Malí čtenáři, knížky a nezapomenutelné zážitky. Knihovna Pedagogické fakulty UK se v aprílový pátek připojila k mezinárodní Noci s Andersenem a nabídla dětem či vnoučatům svých zaměstnanců nocleh s příslibem velkých dobrodružství. Děti se tam totiž na pár hodin přenesly do bájných Stínadel. Pro některé z nich to bylo úplně první setkání s legendárními Rychlými šípy, jiné však znaly pasáže z foglarovek zpaměti... A pro všechny to byla noc, na kterou se nezapomíná.
Noc s Andersenem drží a slaví knihovny po celém světě, obvykle se koná o víkendu okolo druhého dubna, což je den narození dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena a též Mezinárodní den dětské knihy. Knihovna Pedagogické fakulty UK letos navázala, po covidové pauze, na svůj první ročník z roku 2019 a věnovala tento páteční večer dílu spisovatele Jaroslava Foglara.
Program, který organizátoři pro děti vymysleli, měl přesný scénář a logický vývoj, aby zaujal jak zkušené foglarovské znalce, kteří dovedou citovat i drzé Rychlonožkovy průpovídky, tak i malé nečtenáře, jež o osudech party kluků z Druhé strany ještě neslyšeli.
Ahoj, jmenuji se Jezevec
Jak to probíhalo? Jak to vypadá? Nejprve si každý vytáhne jednu kartičku s obrázkem známé pohádkové postavy, dejme tomu Mikuláše, a hledá k ní tematicky souvisejícího parťáka, třeba Čerta. Vzájemně se tiše seznámí a to, co se o druhém dozvěděli, pak tlumočí ostatním: „Tohle je Jezevec, ve skutečnosti se jmenuje Kuba, ale pro tento večer a zítřejší ráno by si přál, abyste mu říkali touto přezdívkou,“ představuje knihovnice a hlavní organizátorka Monika Horáková desetiletého hovorného klučinu, s nímž je ve dvojici.
Následně každé dítě obdrží kousek obálky jedné z Foglarových knížek: Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří nebo Tajemství Velkého Vonta – a na základě toho, s kým se mu podaří obrázek seskládat, vytvoří pro daný večer soutěžní tým, pro nějž si jeho členové vymyslí název. Příklady? Máme tu tak Pomalé šípy, Rychlé šipky i Kapustňáky. Při další hře pak děti odhalují podobu a charaktery hlavních představitelů Rychlých šípů a současně s tím i prostor knihovny, v němž se budou během večera pohybovat.
Knihovna jako spletitá Stínadla
Nazrál čas proniknout do nitra příběhu: „Dobrá, tak kde se vlastně děj Rychlých šípů odehrává?,“ ptá se jedna z organizátorek, studentka učitelství pro první stupeň a hlavní tvůrkyně celovečerního programu Klára Rubášová. „Ve Stínadlech! Na Druhé straně!,“ křičí děti jedno přes druhé. „Jsou to části města, něco jako Praha, které rozděluje Rozdělovací třída,“ shrnuje za všechny jedenáctiletá Agnes. „Ve Stínadlech žijí Vontové a na Druhé straně zase normální kluci a holky,“ upřesňuje její mladší bratr, třeťák Felix. „A hlavně Rychlé Šípy!“ doplňuje jej osmiletý Vojta. „A co dělají?,“ táže se znovu studentka.
„Vydávají Tamtam – to je takový kreslený časopis pro ty normální kluky a holky – kde píšou o tom, co všechno zažili, hlavně, jak pronikají do Stínadel a hledají ježka v kleci,“ vysvětluje Agnes. „To je nejdřív hlavolam a pak, když se naučíte ten fígl, jak ho z klece dostat, taková antistresová pomůcka,“ objasňuje Jezevec. „Jenže hlavolam nejde rozšroubovat,“ lituje. „Rozšroubovat? Proč?“ „Protože je v něm plán lítajícího kola,“ odpovídá poučený prvňáček Pepík.
