novou kapitolu na jiném místě, v jiné instituci a s jiným posláním.

Když se nachylovalo vaše působení v Evropské komisi ke konci, otevřeně jste mluvila o tom, že byste ráda zamířila do akademické sféry. Jak probíhají takové námluvy mezi eurokomisařkou a univerzitou?

Námluvy ze strany univerzity se lámaly do široce otevřených dveří, protože jsem měla dvě zásadní kritéria: chtěla jsem se vrátit domů do České republiky a chtěla jsem dělat něco, co dává smysl, a to se oboje v práci pro Univerzitu Karlovu naplňuje vrchovatě. Třetí veledůležitá věc byla, pro koho a s kým budu pracovat. Práce s paní rektorkou Milenou Králíčkovou a s jejím týmem mi otevřely lákavou perspektivu, takže naše vyjednávání nebylo žádné drama, spíš jsme se bavily o konkrétní náplni a o tom, jestli to mohu zkombinovat ještě s jinými aktivitami. Hovořily jsme o tom zhruba od července loňského roku.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny jste říkala, že vaše působení v akademické sféře bude „možná vrcholem vaší kariéry“…

Zrovna před chvilkou jsem si znovu ověřila, že tomu tak skutečně je. Když jsem dnes seděla v taláru a se všemi insigniemi v Betlémské kapli na udělování čestného doktorátu, cítila jsem oproti předchozí práci v evropské instituci se vší slávou, vlivem, mocí a jaksi povinnými výrazy úcty ke mně, kterých se mi dostávalo po celém světě, že tohle je víc. Je to otázka srdce, nějakých těch spodních proudů, které máme v duši. Je to vrcholné poslání. Pro mě je Univerzita Karlova svatostánek vědy a vzdělávání. Absolvovala jsem tu dvakrát. Za vše, co jsem v životě dokázala, vděčím univerzitě, proto bych jí to chtěla nějak vrátit, splatit dluh.

Jakým tématům se jako prorektorka UK budete věnovat?

Mám takové čtyři hlavní pilíře. Za prvé je to plán dostat Univerzitu Karlovu trošku pevněji a viditelněji na mapu evropského akademického světa. Můžu tak přispět k tomu, co dobrého už udělali moji kolegové, prorektoři a prorektorky. Bylo by trestuhodné uvažovat o tom, že na evropské mapě máme být jenom jako úspěšní žadatelé o peníze. To je velmi krátkozraké a ne příliš efektivní, zvlášť v době, kdy Evropská unie musí evidentně zabrat v oblasti výzkumu a vzdělávání z nutnosti být světově konkurenceschopná. A tady se objevuje velký potenciál institucí, jako je Univerzita Karlova. Zároveň s tím se musíme podívat na to, jak je potenciál univerzity využíván dnes a jak to posunout dál. Evropská komise přijde s novým strategickým plánem pro výzkum a vzdělávání, a my jako Univerzita Karlova bychom měli být součástí jeho příprav, nejen čekat, jak to dopadne, proto už jsem byla v Bruselu na různých jednáních. Cílem je učinit Univerzitu Karlovu institucí, která bude mít silný hlas v nastavování politiky podpory vědy a výzkumu v Evropě.

O konkurenceschopnosti Evropské unie v oblasti vědy a výzkumu jste mluvila už z pozice eurokomisařky. Jak může univerzita vstoupit do tohoto prostoru, aby byla perspektivním vědecko-výzkumným pracovištěm pro ty nejlepší z celého světa?

Univerzita musí být u všech smysluplných projektů, a to systémově, ne se začít zajímat až ve chvíli, kdy na nás odněkud vyskočí zpráva, že Unie vyhlašuje nějaký program nebo projekt. Chtěla bych se o tom bavit přímo s lidmi z Evropské komise, budu se hlásit na jednání s komisařkou pro výzkum, inovace a startupy Ekaterinou Zaharievovou. Musíme mít přístup k informacím a ty pak správně analyzovat. K tomu je potřeba, abychom byli bráni s plnou vážností. Myslím si, že je tam opravdu prostor k tomu, aby byla Univerzita Karlova slyšet hlasitěji.

Ještě jako místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová spolu s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem podpořila vznik kurzu Gateway to the EU institutions, jehož cílem je zvýšit počet Čechů a Češek pracujících v institucích Evropské unie. Kurz pořádá Univerzita Karlova spolu s Vysokou školou ekonomickou od roku 2023.

To byla tedy první oblast vašeho zájmu jako prorektorky. Jaké jsou ty další tři?

