Po letní olympiádě přichází paralympiáda, koná se od středy 28. srpna do 8. září. V pořadí již XV. Letní paralympijské hry proběhnou rovněž v Paříži a podle Veroniky Mackové, expertky Fakulty sociálních věd UK, přinášejí jedno veliké novum. „Poprvé se spojily organizační výbory olympijských a paralympijských her a vše bylo promováno dohromady, což je určitě pozitivní změna,“ řekla magazínu Forum doktorka Macková, někdejší „sporťačka“ České televize a ex-ředitelka komunikace Českého paralympijského výboru (ČPV).
Mediální expertka FSV UK a někdejší novinářka ČT Veronika Macková s českým paraveslařem Tomášem Nevěčným (foto František Géla).
Do francouzské metropole samozřejmě míří, paralympioniky sleduje. Jak odborně – píše o parasportu odborné studie i knížky –, tak jako fanynka. Kolik očekává medailí? „Myslím, že jich bude možná víc než na olympiádě. A bude jich určitě o dost více než v Tokiu; tipuju, že přes deset,“ říká Macková. Do Paříže míří největší světové hvězdy, ale i přesto má česká výprava několik nadějí na cenné kovy. Mezi atlety budou obhajovat bronzové medaile ve vrhu koulí Anna Luxová a Aleš Kisý. Jedna či dvě „placky“ mohou dle ní cinknout v boccie (zlato obhajuje Adam Peška, hraje i v páru spolu s Marcelou Čermákovou.
„U cyklistiky bych tipovala hned tři cenné kovy a stejně tak v lukostřelbě, kde vyniká David Drahonínský. V plavání se mohou blýsknout Arnošt Petráček (zlatý z Ria 2016 a stříbrný z Tokia) a šestnáctiletý David Kratochvíl, který zářil na loňském mistrovství světa i letošním mistrovství Evropy mezi nevidomými,“ říká Macková.
Těžké to bude mít Agáta Koupilová (medailistka z mistrovství světa i Evropy), jež studuje brněnská práva a v Paříži poplave ve sloučené kategorii S4 a S5. „Ve stolním tenise věřím v medaili od Filipa Nacházela, možná by mohla vyjít i druhá. A překvapit mohou i střelci Jakub Kosek nebo Tomáš Pešek. Uvidíme, tip na takových jedenáct medailí je hodně odvážný, ale snad i realistický,“ směje se Macková, kterou těší, že nejen Česká televize a Český rozhlas věnují handicapovaným a podobným akcím více prostoru.
Tři stateční spjatí s Karlovkou
Českou republiku bude reprezentovat třináct žen a devatenáct mužů. V českém týmu je devět účastníků, kteří se této vrcholné sportovní akce účastní poprvé, premiérově. Celkově bude o cenné kovy soutěžit 4400 sportovců v 549 disciplínách ve 22 různých sportech. Sportovci s handicapem zápolí jak v běžně známých soutěžích (jako atletika, kanoistika, cyklistika, judo anebo plavání či lukostřelba), ale také v unikátních sportech, jimiž jsou boccia a goalball.
V české výpravě jsou podle dostupných informací tři aktivní sportovci spojení s Univerzitou Karlovou. V hodu kuželkou bude bojovat František Serbus, jenž je zaměstnancem Fakulty tělesné výchovy sportu UK – pracuje v Edičním centru jako grafik a působí jako fitness trenér. Serbus je zkušeným paralympionikem, jede již na čtvrté hry. V Pekingu 2008 byl šestý ve vrhu koulí a sedmý v hodu diskem, načež v Londýně 2012 se v disku zlepšil na páté místo. Zkusil si i bocciu a také hod kuželkou (13. místo). Na minulé paralympiádě v Tokiu touto disciplínou pokračoval, s hodem 32,53 metrů se dostal na sedmou příčku. Devětatřicetiletý Serbus, jemuž způsobilo dětskou obrnu přidušení pupeční šňůrou při porodu, čeká na svoji první medaili z LPH. Českému rekordmanovi a mistru Evropy v hodu kuželkou (2021) tedy držme palce ve finále 31. srpna večer!
Na své třetí hry jede, a to doslova, vystudovaná devětadvacetiletá právnička Anastasja Vištalová reprezentující Česko v jezdectví. Před třemi lety absolvovala Právnickou fakultu UK, magisterský titul obhájila s diplomovou prací Trestněprávní aspekty kyberšikany. Nasťa se narodila s dětskou mozkovou obrnou, od tří let docházela na hipoterapii, takže nepřekvapí, že se od třinácti věnuje jezdectví (paradrezuře).
