Lingvista: I malé jazyky je třeba učit, do budoucna nevidíme

Na Filozofické fakultě UK se vyučuje na sedmdesát jazyků. To je unikátní nejen na české, ale i evropské poměry. Studiu finštiny nebo třeba maďarštiny se tam mohou věnovat i studenti z jiných oborů a fakult a svou mimořádnou jazykovou výbavou pak zvýšit šance na pracovní uplatnění. O rozšíření povědomí o takzvaných malých jazycích i o podporu jejich výuky se stará fakultní platforma Library of Languages (Knihovna řečí). Ta také posledních pět let pořádá u příležitosti Evropského dne jazyků festival. Letos se uskuteční 30. září v Kampusu Hybernská a jeho tématem budou utlačované jazyky, jako jsou ukrajinština, ujgurština nebo tibetština.

Pojem „malý jazyk“ není přesně vymezený termín, jak vysvětlil lingvista z FF UK a člen rady Library of Languages doktor Jakub Jehlička. Používá se jako označení pro jazyky, které mají nízký počet mluvčích (a hrozí jim zánik), pro relativně málo známé jazyky nebo pro ty, jejichž studiu se nevěnuje mnoho lidí.

„Malé jazyky jsou náš unikát, fakultní rodinné stříbro, kterého bychom se neměli vzdávat. V některých zemích se především z ekonomických důvodů výuka jazyků na univerzitách potýká s tlakem na redukci. Katedry malých jazyků se uzavírají, když nemají velké počty studentů nebo na první pohled viditelný ekonomický přínos. Jazyková diverzita se snižuje i na univerzitách. Pro nás je morálním úkolem jít proti této tendenci a nejenom jako lingvisté bránit zániku jazyků, ale také jako didaktikové případně bránit jejich vytlačování z akademického prostoru způsobenému vnějšími tlaky,“ zdůraznil Jakub Jehlička.

Lze jen předvídat, který jazyk se v budoucnu stane tzv. strategickým a získá na důležitosti z geopolitického hlediska, proto není dobré se výuce jazyků uzavírat (např. může vzrůst globální význam jazyků jako je indonéština nebo tagalština, podobně jako tomu bylo v posledních letech v případě korejštiny).

Na světě existuje přibližně 7000 jazyků, vědci však upozorňují na to, že každých 14 dní jeden z nich zanikne. Jazyk přitom zprostředkovává a uchovává rituály charakteristické pro dané společenství a jeho kulturu. Struktura jazyka ovlivňuje to, jak jeho mluvčí přemýšlejí a vnímají svět. Když zmizí jazyk, ztratí se s ním i unikátní pohled na svět.

Zachránit vymírající jazyk je obtížné, jednoduchý recept neexistuje. Lingvisté jazyky archivují, dokumentují a popisují, k udržení při životě to ale nestačí. „Samotní vědci proces zániku nezvrátí. K tomu je potřeba politická vůle, která komunitě umožní jazyk si uchovat, vytvoří mu životní prostor. Ve chvíli, kdy jazyk ztratí prestiž a přeruší se mezigenerační transfer, je třeba umělého zásahu – osvětová činnost, zapojení jazyka do vzdělávání,“ podotkl lingvista.

Takto se podařilo ve dvacátém století zachránit vymírající irštinu. Sice to dnes není majoritní jazyk Irska (tím je angličtina), přesto má v zemi svou určitou kulturní úlohu a je také úředním jazykem. „Známe případy i toho, kdy se podařilo přivést zpět k životu jazyk, který už zanikl. Příkladem je kornština, což je keltský jazyk používaný v Cornwallu. Zanikl už v 18. století. Lidé ho ale znovu začali používat, zabývat se jím a, co je důležité, začali ho učit děti. V dnešní době už zase žije několik desítek de facto rodilých mluvčích tohoto jazyka, vysvětlil Jakub Jehlička.

Evropský den jazyků

Rada Evropy před jednadvaceti lety vyhlásila 26. září Evropským dnem jazyků, aby podpořila jazykové vzdělávání a zvýšila povědomí o jazykovém a kulturním bohatství, a to nejen Evropy. Library of Languages se před pěti lety (tehdy pod vedením současné děkanky FF UK doktorky Evy Lehečkové) do projektu zapojila prostřednictvím festivalu, který se od té doby pravidelně opakuje vždy s aktuálním tématem.

Letos chtějí organizátoři upozornit na jazyky, které trpí z různých důvodů útlakem. „Dění ve východní Evropě má svůj patrný, i když ne tak jednoznačně vnímaný jazykový aspekt. Chceme se věnovat jazykové situaci na Ukrajině a dívat se na to nejenom z perspektivy útlaku jazyka, ale obecně, jak se dá společnost utlačovat skrze jazyky. Nebude to ale jenom o Ukrajině a ukrajinštině. Využíváme toho, že se na FF UK vyučuje mnoho jazyků, které jsou nejen ohrožené, ale podléhají útlaku, nebo jejichž mluvčí jsou nějakým způsobem persekvováni. Zaměříme se na jazyky, které podléhají útlaku, nebo je jejich současný stav dřívějším útlakem definován. Na festivalu se tak setkáte s jazyky, jako je sámština, velština, jidiš, běloruština, katalánština, ujgurština nebo tibetština,“ nastínil hlavní téma akce Jakub Jehlička.

Součástí festivalu, který se bude konat 30. září v Kampusu Hybernská, bude i multimediální výstava, kde si budou moci návštěvníci poslechnout nahrávky utlačovaných jazyků. Pro školy a veřejnost se bude konat řada workshopů a přednášek nebo tzv. speak-dating, kdy se zájemci budou moci prostřednictvím krátkých setkání jeden na jednoho seznámit s jednotlivými jazyky a zkusit si v nich i promluvit. Tato zkušenost je pak může přimět se studiu vybraného jazyka v budoucnu věnovat. Speak-dating pořádá v rámci Evropského dne jazyků Zastoupení Evropské komise v ČR. Do loňského roku se akce konala samostatně v Paláci Lucerna, letos se poprvé uskuteční v Kampusu Hybernská.

Program se pak v kampusu volně přelije do večerní Noci vědců, do níž se tým Library of Languages také zapojí.

Kdo nestihne ani jednu z akcí, může si zkusit, až půjde někdy kolem Kampusu Hybernská, únikovou hru Poslední mluvčí. Tým Library of Languages ji připravuje jako dočasnou část vzdělávací expozice UK, Kampusu Hybernská a pražského magistrátu Didaktikon.

„Nejde o to, dostat se z místnosti, jak bývá obvyklé v únikových hrách, ale zachránit jazyk. Hráči vstoupí do mozku poslední mluvčí fiktivního jazyka, kde plněním různých úloh mohou pomoci jazyku přežít,“ vysvětlil Jakub Jehlička. Budování vzdělávacího centra pro širokou veřejnost Didaktikon v těchto dnech finišuje. Otevírat se bude 6. září. Únikovku si bude možné zahrát od konce září.