Druhé moje téma, kterému se jako prorektorka věnuji, je rozvoj lidských zdrojů. Měla bych po panu prorektorovi Josefu Fontanovi převzít a koordinovat takzvanou HR Award, tedy strategii rozvoje lidských zdrojů Univerzity Karlovy. Toto téma mi není tak blízké jako to, o kterém jsme mluvily před tím, ale fascinuje mě, čeho lze dosáhnout, když je strategie plně funkční a když se nebere jenom jako zaškrtávání políček, protože to po nás někdo chce. O tom, jak rozvíjet lidské zdroje v rámci systému, bych chtěla hovořit i s děkany a děkankami fakult.

Třetím pilířem jsou nové technologie. Vlak digitalizace a umělé inteligence se rozjel hodně rychle. Jsou tři oblasti, kterým se musíme v souvislosti s tím věnovat. Jednak se musíme zabývat tím, jak se vypořádáme s umělou inteligencí, aby byla užitečná a nenabourala férovost vzdělávání nebo rovné příležitosti. Pak se musíme naučit používat umělou inteligenci tak, aby pro univerzitu byla užitečná i jako pro instituci. Třetí úkol spočívá v tom, aby se naše výzkumné týmy zapojovaly do excelentních projektů, které výzkum v oblasti umělé inteligence posunují dál. A tady nemluvím jenom o evropských projektech, zaměřit bychom se měli i na možnosti v zámoří.

Mě pořád fascinuje téma využití technologií pro dobro lidí. V tomhle mají instituce, jako je Univerzita Karlova, obrovskou možnost ukázat, jak si technologie osedlat, a nenechat se naopak osedlat jimi.

Čtvrté téma je mi profesně hodně blízké, a to je zahraniční vměšování, tedy tzv. protivliv (research security). Řada výzkumných oborů má strategický a bezpečnostní význam, a to tak velký, že na síly, které nám nejsou nakloněny a chtějí nám ukrást duševní vlastnictví nebo něco překazit, stojí za to se zaměřit. Toto téma bude čím dál tím důležitější pro výzkumná pracoviště nejenom v Unii, ale i v USA a v dalších demokratických zemích. Já se svými zkušenostmi v této oblasti bych ráda přispěla k tomu, abychom nastavili účinný obranný systém.

Uvědomuji si, že v řadě oblastí, kterým se budu věnovat, vstupuji do agend kolegů a kolegyň, ale myslím, že je jasné, že je to v zájmu naší společné věci. Líbí se mi týmová práce.

Když se jednalo o portfoliu, které získá Jozef Síkela jako nový eurokomisař za Českou republiku, nechala jste se slyšet, že vás mrzí, že to nakonec nebyla věda a výzkum, protože byste v této oblasti hned viděla zajímavé příležitosti pro Českou republiku. Jaké to byly? (Jozef Síkela se nakonec stal v nové Evropské komisi komisařem pro mezinárodní partnerství).

To víte, že by se mi teď z mojí nové pozice líbilo víc jezdit za Jozefem Síkelou jako eurokomisařem než za Ekaterinou Zaharievovou, i když s ní se znám mnoho let, protože jsem s ní velmi často a intenzivně jednala jako eurokomisařka.

Ale zpět k věci. Komisariát nesmí nahrávat své zemi, ale nepochybně by tam byl snazší přístup. Myslím si, že Jozef Síkela by býval měl velmi dobrý vhled do této oblasti. Je to bývalý ministr průmyslu, o komercionalizaci vědy a výzkumu už tedy nějakou představu má. V této oblasti bychom měli společný prostor pro hledání nových možností. Nemůžeme se ale omezovat jenom na Českou republiku. Sním o tom, že některé z univerzitních výzkumných pracovišť tady vyvine něco, co bude pak využito třeba nějakou významnou zahraniční firmou.

Mohou se také studující těšit na vaše přednášky nebo nějaká veřejná vystoupení na Univerzitě Karlově?

Zatím nejednáme o nějakém kompletním kurzu, ale spíše o jednorázových přednáškách. Nadhodila jsem šéfům některých kateder na Právnické fakultě UK pár témat, o kterých bych měla co říct, konkrétně to byla témata právní stát, digitální legislativa, mezinárodní právo a evropské trestní právo. Uvidíme, jak se dohodneme.

Během nadcházejících měsíců bych měla mít první přednášku také na Fakultě sociálních věd UK na téma sociální sítě.

Při slavnostním zahájení přípravného kurzu Gateway to the EU institutions se na Univerzitě Karlově setkaly vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR Monika Ladmanová, místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová a rektorka UK Milena Králíčková (zleva).

To bylo jedno z velkých témat, kterým jste se jako eurokomisařka věnovala. Jakou roli by měla hrát univerzita ve veřejném prostoru v době narůstajícího množství dezinformací a deepfake videí, které se šíří online prostorem? Stačí na to dnes už jen pěstování kritického myšlení?