„Je to takové krasobruslení na koni,“ říkává alumna UK, která paralympijsky debutovala v Riu 2016 (skončila na 16. místě). Na minulých hrách v Tokiu se zlepšila na 13. příčku. V Paříži 2024 se představí v sedle klisny First Love, jíž říká láskyplně „Lavča“. Do soutěžního programu Vištalová vstoupí 3. září ráno.
Třetím sportovcem, který má co do činění s Karlovkou, je cyklista Patrik Jahoda. Vášnivý sportovec navštěvoval Fakultu humanitních studií UK, ovšem studia zanechal. V raném mládí jezdil na vodních lyžích, stal se mistrem Evropy a po úraze propadl handbiku, tedy kolu (tricyklu) s ručním pohonem, na němž nyní exceluje. Na tokijské paralympiádě silniční závod nedokončil, ale v časovce mu jen těsně unikla medaile – skončil čtvrtý. Šanci na zlepšení v obou silničních disciplínách H1 bude mít ve středu 4. září a v sobotu 7. září.
Sportovně i lidsky významná událost
V čem je nadcházející zápolení výjimečné? „Paralympiáda poskytuje sportovcům příležitost reprezentovat svou zemi na mezinárodní úrovni. Pro mnoho z nich je to čest, která posiluje národní hrdost a posílá silný signál o tom, jak jejich země podporuje sportovce se zdravotním znevýhodněním na vrcholové úrovni. Celkově lze říci, že účast na paralympiádě má hluboký a mnohostranný význam, který sahá daleko za hranice sportovního úspěchu,“ říká Ilona Pavlová z Katedry zdravotní tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (FTVS UK).
Fotografie ze zahájení venkovní výstavy ke 30 letům Českého paralympijského výboru. Vpravo je rudý maskot LOH i LPH 2024 v Paříži.
A mnohé další významy konkretizuje. „Paralympiáda podporuje rovnost, boří stereotypy a mění postoje veřejnosti k lidem se zdravotním znevýhodněním. Přispívá k širšímu přijetí diverzity a podporuje rovné příležitosti ve sportu i v životě obecně. Ať paralympionici cítí podporu svých fanoušků, rodin, přátel a celého národa. Jejich úspěch bude úspěchem nás všech,“ říká Pavlová, jež spolu s kolegy přeje české výpravě silné prožitky a procítěnou hrdost na to, čeho dosáhli. Úspěchů by však nebylo bez další pomoci – a to včetně té od studentů oboru Aplikovaná tělesná výchova a sport osob se specifickými potřebami, kteří se podíleli i na přípravě jako trenéři, asistenti či fyzioterapeuti.
Když Kladruby předběhly svět...
Sportování handicapovaných má svoji historii, ale ne zas tak dlouhou. Pohyb byl především vnímán jako součást rehabilitace – po úrazech i vážných nemocích. Během druhé světové války, v roce 1944, založil Sir Ludwig Guttmann v anglickém Stoke Mandeville národní centrum pro osoby s poškozením páteře a 29. července 1948 se odehrály první hry pro tělesně postižené; soutěžilo se tehdy v lukostřelbě, kde se představilo čtrnáct válečných veteránů a dvě veteránky.
Málo se však ví, že velmi krátce před touto událostí, též v roce 1948, se konaly obdobné Kladrubské hry! „Průkopníkem sportu handicapovaných byl Vojmír Srdečný. Zasloužil se o budování systému zdravotní tělesné výchovy v tehdejším Československu,“ připomíná Macková.
Doktor Srdečný (1919-2019) byl před válkou – památného 17. listopadu 1939 – odvlečen nacisty jako student do Sachsenhausenu, pak pracoval jako fyzioterapeut v Rehabilitačním ústavu Kladruby a posléze učil i na Pedagogické fakultě v Hradci Králové (v letech 1964 až 1985).
První oficiální paralympiáda se konala v Římě 1960, kam přijelo asi 400 sportovců z celkem 23 zemí; první zimní paralympiáda proběhla roku 1976 ve švédském Örnsköldsviku. Podle údajů ČPV první Čechoslováci soutěžili na hrách v Heidelbergu 1972, kam jelo devatenáct čs. paralympioniků a vybojovali i premiérovou mediali (Dana Chmelová, bronz ve vrhu koulí).
„Zlomový okamžik pro vnímání parasportu nastal v Londýně 2012, protože organizátoři odvedli skvělou práci. Byly vyprodány stadiony a televizní stanice Channel 4 naučila diváky sledovat parasport. Připravili k londýnským hrám grafiku, kde vysvětlovali rozdíly mezi handicapy v jednotlivých kategoriích, měli několik pořadů s černým humorem, vlastní talkshow a podobně,“ vysvětluje Veronika Macková z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK, jak se měnila i medializace paralympiád. Mimochodem: tutéž fakultu a žurnalistiku vystudovala třeba Anna (Kulíšková) Pešková, lyžařka se stříbrem z Turína 2006 a bronzem z Vancouveru 2010 v Super-G. Pak se stala ambasadorkou dobročinné Světlušky.