Domino z knih? Nenápadná výuka bibliometrických údajů
A právě takový létající stroj mají děti za úkol sestavit. Každý tým dostane vyfouklé vajíčko a musí vymyslet, jak ho pustit z patra studovny, aby bez újmy dopadlo na zem. Pomocí lepenky, igelitek, nafukovacích balónků a špejlí děti vytvářejí vajíčku tak důmyslné brnění, že soutěž vlastně nemá poraženého – všechna vajíčka pády přežila, pro velký úspěch i opakované!
Oslava společného a sdíleného vítězství nabere takových rozměrů, že je ji pak třeba zkrotit klidnější hrou – dominem. Místo kostiček s puntíky však malí čtenáři tvoří cestičku ze všech publikací, které od Jaroslava Foglara vyšly. Podle nejrůznějších klíčů za sebe kladou jednotlivé knižní tituly, a nenápadně se tak učí vnímat rozdíl mezi komiksem či beletrií, mezi rokem vzniku a vydání, názvem díla nebo nakladatelství. Domino je vytvořeno v rekordním čase. Nejspíš proto, aby se co nejdříve dostaly k nejvíce očekávanému bodu programu... Samozřejmě, k noční bojovce.
Široko, kde jsi?
A už to začíná. Děti nakukují dveřmi do dvora. Horní okno vrzne a v černém čtverci se objeví tajuplná bílá maska. Opatrné našlapování po opuštěných chodbách budovy Pedagogické fakulty UK rázem přejde ve zběsilý úprk do pater. Široko, za jehož maskou se skrývá knihovník Jan Samohejl, sedí u jednoho ze stolků a předčítá z kapitoly o svém nezdařeném útěku před Rychlými šípy a ošklivém pádu ze stěny. „Rychlé šípy sice chtějí po bývalém Velkém Vontovi ježka v kleci, ale odmítnou využít jeho momentální slabosti a plánují se o něj utkat ve férovém boji,“ shrne pak vypravěč vlastními slovy inkriminovanou pasáž a posílá partu dětí za dalším dobrodružstvím – tentokrát o tom, jak nenašli plánek létajícího kola, ale Širokovu ruku.
Deset malých chemiků
Když organizátoři využili prostor pedagogické fakulty na maximum, pozvali návštěvníky i do chemických laboratoří. „Připravili jsme pokus, který s tématem tak trochu souvisí. Je rychlý, bezpečný a jednoduchý, takže se ho můžete samy účastnit, a přitom nadělá spoustu parády,“ usmívá se záhadně Klára Špísová, budoucí učitelka chemie a biologie. Deset malých chemiků v bílých plášťích se následně rozesadí ke stolkům, na každém je připravená sklenice s octem, sáček jedlé sody a gumová rukavice. Děti obratem nasypou jedlou sodu do prstů rukavice, přiloží ji k otvoru nádoby, pevně sevřou a fíííííí…
„Už to jede! Už to bouchne! Schováme se pod stůl!,“ vyzývá Felix. Výbuch se však nekoná. Ale chemická reakce mezi octem, jedlou sodou a rukavicí utěsněnou nádobou, způsobuje, že se rukavice nafoukne jako balónek, a evokuje tak trochu ježka v kleci anebo také zdviženou ruku. „To je vzkaz od Široka,“ raduje se Tom. A Široko čtenářům mává a přeje dobrou noc.
Je totiž krátce po desáté hodině večer, čas jít na kutě. Každý z účastníků si najde místečko ve studovně, které mu nejlépe vyhovuje, a zachumlá se do spacáku. Je to nezapomenutelný zážitek i pro dospělého. Být v prostorách, které jsou veřejně přístupné pouze ve dne, dávají nocležníkovi pocit jakéhosi vzácného privilegia a vědomí, že kdykoli odteď vstoupí do této budovy v pražské ulici Magdaleny Rettigové, bude na ni nahlížet jinýma očima – jako by byla tak trochu jeho. A třeba ji tak budou jednou vnímat i ti malí návštěvníci, kvůli nimž celý večer s hrdiny Jaroslava Foglara vznikl. Učitelská kariéra zatím žádné z dětí neláká, ale na příští Noc s Andersenem už má knihovna Pedagogické fakulty UK nyní hned deset rezervací.