Budování kritického myšlení a povědomí o tom, jak si přebírat informace, může být obsahem jednoho konkrétního předmětu, který se bude učit na UK. Práce s informacemi se může prolínat také celým studiem. To je ale ten lehčí úkol. Daleko náročnější úkol pro akademický svět v České republice je znovuobnovit nebo zvýšit důvěru ve vědu, ve znalosti a moudrost, navodit větší hlad po vědecky ověřené pravdě. V inauguračním projevu americký prezident Donald Trump řekl, že nastolí selský rozum. To zní hezky, ale může to také znamenat despekt vůči znalostem. A to se nám nesmí stát. Úkolem akademického světa je komunikovat s veřejností srozumitelným způsobem a popularizovat vědu. Při dnešní lavině informací a jejich zplošťování a zkracování je to nesmírně těžké.

Jako eurokomisařka jste loni před volbami do Evropského parlamentu objížděla členské státy a upozorňovala jejich představitele na možné ovlivňování voličů a vměšování do voleb ze strany cizích mocností. V České republice budou na podzim parlamentní volby. Chcete nějak podobně vystupovat i z pozice prorektorky a varovat před těmito možnými riziky?

Budu se snažit využít každé příležitosti, abych apelovala na to, že v té vřavě předvolební kampaně je třeba naslouchat fakty ověřené pravdě, protože je to důležitější než kdy před tím.

Už několik let apeluji na péči a zachování nezávislých a veřejnoprávních médií. Jinými slovy, nesmíme si informační prostor nechat celý obsadit manipulátory. V polovině června bude v Praze bezpečnostní konference GLOBSEC. Pro tuto organizaci bych velmi ráda pracovala, čekám ale, zda mi Evropská komise toto angažmá schválí (EK velmi přísně posuzuje všechny aktivity komisařů po dobu dvou let od skončení, pozn. red.). Prostřednitvím této iniciativy bych se ráda zasloužila o to, aby se Praha stala takovým hubem pro hledání možností, jak snížit vliv ze zemí nám nepřátelsky nakloněných a posílit naši odolnost vůči nim.

Jako zemi, která je velmi odolná vůči zahraničním vlivům, jste uváděla Finsko. Jak toho dosahuje? Čím bychom se my jako Česká republika mohli inspirovat?

Přála bych si říct ve světle nadcházejících voleb, že takovými odolnými zeměmi jsou i Německo a Česko. Ptáte se na Finsko, ale ono to podobně platí i pro Pobaltské země. Společná hranice se Sovětským svazem a dekády koexistence v době studené války zejména ve Finsku vypěstovaly vysokou míru odolnosti. Tamní společnost pracuje prostřednictvím vzdělávací soustavy na budování kritického myšlení dlouhodobě, vychází z historické zkušenosti a odolnost buduje už dekády. Je to takový pud sebezáchovy.

Vedle toho, že jste se stala prorektorkou Univerzity Karlovy, zaujala jste také místo v panelu zahraničně-politických konzultantů prezidenta Petra Pavla. Jak chcete kombinovat tyto dva náročné úkoly?

Věnuji hodně času přípravě, pro práci pro Univerzitu Karlovu potřebuji načerpat úplně jiné okruhy informací, než co potřebuji k tomu, abych byla důvěryhodnou poradkyní pana prezidenta, kde se bavíme o zahraničně-politických otázkách. S panem prezidentem jsme měli zatím jenom jedno setkání. Chtěl ode mě slyšet informace právě o manipulaci voleb a o systémech, které ji mohou snížit. Setkání s ním na mě udělalo velký dojem. Za těch deset let v Evropské komisi jsem mluvila se spoustou hlav států a ani jeden nevydržel hodinu sedět a dělat si poznámky z toho, co jsem říkala, a pokorně přistoupit k tématu, o kterém se chtěl něco dozvědět. To považuji za obrovskou sílu našeho pana prezidenta.

Na závěr trošku odkročím od těch vážných témat, o kterých jsme spolu hovořily. Prý jste si v Bruselu ráda chodila před Vánoci zazpívat Českou mši vánoční Jana Jakuba Ryby. Univerzita Karlova má také svůj orchestr a sbor a nejen s Rybovou mší tradičně před Vánoci vystupuje ve Velké aule Karolina. Přidáte se příští rok?

Mrzí mě, že jsem prošvihla tu nedávnou příležitost. Moc bych ráda.

Takže se můžeme těšit, že budete zpívat v univerzitním sboru. A máte nějaký oblíbený repertoár?

Když jsem sama, u piana si ráda zazpívám úplně všechno, od Beatles přes Suchého a Šlitra. Jaroslava Ježka mi kdysi maminka zakázala hrát na piano, že ho przním (smích). Jsem sluchařka, noty nikdy neotevřu, ale do univerzitního sboru bych se přidala moc ráda.