Celebrity i akademické práce
Sport handicapovaných je daleko více na očích než v minulosti; někteří sportovci mají osobní sponzory, vydělávají si tak a stali se z nich dokonce celebrity, veřejně známé a vlivné osobnosti. Příkladem v Česku je cyklista Jiří Ježek, jenž v mládí přišel při nehodě o nohu, ale díky obrovské vůli i podpoře manželky Soni zápolil i v profesionálním pelotonu nehandicapovaných!
„Jirka Ježek je určitě ukázkou celebrity mezi parasportovci, protože on má těch ,nej´ opravdu hodně. Vlastně stále drží nejvíce titulů a úspěchů na paralympijských hrách v cyklistice. Teď bude navíc tančit ve StarDance, takže se to vnímání parasportovců zase posune. A na Jirkovi je vidět, že se i parasportovci mohou vydat tou profesionální drahou,“ říká Macková o známém 49letém muži, jenž má sbírku šesti zlatých, čtyř stříbrných a jedné bronzové medaile z pěti letních paralympiád.
Ale objevují se i další: hodně viditelný – i díky svému humoru – je vozíčkářský lukostřelec Drahonínský, o němž Macková napsala knihu s názvem Jsem zlatý kripl (2023), anebo několikanásobný paralympijský medailista plavec Petráček. Přibývá i ženských hvězd, jednou z nadějí je třeba zmíněná atletka Luxová. Globální hvězdou je pak plavkyně Jessica Longová, jež byla i reklamní tváří automobilky Toyota.
Přehled paralympijských sportovišť na nadcházejících hrách v Paříži 2024. Řada z nich je situována přímo v centru francouzské metropole.
Roste i akademický zájem o tento sport, vznikají studie v oboru sport studies či disability studies a podobně. Například Mackovou přivedla k doktorátu emeritní děkanka FSV UK docentka Alice Němcová Tejkalová, která se sama tématem už jako sportovní novinářka zabývala.
„Moje disertační práce a následně i kniha Parasportovci očima televizních diváků (Karolinum 2023) se věnuje právě výzkumu publika. Jak lidé vnímají parasport a parasportovce. Jestli už jsou vnímáni jako plnohodnotní sportovci a jestli je parasport považován za plnohodnotný sport anebo je lidé stále litují a myslí si, že jde o pouze o koníček ve volném čase. Bohužel výzkum ukázal, že se to opět vrací na začátek, kdy byl parasport součástí rehabilitace. Výjimkou je parahokej, protože je brán jako jediný plnohodnotný sport,“ líčí Macková (na snímku vlevo).
A co by divákům pařížské paralympiády Veronika Macková vzkázala?
„ Užijte si paralympijské hry; buď doma u televizních obrazovek nebo vyražte do Paříže. Paralympiáda nabídne skvělou podívanou a výborné výkony. Ale hlavně nezapomeňte fandit českým parasportovcům!“
Česká paralympijská výprava do Paříže (32):
(sport – jméno – rok narození, vytučnění s vazbou na UK)
ATLETIKA
Eva Berná (1986)
Michal Enge (1985)
Tereza Jakschová (1995)
Aleš Kisý (1980)
Anna Luxová (1997)
Miroslava Obrová (1975)
František Serbus (1985)
Petr Vrátil (1983)
BOCCIA
Marcela Čermáková (2000)
Adam Peška (1997)
CYKLISTIKA
Kateřina Antošová (1965)
Patrik Jahoda (1993)
Jindřich Mašín (1989)
Pavlína Vejvodová (1989)
JEZDECTVÍ
Anastasja Vištálová (1995)
Vladimír Votřel (1983)
LUKOSTŘELBA
Tereza Brandtlová (1985)
David Drahonínský (1982)
Šárka Pultar Musilová (1991)
PLAVÁNÍ
Alexandra Borská (2008)
Vendula Dušková (1998)
Jonáš Kešnar (2001)
Agáta Koupilová (1999)
David Kratochvíl (2007)
Arnošt Petráček (1991)
Tadeáš Strašík (2000)
STOLNÍ TENIS
Denisa Macurová (2003)
Filip Nacházel (1980)
Jiří Suchánek (1982)
Petr Svatoš (1990)
STŘELBA
Jakub Kosek (1985)
Tomáš Pešek (1992)
Pramen: Český paralympijský výbor
